KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Odchod Haridāse Ṭhākura
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tuto kapitolu shrnuje ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi následovně. V této kapitole je popsáno, jak se Brahmā Haridāsa Ṭhākura se svolením Śrī Caitanyi Mahāprabhua vzdal svého těla a jak Pán osobně vykonal pohřební obřad a odnesl jeho tělo k moři. Vlastníma rukama tělo pohřbil, zasypal pískem a na tom místě navršil mohylu. Po koupeli v moři potom osobně od prodavačů vyžebral Jagannāthovo prasādam a rozdal je přítomným oddaným.
Text 1: S úctou se klaním Haridāsovi Ṭhākurovi a jeho pánovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který tančil s tělem Haridāse Ṭhākura v náručí.
Text 2: Sláva nanejvýš milostivému Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který je nesmírně drahý Advaitovi Ācāryovi a Pánu Nityānandovi!
Text 3: Sláva pánovi Śrīnivāse Ṭhākura! Sláva pánovi Haridāse Ṭhākura! Sláva drahému pánovi Gadādhara Paṇḍita! Sláva pánovi života Svarūpy Dāmodara!
Text 4: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi, který je nesmírně drahý Kāśīmu Miśrovi! Je pánem života Jagadānandy a pánem Rūpy Gosvāmīho, Sanātany Gosvāmīho a Raghunātha dāse Gosvāmīho.
Text 5: Sláva transcendentální podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství! Můj drahý Pane, dej mi prosím ze své bezpříčinné milosti útočiště u svých lotosových nohou.
Text 6: Sláva Pánu Nityānandovi, který je životem Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua! Můj drahý Pane, dej mi prosím oddanou službu Tvým lotosovým nohám.
Text 7: Sláva Advaitovi Ācāryovi, vůči němuž se Śrī Caitanya Mahāprabhu pro Jeho věk a váženost chová jako ke svému představenému! Dej mi prosím službu u Tvých lotosových nohou.
Text 8: Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože Pán je jejich životem! Obdařte mne prosím všichni oddanou službou.
Text 9: Všechna sláva Rūpovi Gosvāmīmu, Sanātanovi Gosvāmīmu, Jīvovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu a Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu, šesti Gosvāmīm z Vrindávanu! Ti všichni jsou mými pány.
Text 10: Toto vyprávění o zábavách a vznešených vlastnostech Pána píši díky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho společníků. Nevím, jak psát správně, ale tím, že píši tato vyprávění, se očišťuji.
Text 11: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak společně se svými oddanými sídlil v Džagannáth Purí a těšil se ze společného zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.
Text 12: Přes den Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, zpíval a navštěvoval chrám Pána Jagannātha a v noci si ve společnosti svých nejdůvěrnějších oddaných, jako byl Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, vychutnával nektar transcendentálních nálad zábav Pána Śrī Kṛṣṇy.
Text 13: Śrī Caitanya Mahāprabhu své dny šťastně trávil v Níláčale, Džagannáth Purí. Vlivem pocitů odloučení od Kṛṣṇy projevoval po celém těle mnoho transcendentálních příznaků.
Text 14: Tyto příznaky se den za dnem zintenzivňovaly a v noci ještě více. Všechny příznaky, jako je transcendentální úzkost, neklid a bláznivá mluva, byly přítomné přesně tak, jak jsou popsané v śāstrāch.
Text 15: Hlavní pomocníci v zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Rāmānanda Rāya, byli s Pánem ve dne v noci.
Text 16: Jednoho dne šel Govinda, osobní služebník Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, s velkou radostí odnést zbytky jídla Pána Jagannātha Haridāsovi Ṭhākurovi.
Text 17: Když Govinda přišel k Haridāsovi Ṭhākurovi, uviděl ho, jak leží na zádech a velmi pomalu zpívá svoje kola.
Text 18: Govinda řekl: „Prosím vstaň a přijmi toto mahā-prasādam.“
Text 19: „Jak bych mohl jíst, když jsem nedokončil svůj pravidelný počet kol? Ty jsi ale přinesl mahā-prasādam, a to nemohu odmítnout.“
Text 20: Po těchto slovech se k mahā-prasādam pomodlil, kousíček si vzal a snědl.
Text 21: Dalšího dne za Haridāsem přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu a zeptal se ho: „Jsi v pořádku, Haridāsi?“
Text 22: Haridāsa se Pánu poklonil a odpověděl: „Moje tělo je v pořádku, ale mysl a inteligence jsou nemocné.“
Text 23: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Haridāse dále zeptal: „Víš, co máš za nemoc?“
Text 24: „Už jsi zestárl,“ řekl Pán, „tak můžeš snížit počet kol, která každý den zpíváš. Ty jsi již osvobozený, takže nemusíš tak přísně dodržovat usměrňující zásady.“
Text 25: „Tvojí rolí v této inkarnaci bylo osvobozovat obyčejné lidi. Už jsi kázal slávu svatého jména Pána v tomto světě dostatečně.“
Text 26: Pán na závěr řekl: „Nyní prosím sniž počet Hare Kṛṣṇa mahā-manter, které pravidelně zpíváš.“
Text 27: „Narodil jsem se v nízké rodině, mám odporné tělo a neustále se věnuji nízkým činnostem. Jsem proto nejnižší a nejzavrženíhodnější z lidí.“
Text 28: „Nikdo by mě neměl spatřit a jsem nedotknutelný, ale Ty jsi mne přijal jako svého služebníka. To znamená, že jsi mne vysvobodil z pekelných podmínek a pozvedl na úroveň Vaikuṇṭhy.“
Text 29: „Můj drahý Pane, jsi zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství a jednáš podle své svobodné vůle. Způsobuješ, že celý svět tančí a jedná tak, jak Ty si přeješ.“
Text 30: „Můj drahý Pane, ze své milosti jsi mne roztančil mnoha způsoby. Dostal jsem například śrāddha-pātru, která měla být nabídnuta prvotřídním brāhmaṇům. Jedl jsem ji i přesto, že jsem se narodil v rodině pojídačů masa.“
Text 31: „Již velmi dlouhou dobu mám jednu touhu. Myslím, můj Pane, že již brzy ukončíš své zábavy v tomto hmotném světě.“
Text 32: „Přeji si, abys mi neukazoval tuto závěrečnou kapitolu svých zábav. Nech prosím moje tělo padnout ve Tvé přítomnosti dřív, než k tomu dojde.“
Text 33: „Chtěl bych polapit Tvé lotosové nohy do svého srdce a hledět na Tvou měsíci podobnou tvář.“
Text 34: „Svým jazykem budu zpívat Tvé svaté jméno, ,Śrī Kṛṣṇa Caitanya!̀ To je má touha. Prosím nech mě vzdát se těla tímto způsobem.“
Text 35: „Ó nejmilostivější Pane, pokud to Tvá milost umožní, splň mi prosím tuto moji touhu.“
Text 36: „Nechť toto tělo nízkého původu padne před Tebou. Díky Tobě je dosažení této dokonalosti všech mých tužeb možné.“
Text 37: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Haridāsi, Kṛṣṇa je tak milostivý, že musí vykonat vše, po čem toužíš.“
Text 38: „Ale Já za všechno své štěstí vděčím tvé společnosti. Není to od tebe pěkné, že chceš odejít a nechat Mě tu.“
Text 39: Haridāsa Ṭhākura se chytil lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a řekl: „Můj Pane, nevytvářej iluzi! Musíš mi prokázat tuto milost, i když jsem tak pokleslý!“
Text 40: „Můj Pane, jsou tu mnohé úctyhodné osobnosti, milióny oddaných, kteří by mi mohli sedět na hlavě. Ti všichni Ti pomáhají ve Tvých zábavách.“
Text 41: „Můj Pane, co je to za ztrátu, když zemře nepatrný hmyz, jako jsem já? Co je to za ztrátu pro hmotný svět, když zemře jeden mravenec?“
Text 42: „Můj Pane, ke svým oddaným chováš neustálou náklonnost. Já jsem sice jen napodobenina oddaného, ale přesto si přeji, abys mi splnil mou touhu. To je má naděje.“
Text 43: Śrī Caitanya Mahāprabhu musel odejít, aby vykonal své polední povinnosti, ale domluvili se, že příštího dne po zhlédnutí Pána Jagannātha opět přijde Haridāse Ṭhākura navštívit.
Text 44: Śrī Caitanya Mahāprabhu ho obejmul a odešel k moři, aby se tam vykoupal a vykonal své polední povinnosti.
Text 45: Příští den ráno, po návštěvě Jagannāthova chrámu, šel Śrī Caitanya Mahāprabhu v doprovodu všech svých oddaných rychle navštívit Haridāse Ṭhākura.
Text 46: Śrī Caitanya Mahāprabhu a oddaní přišli k Haridāsovi Ṭhākurovi, a ten se poklonil u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a všech vaiṣṇavů.
Text 47: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Můj drahý Haridāsi, co je nového?“
Text 48: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, okamžitě na dvoře zahájil velké společné zpívání. Vakreśvara Paṇḍita byl hlavním tanečníkem.
Text 49: Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm obklopili Haridāse Ṭhākura a začali se společným zpíváním.
Text 50: Śrī Caitanya Mahāprabhu začal před všemi velkými oddanými, jako byl Rāmānanda Rāya a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, popisovat svaté vlastnosti Haridāse Ṭhākura.
Text 51: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu popisoval transcendentální vlastnosti Haridāse Ṭhākura, vypadalo to, jako by měl pět úst. Čím víc hovořil, tím víc narůstala Jeho blaženost.
Text 52: Po naslouchání o transcendentálních vlastnostech Haridāse Ṭhākura všichni přítomní oddaní užasli a s úctou se klaněli u jeho lotosových nohou.
Text 53: Haridāsa Ṭhākura usadil Śrī Caitanyu Mahāprabhua před sebou a potom upřel své oči jako dva čmeláky na Pánovu lotosovou tvář.
Text 54: Lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua držel na svém srdci a pak sebral prach z nohou všech přítomných oddaných a dal si ho na hlavu.
Text 55: Znovu a znovu opakoval svaté jméno Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, a jak pil sladkost Pánovy tváře, z očí mu bez ustání tekly slzy.
Text 56: Za pronášení svatého jména „Śrī Kṛṣṇa Caitanya“ jeho životní vzduch opustil tělo.
Text 57: Při pohledu na úžasnou smrt Haridāse Ṭhākura z vlastní vůle, která byla jako smrt velkého mystického yogīho, si všichni vzpomněli na odchod Bhīṣmy.
Text 58: Jak všichni volali svatá jména „Hari“ a „Kṛṣṇa“, vytvářelo to velký hluk. Śrī Caitanyu Mahāprabhua zaplavila extáze lásky.
Text 59: Pán zvedl tělo Haridāse Ṭhākura a vzal je do náruče. Pak začal na dvoře tančit ve stavu extatické lásky.
Text 60: Všichni oddaní byli z extáze lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua bezmocní a začali také s extatickou láskou tančit a společně zpívat.
Text 61: Śrī Caitanya Mahāprabhu nějakou dobu tančil a potom Mu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī řekl o dalších obřadech, které je třeba pro tělo Ṭhākura Haridāse vykonat.
Text 62: Poté bylo tělo Haridāse Ṭhākura zvednuto na nosítka připomínající létající prostředek a za doprovodu společného zpívání odneseno na pláž.
Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil v čele průvodu a Vakreśvara Paṇḍita s ostatními oddanými zpíval a tančil vzadu.
Text 64: Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupal tělo Haridāse Ṭhākura v moři a prohlásil: „Ode dneška se toto moře stalo velkým poutním místem.“
Text 65: Každý se napil vody, jež omyla lotosové nohy Haridāse Ṭhākura, a potom jeho tělo potřeli zbytky santálové pasty od Pána Jagannātha.
Text 66: Poté, co byla v písku vyhloubena jáma, do ní uložili tělo Haridāse Ṭhākura a na ně položili zbytky od Pána Jagannātha, jako jsou Jeho hedvábná lana, santálovou pastu, jídlo a šaty.
Text 67: Oddaní okolo těla zahájili společné zpívání a Vakreśvara Paṇḍita blaženě tančil.
Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu sám svýma transcendentálníma rukama zasypal tělo Haridāse Ṭhākura pískem a volal přitom „Haribol! Haribol!“
Text 69: Celé tělo Haridāse Ṭhākura pokryli oddaní pískem a nahoře vytvořili mohylu. Tu pak ze všech stran ohradili plotem.
Text 70: Śrī Caitanya Mahāprabhu okolo mohyly tančil a zpíval, až hlasitý zvuk svatého jména Hariho naplnil celý vesmír.
Text 71: Po saṅkīrtanu se Śrī Caitanya Mahāprabhu spolu se svými oddanými vykoupal v moři. S velkou radostí tam plaval a věnoval se vodním hrám.
Text 72: Śrī Caitanya Mahāprabhu obřadně obešel hrobku Haridāse Ṭhākura a pak odešel k bráně Simha-dvára u Jagannāthova chrámu. Celé město se zapojilo do společného zpívání a jeho hlasitý zvuk se rozléhal městem.
Text 73: Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel k bráně Simha-dvára, rozprostřel část svého oděvu a začal od tamních prodavačů žebrat prasādam.
Text 74: „Žebrám prasādam na oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura,“ říkal Pán. „Dejte Mi prosím almužnu.“
Text 75: Jakmile to prodavači uslyšeli, přicházeli s velkými koši naplněnými prasādam, které s radostí předávali Pánu Caitanyovi.
Text 76: Svarūpa Dāmodara je však zastavil a prodavači se vrátili a posadili se i se svými koši do svých obchodů.
Text 77: Svarūpa Dāmodara poslal Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpátky do Jeho sídla a sám zůstal v doprovodu čtyř vaiṣṇavů a čtyř služebníků.
Text 78: Svarūpa Dāmodara všem prodavačům řekl: „Dejte mi od každého druhu prasādam čtyři hrsti.“
Text 79: Tak bylo shromážděno, zabaleno do různých balíků a na hlavách čtyř služebníků odneseno mnoho různého prasādam.
Text 80: Kromě Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho poslali velké množství prasādam také Vāṇīnātha Paṭṭanāyaka a Kāśī Miśra.
Text 81: Śrī Caitanya Mahāprabhu usadil všechny oddané do řad a osobně začal s pomocí čtyř dalších mužů rozdávat prasādam.
Text 82: Śrī Caitanya Mahāprabhu nebyl zvyklý přijímat prasādam v malých dávkách. Na každý list proto naložil tolik, kolik by snědlo alespoň pět lidí.
Text 83: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal: „Posaď se prosím a dívej se. Prasādam budu rozdávat já a tito muži mi pomohou.“
Text 84: Ti čtyři – Svarūpa Dāmodara, Jagadānanda, Kāśīśvara a Śaṅkara – rozdávali prasādam bez zastavení.
Text 85: Nikdo z oddaných nezačal jíst prasādam, dokud nezačal jíst Pán. Toho dne však Pána pozval Kāśī Miśra.
Text 86: Kāśī Miśra tam tedy přišel a osobně s velkou pozorností předložil prasādam Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a pobídl Ho, ať jí.
Text 87: Śrī Caitanya Mahāprabhu si sedl s Paramānandou Purīm a Brahmānandou Bhāratīm a společně přijali prasādam. Všichni ostatní vaiṣṇavové začali jíst, když začal jíst On.
Text 88: Každý byl plný až po krk, protože Śrī Caitanya Mahāprabhu těm, kteří rozdávali, neustále říkal: „Dejte jim víc! Dejte jim víc!“
Text 89: Když všichni oddaní dojedli a umyli si ruce a ústa, Śrī Caitanya Mahāprabhu každého z nich ozdobil květinovou girlandou a santálovou pastou.
Text 90: Śrī Caitanya Mahāprabhu, zaplavený extází lásky, dal všem oddaným požehnání, a ti je vyslechli s velkým uspokojením.
Text 91-93: Śrī Caitanya Mahāprabhu dal toto požehnání: „Každý, kdo viděl oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura, každý, kdo zde tančil a zpíval, každý, kdo na tělo Haridāse Ṭhākura sypal písek, a každý, kdo se k této oslavě připojil, aby přijal prasādam, získá velmi brzy Kṛṣṇovu přízeň. Takovou úžasnou moc má spatření Haridāse Ṭhākura.“
Text 94: „Kṛṣṇa ke Mně byl milostivý, a dal Mi společnost Haridāse Ṭhākura. A protože je ve svých přáních nezávislý, nyní Mi tuto společnost zase vzal.“
Text 95: „Když se Haridāsa Ṭhākura rozhodl opustit tento hmotný svět, neměl jsem sílu ho zadržet.“
Text 96: „Haridāsa Ṭhākura se dokázal vzdát svého života pouhým přáním stejně jako Bhīṣma, o kterém jsme ze śāstry slyšeli, že zemřel jen proto, že si to přál.“
Text 97: „Haridāsa Ṭhākura byl korunním klenotem na hlavě tohoto světa. Bez něho je nyní svět o tento vzácný drahokam připraven.“
Text 98: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem řekl: „Řekněte ,Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi!̀ a zpívejte svaté jméno Hariho.“ Po těchto slovech začal sám tančit.
Text 99: Každý volal: „Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi, který vyjevil důležitost zpívání svatého jména Pána!“
Text 100: Śrī Caitanya Mahāprabhu se potom se všemi oddanými rozloučil a se smíšenými pocity štěstí i neštěstí ulehl k odpočinku.
Text 101: Tak jsem promluvil o vítězném odchodu Haridāse Ṭhākura. Každý, kdo tomuto vyprávění naslouchá, zajisté pevně upne svou mysl na oddanou službu Kṛṣṇovi.
Text 102: Z této události odchodu Haridāse Ṭhākura a z velké pozornosti, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu věnoval jeho oslavám, lze pochopit Jeho lásku ke svým oddaným. I když je největším ze všech sannyāsīch, touhu Haridāse Ṭhākura zcela uspokojil.
Text 103: Když Haridāsa Ṭhākura prožíval poslední okamžiky svého života, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu poskytl svou společnost a dovolil mu se Ho dotýkat. Potom vzal tělo Ṭhākura Haridāse do náruče a tančil s ním.
Text 104: Ze své bezpříčinné milosti Pán osobně zakryl tělo Haridāse Ṭhākura pískem a osobně vyžebral od prodavačů almužnu. Potom uspořádal velkou slavnost na oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura.
Text 105: Haridāsa Ṭhākura byl nejen největší oddaný Pána, ale také velký učenec. Měl to velké štěstí, že odešel dřív než Śrī Caitanya Mahāprabhu.
Text 106: Život a vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako oceán nektaru, jehož jediná kapka dokáže uspokojit mysl i ucho.
Text 107: Každý, kdo chce překročit oceán nevědomosti, nechť prosím s velkou vírou naslouchá o životě a vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 108: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.