Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Pán Kṛṣṇa zvedá kopec Govardhan

Tato kapitola popisuje, jak se Pána Indry zmocnil hnĕv, když obyvatelé Vraji zrušili jeho obĕť, jak se je snažil potrestat tím, že na Vṛndāvan seslal pustošící déšť, a jak Pán Śrī Kṛṣṇa ochránil Gokulu tím, že zvedl kopec Govardhan a po sedm dní ho používal jako deštník.

Indra zuřil, když se přerušila obĕť, která byla určená pro nĕho. S mylnou představou, že on sám je nejvyšší vládce, řekl: „Lidé často přestávají hledat transcendentální poznání, které je prostředkem seberealizace, a myslí si, že mohou překonat oceán hmotné existence pomocí svĕtských plodonosných obĕtí. Také tyto pastevce omámila pýcha a urazili mĕ tím, když přijali útočištĕ u obyčejného nevĕdomého dítĕte, Kṛṣṇy.“

Indra chtĕl zbavit obyvatele Vraji této domnĕlé pýchy, a proto poslal mraky zvané Sāṁvartaka, jež mají zničit celý svĕt. Poslal je, aby sužovaly Vrajavāsī přívaly deštĕ s kroupami. Pastevce to velmi rozrušilo a obrátili se na Kṛṣṇu, aby je ochránil. Kṛṣṇa vĕdĕl, že tato pohroma je dílem Indry, a rozhodl se rozdrtit na prach Indrovu pýchu. Zvedl tedy jednou rukou kopec Govardhan a všechny pozval, aby se uchýlili do suchého prostoru pod horou. Sedm dní v kuse držel kopec nad hlavou, až Indra nakonec pochopil Kṛṣṇovu mystickou sílu a nařídil mrakům, aby se stáhly.

Poté, co vesničané vyšli zpod hory, položil Kṛṣṇa kopec Govardhan zpĕt na jeho místo. Pastevci pociťovali extázi lásky projevenou potoky slz a ježením chlupů. Buď Kṛṣṇu objímali, nebo Mu dávali požehnání, jak náleželo jejich příslušnému postavení, zatímco polobozi z nebe shazovali spršky kvĕtů a velebili Pána.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi Parīkṣite, když Indra pochopil, že jeho obĕť byla zrušena, rozlítil se na Nandu Mahārāje a ostatní pastevce, kteří mĕli Kṛṣṇu za svého Pána.
Sloka 2:
Rozhnĕvaný Indra poslal mraky zvané Sāṁvartaka, které uskutečňují zničení vesmíru. S představou, že on sám je nejvyšší vládce, pak promluvil.
Sloka 3:
(Indra řekl:) Jen se podívejme, jak mocnĕ tyto pastevce žijící v lese omámil jejich blahobyt! Odevzdali se obyčejné lidské bytosti, Kṛṣṇovi, a tím urazili bohy.
Sloka 4:
To, že se uchylují ke Kṛṣṇovi, je jako pošetilá snaha lidí, kteří se vzdají transcendentálního poznání vlastního já a místo toho se pokoušejí překonat velký oceán hmotné existence na nevhodných lodích v podobĕ plodonosných obřadních obĕtí.
Sloka 5:
Tito pastevci se vůči mnĕ zachovali nepřátelsky, když přijali útočištĕ u této obyčejné lidské bytosti, Kṛṣṇy, který si o sobĕ myslí, že je velmi moudrý, ale přitom je jen hloupé, namyšlené, upovídané dítĕ.
Sloka 6:
(Král Indra řekl zkázonosným mrakům:) Blahobyt pomátl tyto lidi pýchou a Kṛṣṇa jejich povýšenost podporuje. Teď je zbavte té pýchy a zahubte jejich zvířata.
Sloka 7:
Já pojedu do Vraji za vámi na svém slonu Airāvatovi a vezmu s sebou rychlé a mocné bohy vĕtru, abychom zničili vesnici pastevců vedených Nandou Mahārājem.
Sloka 8:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Na Indrův příkaz se mraky vesmírné zkázy, předčasnĕ zbavené svých pout, vydaly k pastvinám Nandy Mahārāje a začaly obyvatelstvo sužovat prudkými přívaly deštĕ.
Sloka 9:
Mraky pohánĕné hroznými bohy vĕtru, planoucí blesky a dunící hromy, dštily ledové kroupy.
Sloka 10:
Jak z mraků pršely provazce deštĕ silné jako mocné sloupy, zemi zaplavila vodou a nedalo se již rozeznat vyvýšené místo od prohlubnĕ.
Sloka 11:
Krávy a další zvířata se třásly kvůli nadmĕrnému dešti a vĕtru a všichni pastevci se svými ženami soužení zimou šli za Pánem Govindou, aby jim poskytl útočištĕ.
Sloka 12:
Krávy, rozechvĕlé úzkostí vyvolanou prudkým deštĕm a snažící se vlastními tĕly krýt své hlavy a svá telata, přišly k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství.
Sloka 13:
(Pastevci se svými ženami oslovili Pána:) Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, ó nanejvýš požehnaný, prosím ochraň krávy před Indrovým hnĕvem! Ó Pane, který máš tak rád své oddané, zachraň prosím i nás.
Sloka 14:
Když Nejvyšší Pán Hari vidĕl, že obyvatelé Jeho Gokuly upadají pod krupobitím a hrozivým vĕtrem prakticky do bezvĕdomí, chápal, že to je dílo rozhnĕvaného Indry.
Sloka 15:
(Śrī Kṛṣṇa si v duchu říkal:) Indra způsobil tento neobyčejnĕ prudký déšť společnĕ s hrozivými vichry a kroupami v nezvyklé roční období, protože jsme zastavili jeho obĕť.
Sloka 16:
Svou mystickou silou zcela skoncuji s touto pohromou, kterou vyvolal Indra. Polobozi jako je Indra jsou pyšní na své bohatství a jsou tak pošetilí, že se mylnĕ považují za Pána vesmíru. Teď zničím tuto nevĕdomost.
Sloka 17:
Polobozi jsou obdaření kvalitou dobra, takže by je nemĕla ovlivňovat pýcha nĕkoho, kdo se považuje za Pána. Když ničím pýchu tĕch, kterým se dobra nedostává, Mým cílem je přinést jim úlevu.
Sloka 18:
Musím tedy ochránit společenství pastevců svou transcendentální silou, protože jsem jejich útočištĕ a jejich Pán a oni jsou Má rodina. Konekonců jsem slíbil, že budu chránit své oddané.
Sloka 19:
Když to Pán Kṛṣṇa, jenž je samotný Viṣṇu, dořekl, zvedl kopec Govardhan jednou rukou a držel ho zvednutý stejnĕ hravĕ, jako když dítĕ drží houbu.
Sloka 20:
Poté Pán oslovil společenství pastevců: Ó matko, ó otče, ó obyvatelé Vraji, chcete-li, můžete nyní se svými kravami vejít pod tuto horu.
Sloka 21:
Nebojte se, že Mi ta hora vypadne z ruky. A nemĕjte strach z vĕtru a deštĕ, protože vaše osvobození od tĕchto útrap je již zařízené.
Sloka 22:
Když Pán Kṛṣṇa takto uklidnil jejich mysli, vešli všichni pod horu, kde nalezli dostatek prostoru pro sebe i všechny své krávy, vozy, služebníky, knĕze a všechny ostatní členy svého společenství.
Sloka 23:
Pán Kṛṣṇa zapomnĕl na hlad a žízeň a odložil všechny ohledy na vlastní potĕšení. Sedm dní tam stál a držel horu, zatímco lidé z Vraji na Nĕho hledĕli.
Sloka 24:
Indra velmi žasl, když sledoval tento projev Kṛṣṇovy mystické síly. Jelikož byl zbaven své pýchy a jeho zámĕry byly zmařeny, nařídil svým mrakům, aby přestaly.
Sloka 25:
Když Pán Kṛṣṇa, který zvedl kopec Govardhan, vidĕl, že prudký vítr a déšť ustaly, nebe bylo bez mraků a vyšlo slunce, promluvil ke společenství pastevců.
Sloka 26:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Moji milí pastevci, vyjdĕte prosím i se svými ženami, dĕtmi a majetkem ven. Odhoďte všechen strach. Vítr a déšť ustaly a velká voda v řekách opadla.
Sloka 27:
Pastevci pak sehnali svá stáda krav, naložili vĕci do vozů a vyšli ven. Ženy, dĕti a starci šli pomalu za nimi.
Sloka 28:
Před zraky všech živých bytostí Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, položil kopec na původní místo, tak jak stál předtím.
Sloka 29:
Všechny obyvatele Vṛndāvanu zaplavila extatická láska a jeden po druhém předstoupili a zdravili Śrī Kṛṣṇu, každý podle svého vztahu s Ním – nĕkteří Ho objímali, nĕkteří se Mu klanĕli a tak dále. Ženy pastevců Mu na projev úcty předaly vodu smíchanou s jogurtem a nepolámaná zrna ječmene a zahrnuly Ho příznivými požehnáními.
Sloka 30:
Matka Yaśodā, matka Rohiṇī, Nanda Mahārāja a Balarāma, nejmocnĕjší ze siláků, Kṛṣṇu objali a dojatí láskou Mu dali svá požehnání.
Sloka 31:
Ó králi, všichni polobozi na nebesích, včetnĕ Siddhů, Sādhyů, Gandharvů a Cāraṇů, opĕvovali slávu Pána Kṛṣṇy a navýsost spokojení shazovali spršky kvĕtů.
Sloka 32:
Můj milý Parīkṣite, polobozi na nebesích rozeznĕli své lastury a kotle a nejlepší z Gandharvů, jež vedl Tumburu, začali zpívat.
Sloka 33:
V doprovodu svých milujících přátel pasáčků a Pána Balarāmy pak Kṛṣṇa odešel na místo, kde předtím pásl své krávy. Pasačky se vrátily do svých domovů a cestou radostnĕ zpívaly o zvednutí kopce Govardhanu a dalších slavných činech Pána Kṛṣṇy, který se tak hluboce dotkl jejich srdcí.