KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
Pán Kṛṣṇa zvedá kopec Govardhan
Tato kapitola popisuje, jak se Pána Indry zmocnil hněv, když obyvatelé Vraji zrušili jeho oběť, jak se je snažil potrestat tím, že na Vṛndāvan seslal pustošící déšť, a jak Pán Śrī Kṛṣṇa ochránil Gokulu tím, že zvedl kopec Govardhan a po sedm dní ho používal jako deštník.
Indra zuřil, když se přerušila oběť, která byla určená pro něho. S mylnou představou, že on sám je nejvyšší vládce, řekl: „Lidé často přestávají hledat transcendentální poznání, které je prostředkem seberealizace, a myslí si, že mohou překonat oceán hmotné existence pomocí světských plodonosných obětí. Také tyto pastevce omámila pýcha a urazili mě tím, když přijali útočiště u obyčejného nevědomého dítěte, Kṛṣṇy.“
Indra chtěl zbavit obyvatele Vraji této domnělé pýchy, a proto poslal mraky zvané Sāṁvartaka, jež mají zničit celý svět. Poslal je, aby sužovaly Vrajavāsī přívaly deště s kroupami. Pastevce to velmi rozrušilo a obrátili se na Kṛṣṇu, aby je ochránil. Kṛṣṇa věděl, že tato pohroma je dílem Indry, a rozhodl se rozdrtit na prach Indrovu pýchu. Zvedl tedy jednou rukou kopec Govardhan a všechny pozval, aby se uchýlili do suchého prostoru pod horou. Sedm dní v kuse držel kopec nad hlavou, až Indra nakonec pochopil Kṛṣṇovu mystickou sílu a nařídil mrakům, aby se stáhly.
Poté, co vesničané vyšli zpod hory, položil Kṛṣṇa kopec Govardhan zpět na jeho místo. Pastevci pociťovali extázi lásky projevenou potoky slz a ježením chlupů. Buď Kṛṣṇu objímali, nebo Mu dávali požehnání, jak náleželo jejich příslušnému postavení, zatímco polobozi z nebe shazovali spršky květů a velebili Pána.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi Parīkṣite, když Indra pochopil, že jeho oběť byla zrušena, rozlítil se na Nandu Mahārāje a ostatní pastevce, kteří měli Kṛṣṇu za svého Pána.
SLOKA 2: Rozhněvaný Indra poslal mraky zvané Sāṁvartaka, které uskutečňují zničení vesmíru. S představou, že on sám je nejvyšší vládce, pak promluvil.
SLOKA 3: (Indra řekl:) Jen se podívejme, jak mocně tyto pastevce žijící v lese omámil jejich blahobyt! Odevzdali se obyčejné lidské bytosti, Kṛṣṇovi, a tím urazili bohy.
SLOKA 4: To, že se uchylují ke Kṛṣṇovi, je jako pošetilá snaha lidí, kteří se vzdají transcendentálního poznání vlastního já a místo toho se pokoušejí překonat velký oceán hmotné existence na nevhodných lodích v podobě plodonosných obřadních obětí.
SLOKA 5: Tito pastevci se vůči mně zachovali nepřátelsky, když přijali útočiště u této obyčejné lidské bytosti, Kṛṣṇy, který si o sobě myslí, že je velmi moudrý, ale přitom je jen hloupé, namyšlené, upovídané dítě.
SLOKA 6: (Král Indra řekl zkázonosným mrakům:) Blahobyt pomátl tyto lidi pýchou a Kṛṣṇa jejich povýšenost podporuje. Teď je zbavte té pýchy a zahubte jejich zvířata.
SLOKA 7: Já pojedu do Vraji za vámi na svém slonu Airāvatovi a vezmu s sebou rychlé a mocné bohy větru, abychom zničili vesnici pastevců vedených Nandou Mahārājem.
SLOKA 8: Śukadeva Gosvāmī řekl: Na Indrův příkaz se mraky vesmírné zkázy, předčasně zbavené svých pout, vydaly k pastvinám Nandy Mahārāje a začaly obyvatelstvo sužovat prudkými přívaly deště.
SLOKA 9: Mraky poháněné hroznými bohy větru, planoucí blesky a dunící hromy, dštily ledové kroupy.
SLOKA 10: Jak z mraků pršely provazce deště silné jako mocné sloupy, zemi zaplavila vodou a nedalo se již rozeznat vyvýšené místo od prohlubně.
SLOKA 11: Krávy a další zvířata se třásly kvůli nadměrnému dešti a větru a všichni pastevci se svými ženami soužení zimou šli za Pánem Govindou, aby jim poskytl útočiště.
SLOKA 12: Krávy, rozechvělé úzkostí vyvolanou prudkým deštěm a snažící se vlastními těly krýt své hlavy a svá telata, přišly k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 13: (Pastevci se svými ženami oslovili Pána:) Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, ó nanejvýš požehnaný, prosím ochraň krávy před Indrovým hněvem! Ó Pane, který máš tak rád své oddané, zachraň prosím i nás.
SLOKA 14: Když Nejvyšší Pán Hari viděl, že obyvatelé Jeho Gokuly upadají pod krupobitím a hrozivým větrem prakticky do bezvědomí, chápal, že to je dílo rozhněvaného Indry.
SLOKA 15: (Śrī Kṛṣṇa si v duchu říkal:) Indra způsobil tento neobyčejně prudký déšť společně s hrozivými vichry a kroupami v nezvyklé roční období, protože jsme zastavili jeho oběť.
SLOKA 16: Svou mystickou silou zcela skoncuji s touto pohromou, kterou vyvolal Indra. Polobozi jako je Indra jsou pyšní na své bohatství a jsou tak pošetilí, že se mylně považují za Pána vesmíru. Teď zničím tuto nevědomost.
SLOKA 17: Polobozi jsou obdaření kvalitou dobra, takže by je neměla ovlivňovat pýcha někoho, kdo se považuje za Pána. Když ničím pýchu těch, kterým se dobra nedostává, Mým cílem je přinést jim úlevu.
SLOKA 18: Musím tedy ochránit společenství pastevců svou transcendentální silou, protože jsem jejich útočiště a jejich Pán a oni jsou Má rodina. Konekonců jsem slíbil, že budu chránit své oddané.
SLOKA 19: Když to Pán Kṛṣṇa, jenž je samotný Viṣṇu, dořekl, zvedl kopec Govardhan jednou rukou a držel ho zvednutý stejně hravě, jako když dítě drží houbu.
SLOKA 20: Poté Pán oslovil společenství pastevců: Ó matko, ó otče, ó obyvatelé Vraji, chcete-li, můžete nyní se svými kravami vejít pod tuto horu.
SLOKA 21: Nebojte se, že Mi ta hora vypadne z ruky. A nemějte strach z větru a deště, protože vaše osvobození od těchto útrap je již zařízené.
SLOKA 22: Když Pán Kṛṣṇa takto uklidnil jejich mysli, vešli všichni pod horu, kde nalezli dostatek prostoru pro sebe i všechny své krávy, vozy, služebníky, kněze a všechny ostatní členy svého společenství.
SLOKA 23: Pán Kṛṣṇa zapomněl na hlad a žízeň a odložil všechny ohledy na vlastní potěšení. Sedm dní tam stál a držel horu, zatímco lidé z Vraji na Něho hleděli.
SLOKA 24: Indra velmi žasl, když sledoval tento projev Kṛṣṇovy mystické síly. Jelikož byl zbaven své pýchy a jeho záměry byly zmařeny, nařídil svým mrakům, aby přestaly.
SLOKA 25: Když Pán Kṛṣṇa, který zvedl kopec Govardhan, viděl, že prudký vítr a déšť ustaly, nebe bylo bez mraků a vyšlo slunce, promluvil ke společenství pastevců.
SLOKA 26: (Pán Kṛṣṇa řekl:) Moji milí pastevci, vyjděte prosím i se svými ženami, dětmi a majetkem ven. Odhoďte všechen strach. Vítr a déšť ustaly a velká voda v řekách opadla.
SLOKA 27: Pastevci pak sehnali svá stáda krav, naložili věci do vozů a vyšli ven. Ženy, děti a starci šli pomalu za nimi.
SLOKA 28: Před zraky všech živých bytostí Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, položil kopec na původní místo, tak jak stál předtím.
SLOKA 29: Všechny obyvatele Vṛndāvanu zaplavila extatická láska a jeden po druhém předstoupili a zdravili Śrī Kṛṣṇu, každý podle svého vztahu s Ním – někteří Ho objímali, někteří se Mu klaněli a tak dále. Ženy pastevců Mu na projev úcty předaly vodu smíchanou s jogurtem a nepolámaná zrna ječmene a zahrnuly Ho příznivými požehnáními.
SLOKA 30: Matka Yaśodā, matka Rohiṇī, Nanda Mahārāja a Balarāma, nejmocnější ze siláků, Kṛṣṇu objali a dojatí láskou Mu dali svá požehnání.
SLOKA 31: Ó králi, všichni polobozi na nebesích, včetně Siddhů, Sādhyů, Gandharvů a Cāraṇů, opěvovali slávu Pána Kṛṣṇy a navýsost spokojení shazovali spršky květů.
SLOKA 32: Můj milý Parīkṣite, polobozi na nebesích rozezněli své lastury a kotle a nejlepší z Gandharvů, jež vedl Tumburu, začali zpívat.
SLOKA 33: V doprovodu svých milujících přátel pasáčků a Pána Balarāmy pak Kṛṣṇa odešel na místo, kde předtím pásl své krávy. Pasačky se vrátily do svých domovů a cestou radostně zpívaly o zvednutí kopce Govardhanu a dalších slavných činech Pána Kṛṣṇy, který se tak hluboce dotkl jejich srdcí.