Śrīmad-Bhāgavatam 10.25.2
Verš
gaṇaṁ sāṁvartakaṁ nāma
meghānāṁ cānta-kārīṇām
indraḥ pracodayat kruddho
vākyaṁ cāheśa-māny uta
meghānāṁ cānta-kārīṇām
indraḥ pracodayat kruddho
vākyaṁ cāheśa-māny uta
Synonyma
gaṇam — skupinu; sāṁvartakam nāma — jménem Sāṁvartaka; meghānām — mraků; ca — a; anta-kāriṇām — které způsobují konec vesmíru; indraḥ — Indra; pracodayat — poslal; kruddhaḥ — rozhněvaný; vākyam — slova; ca — a; āha — řekl; īśa-mānī — mylně se považující za nejvyššího vládce; uta — jistě.
Překlad
Rozhněvaný Indra poslal mraky zvané Sāṁvartaka, které uskutečňují zničení vesmíru. S představou, že on sám je nejvyšší vládce, pak promluvil.
Význam
Velmi důležité je zde slovo īśa-mānī. Indra se povýšeně považoval za Pána, a tak projevil postoj typický pro podmíněnou duši. Mnozí myslitelé ve dvacátém století zaznamenali, jak se v naší kultuře stalo rozšířeným jevem pokládat se za nesmírně významného. Spisovatelé dokonce zavedli pojem „sebestředná generace“. Každého v tomto světě více či méně poznamenává syndrom zvaný īśa-māna, což znamená, že pyšně považuje sebe sama za Pána.