Śrīmad-Bhāgavatam 10.25.17

U polobohů se očekává, že budou sad-bhāva-yukta, obdaření duchovní povahou, neboť jsou pověřenými služebníky Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (4.24) je řečeno:

„To, co se náležitě obětuje Pánu, se zduchovní.“ Polobozi se věnují oddané službě Pánu tím způsobem, že řídí různá oddělení správy vesmíru. Povaha polobohů neboli Pánových služebníků je tedy čistá (sad-bhāva). Když se jim nedaří žít jak náleží ke vznešenému postavení, které od Pána dostali, a nechovají se, jak by měli, pak nejednají jako polobozi, ale jako podmíněné duše.

Māna, pýcha, je pro podmíněnou duši přítěží, která působí úzkost. Ten, kdo je pyšný, není skutečně klidný a spokojený, protože nechápe a zveličuje své postavení. Když se Pánův služebník stane asat, bezbožným, Pán ho zachrání tím, že zničí pýchu, která ho vedla k jeho urážlivému či hřísnému jednání. Pán sám říká: yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ – „Když někomu odeberu jeho takzvané bohatství, je to Mé požehnání.“

Pokročilé stádium oddané služby Pánu, jak ho popisuje Rūpa Gosvāmī, je samozřejmě yukta-vairāgya, používání bohatství tohoto světa k šíření Pánovy mise. Věci tohoto světa se zjevně dají používat úžasným způsobem k šíření Boží slávy a vytváření zbožné společnosti a pokročilejší oddaný se nenechá zlákat hmotnými prostředky, ale bude je věrně a poctivě využívat jen pro Pánovo potěšení. V tomto případě Pán Indra zapomněl, že je pokorným služebníkem Boha, a Pán Kṛṣṇa proto zařídil, aby tento zmatený polobůh přišel k rozumu.