Sloka 1:

Śrī Nārada Muni řekl: Ten, kdo je schopný rozvíjet duchovní poznání, se má zříci všech hmotných svazků a o tělo pečovat pouze do té míry, aby ho mohl obývat. Měl by cestovat z jednoho místa na druhé a v každé vesnici strávit jen jednu noc. Tímto způsobem má sannyāsī putovat po celém světě, zcela nezávislý na potřebách svého těla.

Sloka 2:

Člověk ve stavu odříkání se nemusí dokonce ani zahalovat oděvem. Pokud nějaký oděv používá, měla by to být pouze bederní rouška. Není-li to nutné, nemá mít ani daṇḍu. Sannyāsī nemá nosit nic jiného než daṇḍu a kamaṇḍalu.

Sloka 3:

Sannyāsī, zcela spokojený na úrovni vlastního já, má žít z almužny vyžebrané při cestách od domu k domu. Neměl by záviset na nějaké osobě či místě. Má být vždy příznivcem všech živých bytostí a klidným, čistým oddaným sloužícím Nārāyaṇovi. Takto by měl putovat z místa na místo.

Sloka 4:

Sannyāsī se má vždy snažit vidět, jak Nejvyšší prostupuje vším a jak vše včetně tohoto vesmíru spočívá na Nejvyšším.

Sloka 5:

V bezvědomí, při vědomí i mezi těmito dvěma stavy se má snažit poznat vlastní já a pak na této úrovni setrvávat. Takto by měl vnímat, že podmíněný a osvobozený stav života jsou jen klamné, nikoliv skutečné. S tímto vyšším pochopením by měl vidět pouze Absolutní Pravdu prostupující vším.

Sloka 6:

Jelikož hmotné tělo čeká nevyhnutelný zánik a délka našeho života není jistá, ani smrt ani život se nemají velebit. Člověk by měl pozorovat věčný čas, ve kterém se živá bytost projevuje a mizí.

Sloka 7:

Literaturu, která je zbytečnou ztrátou času (která nepřináší duchovní prospěch), je třeba odmítnout. Člověk by si neměl zaopatřovat obživu tak, že se stane učitelem z povolání, a nemá se ani pohroužit do argumentů a protiargumentů. Neměl by rovněž podporovat nějakou politickou frakci či spor.

Sloka 8:

Sannyāsī nesmí nabízet lákadla hmotného prospěchu, díky kterým by získal mnoho žáků, a také nemá zbytečně číst mnoho knih nebo si zajišťovat živobytí přednáškami. Nikdy nesmí usilovat o zbytečné zvětšování hmotného bohatství.

Sloka 9:

Klidná, vyrovnaná osoba, která je skutečně pokročilá v rozvíjení duchovního vědomí, nemusí přijímat symboly sannyāsīna, jako je tridaṇḍa a kamaṇḍalu. Podle potřeby je může někdy přijmout a jindy odmítnout.

Sloka 10:

I když světec nemusí dávat lidem najevo své postavení, jeho chování odhalí jeho záměr. Společnosti má připadat jako neklidné dítě, a přestože je tím nejlepším řečníkem oplývajícím vznešenými myšlenkami, má vypadat jako němý člověk.

Sloka 11:

Učení mudrci v této souvislosti líčí pradávný příběh obsahující rozhovor mezi Prahlādem Mahārājem a velkým světcem, který se živil podobným způsobem jako krajta.

Sloka 12-13:

Prahlāda Mahārāja, nejdražší služebník Nejvyšší Osobnosti Božství, se jednou vydal s několika důvěrnými společníky na cestu po vesmíru, aby studoval povahu svatých osob. Takto dospěl ke břehu Kāverī, kde se nachází hora Sahya. Tam nalezl velkého světce, který ležel na zemi, pokrytý prachem a špínou, ale po duchovní stránce byl velmi pokročilý.

Sloka 14:

Ani podle činností tohoto světce, ani podle rysů jeho těla, slov nebo znaků příslušnosti k varṇě či āśramu lidé nebyli schopni poznat, zda se jedná o tutéž osobu, kterou znali dříve.

Sloka 15:

Pokročilý oddaný Prahlāda Mahārāja náležitě uctil světce, který se živil podobným způsobem jako krajta, a složil mu poklony. Poté, co se hlavou dotkl jeho lotosových nohou, se ho velmi pokorně otázal s touhou mu porozumět.

Sloka 16-17:

Prahlāda Mahārāja viděl, že světec je velmi otylý. Řekl tedy: Můj milý pane, nevynakládáš žádné úsilí na to, aby sis zaopatřil živobytí, a máš zavalitou postavu jako materialistický požitkář. Vím, že když je člověk velmi bohatý a nemusí pracovat, nesmírně ztloustne z toho, že jí, spí a nic nedělá.

Sloka 18:

Ó brāhmaṇo, který v plné míře vlastníš poznání transcendence! Nejsi vázán povinnostmi, a proto ležíš na zemi. Je také zřejmé, že nemáš žádné peníze na smyslový požitek. Jak tedy mohlo tvé tělo tolik ztloustnout? Pokud mou otázku nepovažuješ za nestoudnou, vylož mi prosím, jak k tomu došlo.

Sloka 19:

Ó ctihodný pane, zdá se, že jsi učený, zkušený a inteligentní v každém ohledu. Umíš velice pěkně hovořit a říkat věci, které těší srdce. Vidíš, že lidé se věnují plodonosným činnostem, a sám přesto nečinně ležíš na tomto místě.

Sloka 20:

Nārada Muni pokračoval: Když se Prahlāda Mahārāja, král Daityů, takto tázal, světec byl okouzlen záplavou jeho nektarových slov a s úsměvem na tváři odpověděl na jeho zvídavost.

Sloka 21:

Svatý brāhmaṇa řekl: Ó nejlepší z asurů, Prahlāde Mahārāji, uznávaný pokročilými a civilizovanými lidmi, sám znáš různá období života díky svému transcendentálnímu pohledu, jímž dokážeš vidět charakter člověka a tak jasně znát výsledky přijímání a odmítání reality tohoto světa.

Sloka 22:

Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž oplývá všemi vznešenými atributy, vládne v tvém srdci, jelikož jsi čistý oddaný. Trvale rozptyluje veškerou temnotu nevědomosti, tak jako slunce rozptyluje temnotu vesmíru.

Sloka 23:

Můj milý králi, přestože víš vše, položil jsi mi několik otázek. Pokusím se na ně odpovědět podle toho, co jsem se naučil nasloucháním autoritám. Nemohu dále mlčet, neboť osobnost jako ty je přesně tím, ke komu by měl hovořit člověk, který se chce očistit.

Sloka 24:

Kvůli neukojitelným hmotným touhám jsem byl unášen vlnami zákonů hmotné přírody, a tak jsem bojoval o přežití v různých formách života a věnoval se různým činnostem.

Sloka 25:

V průběhu evoluce zapříčiněné plodonosným jednáním v zájmu nežádoucího hmotného uspokojování smyslů jsem získal toto lidské tělo, které může živou bytost přivést na nebeské planety, k osvobození, do nižších druhů nebo k dalšímu zrození mezi lidskými bytostmi.

Sloka 26:

V této lidské formě života se muži a ženy spojují za účelem smyslného požitku ze sexu, ale ve skutečnosti vidíme, že nikdo z nich není šťastný. Když jsem tedy viděl, že materialistické činnosti přinášejí opak očekávaného, přestal jsem se na nich podílet.

Sloka 27:

Skutečný život má podobu duchovního štěstí, jež je opravdovým štěstím. Tohoto štěstí může živá bytost dosáhnout jedině tehdy, když upustí od veškerého materialistického jednání. Hmotný smyslový požitek je pouhý výplod představivosti. Po důkladném zvážení těchto skutečností jsem tedy zanechal všech hmotných činností a nyní zde ležím.

Sloka 28:

Tak podmíněná duše žijící v těle zapomíná na svůj vlastní zájem, neboť se s tělem ztotožňuje. Jelikož tělo je hmotné, přirozeně je přitahuje rozmanitost hmotného světa. Tímto způsobem živá bytost zakouší strasti hmotného bytí.

Sloka 29:

Tak jako jelen následkem nevědomosti nevidí vodu ve studni zakryté trávou a žene se za vodou jinam, živá bytost zahalená hmotným tělem nevidí štěstí ve svém nitru a žene se za štěstím hmotného světa.

Sloka 30:

Živá bytost usiluje o štěstí a snaží se zbavit příčin neštěstí, ale všechny její plány v různých tělech jsou nakonec jeden po druhém zmařeny, jelikož různá těla živých bytostí zcela ovládá hmotná příroda.

Sloka 31:

Materialistické činnosti jsou vždy doprovázeny třemi druhy utrpení—ādhyātmika, adhidaivika a adhibhautika. I když tedy někdo díky těmto činnostem dosáhne jistého úspěchu, jaký prospěch to přináší? Živá bytost i nadále podléhá reakcím za své plodonosné jednání, zrození, smrti, stáří a nemoci.

Sloka 32:

Brāhmaṇa pokračoval: Na vlastní oči vidím, jak bohatý člověk, který je obětí svých smyslů, velmi touží hromadit majetek, a tak se přes veškeré své bohatství obává nebezpečí ze všech stran a trpí nespavostí.

Sloka 33:

Ti, kdo jsou po hmotné stránce považováni za mocné a bohaté, jsou vždy plni úzkosti kvůli zákonům stanoveným vládou, zlodějům a darebákům, nepřátelům, členům své rodiny, zvířatům, ptákům, lidem, kteří chtějí milodary, času, jemuž se nelze vyhnout, a dokonce i kvůli sobě samotným. Žijí tedy v neustálém strachu.

Sloka 34:

Inteligentní členové lidské společnosti by se měli vzdát původní příčiny nářku, iluze, strachu, hněvu, připoutanosti, chudoby a marné práce. Původní příčinou toho všeho je touha po zbytečné prestiži a penězích.

Sloka 35:

Včela a krajta jsou dva jedineční duchovní učitelé, kteří nás vlastním příkladem učí, jak se spokojit se shromažďováním mála a jak setrvávat na jednom místě.

Sloka 36:

Od včely jsem se naučil nelpět na hromadění peněz, neboť i když jsou peníze stejně dobré jako med, kdokoliv může jejich vlastníka zabít a vzít mu je.

Sloka 37:

Nesnažím se nic získat a jsem spokojený se vším, co se samo naskytne. Jestliže nic nedostanu, jsem trpělivý a nevzrušený jako krajta a takto ležím po mnoho dní.

Sloka 38:

Někdy jím velmi málo a jindy mnoho. Občas je jídlo velmi chutné a občas bez chuti. Jednou je mi s velkou úctou nabízeno prasādam a podruhé mi dávají jídlo zcela nedbale. Někdy jím během dne a jindy v noci. Tak jím to, co je snadno dostupné.

Sloka 39:

K zahalení těla používám to, co mi osud poskytne — ať je to lněné plátno, hedvábí, bavlna, kůra či jelení kůže — a jsem zcela spokojený a klidný.

Sloka 40:

Někdy ležím přímo na zemi, jindy na listí, trávě či kameni, někdy na hromadě popela a jindy, z vůle druhých, v paláci na nejlepším loži s polštáři.

Sloka 41:

Můj pane, někdy se důkladně vykoupu, potřu si celé tělo santálovou pastou, vezmu si girlandu z květů, obléknu si vybrané oděvy a ozdobím se šperky. Pak cestuji jako král na hřbetě slona, v kočáře nebo na koni. Jindy však cestuji nahý, jako člověk posedlý duchem.

Sloka 42:

Různí lidé mají různou mentalitu. Není tedy mou starostí ani je chválit, ani hanět. Přeji si pouze jejich blaho a doufám, že budou svolní k dosažení jednoty s Nadduší, Nejvyšší Osobností Božství, Kṛṣṇou.

Sloka 43:

Výplod mysli v podobě rozlišování na dobré a špatné je třeba vzít jako jeden celek a poté vložit do mysli, kterou je pak třeba vložit do falešného ega. Falešné ego je třeba vložit do celkové hmotné energie. To je způsob, jak bojovat proti falešnému rozlišování.

Sloka 44:

Učená, uvážlivá osoba musí poznat, že hmotná existence je iluze. Toho lze dosáhnout jedině seberealizací. Ten, kdo zná vlastní já a skutečně vidí pravdu, má setrvávat na úrovni seberealizace a upustit od všech hmotných činností.

Sloka 45:

Prahlāde Mahārāji, jsi realizovaná duše a oddaný Nejvyššího Pána. Nedbáš na veřejné mínění ani na takzvaná písma. Z tohoto důvodu jsem ti bez váhání vyložil, jak jsem dosáhl seberealizace.

Sloka 46:

Nārada Muni pokračoval: Když Prahlāda Mahārāja, král démonů, vyslechl od světce toto učení, pochopil povinnosti dokonalé osoby (paramahaṁsy). Patřičně tedy světce uctil, vyžádal si od něho svolení a vydal se na cestu k domovu.