Śrīmad-bhāgavatam 7.13.46
Verš
dharmaṁ pāramahaṁsyaṁ vai
muneḥ śrutvāsureśvaraḥ
pūjayitvā tataḥ prīta
āmantrya prayayau gṛham
Synonyma
śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada Muni řekl; dharmam — povinnosti; pāramahaṁsyam — paramahaṁsů, nejdokonalejších lidských bytostí; vai — skutečně; muneḥ — od světce; śrutvā — když takto vyslechl; asura-īśvaraḥ — král asurů, Prahlāda Mahārāja; pūjayitvā — uctíváním světce; tataḥ — poté; prītaḥ — velmi potěšený; āmantrya — vyžádal si svolení; prayayau — opustil to místo; gṛham — a vydal se domů.
Překlad
Nārada Muni pokračoval: Když Prahlāda Mahārāja, král démonů, vyslechl od světce toto učení, pochopil povinnosti dokonalé osoby (paramahaṁsy). Patřičně tedy světce uctil, vyžádal si od něho svolení a vydal se na cestu k domovu.
Význam
V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 8.128) jsou citována slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua:
yei kṛṣṇa-tattva-vettā sei ’guru' haya
Guruem neboli duchovním učitelem může být každý, kdo zná vědu o Kṛṣṇovi. I když byl Prahlāda Mahārāja gṛhasthou a vládl démonům, byl zároveň paramahaṁsou, nejlepší z lidských bytostí, a je tedy naším guruem. Jméno Prahlāda Mahārāje proto nechybí na seznamu guruů, duchovních autorit:
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam
(Bhāg. 6.3.20)
Závěr zní, že paramahaṁsa je vznešený oddaný (bhagavat-priya). Může být v jakémkoliv životním stavu — brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsa — a vždy je stejně osvobozený a vznešený.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k třinácté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Chování dokonalé osoby”.