Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.128

Tento verš je v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy velice důležitý. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi vysvětluje, že by nikdo neměl považovat za nesprávné, když se Śrī Caitanya Mahāprabhu, narozený ve třídě brāhmaṇů a člen nejvyššího duchovního stavu jako sannyāsī, nechal poučovat Śrīlou Rāmānandou Rāyem, jenž náležel k třídě śūdrů. Na vyjasnění této záležitosti Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Rāmānandovi Rāyovi, že poznání o vědomí Kṛṣṇy je důležitější než kasta. V systému varṇāśrama-dharmy mají brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové různé povinnosti. Brāhmaṇa by měl být ve skutečnosti učitelem všech ostatních vareṇ neboli tříd, ale z hlediska vědomí Kṛṣṇy se může stát duchovním mistrem každý, protože poznání spojené s vědomím Kṛṣṇy existuje na úrovni duše. Aby člověk mohl šířit vědomí Kṛṣṇy, je pouze třeba, aby byl obeznámený s vědou o duši. Není důležité, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, sannyāsī, gṛhastha nebo cokoliv jiného. Pokud jednoduše zná tuto vědu, může se stát duchovním mistrem.

Hari-bhakti-vilāsa doporučuje nepřijímat zasvěcení od někoho, kdo není brāhmaṇa, je-li možnost přijmout zasvěcení od brāhmaṇy. Tento pokyn je určen pro ty, kdo příliš závisejí na světském společenském rozdělení, a hodí se pro ty, kdo chtějí pokračovat v materialistickém životě. Pokud však někdo rozumí pravdě o vědomí Kṛṣṇy a vážně touží po dosažení transcendentálního poznání, aby jeho život mohl být dokonalý, může přijmout duchovního mistra z jakékoliv společenské skupiny za předpokladu, že tento duchovní mistr je plně obeznámený s vědou o Kṛṣṇovi. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura také říká, že se člověk může stát duchovním mistrem jako vartma-pradarśaka-guru, dīkṣā-guru nebo śikṣā-guru, i když je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, vānaprastha, gṛhastha nebo sannyāsī. Duchovní mistr, který nás jako první poučí o duchovním životě, se nazývá vartma-pradarśaka-guru, duchovní mistr, který zasvěcuje podle pravidel śāster, se nazývá dīkṣā-guru a duchovní mistr, který nás poučuje, abychom dělali pokrok, se nazývá śikṣā-guru. Kvalifikace duchovního mistra ve skutečnosti závisejí na jeho poznání vědy o Kṛṣṇovi a není rozhodující, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, sannyāsī nebo śūdra. Tento pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua není v žádném případě v rozporu s pokyny śāster. V Padma Purāṇě je řečeno:

Ten, kdo je opravdu pokročilý v duchovním poznání o Kṛṣṇovi, není nikdy śūdra, i kdyby se v rodině śūdrů narodil. Naopak ani vipra neboli brāhmaṇa zběhlý v šesti brāhmaṇských činnostech (paṭhana, pāṭhana, yajana, yājana, dāna, pratigraha) a znající védské mantry, se nemůže stát duchovním mistrem, není-li vaiṣṇavou. Když se však někdo narodí v rodině caṇḍālů, ale zná dobře vědu o Kṛṣṇovi, pak se může stát guruem. To jsou příkazy śāster, a v přísném souladu s nimi přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu jako gṛhastha jménem Śrī Viśvambhara zasvěcení od sannyāsī-gurua Īśvary Purīho. Také Śrī Nityānanda Prabhu byl zasvěcen sannyāsīm Mādhavendrou Purīm. Podle jiných Ho ale zasvětil Lakṣmīpati Tīrtha. I když byl Advaita Ācārya gṛhastha, zasvětil Ho Mādhavendra Purī a Śrī Rasikānanda narozený v brāhmaṇské rodině dostal zasvěcení od Śrī Śyāmānandy Prabhua, který se jako kastovní brāhmaṇa nenarodil. Je mnoho případů, kdy rozený brāhmaṇa přijal zasvěcení od někoho, kdo nepocházel z brāhmaṇské rodiny. Příznaky brāhmaṇy jsou vysvětlené ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.11.35), kde je řečeno:

Pokud se člověk narodí v rodině śūdry, ale má všechny vlastnosti duchovního mistra, měl by být přijat nejen jako brāhmaṇa, ale i jako kvalifikovaný duchovní mistr. To je také pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto v souladu s usměrňujícími zásadami zavedl pro všechny vaiṣṇavy obřad udílení posvátné šňůry.

Vaiṣṇavský bhajanānandī někdy sāvitra-saṁskāru (zasvěcení posvátnou šňůrou) nepodstupuje, ale to neznamená, že by se tento postup měl používat i při kázání. Vaiṣṇavové se dělí na dva druhy: bhajanānandī a goṣṭhy-ānandī. Bhajanānandī se o kazatelskou činnost nijak nezajímá, ale goṣṭhy-ānandī chce šířit vědomí Kṛṣṇy, aby lidem přinášel prospěch a zvětšoval počet vaiṣṇavů. Vaiṣṇava stojí výše než brāhmaṇa. Jako kazatel by však měl být uznáván za brāhmaṇu, protože jinak může být jeho postavení vaiṣṇavy mylně chápáno. Vaiṣṇavský brāhmaṇa se však neurčuje na základě zrození, ale podle jeho vlastností. Ti, kterým schází inteligence, bohužel rozdíl mezi brāhmaṇou a vaiṣṇavou nechápou. Žijí v domnění, že dokud člověk není brāhmaṇa, nemůže být duchovním mistrem. Pouze z toho důvodu Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslovil tento verš:

Pokud se někdo stane guruem, je automaticky brāhmaṇou. Kastovní guruové někdy vykládají slova yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei guru haya tak, že ten, kdo není brāhmaṇa, se může stát śikṣā-guruem nebo vartma-pradarśaka-guruem, ale ne zasvěcujícím guruem. Podle takových kastovních guruů jsou původ a rodinné svazky to nejdůležitější. Vaiṣṇavové však dědické ohledy neuznávají. Slovo guru se může stejně dobře vztahovat jak na vartma-pradarśaka-gurua, tak na śikṣā-gurua i na dīkṣā-gurua. Dokud nepřijmeme tuto zásadu zavedenou Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, nemůže se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šířit po celém světě tak, jak si to Śrī Caitanya Mahāprabhu přál: pṛthivīte āche yata nagarādi-grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma. Učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua se musí kázat po celém světě. To neznamená, že by lidé měli přijmout Jeho učení a zůstat i nadále śūdry a caṇḍāly. Jakmile je někdo vytrénován jako čistý vaiṣṇava, je nutné ho uznat za pravého brāhmaṇu. To je podstata pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto verši.