CC Madhya 8.127

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje, že materialista vlastnící světské bohatství si musí být vždy vědom toho, že transcendentální bohatství pokročilých oddaných je mnohem důležitější než světské bohatství lidí, jako je on. Bohatý materialista by před transcendentálním oddaným neměl být příliš pyšný. Pokud někdo přijde za transcendentálním oddaným a na základě svého světského dědictví, bohatství, vzdělání a krásy neprokáže pokročilému oddanému Pána úctu, oddaný vaiṣṇava mu navenek může projevit úctu, ale nesdělí mu transcendentální poznání. Ve skutečnosti na něho bude pohlížet jako na ne-brāhmaṇu, jako na śūdru. Takový nafoukaný člověk nemůže vědu o Kṛṣṇovi pochopit. Pyšný člověk je v transcendentálním životě oklamaný, a přestože dostal lidskou podobu, poklesne znovu do pekelných podmínek. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým osobním příkladem ukazuje, jak pokorný by měl člověk být před vaiṣṇavou, i když může mít sám vysoké postavení. To je učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua jako ācāryi celého světa, nejvyššího duchovního mistra a učitele.