KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Dokonalý rodinný život

Tato kapitola popisuje povinnosti hospodáře v závislosti na době, zemi a osobě. Když se Yudhiṣṭhira Mahārāja začal zajímat o povinnosti hospodářů, Nārada Muni mu vysvětlil, že jejich první povinností je plně záviset na Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, a snažit se Ho po všech stránkách uspokojit vykonáváním své předepsané oddané služby. Ta závisí na pokynech autorit a společnosti oddaných, kteří se sami oddané službě věnují. Oddaná služba začíná nasloucháním, śravaṇam. Je třeba naslouchat realizovaným duším. Tak se bude postupně zmenšovat připoutanost gṛhasthy k manželce a dětem.

Gṛhastha musí svědomitě pečovat o svoji rodinu. Musí vydělávat, aby měl vše, co potřebuje k životu, ale zároveň nesmí vynakládat mimořádné úsilí pouze na hromadění peněz a zbytečné zvětšování hmotného pohodlí. Při zajišťování živobytí má vyvíjet velkou aktivitu, avšak v nitru má zcela vnímat vlastní já a nelpět na hmotném zisku. Jeho vztahy s rodinnými členy či přáteli mají pouze sloužit svému cíli; nemá se jim věnovat přespříliš. Pokyny od rodinných příslušníků a společnosti má zběžně přijímat, ale především se má věnovat povinnostem, které mu doporučuje duchovní mistr a śāstra. Konkrétně si má gṛhastha vydělávat peníze zemědělstvím. Bhagavad-gītā (18.44) uvádí: kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyam — zvláštní povinnosti gṛhasthů se týkají zemědělství, ochrany krav a obchodu. Pokud někdo náhodou milostí Kṛṣṇy získá větší množství peněz, mají být náležitě využity v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Cílem by nemělo být vydělávat více peněz pouze v zájmu smyslového požitku. Gṛhastha má mít vždy na paměti, že ten, kdo se snaží hromadit více peněz, než je nezbytně nutné, je považován za zloděje a podléhá trestu stanovenému zákony hmotné přírody.

Gṛhastha má cítit se zvířaty, ptáky a včelami a chovat se k nim jako ke svým dětem. Nikdy nemá zabíjet zvířata či ptáky s cílem uspokojit smysly. Dokonce i psům a těm nejnižším tvorům má poskytovat vše nezbytné k životu a nevykořisťovat druhé kvůli svému smyslovému požitku. Podle pokynů Śrīmad-Bhāgavatamu je každý gṛhastha vlastně ideálním komunistou, který zajišťuje prostředky k životu všem. Vše, co vlastní, má rovnoměrně rozdělovat mezi všechny živé bytosti, aniž by někoho opomíjel. Nejlepší metodou je rozdávat prasādam.

Gṛhastha nemá být příliš poután ke své manželce; dokonce i svou vlastní ženu má nechat s plnou pozorností sloužit hostu. Všechny peníze, které milostí Boha získá, má používat na pět činností: uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, pohostinnost vůči vaiṣṇavům a světcům, rozdávání prasādam veřejnosti a všem živým bytostem, obětování prasādam předkům a také zajišťování prasādam sobě samotnému. Gṛhasthové mají být neustále připraveni uctívat každého, jak je uvedeno výše, a nejíst nic, co nebylo obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (3.13) je řečeno: yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ — “Oddaní Pána jsou zbaveni hříchů všeho druhu, protože jedí jídlo, které je nejprve obětováno.” Gṛhastha má také navštěvovat svatá poutní místa uvedená v Purāṇách. Takto se má plně věnovat uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství ve prospěch své rodiny, společnosti, země a celého lidstva.

Sloka 1:: Mahārāja Yudhiṣṭhira požádal Nāradu Muniho: Ó můj pane, velký mudrci, vysvětli prosím, jak my, kteří zůstáváme doma bez poznání o cíli života, můžeme podle pokynů Véd také snadno dosáhnout osvobození.

Sloka 2:: Nārada Muni odpověděl: Můj milý králi, ti, kdo žijí doma jako hospodáři, musí vydělávat na své živobytí a místo toho, aby se snažili výsledků své práce sami užívat, mají je obětovat Kṛṣṇovi, Vāsudevovi. Dokonale poznat, jak v tomto životě uspokojit Vāsudeva, lze díky společnosti vznešených oddaných Pána.

Sloka 3-4:: Gṛhastha se musí opakovaně stýkat se svatými osobami a s velkou úctou naslouchat nektaru činností Nejvyššího Pána a Jeho inkarnací, jak jsou popsány ve Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších Purāṇách. Tímto způsobem by se měl postupně odpoutat od citové náklonnosti ke své manželce a dětem, tak jako člověk, který se probouzí ze sna.

Sloka 5:: Ten, kdo je skutečně učený, má na zajištění svého živobytí vynakládat jen tolik práce, kolik je nezbytně nutné k přežití, a přestože má navenek vypadat jako velice připoutaný, má žít v lidské společnosti, aniž by ulpíval na rodinných záležitostech.

Sloka 6:: Inteligentní člověk si má zařídit život velmi jednoduše. Pokud mu jeho přátelé, děti, rodiče, bratři nebo kdokoliv jiný něco navrhují, má navenek souhlasit a říci: “Ano, to je v pořádku,” ale v nitru má být odhodlaný nekomplikovat si život, neboť tak by nedosáhl životního cíle.

Sloka 7:: K zaopatření všech živých bytostí je třeba užívat přírodních zdrojů vytvořených Nejvyšší Osobností Božství. Životní nezbytnosti jsou trojího druhu: ty, které pocházejí z nebe (z deště), ze země (z dolů, moří či polí) a z atmosféry (to, co je získáno náhle a neočekávaně).

Sloka 8:: Každý si může činit nárok na tolik majetku, kolik potřebuje k přežití, ale ten, kdo chce vlastnit více, musí být považován za zloděje a zaslouží si být potrestán prostřednictvím zákonů přírody.

Sloka 9:: Se zvířaty, jako jsou jeleni, velbloudi, osli, opice, myši, hadi, ptáci a mouchy, má člověk jednat stejně, jako by jednal se svým vlastním synem. Jak malý je rozdíl mezi dětmi a těmito nevinnými zvířaty!

Sloka 10:: I když někdo není brahmacārī, sannyāsī ani vānaprastha, ale hospodář, ani tehdy nemá vyvíjet přílišné úsilí ve směru náboženství, hospodářského rozvoje či uspokojení smyslů. Dokonce i v rodinném životě se má spokojit s čímkoliv, co ke svému zaopatření získá milostí Pána s minimální snahou podle místa a času. Nemá se zabývat ugra-karmou.

Sloka 11:: Hospodář má poskytovat životní potřeby psům, pokleslým a nedotknutelným, včetně caṇḍālů (kteří jedí psy). Dokonce i vlastní manželku, se kterou je nejdůvěrněji spojen, má nechat ve svém domě sloužit hostům a ostatním lidem.

Sloka 12:: Muž pokládá svou manželku za vlastní do té míry, že kvůli ní někdy zabije sám sebe nebo druhé, dokonce včetně rodičů nebo duchovního mistra či učitele. Jestliže se tedy dokáže vzdát takové připoutanosti k manželce, přemůže Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jehož nikdy nikdo nemůže přemoci.

Sloka 13:: Po náležitém uvážení se má muž vzdát zalíbení v těle své ženy, neboť to se nakonec změní v malý hmyz, výkaly či popel. Jakou má toto bezvýznamné tělo cenu? Oč vznešenější je Nejvyšší Bytost, která je všudypřítomná jako nebe?

Sloka 14:: Inteligentní člověk se má spokojit s tím, že jí prasādam (jídlo obětované Pánu) nebo že vykonává pět různých druhů yajñi (pañca-sūnā). Pomocí těchto činností se má vzdát připoutanosti k tělu a takzvaného vlastnického práva, které se vztahuje na tělo. Když toto dokáže, jeho postavení mahātmy je neochvějné.

Sloka 15:: Každý den má člověk uctívat Nejvyšší Bytost, jež sídlí v srdci každé bytosti, a na základě toho odděleně uctívat polobohy, světce, lidi a živé bytosti všeobecně, své předky a vlastní já. Tak může uctívat Nejvyšší Bytost v srdcích všech.

Sloka 16:: Když je někdo obdařen majetkem a poznáním, které má zcela pod svou kontrolou a s jejichž pomocí může vykonávat yajñu neboli těšit Nejvyšší Osobnost Božství, musí konat oběti — obětovat do ohně podle pokynů śāster. Tak má uctívat Nejvyšší Osobnost Božství.

Sloka 17:: Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je poživatelem všech obětí. Ale i když jí obětiny vložené do ohně, můj milý králi, je více potěšen, je-li Mu obětováno chutné jídlo z obilí a ghí skrze ústa kvalifikovaných brāhmaṇů.

Sloka 18:: Proto nejprve předkládej prasādam brāhmaṇům či polobohům, můj milý králi, a poté, co je bohatě nasytíš, můžeš podle svých schopností rozdávat prasādam dalším živým bytostem. Tak budeš moci uctívat všechny živé bytosti — neboli svrchovanou živou bytost v nitru každé živé bytosti.

Sloka 19:: Brāhmaṇa, který je dostatečně bohatý, musí během druhé, temné poloviny měsíce Bhādra provést oběť předkům. Dále má konat oběť příbuzným předků během obřadů mahālayā v měsíci Āśvina.

Sloka 20-23:: Obřad śrāddha je třeba vykonat na Makara-saṅkrānti (den, kdy Slunce začíná putovat na sever) nebo na Karkaṭa-saṅkrānti (den, kdy Slunce začíná putovat na jih). Rovněž je třeba ho vykonat na Meṣa-saṅkrānti a Tulā-saṅkrānti; během yogy zvané Vyatīpāta; v den, kdy se setkávají tři lunární tithi; během zatmění Měsíce či Slunce; dvanáctý lunární den, ve Śravaṇa-nakṣatře, v den Akṣaya-tṛtīyā; devátého lunárního dne jasné poloviny měsíce Kārtika; ve čtyři aṣṭaky zimního a chladného období; sedmého lunárního dne jasné poloviny měsíce Māgha; během konjunkce Maghā-nakṣatry a úplňku, a ve dnech, kdy je měsíc zcela nebo téměř zcela v úplňku, když jsou tyto dny v konjunkci s nakṣatrami, od nichž jsou odvozena jména určitých měsíců. Dále je třeba vykonat obřad śrāddha dvanáctého lunárního dne, je-li v konjunkci s některou z nakṣater zvaných Anurādhā, Śravaṇa, Uttara-phalgunī, Uttarāṣāḍhā nebo Uttara-bhādrapadā. Je ho také třeba vykonat, když buď Uttara-phalgunī, Uttarāṣāḍhā nebo Uttara-bhādrapadā jsou v konjunkci s jedenáctým lunárním dnem a ještě ve dnech, které jsou v konjunkci s hvězdou vlastního zrození (janma-nakṣatra) nebo se Śravaṇa-nakṣatrou.

Sloka 24:: Všechna tato období jsou považována za nesmírně příznivá pro lidstvo. Během nich se má člověk věnovat všem příznivým činnostem, neboť tak dosáhne ve svém krátkém životě úspěchu.

Sloka 25:: Pokud se člověk v těchto obdobích koupe v Ganze, Yamuně či na jiném posvátném místě, pokud recituje mantry, obětuje do ohně, dodržuje sliby nebo uctívá Nejvyššího Pána, brāhmaṇy, předky, polobohy a všechny živé bytosti, pak veškeré milodary, které dá, přinesou trvalý prospěch.

Sloka 26:: Ó králi Yudhiṣṭhire, aby se člověku dařilo na poli plodonosného jednání, musí v době předepsané pro očistné obřady pro něho samotného, jeho manželku či děti nebo během pohřbů a na výročí úmrtí provádět výše uvedené příznivé činnosti.

Sloka 27-28:: Nārada Muni pokračoval: Nyní popíši místa, kde mohou být náboženské obřady úspěšně vykonány. Jakékoliv místo, kde lze zastihnout vaiṣṇavu, je vynikající, vhodné ke všem příznivým činnostem. Nejvyšší Osobnost Božství je oporou celého tohoto vesmírného projevu se všemi jeho pohyblivými i nehybnými živými bytostmi a chrám, kde sídlí Božstvo Pána, je tím nejposvátnějším místem. Nanejvýš příznivá a posvátná jsou dále ta místa, kde se učení brāhmaṇové řídí védskými zásadami askeze, vzdělání a milostivosti.

Sloka 29:: Velice příznivá jsou místa, kde stojí chrám Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, v němž je Pán náležitě uctíván, a také místa, jimiž protékají slavné posvátné řeky zmíněné v Purāṇách, doplňkových védských spisech. Všechny duchovní činnosti prováděné na těchto místech jsou velmi účinné.

Sloka 30-33:: Posvátná jezera, jako je Puṣkara, a místa, kde žijí světci, například Kurukṣetra, Gayā, Prayāg, Pulahāśrama, Naimiṣāraṇya, břehy řeky Phālgu, Setubandha, Prabhāsa, Dvārakā, Vārāṇasī, Mathurā, Pampā, Bindu-sarovara, Badarikāśrama (Nārāyaṇāśrama); místa, jimiž protéká řeka Nandā; místa, kam se uchýlil Pán Rāmacandra s matkou Sītou, jako například Citrakūṭa, a rovněž hornatá území zvaná Mahendra a Malaya jsou považována za nanejvýš posvátná. Ti, kdo usilují o duchovní pokrok, musí také navštěvovat a uctívat místa za hranicemi Indie, kde jsou střediska hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a kde se uctívají Božstva Rādhā-Kṛṣṇy. Ten, kdo chce dělat pokroky v duchovním životě, může navštěvovat všechna tato místa a konat tam obřady a výsledky budou tisíckrát lepší, než jaké by mu stejné činnosti přinesly kdekoliv jinde.

Sloka 34:: Ó králi Země, zkušení učenci rozhodli, že jedině Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, v němž spočívá vše pohyblivé i nehybné v tomto vesmíru a z něhož vše pochází, je tou nejvhodnější osobou, které je třeba dát vše.

Sloka 35:: Ó králi Yudhiṣṭhire, polobozi, mnoho velkých mudrců a světců, dokonce i čtyři synové Pána Brahmy a já sám jsme byli přítomni na tvé oběti Rājasūya, ale když vyvstala otázka, koho uctívat jako prvního, každý se rozhodl pro Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobu.

Sloka 36:: Celý vesmír, který je plný živých bytostí, je jako strom, jehož kořenem je Nejvyšší Osobnost Božství, Acyuta (Kṛṣṇa). Samotným uctíváním Pána Kṛṣṇy tedy lze uctívat všechny živé bytosti.

Sloka 37:: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil mnoho sídel, jako jsou těla lidských bytostí, zvířat, ptáků, světců a polobohů. Ve všech těchto nesčetných tělech Pán sídlí s živou bytostí jako Paramātmā. Proto je známý pod jménem puruṣāvatāra.

Sloka 38:: Ó králi Yudhiṣṭhire, Nadduše v každém těle dává individuální duši inteligenci podle její schopnosti chápat. Proto je Nadduše v těle vládcem. Projevuje se individuální duši úměrně jejímu rozvoji poznání, askeze a tak dále.

Sloka 39:: Můj milý králi, když na počátku Tretā-yugy velcí mudrci a světci viděli vzájemně neuctivé chování, bylo zavedeno chrámové uctívání Božstva s veškerým příslušenstvím.

Sloka 40:: Někdy začínající oddaný s veškerými předepsanými potřebami uctívá Pána jako Božstvo, ale jelikož je plný zášti vůči zmocněným oddaným Pána Viṣṇua, Pán není s jeho oddanou službou nikdy spokojen.

Sloka 41:: Můj milý králi, ze všech osob v tomto hmotném světě musí být za nejlepší uznán kvalifikovaný brāhmaṇa, jelikož podstupováním askeze, studiem Véd a spokojeností ztělesňuje Nejvyšší Osobnost Božství.

Sloka 42:: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, brāhmaṇy — a zvláště ty, kteří šíří slávu Osobnosti Božství po celém světě — uctívá Samotný Nejvyšší Pán, duše celého stvoření. Prostřednictvím svého kázání brāhmaṇové posvěcují tři světy prachem ze svých lotosových nohou, a proto jsou ctěni i Kṛṣṇou.