ŚB 7.14.2
Dévanágarí
श्रीनारद उवाच
गृहेष्ववस्थितो राजन्क्रिया: कुर्वन्यथोचिता: ।
वासुदेवार्पणं साक्षादुपासीत महामुनीन् ॥ २ ॥
गृहेष्ववस्थितो राजन्क्रिया: कुर्वन्यथोचिता: ।
वासुदेवार्पणं साक्षादुपासीत महामुनीन् ॥ २ ॥
Verš
śrī-nārada uvāca
gṛheṣv avasthito rājan
kriyāḥ kurvan yathocitāḥ
vāsudevārpaṇaṁ sākṣād
upāsīta mahā-munīn
gṛheṣv avasthito rājan
kriyāḥ kurvan yathocitāḥ
vāsudevārpaṇaṁ sākṣād
upāsīta mahā-munīn
Synonyma
śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada Muni odpověděl; gṛheṣu — v domácnosti; avasthitaḥ — zůstávající (hospodář obvykle žije doma se svou manželkou a dětmi); rājan — ó králi; kriyāḥ — činnosti; kurvan — vykonávající; yathocitāḥ — vhodné (podle pokynů gurua a śāster); vāsudeva — Pánu Vāsudevovi; arpaṇam — zasvěcující; sākṣāt — přímo; upāsīta — má uctívat; mahā-munīn — vznešené oddané.
Překlad
Nārada Muni odpověděl: Můj milý králi, ti, kdo žijí doma jako hospodáři, musí vydělávat na své živobytí a místo toho, aby se snažili výsledků své práce sami užívat, mají je obětovat Kṛṣṇovi, Vāsudevovi. Dokonale poznat, jak v tomto životě uspokojit Vāsudeva, lze díky společnosti vznešených oddaných Pána.
Význam
Život gṛhasthy má být zasvěcen Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (6.1) je řečeno:
anāśritaḥ karma-phalaṁ
kāryaṁ karma karoti yaḥ
sa sannyāsī ca yogī ca
na niragnir na cākriyaḥ
kāryaṁ karma karoti yaḥ
sa sannyāsī ca yogī ca
na niragnir na cākriyaḥ
“Ten, kdo nelpí na plodech svého jednání a plní své povinnosti, je pravý sannyāsī a pravý mystik — nikoliv ten, kdo nerozněcuje oheň a neplní žádnou povinnost.” Ať člověk jedná jako brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsī, jeho cílem musí být pouze uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva — Kṛṣṇy, syna Vasudeva. To má být zásadou každého. Nārada Muni již popsal principy života brahmacārīna, vānaprasthy a sannyāsīna a nyní popisuje, jak má žít gṛhastha. Základním principem je uspokojovat Nejvyšší Osobnost Božství.
Vědě o uspokojování Nejvyššího Pána se lze naučit tak, jak je popsáno zde: sākṣād upāsīta mahā-munīn. Slovo mahā-munīn označuje vznešené světce či oddané. Světci jsou obvykle známí jako muniové neboli rozvážní filozofové, kteří se zajímají o transcendentální náměty, a mahā-munīn se vztahuje na ty, kteří nejenže důkladně prostudovali cíl života, ale snaží se uspokojovat Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva. To jsou oddaní. Nikdo se nemůže naučit vědě o tom, jak zasvětit svůj život Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství (vāsudevārpaṇa), aniž by se stýkal s oddanými.
V Indii se lidé zásadami této vědy striktně řídili. Ještě před padesáti lety jsem viděl, že v bengálských vesnicích a na předměstích Kalkaty se každý den po práci — nebo alespoň večer, než šli spát — věnovali naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu. Každý poslouchal Bhāgavatam. Přednášky se konaly v každé vesnici, a tak lidé měli možnost naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu, jenž zevrubně popisuje cíl života — osvobození. To bude jasně vysvětleno v dalších verších.