Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.14.11

Verš

āśvāghānte ’vasāyibhyaḥ
kāmān saṁvibhajed yathā
apy ekām ātmano dārāṁ
nṛṇāṁ svatva-graho yataḥ

Synonyma

ā — dokonce i; śva — pes; agha — hříšná zvířata či živé bytosti; ante avasāyibhyaḥcaṇḍālům, nejnižším z lidí (kteří jedí psy a prasata); kāmān — životní potřeby; saṁvibhajet — má rozdělovat; yathā — kolik (si zaslouží); api — dokonce; ekām — jednu; ātmanaḥ — vlastní; dārām — manželku; nṛṇām — všech lidí; svatva-grahaḥ — manželku muž považuje za totožnou se sebou samotným; yataḥ — jelikož.

Překlad

Hospodář má poskytovat životní potřeby psům, pokleslým a nedotknutelným, včetně caṇḍālů (kteří jedí psy). Dokonce i vlastní manželku, se kterou je nejdůvěrněji spojen, má nechat ve svém domě sloužit hostům a ostatním lidem.

Význam

V moderní společnosti je pes považován za součást domácnosti, ale podle védského standardu rodinného života je nedotknutelný. Je možné mu poskytovat nezbytnou potravu, jak je uvedeno zde, ale nikdy nesmí vstoupit do domu, natož pak do ložnice. Bezkastovní neboli nedotknutelní caṇḍālové mají také dostávat životní potřeby. V této souvislosti je použito slova yathā, které znamená “kolik si zaslouží”. Bezkastovním se nemají dávat peníze, za něž by si mohli nakoupit víc než potřebují, neboť by je zneužili. Například v současné době jsou lidé nízké třídy obvykle placeni více než dostatečně, ale místo toho, aby nadbytečné peníze používali k rozvoji poznání a pro pokrok v životě, utrácejí je za pití alkoholu a podobné hříšné činnosti. Bhagavad-gītā (4.13) uvádí: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ — ve společnosti musí existovat čtyři třídy podle činností a vlastností jednotlivců. Lidé s těmi nejhoršími vlastnostmi nemohou dělat žádnou práci, která vyžaduje vyšší inteligenci. Přestože však musí existovat rozdělení lidí odpovídající jejich vlastnostem a práci, zde se doporučuje, že každému je třeba zajistit vše potřebné k životu. Dnešní komunisté jsou nakloněni myšlence poskytovat životní potřeby každému, ale berou v úvahu pouze lidské bytosti, a zvířata již ne. Principy Bhāgavatamu jsou naproti tomu tak široké, že podle nich má být postaráno o každého, člověka i zvíře, bez ohledu na dobré či špatné vlastnosti.

Myšlenka poskytování i vlastní manželky službám veřejnosti má ten smysl, že muž se musí postupně vzdát důvěrného vztahu se svou ženou a nadměrné připoutanosti k ní, kvůli které ji považuje za svou lepší polovinu či za totožnou se sebou samotným. Jak bylo doporučeno dříve, je třeba se zbavit pocitu vlastnictví; dokonce i vůči své rodině. Sen hmotného života je příčinou uvěznění v koloběhu zrození a smrti, a člověk se ho proto musí zříci. Živá bytost v lidském těle se tedy má vzdát připoutanosti ke své manželce, jak doporučuje tento verš.