Sloka 1:

Velký mudrc Maitreya řekl Vidurovi: Když Nejvyšší Pán polobohy takto ujistil, přestali mít obavy. Hluboce se Mu poklonili a vrátili se zpět na své nebeské planety. Nejvyšší Pán, Jenž se neliší od inkarnace Sahasraśīrṣā, pak vystoupil na záda Garuḍy, který Ho donesl do lesa Madhuvanu za Jeho služebníkem Dhruvou.

Sloka 2:

Podoba Pána, na kterou v dokonalém jógovém tranzu Dhruva Mahārāja upřel svou meditaci, zářila jako blesk. Náhle však zmizela a Dhruva z toho byl tak rozrušený, že okamžitě přestal meditovat a otevřel oči. V tu chvíli však spatřil Nevyšší Osobnost Božství, Pána, kterého předtím viděl ve svém srdci, Osobně přítomného.

Sloka 3:

Když Dhruva Mahārāja viděl svého Pána přímo před sebou, nesmírně ho to vzrušilo. Naplněný láskou k Bohu padl k Jeho nohám jako tyč a poklonami Mu vzdal úctu. V extázi se díval na Pána, jako by očima pil Jeho podobu, ústy líbal Jeho lotosové nohy a pažemi Ho objímal.

Sloka 4:

Ačkoliv byl Dhruva Mahārāja jen malý chlapec, chtěl Pánovi vhodnými slovy přednést modlitby. Byl však nezkušený, a proto nevěděl, jak se zachovat. Nejvyšší Pán, který sídlí v srdci každého, chápal nepříjemnou situaci Dhruvy Mahārāje, stojícího před Ním se sepjatýma rukama, a ze Své bezpříčinné milosti se lasturou dotkl jeho čela.

Sloka 5:

Tehdy si Dhruva Mahārāja dokonale uvědomil závěr Ved a porozuměl Absolutní Pravdě a Jejímu vztahu ke všem živým bytostem. Dhruva, který později získal planetu, jež není zničena ani v čase zkázy, pak v souladu se zásadami oddané služby Nejvyššímu Pánu, Jehož sláva je známá všude, pronesl uvážlivé a přesvědčivé modlitby.

Sloka 6:

Dhruva Mahārāja řekl: Můj drahý Pane, jsi všemohoucí. Vstoupil jsi do mého těla a oživil mé spící smysly — ruce, nohy, uši, hmat, životní sílu a především mou řeč. Vzdávám Ti uctivé poklony.

Sloka 7:

Můj Pane, jsi Svrchovaný, ale prostřednictvím Svých různých energií se projevuješ různě v duchovních a hmotných světech. Svou vnější silou tvoříš celkovou energii hmotného projevu a po stvoření vstupuješ do hmotného světa jako Nadduše. Jsi Nejvyšší Osoba, Jež prostřednictvím dočasných kvalit hmotné přírody tvoří různorodé projevy, stejně jako oheň při spalování dřeva různých tvarů hoří různými zářivými plameny.

Sloka 8:

Ó můj Pane, Pán Brahmā se Ti zcela odevzdal. Na počátku jsi mu vštípil poznání, prostřednictvím kterého uviděl a pochopil celý vesmír, podobně jako si člověk, který procitne, vzpomene na své bezprostřední povinnosti. Jsi jediným útočištěm těch, kdo touží po vysvobození, a opravdovým přítelem nešťastných. Jak tedy na Tebe kdy může vzdělaný člověk s dokonalým poznáním zapomenout?

Sloka 9:

Ten, kdo Tě uctívá pouze pro uspokojení smyslů tohoto pytle z kůže, jistě podlehl vlivu Tvé iluzorní energie. Jsi jako strom přání a osvobozuješ od zrození a smrti, avšak pošetilci jako já od Tebe chtějí smyslový požitek, který je dostupný i osobám žijícím v pekelných podmínkách.

Sloka 10:

Můj Pane, transcendentální blaženost získávaná meditací o Tvých lotosových nohách či nasloucháním vyprávění o Tvé slávě z úst čistých oddaných je nekonečná. Dalece předčí stav brahmānandy, kdy si člověk představuje, že splynul s neosobním Brahmanem, a ztotožňuje se s Nejvyšším. Když i brahmānandu překoná transcendentální blaženost z oddané služby, jakou cenu potom má obyčejné pomíjivé štěstí na nebeských planetách, které ukončí dělící meč času? I když se někomu podaří dosáhnout nebeských planet, časem znovu poklesne.

Sloka 11:

Dhruva Mahārāja pokračoval: Ó neomezený Pane, poskytni mi laskavě požehnání, abych se mohl stýkat s velkými oddanými, kteří se neustále zaměstnávají ve Tvé transcendentální láskyplné službě, podobně jako bez ustání plynou vlny na řece. Takoví transcendentální oddaní žijí zcela čistým životem. Prostřednictvím oddané služby budu jistě moci překonat oceán nevědomosti hmotné existence, vzdouvaný vlnami nebezpečnými jako požár. Bude to pro mne snadné, jelikož začínám šílet po naslouchání o Tvých transcendentálních vlastnostech a věčných zábavách.

Sloka 12:

Ó Pane, Jehož pupek je jako lotos, komu se poštěstilo získat společnost oddaného, jehož srdce neustále dychtí po Tvých lotosových nohách a vyhledává jejich vůni, ten nikdy neulpívá na hmotném těle a na věcech, které s ním souvisí, jako je potomstvo, přátelé, domov, bohatství a manželka. Vůbec se o ně nezajímá — není jako materialista, kterému je to vše velice drahé.

Sloka 13:

Drahý Pane, jsi Svrchovaný a Nezrozený. Vím, že vesmír, jehož příčinou je souhrn hmotné energie, je plný různých druhů živých bytostí; zvířat, stromů, ptáků, plazů, polobohů či lidí. Vím také, že živé bytosti jsou někdy projevené a někdy neprojevené. Nikdy jsem však neviděl to, co vidím nyní — Tvou svrchovanou podobu. Tvá přítomnost znamená konec všem teoriím.

Sloka 14:

Můj milý Pane, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pohltí na konci každého věku do Svého břicha vše projevené ve vesmíru. Ulehne na Śeṣa Nāga a z Jeho pupku vyroste zlatý lotos, na jehož květu se narodí Pán Brahmā. Ty jsi tento Nejvyšší Pán, a proto se Ti s úctou klaním.

Sloka 15:

Můj Pane, Svým nepřerušeným transcendentálním pohledem vidíš vše, a jsi tudíž nejvyšším svědkem všech úrovní intelektuálních činností. Jsi věčně osvobozený, nacházíš se v kvalitě čistého dobra a existuješ beze změn v podobě Nadduše. Jsi původní Osobnost Božství, a protože máš v plné míře všech šest vznešených vlastností a věčně vládneš třem kvalitám hmotné přírody, lišíš se od obyčejných živých bytostí. Jako Pán Viṣṇu udržuješ chod celého vesmíru, ale současně zůstáváš stranou všeho a užíváš si výsledků všech obětí.

Sloka 16:

Drahý Pane, v Tvém neosobní projevu Brahmanu vždy existují dva protichůdné prvky — poznání a nevědomost. Tvé nekonečné energie jsou neustále projevené, ale nedělitelný, původní, neměnný, neomezený a blažený neosobní Brahman je příčinou hmotného projevu. Jelikož jsi tímto neosobním Brahmanem, hluboce se Ti klaním.

Sloka 17:

Svrchovaný Pane, jsi nejvyšší zosobněnou podobou všech požehnání. Proto ten, kdo bez jakýchkoliv jiných tužeb zůstává ve Tvé oddané službě, dává přednost uctívání Tvých lotosových nohou před možností stát se králem a vládnout celému království. Tak obrovské je požehnání, které pochází z uctívání Tvých lotosových nohou. Nevědomým oddaným, jako jsem já, dáváš Svou bezpříčinnou milost a pečuješ o ně, podobně jako kráva dává novorozenému teleti mléko a chrání ho před nebezpečím.

Sloka 18:

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Drahý Viduro, Dhruva Mahārāja v srdci choval jen dobré úmysly. Když ukončil své modlitby, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je velmi laskavý ke Svým oddaným a služebníkům, mu poblahopřál a takto promluvil.

Sloka 19:

Nejvyšší Pán pravil: Můj milý Dhruvo, synu krále, splnil jsi zbožné sliby a Já znám i přání, které se skrývá ve tvém srdci. Ačkoliv je tvá touha neskromná a je obtížné ji splnit, dám ti vše, po čem dychtíš. Přeji ti, abys byl šťasten.

Sloka 20-21:

Nejvyšší Pán pokračoval: Milý Dhruvo, daruji ti zářivou planetu, známou jako Polárka, která nepřestane existovat ani po zničení na konci věku. Nad touto planetou, kolem které krouží veškeré sluneční soustavy, planety a hvězdy, ještě nikdo nikdy nepanoval. Obíhají ji veškerá svítící vesmírná tělesa, stejně jako býci chodí kolem ústřední osy mlýna při mletí obilí. Hvězdy obývané velkými mudrci, jako jsou Dharma, Agni, Kaśyapa a Śukra, ji obíhají tak, že zůstává po jejich pravé straně. Tato Polárka existuje i po zničení všech ostatních planet.

Sloka 22:

Poté, co tvůj otec odejde do lesa a předá ti své království, budeš panovat nad celým světem po třicet šest tisíc let. Všechny tvé smysly zůstanou stejně silné jako nyní a nikdy nezestárneš.

Sloka 23:

Pán pokračoval: Tvůj bratr Uttama se v budoucnosti vypraví do lesa na lov a bude zabit. Tvá nevlastní matka Suruci, dohnaná smrtí svého syna k šílenství, se ho vydá hledat, ale stane se obětí lesního požáru.

Sloka 24:

Pán pokračoval: Já jsem srdcem všech obětí. Jelikož budeš schopný vykonat mnoho slavných obětí a rozdat velké milodary, čeká tě život plný hmotného štěstí. A jakmile přijde okamžik tvé smrti, dokážeš si na Mne vzpomenout.

Sloka 25:

Nejvyšší Pán pokračoval: Milý Dhruvo, poté, co skončí tvůj hmotný život v tomto těle, půjdeš na Mou planetu, které se neustále klaní obyvatelé všech ostatních planetárních systémů. Nachází se nad planetami sedmi ṛṣiů, a až na ni dospěješ, již nikdy se nebudeš muset vrátit do tohoto hmotného světa.

Sloka 26:

Velký mudrc Maitreya řekl: Poté, co byl Pán Viṣṇu Dhruvou Mahārājem uctěn a daroval mu Své sídlo, vrátil se na Garuḍových zádech zpět do Své říše, doprovázen Dhruvovým pohledem.

Sloka 27:

Přestože Dhruva Mahārāja získal uctíváním lotosových nohou Pána vytoužený výsledek svého odhodlání, nebyl příliš nadšený. Takto se tedy vrátil domů.

Sloka 28:

Śrī Vidura se otázal: Drahý brāhmaṇo, není snadné se dostat do Pánova sídla. Lze ho dosáhnout pouze čistou oddanou službou, jež jediná těší nadevše laskavého a milostivého Pána. Dhruva Mahārāja, který byl velmi moudrý a svědomitý, dosáhl tohoto postavení dokonce během jednoho života. Proč tedy nebyl spokojený?

Sloka 29:

Maitreya odpověděl: Dhruvovi Mahārājovi se neúprosná slova nevlastní matky zaryla do srdce jako ostré šípy a nesmírně ho trápila. I když se soustředil na cíl svého života, nemohl na její špatné chování zapomenout. Netoužil po osvobození z hmotného světa, ale když dovršil svoji oddanou službu a uviděl Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, styděl se za to, že měl v mysli hmotné žádosti.

Sloka 30:

Dhruva Mahārāja uvažoval: Usilovat o místo ve stínu lotosových nohou Pána není žádná obyčejná věc. I věhlasní brahmacārīni v čele se Sanandanou, kteří provozovali aṣṭāṅga-yogu v tranzu, dosáhli útočiště Pánových lotosových nohou až po mnoha a mnoha zrozeních. Já jsem toho dosáhl za pouhých šest měsíců, ale protože jsem myslel na jiné věci než na Pána, poklesl jsem ze svého postavení.

Sloka 31:

Běda, jen pohleďte, jaký jsem nešťastník! Přiblížil jsem se k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, který může ihned přetnout řetěz opakovaného zrození a smrti, ale přesto jsem se k Němu bláhově modlil jen o pomíjivé věci.

Sloka 32:

Všichni polobozi z vyšších planet mi závidí, že jsem se prostřednictvím oddané služby dostal na Vaikuṇṭhaloku, protože oni sami musí znovu poklesnout. Tito nesnášenliví polobozi znečistili mou inteligenci a jedině kvůli tomu jsem nemohl přijmout pravé požehnání v podobě pokynů mudrce Nārady.

Sloka 33:

Dhruva Mahārāja bědoval: Iluzorní energie si mě zcela podmanila—spal jsem na jejím klíně a nebyl si vědom skutečné situace. Pohledem duality jsem viděl svého bratra jako nepřítele a v srdci jsem se bezdůvodně trápil a myslel si: “Jsou to moji nepřátelé.”

Sloka 34:

Uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství je velice obtížné, ale přestože se mnou byl Nejvyšší Pán, Nadduše celého vesmíru, spokojen, já jsem se modlil jen o zbytečné věci. Mé činnosti byly stejné jako léčení člověka, který je již mrtvý. Jen pohleďte, jaký jsem nešťastník — setkal jsem se s Nejvyšším Pánem, který může přetnout řetěz opakovaného zrození a smrti, a modlil jsem se k Němu znovu o totéž podmínění.

Sloka 35:

Ačkoliv mi Pán nabídl osobní službu, já jsem kvůli své naprosté hlouposti a nedostatku zbožných činností chtěl hmotnou proslulost a blahobyt. Choval jsem se stejně jako chudák, který z nevědomosti požádal jen o pár rozlámaných zrnek loupané rýže, ačkoliv mu mocný vládce, který s ním byl spokojen, chtěl dát cokoliv, oč si řekne.

Sloka 36:

Velký Mudrc Maitreya pokračoval: Drahý Viduro, osobnosti jako ty, čistí oddaní lotosových nohou Mukundy (Nejvyššího Pána, Jenž může udělit osvobození), kteří neustále lpí na medu Jeho lotosových nohou, jsou za všech okolností spokojeni ve službě u lotosových nohou Pána. Proto Pána nikdy nežádají o hmotný blahobyt.

Sloka 37:

Když se král Uttānapāda doslechl, že se jeho syn Dhruva vrací domů, jako kdyby vstal z mrtvých, nemohl tomu uvěřit. Pochyboval, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Považoval se za naprostého mizeru, a proto si myslel, že není možné, aby ho potkalo takové štěstí.

Sloka 38:

Ačkoliv zprávě, kterou posel přinesl, nemohl uvěřit, měl plnou víru ve slova velkého mudrce Nārady. Byl ohromen a s velkým uspokojením posla okamžitě obdaroval drahocenným náhrdelníkem.

Sloka 39-40:

Král Uttānapāda velice dychtil spatřit tvář svého ztraceného syna. Usedl na zlatem jemně zdobený kočár tažený prvotřídními koňmi a společně s učenými brāhmaṇy, staršími členy rodiny, důstojníky, ministry a blízkými přáteli vyjel z města za příznivých zvuků lastur, tympánů, fléten a recitování védských manter, které zvěstovaly štěstí.

Sloka 41:

V průvodu byly i obě Uttānapādovy královny, Sunīti a Suruci, které seděly v královských nosítkách společně s jeho dalším synem Uttamou.

Sloka 42-43:

Poté, co král Uttānapāda uviděl Dhruvu Mahārāje poblíž nedalekého lesíka, seskočil spěšně z kočáru. Již dlouhou dobu si úzkostlivě přál vidět svého syna Dhruvu, a proto se mu s velkou láskou vydal naproti, aby ho obejmul. Udýchaný sevřel svého dávno ztraceného syna v náručí. Dhruva Mahārāja však nebyl stejný jako předtím — byl posvěcený vlivem duchovní realizace, získané dotekem lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 44:

Novým setkáním s Dhruvou Mahārājem se králi Uttānapādovi splnila touha, kterou dlouho choval ve svém srdci. Přičichával proto opakovaně k Dhruvově hlavě a smáčel ho přívalem studených slz.

Sloka 45:

Dhruva Mahārāja, nejpřednější z urozených, se nejprve poklonil u nohou svého otce, který ho vzápětí poctil různými otázkami. Poté sklonil hlavu u nohou svých dvou matek.

Sloka 46:

Když Suruci, mladší matka Dhruvy Mahārāje, viděla, že jí tento nevinný chlapec padl k nohám, okamžitě ho zdvihla, vzala do náruče a se slzami dojetí mu požehnala slovy: “Můj milý chlapče, buď dlouho živ!”

Sloka 47:

Tomu, kdo díky přátelství s Nejvyšší Osobností Božství získal transcendentální vlastnosti, vzdávají automaticky úctu všechny živé bytosti, stejně jako voda přirozeně teče směrem dolů.

Sloka 48:

Oba bratři, Uttama a Dhruva Mahārāja, se také přivítali v slzách. Zaplavila je extáze lásky, a když objímali jeden druhého, ježily se jim chloupky na těle.

Sloka 49:

Sunīti, vlastní matka Dhruvy Mahārāje, vzala do náruče křehké tělo syna, kterého milovala více než svůj vlastní život, a samým štěstím zapomněla na všechen hmotný smutek.

Sloka 50:

Drahý Viduro, Sunīti byla matkou velkého hrdiny. Její slzy smíšené s mlékem, které jí vytékalo z ňader, smáčely celé tělo Dhruvy Mahārāje. To bylo velké, příznivé znamení.

Sloka 51:

Obyvatelé paláce Sunīti blahořečili: Ctěná královno, před dlouhou dobou jsi ztratila svého milovaného syna a k tvému velkému štěstí se nyní vrátil zpět. Od nynějška tě bude po dlouhá léta chránit a ukončí všechny tvé hmotné strasti.

Sloka 52:

Drahá královno, nepochybně jsi uctívala Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který vysvobozuje Své oddané z největšího nebezpečí. Ti, kdo o Něm neustále meditují, překonávají zrození a smrt, což je dokonalost, které je velmi obtížné dosáhnout.

Sloka 53:

Mudrc Maitreya pokračoval: Můj drahý Viduro, když všichni lidé opěvovali slávu Dhruvy Mahārāje, král se cítil velmi šťastný. Nechal přivést slonici a posadil Dhruvu i s jeho bratrem na její hřbet. Poté se vrátil zpět do svého města, kde ho oslavovaly davy lidí ze všech vrstev společnosti.

Sloka 54:

Celé město zdobily řady banánovníků s trsy plodů a květů. Tu a tam bylo vidět betelové stromy s jejich krásnými listy a větvemi. Četné brány byly postaveny tak, že svým tvarem připomínaly žraloky.

Sloka 55:

U každé brány stály hořící lampy a velké džbány s vodou, které byly ozdobené různobarevnými látkami, šňůrami perel, květinovými girlandami a zavěšenými listy mangovníků.

Sloka 56:

Paláce, brány a hradby hlavního města byly již samy o sobě velice krásné a při této příležitosti jejich krásu ještě zvyšovala zlatá výzdoba. Kupole paláců se nádherně třpytily, podobně jako věžičky na střechách krásných letadel, vznášejících se nad městem.

Sloka 57:

Všechna nádvoří, ulice a cesty ve městě, jakož i vyvýšená místa k sezení na křižovatkách, zářila čistotou a byla pokropená santálovou vodou. Celé město pokrývala zrna rýže a ječmene, květy, ovoce a mnoho dalších příznivých věcí.

Sloka 58-59:

Když Dhruva Mahārāja projížděl ulicemi, shromáždily se všechny urozené dámy z okolních domů, jen aby ho mohly spatřit. Z mateřské lásky mu dávaly svá požehnání a zasypávaly ho bílými hořčičnými semínky, ječmenem, tvarohem, vodou, čerstvou trávou, ovocem a květinami. Dhruva Mahārāja poslouchal krásné písně, které zpívaly, a za jejich tónů vstoupil do paláce svého otce.

Sloka 60:

Dhruva Mahārāja poté žil v otcově paláci, jehož stěny byly vykládané cennými drahokamy, a otec o něho s láskou pečoval. Jeho život se podobal životu polobohů, kteří obývají své paláce na vyšších planetárních systémech.

Sloka 61:

Postele v paláci byly měkké a bílé jako mléčná pěna a jejich konstrukce byly vyřezávané ze slonoviny a ozdobené zlatem. Židle, křesla, pohovky a ostatní nábytek byl z ryzího zlata.

Sloka 62:

Mramorové stěny králova paláce byly vyzdobené četnými mozaikami z drahých kamenů, jako je safír, které znázorňovaly krásné ženy držící v rukách zářící lampy z drahokamů.

Sloka 63:

Okolo královského paláce se rozprostíraly zahrady plné různých stromů, které tam byly dopraveny z nebeských planet. Na jejich větvích sladce zpívaly ptačí páry a napůl šílení čmeláci příjemně bzučeli.

Sloka 64:

Smaragdová schodiště vedla k jezírkům plným různobarevných lotosů a leknínů, na kterých bylo možné spatřit labutě, kāraṇḍavy, cakravāky, jeřáby a další vzácné ptáky.

Sloka 65:

Poté, co svatý král Uttānapāda slyšel o slavných činech Dhruvy Mahārāje a také na vlastní oči viděl, jak vlivná a mocná osobnost se z něho stala, cítil se velmi spokojen. Dhruvovy činnosti byly totiž nanejvýš podivuhodné.

Sloka 66:

Když král Uttānapāda po důkladném uvážení viděl, že Dhruva Mahārāja je dostatečně způsobilý převzít vládu nad celým královstvím, že s tím souhlasí jeho ministři a také občané ho mají velice rádi, ustanovil ho vládcem této planety.

Sloka 67:

Poté, co vzal v úvahu svůj pokročilý věk a zamyslel se nad tím, co je dobré pro jeho duchovní já, odpoutal se král Uttānapāda od světských záležitostí a odešel do lesa.