ŚB 4.9.24

Nejvýznamnějším sdělením této sloky je Pánův pokyn ohledně vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství v okamžiku smrti. Ante nārāyaṇa smṛtiḥ — všechny naše duchovní činnosti jsou úspěšné, jestliže dokážeme vzpomínat na Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Neustálé vzpomínání na Pána není snadné a může ho narušit mnoho věcí. Dhruva Mahārāja však dostal ujištění, že jeho život bude tak čistý, že na Pána nikdy nezapomene. Vzpomene si na Něho i v okamžiku smrti a do té doby si bude moci užívat hmotného světa — nikoliv uspokojováním smyslů, ale prováděním velkolepých obětí. Vedy přikazují při vykonávání velkých obětí rozdávat milodary, a to nejen brāhmaṇům, ale i kṣatriyům, vaiśyům a śūdrům. Nejvyšší Pán Dhruvu Mahārāje ujišťuje, že bude schopen takové činnosti vykonávat. Ve věku Kali představuje mocnou oběť provádění saṅkīrtana-yajñi. Posláním oddaných Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy je učit všechny lidi (a také sebe) o přesných pokynech Osobnosti Božství. Proto nepřetržitě vykonáváme saṅkīrtana-yajñu a neustále zpíváme mantru Hare Kṛṣṇa. Budeme tak schopni na Kṛṣṇu vzpomínat i na konci života, a tím úspěšně završíme své úsilí. Co se milodarů týče, v tomto věku rozdáváme místo peněz prasādam. V dnešní době nemá nikdo tolik peněz, aby je mohl rozdávat, ale rozdáváme-li co nejvíce kṛṣṇa-prasādam, je to mnohem cennější než rozdávání peněz.