ŚB 4.9.23

Dhruva Mahārāja se chtěl pomstít své nevlastní matce a s tímto předsevzetím se vypravil do lesa, aby vyhledal Nejvyšší Osobnost Božství. Dhruva, kterého nevlastní matka urazila, nebyl obyčejnou osobou, ale velkým vaiṣṇavou a přestupek proti lotosovým nohám vaiṣṇavy je v tomto světě tím nejhorším přestupkem. Až se Suruci dozví o smrti svého syna, pomate se kvůli urážce Dhruvy Mahārāje na rozumu a vstoupí do lesního požáru, kde zahyne. Pán se o tom zmínil proto, že Dhruva byl odhodlaný se Suruci pomstít. Tato událost je pro nás poučením, abychom se nikdy nepokoušeli urážet vaiṣṇavu. A nejen vaiṣṇavu — něměli bychom zbytečně urážet nikoho. Dhruva Mahārāja byl pouhé dítě, když ho Suruci urazila. Samozřejmě nevěděla, že Dhruva je velký vaiṣṇava, a spáchala tedy přestupek nevědomky. I když vaiṣṇavovi sloužíme nevědomky, přinese nám to dobré výsledky, a když vaiṣṇavu nevědomky urazíme, budeme za to muset trpět. Nejvyšší Osobnost Božství projevuje vaiṣṇavům zvláštní přízeň. Uspokojení či neuspokojení vaiṣṇavy je přímo spojené s uspokojením a neuspokojením Nejvyššího Pána. Ve svých osmi slokách modlitby k duchovnímu mistrovi Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zpívá: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — uspokojením duchovního mistra, který je ryzím vaiṣṇavou, uspokojíme Osobnost Božství, ale když duchovního mistra zklameme, nevíme, co se s námi stane.