ŚB 4.9.7

एकस्त्वमेव भगवन्निदमात्मशक्त्या
मायाख्ययोरुगुणया महदाद्यशेषम् ।
सृष्ट्वानुविश्य पुरुषस्तदसद्गुणेषु
नानेव दारुषु विभावसुवद्विभासि ॥ ७ ॥
ekas tvam eva bhagavann idam ātma-śaktyā
māyākhyayoru-guṇayā mahad-ādy-aśeṣam
sṛṣṭvānuviśya puruṣas tad-asad-guṇeṣu
nāneva dāruṣu vibhāvasuvad vibhāsi

Synonyma

ekaḥjeden; tvamTy; evajistě; bhagavanó můj Pane; idamtento hmotný svět; ātma-śaktyāTvou energií; māyā-ākhyayājménem māyā; uruvelmi mocnou; guṇayākterou tvoří kvality přírody; mahat-ādimahat-tattva atd.; aśeṣamneomezená; sṛṣṭvāpo stvoření; anuviśyapo následném vstoupení; puruṣaḥNadduše; tatmāyou; asat-guṇeṣudo dočasně projevených kvalit; nānārůzně; ivajako kdyby; dāruṣudo kusů dřeva; vibhāvasu-vatjako oheň; vibhāsijevíš se.

Překlad

Můj Pane, jsi Svrchovaný, ale prostřednictvím Svých různých energií se projevuješ různě v duchovních a hmotných světech. Svou vnější silou tvoříš celkovou energii hmotného projevu a po stvoření vstupuješ do hmotného světa jako Nadduše. Jsi Nejvyšší Osoba, Jež prostřednictvím dočasných kvalit hmotné přírody tvoří různorodé projevy, stejně jako oheň při spalování dřeva různých tvarů hoří různými zářivými plameny.

Význam

Dhruva Mahārāja si uvědomoval, že Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, jedná prostřednictvím Svých různých energií. Nestává se prázdným, neosobním, a díky tomu všepronikajícím. Stoupenci māyāvādské filozofie se domnívají, že jelikož Absolutní Pravda prostupuje celým vesmírem, nemá osobní podobu. Dhruva Mahārāja, který zrealizoval závěr Ved, však říká: “Svou energií pronikáš celým vesmírným projevem.” Ve své podstatě je tato energie duchovní, ale jelikož dočasně jedná v hmotném světě, nazývá se māyā, iluzorní energie. Na všechny bytosti kromě oddaných působí Pánova energie jako vnější energie. Dhruva Mahārāja to věděl a chápal také, že energie a energetický zdroj jsou jedno a totéž. Energii nelze od jejího zdroje oddělit.
Zde je potvrzena existence Paramātmy, Nadduše, jakožto aspektu Nejvyšší Osobnosti Božství. Prvotní, duchovní energie Pána oživuje hmotnou energii, a mrtvé tělo tak vypadá jako živé. Voidističtí filozofové si myslí, že se v hmotném těle za jistých podmínek objevují známky života, ale skutečností je, že hmotné tělo samo o sobě nemůže jednat. I stroje jsou poháněné cizí energií — elektřinou, parou atd. V tomto verši se uvádí, že hmotná energie jedná v různých hmotných tělech, stejně jako oheň hoří různě v různém dřevě, podle jeho velikosti a druhu. V případě oddaného se tatáž energie mění v duchovní; to je možné díky tomu, že energie je původně duchovní, a nikoliv hmotná. V śāstrách je řečeno: viṣṇu-śaktiḥ parā proktā. Původní energie inspiruje oddaného, který tak zaměstnává celé tělo ve službě Pánu. Stejná energie působí také jako vnější energie, která zaměstnává neoddané v hmotných činnostech, určených ke smyslovému požitku. Rozdíl mezi māyou a sva-dhāmou spočívá v tom, že sva-dhāma působí na oddané, zatímco na neoddané působí māyā.