Sloka 36
VERSO 36
Verš
Texto
Synonyma
Sinônimos
yaḥ — kdokoliv; tu — ale; iha — na tomto světě; vā — nebo; āḍhya-abhimatiḥ — pyšný na své bohatství; ahaṅkṛtiḥ — sobecký; tiryak-prekṣaṇaḥ — jehož pohled je pokřivený; sarvataḥ abhiviśaṅkī — nestále plný strachu, že bude ostatními, dokonce i nadřízenými, podveden; artha-vyaya-nāśa-cintayā — myšlenkou na vydání a ztrátu; pariśuṣyamāṇa — vyprahlé; hṛdaya-vadanaḥ — jeho srdce a tvář; nirvṛtim — štěstí; anavagataḥ — nezíská; grahaḥ — duch; iva — jako; artham — bohatství; abhirakṣati — chrání; saḥ — on; ca — také; api — vskutku; pretya — po smrti; tat — toho bohatství; utpādana — výdělku; utkarṣaṇa — nárůst; saṁrakṣaṇa — chrání; śamala-grahaḥ — přijímá hříšné činnosti; sūcīmukhe — jménem Sūcīmukha; narake — do pekla; nipatati — poklesne; yatra — kde; ha — vskutku; vitta-graham — jako duch lačnící po penězích; pāpa-puruṣam — velký hříšník; dharmarāja-puruṣāḥ — velitelé Yamarājových služebníků; vāyakāḥ iva — jako zkušení tkalci; sarvataḥ — všude; aṅgeṣu — na tělesných údech; sūtraiḥ — nitěmi; parivayanti — prošívají.
yaḥ — qualquer pessoa que; tu — mas; iha — neste mundo; vā — ou; āḍhya-abhimatiḥ — orgulhosa devido à riqueza; ahaṅkṛtiḥ — egoísta; tiryak-prekṣaṇaḥ — cuja visão é deformada; sarvataḥ abhiviśaṅkī — sempre temendo ser enganado por outros, inclusive pelos superiores; artha — vyaya–nāśa-cintayā – só de pensar em desperdiçar e perder; pariśuṣyamāṇa — amofinado; hṛdaya-vadanaḥ — seu coração e seu rosto; nirvṛtim — felicidade; anavagataḥ — não obtendo; grahaḥ — um fantasma; iva — como; artham — riqueza; abhirakṣati — protege; saḥ — ela; ca — também; api — na verdade; pretya — após morrer; tat — daquelas riquezas; utpādana — do ganho; utkarṣaṇa — aumentando; saṁrakṣaṇa — protegendo; śamala-grahaḥ — aceitando as atividades pecaminosas; sūcīmukhe — chamado Sūcīmukha; narake — no inferno; nipatati — cai; yatra — onde; ha — na verdade; vitta-graham — como um fantasma que se apodera de dinheiro; pāpa-puruṣam — homem muito pecaminoso; dharmarāja-puruṣāḥ — os agentes de Yamarāja; vāyakāḥ iva — como tecelões hábeis; sarvataḥ — inteiramente; aṅgeṣu — os membros do corpo; sūtraiḥ — com linhas; parivayanti — costuram.
Překlad
Tradução
Ten, kdo je na tomto světě nebo v tomto životě velmi pyšný na své bohatství, si vždy myslí: “Jsem tak bohatý. Kdo se mi vyrovná?” Má pokřivený pohled a neustále se obává, že mu někdo jeho bohatství vezme. Podezírá dokonce i své nadřízené. Při uvažování o ztrátě bohatství jeho tvář a srdce vyprahnou, a proto vždy vypadá jako běs. Není naprosto schopen dosáhnout skutečného štěstí a neví, co to znamená žít bez úzkosti. Za své hříšné činnosti, které páchá, aby si vydělal peníze a zvýšil a ochránil své bohatství, je uvržen do pekla zvaného Sūcīmukha, kde ho velitelé Yamarājových služebníků trestají tak, že prošívají celé jeho tělo nití jako tkalci při tkaní látky.
Aquele que, neste mundo ou nesta vida, tem muito orgulho de sua riqueza, costuma pensar: “Eu sou tão rico! Quem pode igualar-se a mim?” Sua visão é distorcida, e ele está sempre com medo de que alguém o prive de sua riqueza. Na verdade, ele suspeita inclusive de seus superiores. Seu rosto e seu coração se abadem diante do mero pensamento de perder sua riqueza, e, em razão disso, ele sempre parece um demônio desprezível. Ele, de modo algum, consegue obter verdadeira felicidade, e não tem conhecimento de como se vive sem ansiedade. Devido aos pecados que comete para conseguir dinheiro, aumentar sua riqueza e protegê-la, ele é posto no inferno chamado Sūcīmukha, onde os agentes de Yamarāja o punem costurando todo o seu corpo assim como fazem os tecelões que fabricam roupas.
Význam
Comentário
Když člověk vlastní více bohatství, než je třeba, zaručeně velmi zpychne. Taková je situace lidí žijících v moderní civilizaci. Podle tradice védské kultury brāhmaṇové nevlastní nic, zatímco kṣatriyové disponují bohatstvím, ale jen pro vykonávání obětí a jiných vznešených činností v souladu s védskými pokyny. Také vaiśya poctivě vydělává peníze zemědělstvím, ochranou krav a obchodem. Dostane-li však peníze śūdra, pak je buď nešetrně a bez rozmyslu je utratí, nebo je bezúčelně hromadí. V tomto věku neexistují kvalifikovaní brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové, a proto je téměř každý śūdrou (kalau śūdra-sambhavaḥ). Mentalita śūdrů tedy moderní civilizaci velmi škodí. Śūdra neví, jak peníze použít v transcendentální láskyplné službě Pánu. Peníze se také nazývají lakṣmī, a Lakṣmī neustále slouží Nārāyaṇovi. Všechny peníze musí být použity ve službě Pánu Nārāyaṇovi. Každý by měl své peníze používat pro šíření velkého transcendentálního hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Pokud tak někdo nečiní a hromadí jich více, než je třeba, nevyhnutelně začne být na své nezákonně ukrývané peníze pyšný. Peníze ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi, který v Bhagavad-gītě (5.29) říká: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram — “Já jsem skutečným příjemcem obětí a akeze a vlastníkem všech planet.” Nikomu kromě Kṛṣṇy tedy nic nepatří. Ten, kdo má více peněz než potřebuje, by je měl utratit pro Kṛṣṇu. Pokud tak neučiní, začne být na svůj falešný majetek pyšný, a bude proto v příštím životě potrestán, jak je zde popsáno.
SIGNIFICADO—Quando alguém possui mais riqueza do que o necessário, decerto se torna muito orgulhoso. Essa é a situação dos homens na civilização moderna. De acordo com a cultura védica, os brāhmaṇas nada possuem, ao passo que os kṣatriyas possuem riquezas, mas somente para executar sacrifícios e outras atividades nobres prescritas nos preceitos védicos. O vaiśya também ganha dinheiro honestamente, através da agricultura, proteção às vacas e alguma atividade comercial. Contudo, se um śūdra ganha dinheiro, ele o esbanja sem discriminação, ou simplesmente o acumula sem propósito algum. Porque não há brāhmaṇas, kṣatriyas ou vaiśyas qualificados nesta era, quase todos são śūdras (kalau śūdra-sambhavaḥ). Portanto, a mentalidade de śūdra está causando grande dano à civilização moderna. O śūdra não sabe como usar o dinheiro para prestar transcendental serviço amoroso ao Senhor. O dinheiro também é chamado de lakṣmī, e Lakṣmī está sempre ocupada a serviço de Nārāyaṇa. Onde quer que haja dinheiro, deve-se usá-lo a serviço do Senhor Nārāyaṇa. Todos devem usar seu dinheiro para espalhar o grande e transcendental movimento da consciência de Kṛṣṇa. Se alguém não aplica o dinheiro com esse propósito, mas acumula mais do que o necessário, é certo que ficará orgulhoso do dinheiro que conseguiu ilegalmente. Na verdade, o dinheiro pertence a Kṛṣṇa, quem, na Bhagavad-gītā (5.29), diz que bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram: “Eu sou o verdadeiro desfrutador dos sacrifícios e penitências, e sou o proprietário de todos os planetas.” Portanto, tudo pertence a Kṛṣṇa. Aquele que possui mais dinheiro do que o necessário deve gastá-lo para Kṛṣṇa. Quem não assume essa atitude ficará envaidecido por suas falsas posses e, portanto, receberá a punição aqui descrita na próxima vida.