V této kapitole je přímo popsáno, co znamená les hmotné existence. Obchodníci někdy chodí do lesa sbírat mnoho vzácných věcí, které potom prodají ve městě s dobrým ziskem, ale na lesní cestě vždy číhají různá nebezpečí. Když chce čistá duše opustit službu Pánu a užívat si hmotného světa, Kṛṣṇa jí dá příležitost do něho vstoupit. Prema-vivarta uvádí: kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga vāñchā kare. To je důvod, proč čistá duše klesá do hmotného světa. Kvůli svým činnostem pod vlivem tří kvalit hmotné přírody přijímá různá postavení v různých životních druzích. Někdy je polobohem na nebeských planetách a jindy tím nejnepatrnějším tvorem na nižších planetárních soustavách. V tomto ohledu říká Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura: nānā yoni sadā phire — živá bytost prochází různými životními druhy. Kardarya bhakṣaṇa kare — je přinucena jíst a vychutnávat odporné věcí. Tāra janma adhaḥ-pāte yāya — tak je celý její život zkažený. Bez ochrany milostivého vaiṣṇavy se podmíněná duše nemůže ze spárů māyi vymanit. Jak uvádí Bhagavad-gītā (manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati), živá bytost začíná hmotný život se svou myslí a pěti poznávacími smysly, a s nimi bojuje o přežití v hmotném světě. Smysly jsou přirovnány k darebákům a zlodějům v lese. Seberou člověku poznání a uvrhnou ho do sítě nevědomosti. Smysly jsou tedy jako darebáci a zloději, kteří plení jeho duchovní poznání. Navíc jsou zde členové jeho rodiny — manželka a děti — kteří jsou totéž co dravá zvířata v lese, která žerou lidské maso. Živá bytost na sebe nechá útočit šakaly a lišky (manželku a děti), a s jejím skutečným duchovním životem je proto konec. V lese hmotného života je každý zlomyslný jako komáři a člověka neustále obtěžují krysy a myši. Každý se v tomto hmotném světě dostává do mnoha obtížných situací, kdy je obklopen zlomyslnými lidmi a nepříjemnými zvířaty. Výsledkem je, že živá bytost je každou chvíli oloupena a pokousána mnoha jinými živými bytostmi. Přes všechny tyto nepříjemnosti se však nechce vzdát svého rodinného života a pokračuje se svými plodonosnými činnostmi ve snaze dosáhnout štěstí v budoucnosti. Tak se čím dál více zaplétá do výsledků karmy, a je proto nucena jednat bezbožně. Jejími svědky jsou ve dne slunce a v noci měsíc. I polobozi jsou svědky, ale podmíněná duše si myslí, že její pokusy o uspokojování smyslů nikdo nevidí. Někdy — když je odhalena — se dočasně všeho zřekne, ale kvůli velké připoutanosti k tělu svého odříkání zanechá dříve, než stačí dosáhnout dokonalosti.

V tomto hmotném světě je mnoho zlomyslných lidí. Je zde vláda vymáhající daně, která je přirovnána k sově, a neviditelní cvrčci, kteří vydávají nesnesitelné zvuky. Představitelé hmotné přírody podmíněnou duši jistě velice sužují, ale její inteligence je ztracena vlivem nežádoucí společnosti. Ve snaze dosáhnout úlevy od potíží hmotné existence se stává obětí takzvaných yogīnů, sādhuů a inkarnací, jež dovedou předvádět nějaké triky, ale nechápou oddanou službu. Někdy je podmíněná duše připravena o všechny peníze, a proto se chová bezcitně ke členům své rodiny. V tomto hmotném světě není ani špetka skutečného štěstí, po kterém podmíněná duše prahne život za životem. Vládní úředníci jsou jako masožraví Rākṣasové, kteří vybírají vysoké daně pro udržování vlády. Tyto daně těžce pracující podmíněnou duši velice skličují.

Cesta plodonosných činností vede k těžko přístupným horám a podmíněná duše chce někdy tyto hory zdolat. Nikdy však neuspěje, a proto je čím dál více zarmoucená a zklamaná. Když se dostává do hmotných a finančních nesnází, je zbytečně zlá na svou rodinu. V hmotném podmínění existují čtyři základní potřeby, z nichž spánek je přirovnán ke krajtě. Když podmíněná duše spí, zcela zapomíná na svou skutečnou existenci a necítí utrpení hmotného života. Někdy potřebuje peníze, a proto krade a podvádí, i když se zdánlivě stýká s oddanými za účelem duchovního pokroku. Jejím jediným úkolem je dostat se ze zajetí māyi, ale kvůli nesprávnému vedení se čím dál více zaplétá do hmotného jednání. Tento hmotný svět je jen zdrojem potíží a skládá se ze soužení v podobě štěstí, neštěstí, připoutanosti, nepřátelství a závisti. Z celkového pohledu je pouze plný strádání. Když kvůli připoutanosti k manželce a sexu člověk ztrácí svou inteligenci, celé jeho vědomí se znečistí. Myslí pak jen na společnost žen. Časový faktor, který je jako had, ukrajuje ze života každému, Pánu Brahmovi i nepatrnému mravenci. Někdy se podmíněná duše snaží zachránit před neúprosným časem, a proto přijímá útočiště u nějakého falešného spasitele. Ten však bohužel nedokáže spasit ani sám sebe. Jak by potom mohl ochránit druhé? Falešní spasitelé se nestarají o pravé poznání přijaté od kvalifikovaných brāhmaṇů a z védských zdrojů. Jejich jedinou činností je holdovat sexu a doporučovat sexuální svobodu dokonce i vdovám. Jsou proto jako opice v lese. Takto vysvětluje Śrīla Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi hmotný les a těžkou cestu, která jím vede.