ŚB 5.14.12
Dévanágarí
स यदा दुग्धपूर्वसुकृतस्तदा कारस्करकाकतुण्डाद्यपुण्यद्रुमलताविषोदपानवदुभयार्थशून्यद्रविणान्जीवन्मृतान् स्वयं जीवन्म्रियमाण उपधावति ॥ १२ ॥
Verš
sa yadā dugdha-pūrva-sukṛtas tadā kāraskara-kākatuṇḍādy-apuṇya-druma-latā-viṣoda-pānavad ubhayārtha-śūnya-draviṇān jīvan-mṛtān svayaṁ jīvan-mriyamāṇa upadhāvati.
Synonyma
saḥ — ta podmíněná duše; yadā — když; dugdha — vyčerpala; pūrva — dřívější; sukṛtaḥ — zbožné činnosti; tadā — tehdy; kāraskara-kākatuṇḍa-ādi — jménem kāraskara, kākatuṇḍa atd.; apuṇya-druma-latā — bezbožné stromy a popínavé rostliny; viṣa-uda-pāna-vat — jako studny s otrávenou vodou; ubhaya-artha-śūnya — což nemůže přinést štěstí v tomto ani v příštím životě; draviṇān — ty, kdo vlastní bohatství; jīvat-mṛtān — kdo jsou mrtví, i když zdánlivě žijí; svayam — ona sama; jīvat — žije; mriyamāṇaḥ — mrtvá; upadhāvati — vyhledá za účelem hmotného zisku.
Překlad
Podmíněná duše získává díky svým zbožným činnostem v minulých životech hmotné prostředky v současném, ale když je vyčerpá, hledá útočiště v majetku a bohatství, které jí nepomohou ani v tomto životě, ani v příštím. Kvůli tomu jde za živoucí mrtvolou, jež takové věci vlastní. Tito lidé jsou přirovnáni k bezbožným stromům či rostlinám a otráveným studnám.
Význam
Majetku a bohatství získaného za minulé zbožné činnosti se nemá zneužívat ke smyslovému požitku. Užívat si jich pro uspokojení vlastních smyslů je jako vychutnávat ovoce jedovatého stromu. Takové činnosti podmíněné duši nijak nepomohou ani v tomto, ani v příštím životě. Když však člověk pod vedením řádného duchovního mistra zapojí své vlastnictví do služby Pánu, dosáhne v tomto i příštím životě štěstí. Jestliže tak nečiní, pak jí zakázané jablko, a tím ztrácí svůj ráj. Pán Śrī Kṛṣṇa proto radí, abychom naše vlastnictví dávali Jemu.
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
“Vše co děláš, vše co jíš, vše co obětuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.” (Bg. 9.27) Jsme-li si vědomi Kṛṣṇy, můžeme hmotného majetku a bohatství získaného minulými zbožnými činnostmi plně využít v náš prospěch v tomto i příštím životě. Neměli bychom se snažit vlastnit víc než nezbytně potřebujeme. Dostaneme-li víc, měli bychom přebytek zapojit do služby Pánu. Pak budou podmíněná duše, svět a Kṛṣṇa šťastní, a to je cílem života.