ŚB 5.14.41
Dévanágarí
कर्मवल्लीमवलम्ब्य तत आपद: कथञ्चिन्नरकाद्विमुक्त: पुनरप्येवं संसाराध्वनि वर्तमानो नरलोकसार्थमुपयाति एवमुपरि गतोऽपि ॥ ४१ ॥
Verš
karma-vallīm avalambya tata āpadaḥ kathañcin narakād vimuktaḥ punar apy evaṁ saṁsārādhvani vartamāno nara-loka-sārtham upayāti evam upari gato ’pi.
Synonyma
karma-vallīm — popínavá rostlina plodonosného jednání; avalambya — přijme útočiště u; tataḥ — z té; āpadaḥ — nebezpečné nebo strastiplné situace; kathañcit — nějakým způsobem; narakāt — z pekelných podmínek života; vimuktaḥ — vysvobozený; punaḥ api — znovu; evam — takto; saṁsāra-adhvani — na cestě hmotné existence; vartamānaḥ — existuje; nara-loka-sa-artham — pole sobeckých hmotných činností; upayāti — vstupuje; evam — takto; upari — nahoru (na vyšší planetární soustavy); gataḥ api — i když je povýšený.
Překlad
Když podmíněná duše přijme útočiště u popínavé rostliny plodonosného jednání, může svými zbožnými činnostmi dosáhnout vyšších planetárních soustav, a tak se vysvobodit z pekelných podmínek. Naneštěstí tam však nemůže zůstat — poté, co sklidí výsledky svých zbožných činností, se musí vrátit na nižší planetární soustavy. Takto neustále putuje nahoru a dolů.
Význam
V této souvislosti říká Śrī Caitanya Mahāprabhu:
brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
(Cc. Madhya 19.151)
I když živá bytost putuje mnoho miliónů let, od doby stvoření po dobu zničení, nemůže se vysvobodit z cesty hmotné existence, dokud nezíská útočiště u lotosových nohou čistého oddaného. Tak jako se opice drží větve banyánu a myslí si, že si užívá, podmíněná duše, která nezná skutečný účel svého života, se drží cesty plodonosných činností (karma-kāṇḍa). Někdy díky těmto činnostem vystoupí nebeské planety a jindy znovu sestoupí na Zemi. To popisuje Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy brahmāṇḍa bhramite. Má-li však Kṛṣṇovou milostí někdo to štěstí, že dosáhne útočiště u gurua, dostane se mu milostí Kṛṣṇy také poučení o tom, jak vykonávat oddanou službu Nejvyššímu Pánu. Tak získá klíč, jak se vymanit z tohoto nekonečného strastiplného stoupání a klesání v hmotném světě. Védský pokyn proto zní, že člověk má vyhledat duchovního mistra. Vedy prohlašují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet (Muṇḍaka Upaniṣad 1.2.12). Podobně v Bhagavad-gītě (4.34) Nejvyšší Osobnost Božství radí:
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, neboť uzřely pravdu.” Śrīmad-Bhāgavatam (11.3.21) dává podobnou radu:
tasmād guruṁ prapadyeta
jijñāsuḥ śreya uttamam
śābde pare ca niṣṇātaṁ
brahmaṇy upaśamāśrayam
jijñāsuḥ śreya uttamam
śābde pare ca niṣṇātaṁ
brahmaṇy upaśamāśrayam
“Každý, kdo si opravdu přeje dosáhnout skutečného štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a přijmout u něho útočiště prostřednictvím zasvěcení. Kvalifikací jeho duchovního mistra je, že na základě úvahy musí mít zrealizované závěry písem a musí být schopen o nich přesvědčit ostatní. Takové velké osobnosti, které se odevzdaly Nejvyššímu Bohu a ponechaly stranou všechny hmotné ohledy, je třeba chápat jako pravé duchovní mistry.” Rovněž Viśvanātha Cakravartī, velký vaiṣṇava, radí: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — “Milostí duchovního mistra člověk získá milost Kṛṣṇy.” To je stejná rada jako ta, kterou dal Śrī Caitanya Mahāprabhu (guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja). To je podstatné. Živá bytost musí dospět k vědomí Kṛṣṇy, a proto musí přijmout útočiště u čistého oddaného. Tak se může vysvobodit ze zajetí hmoty.