Sloka 1:

Velký mudrc Maitreya dále Vidurovi řekl: Takto, můj milý Viduro, poučil Pán Śiva syny krále Barhiṣata. Poté, co ho princové uctili s velkou oddaností a respektem, zmizel jim z očí.

Sloka 2:

Všichni princové, Pracetové, stáli deset tisíc let ve vodě a recitovali modlitby, které jim dal Pán Śiva.

Sloka 3:

Zatímco princové podstupovali ve vodě tvrdou askezi, jejich otec vykonával různé plodonosné činnosti. Velký světec Nārada, mistr a učitel veškerého duchovního života, se nad ním tehdy slitoval a rozhodl se ho poučit o duchovních záležitostech.

Sloka 4:

Nārada Muni se otázal krále Prācīnabarhiṣata: Čeho chceš dosáhnout vykonáváním těchto plodonosných činností, můj milý králi? Hlavním cílem života je zbavit se všeho strádání a užívat si štěstí, ale plodonosné činnosti tyto dvě věci nezajistí.

Sloka 5:

Král odvětil: Ó velká duše, Nārado, má inteligence je zapletená do plodonosných činností, a proto neznám konečný cíl života. Pouč mě laskavě o čistém poznání, abych se mohl z tohoto zapletení vyprostit.

Sloka 6:

Ti, kdo se zajímají pouze o takzvaný řádný život — být hospodářem zapleteným prostřednictvím synů a manželky a vyhledávajícím bohatství — si myslí, že tyto věci jsou konečným životním cílem. Tito lidé jen putují hmotným světem v různých druzích těl, aniž by nalezli skutečný cíl života.

Sloka 7:

Velký mudrc Nārada pravil: Ó vládce obyvatel, můj milý králi, prosím pohleď na nebe, kde uvidíš zvířata, která jsi nelítostně a nemilosrdně obětoval v obětní aréně.

Sloka 8:

Všechna tato zvířata čekají na tvoji smrt, aby se mohla pomstít za to, jak jsi jim ublížil. Až zemřeš, hněvivě probodají tvé tělo železnými rohy.

Sloka 9:

V této souvislosti chci vyprávět starý příběh, který se týká povahy krále jménem Purañjana. Snaž se mi prosím pozorně naslouchat.

Sloka 10:

Můj milý králi, kdysi v minulosti žil král jménem Purañjana, který byl slavný svými velkými činy. Měl přítele jménem Avijñāta (Neznámý), jehož činnosti nemohl nikdo pochopit.

Sloka 11:

Král Purañjana si hledal vhodný domov, a proto cestoval po celém světě. Ani po dlouhém cestování však nemohl nalézt místo podle svého vkusu a začal být zasmušilý a zklamaný.

Sloka 12:

Král Purañjana měl neomezené touhy po smyslovém požitku a cestoval po celém světě, aby nalezl místo, kde by se mu všechny touhy splnily. Všude však cítil, že stále něco chybí.

Sloka 13:

Když takto putoval, uviděl na jižní straně Himalájí, na území zvaném Bhārata-varṣa (v Indii), město s devíti branami a veškerým příznivým vybavením.

Sloka 14:

To město obklopovaly hradby a parky a byly v něm věže, příkopy, okna a průchody. Domy tam byly ozdobené zlatými, stříbrnými a železnými kupolemi.

Sloka 15:

Podlahy domů byly ze safírů, křišťálu, diamantů, perel, smaragdů a rubínů. Zářivou krásou hlavních domů se město podobalo nebeskému městu jménem Bhogavatī.

Sloka 16:

Celé město bylo plné radnic, křižovatek, ulic, restaurací, heren, tržnic, míst pro odpočinek, vlajek, girland a krásných parků.

Sloka 17:

Na okraji onoho města rostlo mnoho krásných stromů a popínavých rostlin, které obklopovaly pěkné jezero. V okolí jezera se také zdržovala hejna neustále zpívajících ptáků a roje bzučících včel.

Sloka 18:

Větve stromů stojících na břehu jezera skrápěly kapky vody, nesené jarním větrem z ledovcových vodopádů.

Sloka 19:

V takové atmosféře byla i lesní zvířata nenásilná a prosta závisti jako velcí mudrci, a na nikoho neútočila. Nad tím vším se neslo kukání kukaček. Každého poutníka, který šel okolo, atmosféra přímo vybízela, aby si v té krásné zahradě odpočinul.

Sloka 20:

Když se král Purañjana procházel po té úžasné zahradě, znenadání se setkal s velice krásnou ženou, která šla naprosto nezávazně okolo. Měla s sebou deset služebníků a každého z nich doprovázely stovky manželek.

Sloka 21:

Ženu ze všech stran chránil pětihlavý had. Byla velice krásná a mladá a vypadalo to, že si toužebně přeje najít vhodného manžela.

Sloka 22:

Měla nádherný nos, zuby i čelo. Její uši byly obě stejně hezké a zdobily je oslnivé náušnice.

Sloka 23:

Měla krásný pas a boky a její žluté sārī bylo obepnuté zlatým páskem. Když kráčela, cinkaly jí zvonky na nohách. Vypadala přesně jako obyvatelka nebeských planet.

Sloka 24:

Cípem svého sārī se pokoušela zakrýt svá ňadra, která byla stejně kulatá a posazená těsně vedle sebe. Stydlivě si je znovu a znovu snažila zakrývat a kráčela přitom jako velký slon.

Sloka 25:

Hrdinu Purañjanu přitahovalo obočí a usměvavá tvář nádherné dívky a okamžitě ho probodly šípy jejích chtivých tužeb. Když se stydlivě usmívala, připadala Purañjanovi velice krásná, a přestože byl hrdina, neubránil se tomu, aby ji neoslovil.

Sloka 26:

Má drahá dívko s lotosovýma očima, objasni mi laskavě, odkud přicházíš, kdo jsi a čí jsi dcera. Vypadáš velice počestně. Proč jsi sem přišla a co je tvým cílem? Prosím, vysvětli mi vše.

Sloka 27:

Má milá ženo s lotosovýma očima, kdo je těch jedenáct silných tělesných strážců, kteří tě doprovázejí, a kdo je těch deset služebníků? Kdo jsou ty ženy, jež jdou za tvými deseti služebníky, a kdo je ten had, který se plazí před tebou?

Sloka 28:

Má drahá nádherná dívko, vypadáš přesně jako bohyně štěstí, jako manželka Pána Śivy nebo jako bohyně učenosti, manželka Pána Brahmy. Jsi jistě jedna z nich, a přesto tě tu vidím procházet se po lese, mlčenlivou jako velcí mudrci. Hledáš snad svého manžela? Ať je to kdokoliv, když jen pochopí, jak jsi mu věrná, získá veškeré bohatství. Myslím, že jsi určitě bohyně štěstí, ale nevidím v tvé ruce lotosový květ. Ptám se tě proto: “Kam jsi jej odhodila?”

Sloka 29:

Ó šťastlivá, vypadá to, že nejsi žádnou z žen, o kterých jsem mluvil, protože vidím, že se nohama dotýkáš země. Jsi-li však nějakou ženou z této planety, pak stejně jako bohyně štěstí, která v doprovodu Pána Viṣṇua zvyšuje krásu vaikuṇṭhských planet, můžeš i ty zvýšit krásu tohoto města, když se spojíš se mnou. Měla bys vědět, že jsem velký hrdina a mocný král na této planetě.

Sloka 30:

To, jak na mne dnes pohlížíš, velice vzrušuje moji mysl. Tvůj úsměv, který je plný studu, ale zároveň chtivý, vzrušuje mocného Amora v mém nitru. Proto tě žádám, ó krásko, buď ke mně milostivá.

Sloka 31:

Má drahá dívko, jak nádherný je tvůj obličej s krásným obočím a očima, lemovaný rozevlátými namodralými vlasy. Z tvých úst se kromě toho linou velice sladké zvuky. Jsi však natolik zahalena studem, že mi nehledíš přímo do tváře. Proto tě prosím, má milá dívko, usměj se, zvedni hlavu a podívej se na mě.

Sloka 32:

Nārada pokračoval: Můj milý králi, když byl Purañjana takto okouzlen a nemohl se dočkat, až se dívky dotkne a bude si s ní užívat, dívku také okouzlila jeho slova a úsměvem dala najevo svůj souhlas. Král ji tou dobou již nepochybně přitahoval.

Sloka 33:

Dívka řekla: Ó nejlepší z lidských bytostí, nevím, kdo mě počal. Nemohu ti to přesně říci. Neznám ani jména a původ svých společníků.

Sloka 34:

Ó velký hrdino, víme pouze to, že žijeme na tomto místě, a nemáme zdání, co přijde později. Jsme tak hloupí, že se ani nesnažíme pochopit, kdo pro nás toto krásné místo stvořil.

Sloka 35:

Můj ctihodný pane, všichni tito muži a ženy, kteří mě doprovázejí, jsou moji přátelé a had, který zůstává vždy vzhůru, chrání toto město i v době, kdy spím. To je vše, co vím — nic víc mi není známo.

Sloka 36:

Ó hubiteli nepřátel, nějak se stalo, že jsi sem přišel, a to je pro mne veliké štěstí. Přeji ti vše nejlepší. Máš velkou touhu uspokojit své smysly a já i všichni moji přátelé se pokusíme udělat vše, co je v našich silách, abychom splnili tvá přání.

Sloka 37:

Můj drahý pane, zařídila jsem pro tebe toto město s devíti branami tak, abys mohl mít smyslový požitek jakéhokoliv druhu. Můžeš zde žít sto let a dostaneš vše pro uspokojení svých smyslů.

Sloka 38:

Jak bych mohla žít s jinými, kteří nemají ani znalosti o sexu, ani nevědí, jak si užívat života nyní a po smrti? Tito hlupáci jsou jako zvířata, protože neznají způsob upokojování smyslů v tomto a příštím životě.

Sloka 39:

Žena pokračovala: Život hospodáře v tomto hmotném světě přináší štěstí všeho druhu co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a plození dětí, synů a vnuků. Je koneckonců možné toužit po osvobození i hmotné slávě zároveň. Hospodář může vychutnat výsledky obětí, které mu umožní dosáhnout vyšších planetárních systémů. Všechno toto hmotné štěstí je transcendentalistům prakticky neznámé—nedovedou si ho ani představit.

Sloka 40:

Žena pokračovala: Podle autorit je rodinný život příjemný nejen pro člověka samotného, ale i pro všechny předky, polobohy, velké mudrce, světce a všechny ostatní. Je tedy velice prospěšný.

Sloka 41:

Ó můj drahý hrdino, kdo v tomto světě by nepřijal manžela, jako jsi ty? Jsi tak slavný, velkodušný, krásný a tak snadno tě mohu získat.

Sloka 42:

Ó válečníku mocných paží, koho v tomto světě by nepřitahovaly tvoje paže, které se podobají tělům hadů? Svým přitažlivým úsměvem a útočnou milostí zbavuješ svobodné ženy, jako jsem já, velkého soužení. Zdá se nám, že putuješ po povrchu Země pouze pro náš prospěch.

Sloka 43:

Velký mudrc Nārada pokračoval: Můj milý králi, takto oba, muž a žena, podpořeni vzájemným porozuměním, vstoupili do onoho města a užívali si života po sto let.

Sloka 44:

Slávu krále Purañjany a jeho velkolepé činnosti opěvovalo mnoho profesionálních zpěváků. Když bylo v létě příliš horko, potápěl se do vodní nádrže. Obklopoval se mnoha ženami a užíval si jejich společnosti.

Sloka 45:

Sedm z devíti bran onoho města bylo na povrchu a dvě byly podzemní. Bylo zhotoveno devět dveří, které vedly na různá místa. Vládce města používal všechny jeho brány.

Sloka 46:

Můj drahý králi, pět z těchto devíti dveří směřovalo na východ, jedny na sever, jedny na jih a dvoje na západ. Uvedu ti jejich jména.

Sloka 47:

Dvě brány zvané Khadyotā a Āvirmukhī směřovaly na východ, ale byly postavené na jednom místě. Král jimi procházel do města Vibhrājita v doprovodu svého přítele, který se jmenoval Dyumān.

Sloka 48:

Dále na východě stály dvě řady bran zvané Nalinī a Nālinī, které byly postaveny na jednom místě. Jimi král procházel v doprovodu přítele jménem Avadhūta do města Saurabha.

Sloka 49:

Pátá brána na východě se jmenovala Mukhyā, Hlavní brána. Skrze ni chodíval v doprovodu svých přátel zvaných Rasajña a Vipaṇa navštěvovat dvě místa jménem Bahūdana a Āpaṇa.

Sloka 50:

Jižní brána města se nazývala Pitṛhū a král Purañjana jí procházel v doprovodu svého přítele Śrutadhary, když chodil navštívit město jménem Dakṣiṇa-pañcāla.

Sloka 51:

Na severní straně byla brána jménem Devahū, kterou král Purañjana procházel se svým přítelem Śrutadharou při cestě na místo zvané Uttara-pañcāla.

Sloka 52:

Na západní straně byla brána jménem Āsurī, kterou král Purañjana chodíval do města Grāmaka, doprovázen svým přítelem Durmadou.

Sloka 53:

Další brána na západní straně se nazývala Nirṛti. Purañjana skrze ni chodíval na místo zvané Vaiśasa a doprovázel ho jeho přítel Lubdhaka.

Sloka 54:

K mnoha obyvatelům tohoto města patří dvě osoby se jmény Nirvāk a Peśaskṛt. Přestože byl král Purañjana vládcem obyvatel, kteří měli oči, sdružoval se naneštěstí s těmito dvěma slepci. V jejich doprovodu chodíval sem a tam a vykonával různé činnosti.

Sloka 55:

Někdy chodil do svého soukromého domu s jedním ze svých hlavních služebníků (myslí), který se jmenoval Viṣūcīna. Jeho manželka a děti mu přitom vytvářely iluzi, spokojenost a štěstí.

Sloka 56:

Král Purañjana, takto zapletený do různých mentálních výmyslů a zaměstnaný plodonosnými činnostmi, se dostal zcela pod vládu hmotné inteligence a byl podveden. Poslušně plnil všechny touhy královny, své manželky.

Sloka 57-61:

Když královna pila likér, král Purañjana pil také. Když jedla, jedl s ní, a když žvýkala, žvýkal i on. Když zpívala, tak zpíval také, když plakala, plakal i on, a když se smála, i on se smál. Když žertovala, žertoval také, a když se šla projít, šel za ní. Když královna klidně stála, král také stál, a když ulehla na lože, následoval ji a ulehl s ní. Když seděla, on rovněž seděl, a když něco poslouchala, choval se podle ní a poslouchal stejnou věc. Když se královna na něco dívala, díval se na totéž, a když k něčemu čichala, čichal k téže věci. Když se něčeho dotýkala, král se toho také dotýkal, a když drahá královna naříkala, ubohý král ji v tom následoval. Užíval si, když cítila požitek, a byl spokojený, když byla ona spokojená.

Sloka 62:

Takto byl král Purañjana uchvácen svou krásnou manželkou, a tímto způsobem podveden. Skutečně, byl podvedený ohledně celé své existence v hmotném světě. Přestože si to ubohý pošetilý král nepřál, byl stále pod vládou své manželky, stejně jako ochočené zvíře, které tančí podle pokynů svého pána.