ŚB 4.25.44

Živá bytost jedná různě v různých životních stavech. Jeden stav se nazývá jāgrata, bdění, a jiný se nazývá svapna, snění. Další stav se nazývá susupti, bezvědomí, a ještě další nastává po smrti. V předchozím verši byl popsán stav bdění — muž a žena uzavřeli manželství a sto let spolu užívali života. Tento verš popisuje stav snění, neboť denní činnosti krále Purañjany se také odrážely v jeho snech. Purañjana žil se svou manželkou pro smyslový požitek a v noci tentýž smyslový požitek vychutnával jinými způsoby. Je-li obyčejný muž unavený, spí velice tvrdě, a je-li bohatý člověk unavený, jde s mnoha přítelkyněmi do svého zahradního domu a tam si ve vodě užívá jejich společnosti. Takové má živá bytost v tomto hmotném světě sklony. Člověk není nikdy uspokojen ženou, pokud neprošel přípravou stavu brahmacarya. Muž má obvykle sklony užívat si mnoha žen, a dokonce i na samém konci života je jeho sexuální pud tak silný, že si i přes své stáří chce ještě užívat společnosti mladých dívek. Kvůli silnému sexuálnímu pudu se živá bytost čím dál více zaplétá do hmotného světa.