Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Popis vlastností krále Purañjany

Verš

maitreya uvāca
iti sandiśya bhagavān
bārhiṣadair abhipūjitaḥ
paśyatāṁ rāja-putrāṇāṁ
tatraivāntardadhe haraḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; iti — takto; sandiśya — dal pokyny; bhagavān — nejmocnější pán; bārhiṣadaiḥ — syny krále Barhiṣata; abhipūjitaḥ — uctívaný; paśyatām — když se dívali na; rāja-putrāṇām — synové krále; tatra — tam; eva — jistě; antardadhe — stal se neviditelným; haraḥ — Pán Śiva.

Překlad

Velký mudrc Maitreya dále Vidurovi řekl: Takto, můj milý Viduro, poučil Pán Śiva syny krále Barhiṣata. Poté, co ho princové uctili s velkou oddaností a respektem, zmizel jim z očí.

Význam

Tato kapitola přináší důležité ponaučení týkající se monarchistického království za dávných dob. Když král Barhiṣat uvažoval o tom, že zanechá svých královských povinností, poslal své syny, aby se věnovali askezi. Měli se tak stát dokonalými králi, kteří budou pečovat o blaho obyvatelstva. Tehdy také velký mudrc Nārada poučil krále Barhiṣata o hmotném světě a živé bytosti, která si ho chce užívat. Z toho je zřejmé, jak byli králové a princové připravováni na správu království. Blahodárné činnosti ve prospěch obyvatelstva byly zaměřené na pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidská životní podoba je zvláště určena k tomu, abychom pochopili Boha, náš vztah k Němu a naše činnosti představující službu Jemu. Králové se starali o duchovní vzdělání obyvatelstva, a proto žili všichni, král i obyvatelé, šťastně ve vědomí Kṛṣṇy. V této souvislosti bychom si měli připomenout, že monarchická hierarchie za Prācīnabarhiṣata pochází od Mahārāje Dhruvy, velkého oddaného Pána a nejslavnějšího žáka Nārady Muniho. Král Prācīnabarhiṣat byl v té době velice zaneprázdněný plodonosnými činnostmi, neboť vykonával různé yajñi. Takovým jednáním může člověk dosáhnout vyšších planetárních systémů, ale v žádném případě ho nečeká osvobození či návrat domů, zpátky k Bohu. Když velký mudrc Nārada viděl potomka Mahārāje Dhruvy svedeného plodonosnými činnostmi, slitoval se nad ním a osobně ho přišel poučit o nejvyšším požehnání života, bhakti-yoze. Tato dvacátá pátá kapitola velice zajímavě popisuje, jak Nārada Muni krále Prācīnabarhiṣata nepřímo uvedl do systému bhakti-yogy.

Verš

rudra-gītaṁ bhagavataḥ
stotraṁ sarve pracetasaḥ
japantas te tapas tepur
varṣāṇām ayutaṁ jale

Synonyma

rudra-gītam — píseň Pána Śivy; bhagavataḥ — Pána; stotram — modlitbu; sarve — všichni; pracetasaḥ — princové zvaní Pracetové; japantaḥ — recitovali; te — všichni; tapaḥ — askezi; tepuḥ — věnovali se; varṣāṇām — let; ayutam — deset tisíc; jale — ve vodě.

Překlad

Všichni princové, Pracetové, stáli deset tisíc let ve vodě a recitovali modlitby, které jim dal Pán Śiva.

Význam

V moderní době lidé samozřejmě žasnou nad tím, jak mohli princové stát deset tisíc let ve vodě. Žít ve vzduchu nebo ve vodě je stejné — je třeba se to pouze naučit. Vodní živočichové žijí ve vodě celý život, a za tím účelem jsou pro ně vytvořeny určité příznivé podmínky. V oněch dobách lidé žili sto tisíc let, a když deset tisíc let dokázali věnovat askezi, zajistili si úspěch ve svém budoucím životě. Nebylo to nic neobvyklého. V tomto věku je něco takového nemožné, ale v Satya-yuze to bylo zcela reálné.

Verš

prācīnabarhiṣaṁ kṣattaḥ
karmasv āsakta-mānasam
nārado ’dhyātma-tattva-jñaḥ
kṛpāluḥ pratyabodhayat

Synonyma

prācīnabarhiṣam — králi Prācīnabarhiṣatovi; kṣattaḥ — ó Viduro; karmasu — k plodonosným činnostem; āsakta — připoutanému; mānasam — s takovou mentalitou; nāradaḥ — velký mudrc Nārada; adhyātma — duchovní věda; tattva-jñaḥ — ten, kdo zná pravdu; kṛpāluḥ — soucitný; pratyabodhayat — dal pokyny.

Překlad

Zatímco princové podstupovali ve vodě tvrdou askezi, jejich otec vykonával různé plodonosné činnosti. Velký světec Nārada, mistr a učitel veškerého duchovního života, se nad ním tehdy slitoval a rozhodl se ho poučit o duchovních záležitostech.

Význam

Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura, velký oddaný Pána Caitanyi, uvedl, že dosáhnout kaivalyi neboli splynutí se září Brahmanu je totéž jako jít do pekla. Podobně snahu o dosažení vyšších planetárních systémů za účelem získání požitků nebeského života označuje za pouhý přelud. To znamená, že oddaný nepřikládá konečným cílům karmīch a jñānīch žádnou důležitost. Konečným cílem karmīch je dosažení nebeského království a konečným cílem jñānīch je splynutí se září Brahmanu. Jñānī jsou samozřejmě výše než karmī, což potvrdil Pán Caitanya. Koṭi-karmaniṣṭha-madhye eka ’jñānī' śreṣṭha — “Jeden jñānī, impersonalista, je lepší než mnoho tisíc ploduchtivých pracovníků.” (Cc. Madhya 19.147) Oddaný proto nikdy nevstupuje na cestu karmy, zlepšování své situace prostřednictvím plodonosných činností. Když Nārada Muni viděl krále Prācīnabarhiṣata pohrouženého do plodonosných činností, slitoval se nad ním. Ti, kdo se vykonáváním yajñí snaží dosáhnout vyšších planetárních systémů, jsou nepochybně lepší než obyčejní světští lidé, ale v čisté oddané službě se karma i jñāna pokládají za matoucí vlivy iluzorní energie.

Verš

śreyas tvaṁ katamad rājan
karmaṇātmana īhase
duḥkha-hāniḥ sukhāvāptiḥ
śreyas tan neha ceṣyate

Synonyma

śreyaḥ — konečné požehnání; tvam — ty; katamat — co je to; rājan — ó králi; karmaṇā — plodonosnými činnostmi; ātmanaḥ — duše; īhase — přeješ si; duḥkha-hāniḥ — odstranění všeho strádání; sukha-avāptiḥ — dosažení veškerého štěstí; śreyaḥ — požehnání; tat — to; na — nikdy; iha — v této souvislosti; ca — a; iṣyate — lze získat.

Překlad

Nārada Muni se otázal krále Prācīnabarhiṣata: Čeho chceš dosáhnout vykonáváním těchto plodonosných činností, můj milý králi? Hlavním cílem života je zbavit se všeho strádání a užívat si štěstí, ale plodonosné činnosti tyto dvě věci nezajistí.

Význam

V tomto hmotném světě působí velká iluze, která zakrývá skutečnou inteligenci. Člověk v kvalitě vášně chce těžce pracovat, aby získal nějaký prospěch, ale neví, že čas mu nikdy nedovolí užívat si něčeho trvale. Výsledný zisk ve srovnání s vynaloženou prací není příliš výhodný. I když je to zisk, doprovází ho také strádání. Pokud se člověk nenarodí v bohaté rodině a chce si koupit dům, automobil a jiné hmotné věci, musí mnoho let ve dne v noci těžce pracovat, aby je mohl mít. Štěstí tedy nelze dosáhnout bez určitého strádání.

Čistého štěstí nelze v tomto hmotném světě dosáhnout. Chceme-li si něčeho užívat, musíme pro něco jiného trpět. Celkově vzato, utrpení je charakteristikou tohoto hmotného světa a jakýkoliv požitek, kterého se snažíme dosáhnout, je pouhou iluzí. Musíme trpět bolestmi zrození, stáří, nemoci a smrti. Můžeme vyvinout mnoho výborných léků, ale utrpení nemoci a smrti zastavit nelze. Lék ve skutečnosti není tím, co zastaví nemoc a smrt. V tomto hmotném světě neexistuje štěstí, ale člověk pod vlivem iluze pro takzvané štěstí velice těžce pracuje a dokonce tuto těžkou práci samotnou pokládá za štěstí. Tomu se říká iluze.

Nārada Muni se proto zeptal krále Prācīnabarhiṣata, co chce získat vykonáváním tolika nákladných obětí. I když dosáhneme nebeských planet, nevyhneme se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti. Někdo může namítat, že i oddaní musí podstoupit mnohá strádání při askezi a pokání, které se pojí s oddanou službou. Pro nováčky může být samozřejmě praxe oddané služby velice náročná, ale mají alespoň naději, že se nakonec zbaví všeho strádání a dosáhnou nejvyššího štěstí. Obyčejní karmī takovou naději nemají, protože i když dosáhnou vyšších planetárních systémů, nejsou zbaveni bolestí zrození, stáří, nemoci a smrti. Dokonce i Pán Brahmā, který pobývá na nejvyšším planetárním systému (Brahmaloce), musí zemřít. Jeho zrození a smrt se může lišit od zrození a smrti obyčejného člověka, ale v tomto hmotném světě se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti nevyhne ani on. Má-li někdo vážný zájem zbavit se těchto utrpení, musí se začít věnovat oddané službě. To potvrzuje Samotný Pán v Bhagavad-gītě (4.9):

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Jakmile tedy oddaný získá plné vědomí Kṛṣṇy, nevrátí se po smrti do tohoto hmotného světa. Půjde zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalá úroveň štěstí, neposkvrněná jediným náznakem strádání.

Verš

rājovāca
na jānāmi mahā-bhāga
paraṁ karmāpaviddha-dhīḥ
brūhi me vimalaṁ jñānaṁ
yena mucyeya karmabhiḥ

Synonyma

rājā uvāca — král odvětil; na — ne; jānāmi — znám; mahā-bhāga — ó velká duše; param — transcendentální; karma — plodonosnými činnostmi; apaviddha — je znehodnocená; dhīḥ — moje inteligence; brūhi — prosím sděl; me — mně; vimalam — neposkvrněné; jñānam — poznání; yena — pomocí kterého; mucyeya — mohu se zbavit; karmabhiḥ — plodonosných činností.

Překlad

Král odvětil: Ó velká duše, Nārado, má inteligence je zapletená do plodonosných činností, a proto neznám konečný cíl života. Pouč mě laskavě o čistém poznání, abych se mohl z tohoto zapletení vyprostit.

Význam

Śrī Narottama dāsa Ṭhākura zpívá:

sat-saṅga chāḍi' kainu asate vilāsa
te-kāraṇe lāgila ye karma-bandha-phāṅsa

Dokud je živá bytost zapletená do plodonosných činností, musí přijímat jedno tělo za druhým. To se nazývá karma-bandha-phāṅsa — zapletení v plodonosných činnostech. Nezáleží na tom, zda se to týká zbožných nebo bezbožných činností, neboť obojí jsou příčinou dalšího zapletení v hmotných tělech. Díky zbožným činnostem se živá bytost může narodit v bohaté rodině a získat dobré vzdělání a krásné tělo, ale to neznamená, že se definitivně zbaví životního strádání. V západních zemích není nic neobvyklého narodit se v bohaté aristokratické rodině nebo mít dobré vzdělání a krásné tělo, ale to neznamená, že lidé na Západě netrpí. Současná mladá generace v západních zemích je nešťastná, přestože jí nechybí dostatečné vzdělání, krása a bohatství a přestože má dostatek jídla, ošacení a prostředků pro smyslový požitek. Mladí lidé jsou tak nešťastní, že se z nich stávají hippies a zákony přírody je nutí žít zoufalým životem. Toulají se nečistí, bez útulku a bez jídla a nezbývá jim než spát na ulicích. Z toho můžeme vyvodit závěr, že pouhé vykonávání zbožných činností člověku štěstí nepřinese. Není pravda, že ti, kdo se narodí se stříbrnou lžičkou v puse, netrpí hmotnými bolestmi zrození, stáří, nemoci a smrti. Zbožné ani bezbožné činnosti ke štěstí nevedou — jsou jen příčinou zapletení a převtělování z jednoho těla do druhého. Narottama dāsa Ṭhākura to nazývá karma-bandha-phāṅsa.

Král Prācīnabarhiṣat doznal tuto skutečnost a otevřeně se Nārady Muniho zeptal, jak se může vyprostit z této karma-bandha-phāṅsy, zapletení v plodonosných činnostech. To je úroveň poznání, na kterou se vztahuje první verš Vedānta-sūtry: athāto brahma-jijñāsā. Když člověk ve snaze vykonávat karma-bandha-phāṅsu dosáhne jen zklamání, začne se ptát na skutečný smysl života, což se nazývá brahma-jijñāsā. Co se týče dotazů na konečný cíl života, Vedy (Muṇḍaka Up. 11.2.12) přikazují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — “Abys pochopil duchovní vědu, musíš se obrátit na pravého duchovního mistra.”

Král Prācīnabarhiṣat nalezl nejlepšího duchovního mistra, Nāradu Muniho, a proto ho žádal o poznání, pomocí kterého se člověk může vyprostit ze zapletení karma-bandha-phāṅsy, plodonosných činností. To je skutečným smyslem lidského života. Jīvasya tattva-jijñāsā nārtho yaś ceha karmabhiḥ. Jak je řečeno ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.10), lidská bytost má jediný úkol — ptát se pravého duchovního mistra, jak se vyprostit ze zapletení karma-bandha-phāṅsy.

Verš

gṛheṣu kūṭa-dharmeṣu
putra-dāra-dhanārtha-dhīḥ
na paraṁ vindate mūḍho
bhrāmyan saṁsāra-vartmasu

Synonyma

gṛheṣu — v rodinném životě; kūṭa-dharmeṣu — v nepravých povinnostech; putra — synové; dāra — manželka; dhana — bohatství; artha — cíl života; dhīḥ — ten, kdo pokládá; na — ne; param — transcendence; vindate — dosáhne; mūḍhaḥ — darebák; bhrāmyan — putuje; saṁsāra — hmotné existence; vartmasu — na cestách.

Překlad

Ti, kdo se zajímají pouze o takzvaný řádný život — být hospodářem zapleteným prostřednictvím synů a manželky a vyhledávajícím bohatství — si myslí, že tyto věci jsou konečným životním cílem. Tito lidé jen putují hmotným světem v různých druzích těl, aniž by nalezli skutečný cíl života.

Význam

Ti, kdo příliš lpí na rodinném životě — který představuje zapletení v podobě manželky, dětí, bohatství a domova — vykonávají kūṭa-dharmu, nepravé povinnosti. Prahlāda Mahārāja tyto nepravé povinnosti přirovnal k temné studni (andha-kūpam). Prahlāda mluvil záměrně o temné studni, protože když někdo do takové studny spadne, zemře. Může volat o pomoc, ale nikdo ho neuslyší a nepřijde ho zachránit.

Významná jsou zde slova bhrāmyan saṁsāra-vartmasu. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.151) Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětluje velice jasně: brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva. Všechny živé bytosti putují v různých tělech po různých planetách, a pokud se řízením Nejvyšší Osobnosti Božství během svého putování setkají s oddaným, jejich život bude úspěšný. Přestože se král Prācīnabarhiṣat věnoval plodonosným činnostem, zjevil se před ním velký mudrc Nārada. Král měl veliké štěstí, že získal společnost Nārady, který ho poučil o duchovním poznání. Všichni světci mají povinnost kráčet ve stopách Nārady Muniho a cestovat po celém světě, do každé země a vesnice, aby poučili zmatené lidi o cíli života, a zachránili je ze zapletení do plodonosných činností (karma-bandha).

Verš

nārada uvāca
bhoḥ bhoḥ prajāpate rājan
paśūn paśya tvayādhvare
saṁjñāpitāñ jīva-saṅghān
nirghṛṇena sahasraśaḥ

Synonyma

nāradaḥ uvāca — velký mudrc Nārada odpověděl; bhoḥ bhoḥ — buď zdráv; prajā-pate — ó vládce obyvatel; rājan — ó králi; paśūn — zvířata; paśya — prosím pohleď; tvayā — tebou; adhvare — v oběti; saṁjñāpitān — zabitá; jīva-saṅghān — skupiny zvířat; nirghṛṇena — bez milosti; sahasraśaḥ — v tisících.

Překlad

Velký mudrc Nārada pravil: Ó vládce obyvatel, můj milý králi, prosím pohleď na nebe, kde uvidíš zvířata, která jsi nelítostně a nemilosrdně obětoval v obětní aréně.

Význam

Zvířecí oběti se doporučují ve Vedách, a jsou proto součástí téměř všech náboženských obřadů. Člověk by se však neměl spokojit s pouhým zabíjením zvířat podle pokynů písem. Měl by transcendovat obřady a snažit se pochopit skutečnou pravdu, smysl života. Nārada Muni chtěl poučit krále o skutečném smyslu života a probudit v jeho srdci duch odříkání. Poznání a odříkání (jñāna-vairāgya) jsou konečným cílem života. Dokud člověk nemá poznání, nemůže se odpoutat od hmotného požitku, a dokud se neodpoutá od hmotného požitku, nemůže udělat duchovní pokrok. Karmī obvykle žijí smyslovým požitkem, a aby ho získali, jsou odhodláni k mnoha hříšným činnostem. Obětování zvířat je pouze jednou z nich. Nārada Muni tedy svou mystickou silou ukázal králi Prācīnabarhiṣatovi mrtvá zvířata, která král obětoval.

Verš

ete tvāṁ sampratīkṣante
smaranto vaiśasaṁ tava
samparetam ayaḥ-kūṭaiś
chindanty utthita-manyavaḥ

Synonyma

ete — všechna; tvām — na tebe; sampratīkṣante — čekají; smarantaḥ — pamatují si; vaiśasam — ublížení; tava — tvoje; samparetam — po tvé smrti; ayaḥ — železnými; kūṭaiḥ — rohy; chindanti — probodají; utthita — probuzený; manyavaḥ — hněv.

Překlad

Všechna tato zvířata čekají na tvoji smrt, aby se mohla pomstít za to, jak jsi jim ublížil. Až zemřeš, hněvivě probodají tvé tělo železnými rohy.

Význam

Nārada Muni chtěl upozornit krále Prācīnabarhiṣata na přehnané zabíjení zvířat při obětech. V śāstrách je řečeno, že zvíře zabité při oběti okamžitě získá lidské tělo. Stejně tak zabíjením nepřátel na bitevním poli dosáhnou kṣatriyové, kteří bojují pro dobrou věc, nebeských planet. V Manu-saṁhitě se uvádí, že vrah musí být na příkaz krále popraven, aby netrpěl za své zločiny v příštím životě. Na základě tohoto pochopení Nārada Muni krále varuje, že zvířata, která zabil při obětích, čekají na jeho smrt, aby se pomstila. Mudrc si zde neprotiřečí. Chce krále přesvědčit, že přehnané obětování zvířat je nebezpečné, protože jakmile při oběti dojde k malé chybě, zabité zvíře nezíská lidskou životní podobu a vykonavatel oběti je potom zodpovědný za jeho smrt, stejně jako je vrah zodpovědný za zabití člověka. Když se zvířata zabíjejí na jatkách, za vraždu zodpovídá šest zúčastněných lidí. Ten, kdo dává svolení k zabití; ten, kdo zabíjí; ten, kdo pomáhá; ten, kdo kupuje maso; ten, kdo ho vaří, a ten, kdo ho jí — ti všichni se podíle jí na zabití. Nārada Muni chtěl krále na tuto skutečnost upozornit. Zabíjení zvířat se tedy nedoporučuje ani v rámci obětí.

Verš

atra te kathayiṣye ’mum
itihāsaṁ purātanam
purañjanasya caritaṁ
nibodha gadato mama

Synonyma

atra — zde; te — k tobě; kathayiṣye — budu hovořit; amum — na toto téma; itihāsam — příběh; purātanam — velice starý; purañjanasya — týkající se Purañjany; caritam — jeho povahy; nibodha — snaž se pochopit; gadataḥ mama — když budu mluvit.

Překlad

V této souvislosti chci vyprávět starý příběh, který se týká povahy krále jménem Purañjana. Snaž se mi prosím pozorně naslouchat.

Význam

Velký mudrc Nārada Muni přešel na jiné téma — příběh o králi Purañjanovi. Nejedná se o nic jiného než o příběh krále Prācīnabarhiṣata řečený jiným způsobem, v alegorickém podání. Slovo purañ-jana znamená “ten, kdo si užívá v těle”. To bude jasně vysvětleno v několika příštích kapitolách. Člověk zapletený v hmotných činnostech rád poslouchá příběhy týkající se hmotných činností, a proto Nārada Muni začal vyprávět o králi Purañjanovi, což není nikdo jiný než král Prācīnabarhiṣat. Nārada Muni neodsoudil zvířecí oběti přímo. Pán Buddha ovšem přímo všechny zvířecí oběti zavrhl. Śrīla Jayadeva Gosvāmī napsal: nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātam. Slovo śruti-jātam naznačuje, že ve Vedách se zvířecí oběti doporučují, ale Pán Buddha přímo popřel autoritu Ved, aby zastavil obětování zvířat. Z toho důvodu stoupenci Ved Pána Buddhu neuznávají. Jelikož nepřijímá autoritu Ved, je označován jako agnostik nebo ateista. Velký mudrc Nārada nemohl popřít autoritu Ved, ale chtěl králi Prācīnabarhiṣatovi naznačit, že cesta karma-kāṇḍy je velice obtížná a nebezpečná.

Hloupí lidé si volí obtížnou cestu karma-kāṇḍy pro smyslový požitek. Ti, kdo příliš lpí na smyslovém požitku, se nazývají mūḍhové, “darebáci”. Mūḍha velice těžko chápe konečný cíl života. Při šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vidíme, že mnoho lidí nemá zájem, protože jsou mūḍhové, kteří se věnují plodonosným činnostem. Je řečeno: upadeśo hi mūrkhāṇāṁ prakopāya na śāntaye. Když hloupému darebákovi dáme dobré pokyny, tak místo aby jich využil, se rozhněvá a odmítne je. Nārada Muni to dobře věděl, a proto nepřímo poučil krále tak, že mu předložil příběh celého jeho života. Aby člověk mohl nosit zlatý či diamantový špendlík v nose nebo náušnici, musí si nejprve propíchnout ucho či nos. Podobnou bolest za účelem smyslového požitku podstupují lidé na cestě karma-kāṇḍy, plodonosných činností. Chce-li si člověk něčeho užívat v budoucnosti, musí v současnosti snášet určité nepříjemnosti. Chce-li se v budoucnosti stát milionářem a užívat si svého bohatství, musí nyní velice těžce pracovat, aby nastřádal peníze. To je karma-kāṇḍīya. Ti, kdo příliš lpí na této cestě, risk přesto podstoupí. Nārada Muni chtěl králi Prācīnabarhiṣatovi ukázat, jak člověk podstupuje velké potíže a utrpení, aby se mohl věnovat plodonosným činnostem. Ten, kdo velice lpí na hmotných činnostech, se nazývá viṣayī. Viṣayī je člověk, který si užívá viṣayi, to znamená jídla, spánku, sexu a obrany. Nārada Muni v příběhu o králi Purañjanovi nepřímo naznačuje, že jedení, spaní, páření se a bránění se jsou obtížné a riskantní činnosti.

Slova itihāsam (“příběh”) a purātanam (“starý”) naznačují, že ačkoliv živá bytost žije v hmotném těle, příběh jejího života v takovém těle je velice starý. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti zpíval: anādi karama-phale, paḍi' bhavārṇava-jale, taribāre nā dekhi upāya — “Kvůli svým minulým plodonosným činnostem jsem poklesl do vod hmotné existence a nemohu najít cestu ven.” Každá živá bytost trpí v tomto hmotném světě za své minulé činnosti — každý má svůj vlastní, velice starý příběh. Pošetilí materialističtí vědci si vymýšlejí teorie evoluce, které se týkají pouze hmotného těla. To však není skutečná evoluce. Skutečnou evoluci představuje příběh živé bytosti, která je purañjana, “žijící v těle”. Śrī Nārada Muni vysvětlí pro rozumně uvažující lidi tuto evoluční teorii jiným způsobem.

Verš

āsīt purañjano nāma
rājā rājan bṛhac-chravāḥ
tasyāvijñāta-nāmāsīt
sakhāvijñāta-ceṣṭitaḥ

Synonyma

āsīt — žil; purañjanaḥ — Purañjana; nāma — jménem; rājā — král; rājan — ó králi; bṛhat-śravāḥ — jehož činy byly velké; tasya — jeho; avijñāta — Neznámý; nāmā — jménem; āsīt — byl; sakhā — přítel; avijñāta — neznámé; ceṣṭitaḥ — jehož činnosti.

Překlad

Můj milý králi, kdysi v minulosti žil král jménem Purañjana, který byl slavný svými velkými činy. Měl přítele jménem Avijñāta (Neznámý), jehož činnosti nemohl nikdo pochopit.

Význam

Každá živá bytost je purañjana. Puram znamená “v tomto těle, v této podobě” a jana označuje živou bytost. Každý je tedy purañjana. Každá živá bytost je pokládána za krále svého těla, protože má plnou svobodu ho využívat, jak se jí zachce. Obvykle svého těla využívá ke smyslovému požitku, protože ten, kdo žije v tělesném pojetí života, má pocit, že nejvyšším životním cílem je sloužit smyslům. To je cesta karma-kāṇḍy. Ten, kdo nemá žádné vnitřní poznání, kdo neví, že je ve skutečnosti duší žijící v těle, a je okouzlen požadavky smyslů, se nazývá materialista. Materialistická osoba vyhledávající smyslový požitek může být nazvána purañjana. Jelikož používá smysly podle svých vrtochů, může být také označena jako král. Nezodpovědný král pokládá královské postavení za své vlastnictví a zneužívá královské pokladnice ke smyslovému požitku.

Slovo bṛhac-chravāḥ je také významné. Slovo śravaḥ znamená “sláva”. Živá bytost je slavná od pradávna, neboť jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.20): na jāyate mriyate vā — “Živá bytost se nikdy nerodí a nikdy neumírá.” Protože je věčná, její činnosti jsou také věčné, přestože se odehrávají v různých tělech. Na hanyate hanyamāne śarīre — “Neumírá ani po zničení těla.” Živá bytost se tedy převtěluje z jednoho těla do druhého a vykonává různé činnosti. V každém těle vykoná mnoho různých činů. Někdy se stane velkým hrdinou — jako Hiraṇyakaśipu a Kaṁsa nebo v moderní době Napoleon a Hitler. Činy těchto mužů jsou jistě úchvatné, ale jakmile zaniknou jejich těla, je konec i se vším ostatním a zůstane po nich jen jméno. Živá bytost proto může být označena jako bṛhac-chravāḥ; může být velice slavná pro své různé činnosti. Nicméně má přítele, kterého nezná. Materialisté nechápou, že Bůh je přítomný jako Nadduše, která sídlí v srdci každé živé bytosti. Přestože Paramātmā dlí vedle jīvātmy jako její přítel, jīvātmā, živá bytost, to neví. Proto je zde označena jako avijñāta-sakhā, “ten, kdo má neznámého přítele”. Slovo avijñāta-ceṣṭitaḥ je také významné, protože živá bytost těžce pracuje pod vedením Paramātmy a je unášena zákony přírody. Přesto si myslí, že na Bohu a přísných zákonech hmotné přírody nezávisí. V Bhagavad-gītě (2.24) je řečeno:

acchedyo 'yam adāhyo 'yam
akledyo 'śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo 'yaṁ sanātanaḥ

“Individuální duše je nezničitelná, nerozpustná a nemůže být ani spálena, ani vysušena. Je trvalá, všeprostupující, neměnná, nehybná a věčně stejná.”

Živá bytost je sanātana, věčná. Nelze ji zabít žádnou zbraní, spálit na prach ohněm, rozmočit vodou ani vysušit větrem, a proto se považuje za neovlivnitelnou hmotnými reakcemi. Přestože mění těla, hmotné podmínky ji neovlivňují. Je umísťována do různých podmínek a jedná podle pokynů svého přítele, Nadduše. Bhagavad-gītā (15.15) praví:

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán jako Paramātmā pobývá v srdci každého a dává živé bytosti pokyny, aby mohla jednat podle svých přání. Živá bytost v tomto a minulých životech neví, že Pán jí dává příležitost naplnit všechna její přání. Bez Pánova svolení nemůže nikdo žádné své přání naplnit. Podmíněná duše neví, že veškeré možnosti jí poskytuje Pán.

Verš

so ’nveṣamāṇaḥ śaraṇaṁ
babhrāma pṛthivīṁ prabhuḥ
nānurūpaṁ yadāvindad
abhūt sa vimanā iva

Synonyma

saḥ — tento král Purañjana; anveṣamāṇaḥ — hledal; śaraṇam — útočiště; babhrāma — cestoval po; pṛthivīm — celé planetě Zemi; prabhuḥ — stát se nezávislým pánem; na — nikdy; anurūpam — podle jeho vkusu; yadā — když; avindat — mohl nalézt; abhūt — začal být; saḥ — on; vimanāḥ — zasmušilý; iva — jako.

Překlad

Král Purañjana si hledal vhodný domov, a proto cestoval po celém světě. Ani po dlouhém cestování však nemohl nalézt místo podle svého vkusu a začal být zasmušilý a zklamaný.

Význam

Cestování Purañjany připomíná cestování novodobých hippies. Hippies jsou obvykle děti významných otců a slavných rodin. Není pravda, že jsou vždy chudí. Z různých důvodů však opouštějí útočiště svých bohatých otců a cestují po celém světě. Jak je řečeno v tomto verši, živá bytost se chce stát prabhuem, pánem. Slovo prabhu znamená “pán”, ale živá bytost ve skutečnosti není pánem; je věčným služebníkem Boha. Když se zřekne útočiště Boha, Kṛṣṇy, a chce být nezávisle prabhuem, cestuje po celém stvoření. Ve vesmíru existuje 8 400 000 životních druhů a milióny a bilióny planet. Živá bytost putuje těmito různými druhy těl a po různých planetách, a tím se podobá králi Purañjanovi, který cestoval po celém světě, když hledal vhodné místo, kde by mohl žít.

Śrī Narottama dāsa Ṭhākura zpíval: karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa — “Cesty karma-kāṇḍy (plodonosných činností) a jñāna-kāṇḍy (spekulace) jsou jako silné dávky jedu.” Amṛta baliyā yebā khāya, nānā yoni sadā phire — “Ten, kdo si plete tento jed s nektarem a pije ho, putuje různými životními druhy.” Kadarya bhakṣaṇa kare — “A podle těla, které má, jí různé odporné věci.” Když je živá bytost například v těle prasete, pojídá výkaly. Když je v těle vrány, živí se různými odpadky, dokonce i hnisem a hlenem, a velice si na nich pochutnává. Proto Narottama dāsa Ṭhākura připomíná, že živá bytost putuje různými druhy těl a jí různé odporné věci. Když nakonec nedosáhne štěstí, zasmuší se nebo začne žít jako hippie.

V tomto verši je tedy řečeno (na anurūpam), že král nemohl nalézt místo, které by mu vyhovovalo. To proto, že v žádné životní podobě a na žádné planetě v hmotném světě nemůže být živá bytost šťastná, protože žádná situace v hmotném světě není vhodná pro duši, která je duchovní povahy. Jak je uvedeno v tomto verši, živá bytost se chce stát nezávisle prabhuem, ale jakmile se vzdá této představy a stane se služebníkem Boha, Kṛṣṇy, začne být okamžitě šťastná. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpívá:

miche māyāra vaśe,

yāccha bhese',
khāccha hābuḍubu, bhāi

“Má milá živá bytosti, proč jsi unášena na vlnách māyi?” V Bhagavad-gītě (18.61) je řečeno:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jakoby sedí na stroji zhotoveném z hmotné energie.”

Živá bytost se pohybuje v tělesném stroji mnoha životními druhy na mnoha planetách. Proto se Bhaktivinoda Ṭhākura ptá živé bytosti, proč se nechá unášet těmito tělesnými stroji do tolika různých situací. Radí jí, aby překonala vlny māyi tím, že se odevzdá Kṛṣṇovi.

jīva kṛṣṇa-dāsa,

e viśvāsa,
karle ta' āra duḥkha nāi

Když se obrátíme na Kṛṣṇu, Kṛṣṇa nám poradí:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech hříšných reakcí. Neboj se.” (Bg. 18.66)

Takto budeme okamžitě ušetřeni putování z jednoho těla do druhého a z jedné planety na druhou. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva (Cc. Madhya 19.151). Má-li živá bytost na svých cestách takové štěstí, že je požehnána společností oddaných a přijde k vědomí Kṛṣṇy, začne její skutečný život. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dává všem putujícím živým bytostem příležitost přijmout útočiště u Kṛṣṇy a být šťastný.

V tomto verši jsou velice významná slova vimanā iva. V hmotném světě je naplněný úzkostí i velký král nebes. Když dokonce i Pán Brahmā je plný úzkosti, co říci o obyčejných živých bytostech na této planetě? Bhagavad-gītā (8.16) potvrzuje:

ābrahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino 'rjuna

“Všechny planety v hmotném světě, od nejvyšší po nejnižší, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému zrození a smrti.” V hmotném světě není živá bytost nikdy spokojená. I když je v postavení Brahmy, Indry nebo Candry, je plná úzkosti, protože přijala tento hmotný svět za šťastné místo.

Verš

na sādhu mene tāḥ sarvā
bhūtale yāvatīḥ puraḥ
kāmān kāmayamāno ’sau
tasya tasyopapattaye

Synonyma

na — nikdy; sādhu — dobré; mene — považoval; tāḥ — je; sarvāḥ — všechny; bhū-tale — na této Zemi; yāvatīḥ — všechny druhy; puraḥ — obydlí; kāmān — předměty smyslového požitku; kāmayamānaḥ — přál si; asau — tento král; tasya — jeho; tasya — jeho; upapattaye — získat.

Překlad

Král Purañjana měl neomezené touhy po smyslovém požitku a cestoval po celém světě, aby nalezl místo, kde by se mu všechny touhy splnily. Všude však cítil, že stále něco chybí.

Význam

Śrīla Vidyāpati, velký vaiṣṇavský básník, zpívá:

tātala saikate, vāri-bindu-sama,
suta-mita-ramaṇī-samāje

Hmotný smyslový požitek v rámci společnosti, přátelství a lásky přirovnává ke kapce vody na poušti. Poušť by mohl zavlažit jedině oceán; jaký má význam jedna kapka vody? Stejně tak živá bytost je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který je — jak uvádí Vedānta-sūtra—ānandamayo 'bhyāsāt, plný požitku. Živá bytost jako Jeho nedílná část také hledá úplný požitek. Nelze ho však získat odděleně od Nejvyšší Osobnosti Božství. Při svém putování různými životními druhy může živá bytost ochutnat v určitých tělech určitý druh požitku, ale plný požitek smyslů nemůže získat v žádném hmotném těle. Purañjana, živá bytost, proto putuje různými druhy těl, ale v její snaze užívat si ji všude čeká zklamání. Duchovní jiskra pokrytá hmotou si v žádných podmínkách hmotného života nemůže plně užívat smyslů. Jelen se může zaposlouchat do tónů, které vyluzuje lovec, ale výsledkem je, že přijde o život. Ryba umí dobře uspokojovat svůj jazyk, ale když spolkne rybářovu návnadu, skončí stejně. I slon, který je velice silný, je chycen a ztratí svoji svobodu, když uspokojuje své genitálie s nějakou slonicí. V každém životním druhu dostává živá bytost tělo vhodné pro uspokojování různých smyslů, ale nikdy nemůže mít požitek ze všech smyslů najednou. V lidské životní podobě získává příležitost zvráceně si užívat všech smyslů, ale výsledkem toho je, že se pokusy o smyslový požitek natolik unaví a znepokojí, až nakonec propadne zasmušilosti. Čím více se snaží uspokojovat své smysly, tím více se zaplétá.

Verš

sa ekadā himavato
dakṣiṇeṣv atha sānuṣu
dadarśa navabhir dvārbhiḥ
puraṁ lakṣita-lakṣaṇām

Synonyma

saḥ — tento král Purañjana; ekadā — jednou; himavataḥ — Himalájí; dakṣiṇeṣu — jižní; atha — poté; sānuṣu — na hřebenech; dadarśa — nalezl; navabhiḥ — s devíti; dvārbhiḥ — branami; puram — město; lakṣita — bylo vidět; lakṣaṇām — s veškerým příznivým vybavením.

Překlad

Když takto putoval, uviděl na jižní straně Himalájí, na území zvaném Bhārata-varṣa (v Indii), město s devíti branami a veškerým příznivým vybavením.

Význam

Území na jih od Himalájí je Indie, která se nazývala Bhārata-varṣa. Když se živá bytost narodí v Bhārata-varṣe, je pokládána za velice šťastnou. Caitanya Mahāprabhu prohlásil:

bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari' kara para-upakāra

(Cc. Ādi 9.41)

Každý, kdo se narodí v zemi zvané Bhārata-varṣa, získá vše, co potřebuje k životu. Může toho využít pro hmotný i duchovní pokrok, a dovést tak svůj život k úspěchu. Poté, co dosáhne životního cíle, může rozdávat své poznání a zkušenosti po celém světě jako humanitární pomoc. Ten, kdo se díky svým minulým zbožným činnostem narodí v Bhārata-varṣe, tedy dostává vše potřebné pro rozvoj lidské životní podoby. V Indii je takové podnebí, že tam každý může žít velice pokojně a nemusí být rozrušován hmotnými podmínkami. Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira či Pána Rāmacandry lidé žili bez starostí. Nebyla nadměrná zima ani nadměrné horko. V těch dobách lidem nehrozil ani jeden ze tří druhů utrpení—adhyātmika, adhibhautika a adhidaivika (utrpení způsobené vlastním tělem a myslí, jinými živými bytostmi a přírodními vlivy). V současnosti jsou ovšem podmínky v Indii ve srovnání s jinými zeměmi světa uměle narušené. Přes všechny hmotné potíže je však kultura této země stále taková, že člověk může snadno dosáhnout životního cíle — spasení neboli osvobození z hmotného otroctví. Aby se tedy člověk mohl narodit v Indii, musel v minulém životě vykonat mnoho zbožných činností.

Slovo lakṣita-lakṣaṇām v tomto verši naznačuje, že lidské tělo získané na území Bhārata-varṣi je velice příznivé. Védská kultura je plná poznání a ten, kdo se narodí v Indii, může tohoto poznání a kulturního systému, který se nazývá varṇāśrama-dharma, plně využít. I v současné době na svých cestách po celém světě vidíme, že v některých zemích mají lidé mnoho hmotných prostředků, ale žádné prostředky pro duchovní pokrok. Všude se setkáváme s chybami těchto jednostranných možností a s nedostatkem úplných možností. Slepý člověk může chodit, ale nevidí, a chromý člověk nemůže chodit, ale zase vidí. Andha-paṅgu-nyāya. Slepec může vzít mrzáka na záda a ten mu může ukazovat cestu. Když budou takto spolupracovat, budou úspěšní, ale bez vzájemné pomoci nikam nedojdou. Lidská životní podoba je určena pro pokrok v duchovním životě a udržování životních nezbytností na potřebné úrovni. Zvláště v západních zemích jsou rozsáhlé možnosti pro zajištění hmotného pohodlí, ale nikdo nemá ani ponětí o duchovním pokroku. Velké množství lidí po duchovním pokroku touží, ale přichází mnoho podvodníků, kteří je oberou o peníze, podvedou je a odejdou. Naštěstí je zde hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby poskytlo veškeré možnosti pro hmotný i duchovní pokrok, a lidé v západních zemích mohou přítomnosti tohoto hnutí využít. V indických vesnicích, které jsou nedotčené průmyslovými velkoměsty, lidé stále dokážou žít za jakýchkoliv podmínek a dělat duchovní pokrok. Tělo bylo nazváno městem s devíti branami, jimiž jsou dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky, ústa, genitálie a konečník. Když jsou tyto brány čisté a dobře fungují, rozumí se, že tělo je zdravé. V Indii udržují vesničané těchto devět bran v čistotě tím, že vstávají brzy ráno, myjí se u studní nebo v řekách, chodí do chrámů na maṅgala-ārati, zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a přijímají prasādam. Tak lze využívat všech možností lidského života. Postupně tento systém zavádíme v různých střediscích naší Společnosti v západních zemích a ten, kdo ho využije, bude dělat stálý pokrok v duchovním životě. V současné době lze Indii přirovnat k mrzákovi a západní země ke slepci. Poslední dva tisíce let Indie podléhala cizí nadvládě a nohy, které potřebuje ke svému pokroku, má zlomené. V západních zemích zase lidé oslepli oslnivým třpytem hmotného bohatství. Slepé západní země a chromá Indie by se měly spojit v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Chromá Indie pak bude moci jít za pomoci Západu a slepý Západ uvidí s pomocí chromé Indie. Krátce řečeno, hmotný pokrok západních zemí a duchovní hodnoty Indie by se měly spojit pro povznesení celé lidské společnosti.

Verš

prākāropavanāṭṭāla-
parikhair akṣa-toraṇaiḥ
svarṇa-raupyāyasaiḥ śṛṅgaiḥ
saṅkulāṁ sarvato gṛhaiḥ

Synonyma

prākāra — hradby; upavana — parky; aṭṭāla — věže; parikhaiḥ — s příkopy; akṣa — okna; toraṇaiḥ — s branami; svarṇa — zlatými; raupya — stříbrnými; ayasaiḥ — železnými; śṛṅgaiḥ — s kupolemi; saṅkulām — přeplněné; sarvataḥ — všude; gṛhaiḥ — domy.

Překlad

To město obklopovaly hradby a parky a byly v něm věže, příkopy, okna a průchody. Domy tam byly ozdobené zlatými, stříbrnými a železnými kupolemi.

Význam

Tělo chrání hradby z kůže. Chlupy na těle se přirovnávají k parkům a nejvyšší části těla, jako je nos a hlava, jsou přirovnány k věžím. Vrásky a prohlubně na různých částech těla jsou přirovnány k příkopům a kanálům, oči se přirovnávají k oknům a oční víčka k ochranným branám. Tři kovy — zlato, stříbro a železo — představují tři kvality hmotné přírody. Zlato představuje dobro, stříbro vášeň a železo nevědomost. O tělu se také někdy hovoří jako o pytli, který obsahuje tři prvky (tri-dhātu): hlen, žluč a vzduch (kapha, pitta a vāyu). Yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke. Podle Bhāgavatamu (10.84.13) není ten, kdo považuje tento pytel hlenu, žluči a vzduchu za sebe samotného, o nic lepší než kráva nebo osel.

Verš

nīla-sphaṭika-vaidūrya-
muktā-marakatāruṇaiḥ
kḷpta-harmya-sthalīṁ dīptāṁ
śriyā bhogavatīm iva

Synonyma

nīla — safíry; sphaṭika — křišťál; vaidūrya — diamanty; muktā — perly; marakata — smaragdy; aruṇaiḥ — rubíny; kḷpta — vyzdobené; harmya-sthalīm — podlahy paláců; dīptām — zářící; śriyā — krásou; bhogavatīm — nebeské město jménem Bhogavatī; iva — jako.

Překlad

Podlahy domů byly ze safírů, křišťálu, diamantů, perel, smaragdů a rubínů. Zářivou krásou hlavních domů se město podobalo nebeskému městu jménem Bhogavatī.

Význam

Srdce je považováno za ústředí těla. Stejně jako je hlavní město státu zvláště pěkně zastavěné různými vysokými budovami a zářivými paláci, srdce těla je plné různých tužeb a plánů na hmotný požitek. Tyto plány se někdy přirovnávají k drahým kamenům, jako jsou safíry, rubíny, perly a smaragdy. Srdce se stává středem všeho plánování hmotného požitku.

Verš

sabhā-catvara-rathyābhir
ākrīḍāyatanāpaṇaiḥ
caitya-dhvaja-patākābhir
yuktāṁ vidruma-vedibhiḥ

Synonyma

sabhā — radnice; catvara — náměstí; rathyābhiḥ — ulicemi; ākrīḍa-āyatana — herny; āpaṇaiḥ — obchody; caitya — místa pro odpočinek; dhvaja-patākābhiḥ — vlajkami a girlandami; yuktām — ozdobené; vidruma — beze stromů; vedibhiḥ — s pódii.

Překlad

Celé město bylo plné radnic, křižovatek, ulic, restaurací, heren, tržnic, míst pro odpočinek, vlajek, girland a krásných parků.

Význam

To je popis hlavního města. V hlavním městě jsou radnice a mnohá náměstí, křižovatky, třídy a ulice, mnohé herny, tržnice a místa pro odpočinek, a to vše je ozdobeno vlajkami a girlandami. Náměstí lemují zábradlí a nejsou tam žádné stromy. Srdce v těle lze přirovnat k radnici, protože v něm sídlí živá bytost společně s Paramātmou, jak uvádí Bhagavad-gītā (15.15): sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Srdce je ústředím veškerého vzpomínání, zapomnění a uvažování. Oči, uši a nos jsou různá místa těla, která přitahuje smyslový požitek, a ulice umožňující chození sem a tam lze přirovnat k různým druhům vzduchu, které v těle proudí. Jógová metoda pro ovládnutí životního vzduchu a různých nervů se nazývá suṣumnā, “cesta osvobození”. Tělo je také místem pro odpočinek, protože když se živá bytost unaví, odpočívá v těle. Dlaně a chodidla se přirovnávají k vlajkám a girlandám.

Verš

puryās tu bāhyopavane
divya-druma-latākule
nadad-vihaṅgāli-kula-
kolāhala-jalāśaye

Synonyma

puryāḥ — toho města; tu — potom; bāhya-upavane — ve venkovní zahradě; divya — velice pěkné; druma — stromy; latā — popínavé rostliny; ākule — plné; nadat — zpívajících; vihaṅga — ptáků; ali — včel; kula — roje; kolāhala — bzučící; jala-āśaye — s jezerem.

Překlad

Na okraji onoho města rostlo mnoho krásných stromů a popínavých rostlin, které obklopovaly pěkné jezero. V okolí jezera se také zdržovala hejna neustále zpívajících ptáků a roje bzučících včel.

Význam

Tělo je velké město, a proto v něm musí být rozličná zařízení pro smyslový požitek, jako jsou jezera a zahrady. Z různých částí těla se zde nepřímo hovoří o těch, které podněcují sexuální pud. Tělo má genitálie, a když živá bytost — ať už žena či muž — dosáhne určitého věku, začne být vzrušována sexuálním pudem. Dokud je člověk dítětem, pohled na krásnou ženu ho nevzruší. Přestože má všechny smyslové orgány, necítí žádný sexuální pud, dokud nedosáhne zralého věku. Příznivé podmínky umožňující vnímat sexuální pud jsou zde přirovnány k zahradě nebo krásnému odlehlému parku. Když člověk vidí opačné pohlaví, sexuální pud přirozeně sílí. Je řečeno, že muže, jehož na odlehlém místě nevzruší pohled na ženu, je třeba pokládat za brahmacārīna. Něco takového je však téměř nemožné. Sexuální nutkání je tak silné, že člověka pobízí k sexu i mnoha subtilními způsoby — když jen vidí osobu opačného pohlaví, když se jí dotkne, promluví s ní, přijde s ní do styku nebo na ni dokonce jen pomyslí. Proto má brahmacārī či sannyāsī zakázaný styk se ženami, zvláště na osamělém místě. Śāstry zakazují dokonce mluvit se ženou v osamění, i když se jedná o vlastní dceru, sestru nebo matku. Sexuální pud je tak silný, že i velice učený člověk může za takových okolností podlehnout vzrušení. Je-li tomu tak, jak potom může mladý muž v pěkném parku zůstat klidný a vyrovnaný, když spatří krásnou mladou ženu?

Verš

hima-nirjhara-vipruṣmat-
kusumākara-vāyunā
calat-pravāla-viṭapa-
nalinī-taṭa-sampadi

Synonyma

hima-nirjhara — z ledovcového vodopádu; vipruṭ-mat — nesené kapky vody; kusuma-ākara — jarním; vāyunā — větrem; calat — pohybující se; pravāla — větve; viṭapa — stromy; nalinī-taṭa — na břehu jezera s lotosovými květy; sampadi — bohaté.

Překlad

Větve stromů stojících na břehu jezera skrápěly kapky vody, nesené jarním větrem z ledovcových vodopádů.

Význam

V tomto verši je zvláště významné slovo hima-nirjhara. Vodopád představuje určitý druh tekuté nálady neboli rasy (vztahu). V těle existují různé druhy nálad, ras. Nejvyšší náladou (vztahem) je sexuální nálada (ādi-rasa). Tato ādi-rasa neboli sexuální touha se vzbudí stykem s jarním větrem, který ovládá Amor. Uvedené jevy představují rūpu, rasu, gandhu, śabdu a sparśu. Vítr je sparśa neboli dotek. Vodopád je rasa neboli chuť. Jarní vzduch (kusumākara) je vůně. Všechny tyto druhy požitku velice zpříjemňují život, a tímto způsobem jsme uchváceni hmotnou existencí.

Verš

nānāraṇya-mṛga-vrātair
anābādhe muni-vrataiḥ
āhūtaṁ manyate pāntho
yatra kokila-kūjitaiḥ

Synonyma

nānā — různá; araṇya — lesní; mṛga — zvířata; vrātaiḥ — skupinami; anābādhe — co se týče nenásilí; muni-vrataiḥ — jako velcí mudrci; āhūtam — jako by byl zván; manyate — myslí si; pānthaḥ — poutník; yatra — kde; kokila — kukaček; kūjitaiḥ — kukáním.

Překlad

V takové atmosféře byla i lesní zvířata nenásilná a prosta závisti jako velcí mudrci, a na nikoho neútočila. Nad tím vším se neslo kukání kukaček. Každého poutníka, který šel okolo, atmosféra přímo vybízela, aby si v té krásné zahradě odpočinul.

Význam

Pokojný život s manželkou a dětmi se přirovnává k pokojné atmosféře lesa a děti jsou přirovnány k nenásilným zvířatům. Jindy se ovšem manželky a děti nazývají svajanākhya-dasyu, “lupiči převlečení za příbuzné”. Muž si těžkou prací vydělává na živobytí, ale výsledkem je, že ho vlastní žena a děti oberou stejně jako zloději a loupežníci, kteří přepadají poutníky v lese a okrádají je o peníze. Hospodářovi však křik manželky a dětí přesto připomíná kukání kukaček v zahradě rodinného života. Pod dojmem této atmosféry si člověk, který prochází blaženým rodinným životem, přeje být za každou cenu se svou rodinou.

Verš

yadṛcchayāgatāṁ tatra
dadarśa pramadottamām
bhṛtyair daśabhir āyāntīm
ekaika-śata-nāyakaiḥ

Synonyma

yadṛcchayā — znenadání, nezávazně; āgatām — přišla; tatra — tam; dadarśa — viděl; pramadā — jedna žena; uttamām — velice krásná; bhṛtyaiḥ — obklopená služebníky; daśabhiḥ — deseti; āyāntīm — přicházeli; eka-eka — každý z nich; śata — stovek; nāyakaiḥ — vůdci.

Překlad

Když se král Purañjana procházel po té úžasné zahradě, znenadání se setkal s velice krásnou ženou, která šla naprosto nezávazně okolo. Měla s sebou deset služebníků a každého z nich doprovázely stovky manželek.

Význam

Tělo bylo již dříve přirovnáno k nádherné zahradě. V mládí se v člověku probouzí sexuální pud a jeho inteligence začíná na základě představivosti vyhledávat opačné pohlaví. Každý mladý muž či žena hledá osobu opačného pohlaví pomocí inteligence nebo představivosti, ne-li přímo. Inteligence ovlivňuje mysl a mysl vládne nad deseti smysly. Pět smyslů shromažďuje poznání a pět jich přímo jedná, přičemž každý z nich má mnoho tužeb. Taková je situace těla a jeho vlastníka, purañjany, který v těle pobývá.

Verš

pañca-śīrṣāhinā guptāṁ
pratīhāreṇa sarvataḥ
anveṣamāṇām ṛṣabham
aprauḍhāṁ kāma-rūpiṇīm

Synonyma

pañca — pět; śīrṣa — hlav; ahinā — hadem; guptām — chráněná; pratīhāreṇa — tělesnou stráží; sarvataḥ — ze všech stran; anveṣamāṇām — hledající; ṛṣabham — manžela; aprauḍhām — nepříliš stará; kāma-rūpiṇīm — velice přitažlivá pro naplnění chtivých tužeb.

Překlad

Ženu ze všech stran chránil pětihlavý had. Byla velice krásná a mladá a vypadalo to, že si toužebně přeje najít vhodného manžela.

Význam

K životní síle živé bytosti patří pět druhů vzduchu, které působí v těle a nazývají se prāṇa, apāna, vyāna, samāna a udāna. Životní síla je přirovnána k hadovi, protože had může žít pouze ze vzduchu. Životní síla přenášená vzduchem je zde označena jako pratīhāra, “tělesná stráž”. Bez ní nemůže nikdo žít ani na okamžik, neboť všechny smysly jednají pod její ochranou.

Žena, která představuje inteligenci, si hledala manžela. To naznačuje, že inteligence nemůže jednat bez vědomí. Krásná žena je k ničemu, pokud ji nechrání vhodný manžel. Inteligence musí být neustále velice svěží; proto je zde použito slova aprauḍhām (“velice mladá”). Hmotný požitek znamená využívat inteligenci na úrovni rūpy, rasy, gandhy, śabdy a sparśi—podoby, chuti, vůně, zvuku a doteku.

Verš

sunāsāṁ sudatīṁ bālāṁ
sukapolāṁ varānanām
sama-vinyasta-karṇābhyāṁ
bibhratīṁ kuṇḍala-śriyam

Synonyma

su-nāsām — velice krásný nos; su-datīm — velice krásné zuby; bālām — mladá žena; su-kapolām — pěkné čelo; vara-ānanām — krásná tvář; sama — stejně; vinyasta — opatřené; karṇābhyām — obě uši; bibhratīm — oslnivými; kuṇḍala-śriyam — krásnými náušnicemi.

Překlad

Měla nádherný nos, zuby i čelo. Její uši byly obě stejně hezké a zdobily je oslnivé náušnice.

Význam

Tělo inteligence si užívá předmětů smyslového požitku, které ho zakrývají, jako je vůně, podoba a zvuk. Slovo sunāsām (“krásný nos”) se vztahuje k orgánu, který získává poznání čichem. Ústa jsou zase nástrojem, který umožňuje získat poznání ochutnáním, neboť když žvýkáme určitý předmět a dotýkáme se ho jazykem, poznáme jeho chuť. Slovo sukapolām (“pěkné čelo”) označuje jasný mozek, schopný pochopit věci takové, jaké jsou. Inteligencí můžeme dát všemu řád. Náušnice, které jsou v uších, se tam dostaly díky inteligenci. To je metaforický popis získávání poznání.

Verš

piśaṅga-nīvīṁ suśroṇīṁ
śyāmāṁ kanaka-mekhalām
padbhyāṁ kvaṇadbhyāṁ calantīṁ
nūpurair devatām iva

Synonyma

piśaṅga — žluté; nīvīm — šaty; su-śroṇīm — krásný pas; śyāmām — načernalý; kanaka — zlatý; mekhalām — pásek; padbhyām — nohama; kvaṇadbhyām — cinkala; calantīm — kráčela; nūpuraiḥ — nákotníčky; devatām — obyvatelka nebes; iva — jako.

Překlad

Měla krásný pas a boky a její žluté sārī bylo obepnuté zlatým páskem. Když kráčela, cinkaly jí zvonky na nohách. Vypadala přesně jako obyvatelka nebeských planet.

Význam

Tento verš popisuje radostný stav mysli při pohledu na ženu s širokými boky a zdviženými ňadry, oblečenou do přitažlivého sārī a ozdobenou šperky.

Verš

stanau vyañjita-kaiśorau
sama-vṛttau nirantarau
vastrāntena nigūhantīṁ
vrīḍayā gaja-gāminīm

Synonyma

stanau — ňadra; vyañjita — naznačovala; kaiśorau — rané mládí; sama-vṛttau — stejně kulatá; nirantarau — těsně vedle sebe; vastra-antena — cípem sārī; nigūhantīm — snažila se zakrýt; vrīḍayā — stydlivě; gaja-gāminīm — šla chůzí velkého slona.

Překlad

Cípem svého sārī se pokoušela zakrýt svá ňadra, která byla stejně kulatá a posazená těsně vedle sebe. Stydlivě si je znovu a znovu snažila zakrývat a kráčela přitom jako velký slon.

Význam

Dvě ňadra představují připoutanost a závist. Příznaky rāgy a dveṣi (připoutanosti a závisti) jsou popsané v Bhagavad-gītě (3.34):

indriyasyendriyasyārthe
rāga-dveṣau vyavasthitau
tayor na vaśam āgacchet
tau hy asya paripanthinau

“Vtělené bytosti cítí ke smyslovým předmětům zálibu a odpor, ale člověk by neměl upadat pod vládu smyslů a smyslových předmětů, protože to jsou překážky na cestě seberealizace.”

Tato zastoupení připoutanosti a závisti jsou velice nepříznivá pro pokrok v duchovním životě. Člověka by neměla ňadra mladých žen přitahovat. Velký světec Śaṅkarācārya popsal ňadra žen, a zvláště mladých žen, jako pouhou kombinaci svalů a krve, a proto by se nikdo neměl nechat okouzlit iluzorní energií v podobě zdvižených ňader s jejich bradavkami. Jsou to zástupci māyi, kteří mají za úkol oklamat opačné pohlaví. Obě ňadra jsou stejně přitažlivá, a proto jsou označena slovem sama-vṛttau. Sexuální pud zůstává i v srdci starého muže, až do okamžiku smrti. Člověk musí být velice pokročilý v duchovním vědomí, aby se zbavil tohoto vzrušení — jako Yāmunācārya, který prohlásil:

yad-avadhi mama cetaḥ kṛṣṇa-pādāravinde
nava-nava-rasa-dhāmany udyataṁ rantum āsīt
tad-avadhi bata nārī-saṅgame smaryamāṇe
bhavati mukha-vikāraḥ suṣṭhu niṣṭhīvanaṁ ca

“Od té doby, co jsem zaměstnaný transcendentální láskyplnou službou Kṛṣṇovi a nacházím v Něm stále novou blaženost, si při pomyšlení na sexuální požitek musím odplivnout a rty se mi zkřiví nechutí.” Toho, kdo je duchovně pokročilý, již nemohou přitahovat kusy masa a krve v podobě ňader mladých žen. Slovo nirantarau je důležité, protože obě ňadra působí stejně, přestože jsou na různých místech. Neměli bychom dělat rozdíl mezi připoutaností a závistí. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (3.37), obojí je výplodem rajo-guṇy (kāma eṣa krodha eṣa rajo-guṇa-samudbhavaḥ).

Slovo nigūhantīm (“snažila se zakrýt”) naznačuje, že i když je člověk poznamenaný kāmou, lobhou, krodhou atd., pomocí vědomí Kṛṣṇy lze tyto vlastnosti změnit k lepšímu. Kāmu (chtíč) je možné využít ve službě Kṛṣṇovi. Obyčejný člověk pod vlivem chtíče ve dne v noci těžce pracuje, a stejně tak oddaný může ve dne v noci těžce pracovat, aby uspokojil Kṛṣṇu. Tak jako karmī těžce pracují, aby uspokojili kāmu a krodhu, oddaný má pracovat pro uspokojení Kṛṣṇy. Krodhu (hněv) lze také využít ve službě Kṛṣṇovi, když se použije proti neoddaným démonům. Takto svůj hněv uplatnil Hanumānjī. Byl velkým oddaným Pána Rāmacandry a svůj hněv použil k zapálení království neoddaného démona Rāvaṇy. Kāmu (chtíč) tedy lze využít k uspokojení Kṛṣṇy a krodhu (hněv) lze využít k potrestání démonů. Když se obě vlastnosti využijí ve službě Kṛṣṇovi, ztratí svůj hmotný význam a nabývají duchovní důležitosti.

Verš

tām āha lalitaṁ vīraḥ
savrīḍa-smita-śobhanām
snigdhenāpāṅga-puṅkhena
spṛṣṭaḥ premodbhramad-bhruvā

Synonyma

tām — ji; āha — oslovil; lalitam — velice jemně; vīraḥ — hrdina; sa-vrīḍa — stydlivě; smita — usmívala se; śobhanām — nádherná; snigdhena — sexuální touhou; apāṅga-puṅkhena — šípem pohledu; spṛṣṭaḥ — takto probodnut; prema-udbhramat — vzrušující láska; bhruvā — obočím.

Překlad

Hrdinu Purañjanu přitahovalo obočí a usměvavá tvář nádherné dívky a okamžitě ho probodly šípy jejích chtivých tužeb. Když se stydlivě usmívala, připadala Purañjanovi velice krásná, a přestože byl hrdina, neubránil se tomu, aby ji neoslovil.

Význam

Každá živá bytost je hrdina dvěma způsoby. Když se stane obětí iluzorní energie, jedná jako velký hrdina v hmotném světě — jako velký vůdce, politik, obchodník, průmyslník atd., a jeho hrdinské činnosti přispívají k hmotnému rozvoji civilizace. Hrdinou se může stát i tím, že ovládne své smysly — stane se gosvāmīm. Hmotné činnosti jsou falešné hrdinství, zatímco odpoutat smysly od hmotných činností je skutečné hrdinství. Bez ohledu na to, jak velkým je člověk v hmotném světě hrdinou, může být okamžitě přemožen kusy masa a krve, známými jako ňadra žen. Dějiny hmotných událostí znají mnoho takových příkladů—jedním z nich byl římský hrdina Antonius, který propadl kráse Kleopatry. Také v Indii se velký hrdina jménem Baji Rao stal obětí ženy v době politické aféry v Maháráštře, a byl díky tomu poražen. Z dějin víme, že dříve politikové zaměstnávali krásné dívky, které byly připravovány na plnění úlohy viṣa-kanyā. Od počátku života dostávaly do těla jed, takže časem proti němu vyvinuly odolnost a staly se tak jedovatými, že mohly zabít pouhým polibkem. Tyto jedovaté dívky byly posílány za nepřáteli, aby je svými polibky zabíjely. V lidských dějinách je mnoho příkladů hrdinů, kteří byli pokořeni pouhou ženou. Živá bytost je jakožto nedílná část Kṛṣṇy nepochybně velkým hrdinou, ale protože je slabá, je okouzlena hmotnými jevy.

kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga-vāñchā kare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare

V Prema-vivartě je řečeno, že když si chce živá bytost užívat hmotné přírody, okamžitě se stane obětí hmotné energie. Živá bytost není nucena přijít do hmotného světa. Sama se pro to rozhodne, v okouzlení krásnými ženami. Každá živá bytost má svobodu rozhodnutí — buď se vydat za lákadly hmotné přírody, nebo zůstat hrdinou a odolat jim. Jde jen o to, zda se živá bytost nechá zlákat, nebo ne. Nikdy není nucena přijít do styku s hmotnou energií. Ten, kdo dokáže zůstat stálý a odolat svodům hmotné přírody, je bezesporu hrdina a zaslouží si titul gosvāmī. Kdo není pánem svých smyslů, nemůže být gosvāmī. Živá bytost může v tomto světě přijmout jednu ze dvou rolí — buď se stane služebníkem svých smyslů, nebo jejich pánem. Stane-li se služebníkem smyslů, bude z ní velký hrdina hmotného světa, a stane-li se pánem smyslů, bude gosvāmīm, duchovním hrdinou.

Verš

kā tvaṁ kañja-palāśākṣi
kasyāsīha kutaḥ sati
imām upa purīṁ bhīru
kiṁ cikīrṣasi śaṁsa me

Synonyma

— kdo; tvam — ty; kañja-palāśa — jako okvětní lístky lotosu; akṣi — oči; kasya — čí; asi — jsi; iha — zde; kutaḥ — odkud; sati — ó ctnostná dívko; imām — toto; upa — blízko; purīm — města; bhīru — ó nesmělá; kim — co; cikīrṣasi — snažíš se dělat; śaṁsa — laskavě vysvětli; me — mně.

Překlad

Má drahá dívko s lotosovýma očima, objasni mi laskavě, odkud přicházíš, kdo jsi a čí jsi dcera. Vypadáš velice počestně. Proč jsi sem přišla a co je tvým cílem? Prosím, vysvětli mi vše.

Význam

První aforismus Vedānta-sūtry zní athāto brahma-jijñāsā. Bytost v lidské životní podobě má sama sobě a své inteligenci položit mnoho otázek. V různých nižších životních podobách inteligence nepřesahuje hranici prvořadých životních potřeb — jídla, spánku, sexu a obrany. Psi, kočky a tygři jsou neustále zaneprázdněni sháněním potravy, místa na spaní, zajišťováním obrany a pohlavního styku. V lidské životní podobě bychom však měli být natolik inteligentní, abychom se ptali, kdo jsme, proč jsme přišli na svět, jaká je naše povinnost, kdo je nejvyšší vládce, jaký je rozdíl mezi neživou hmotou a živou bytostí a podobně. Je mnoho otázek a ten, kdo je skutečně inteligentní, by se měl ptát na nejvyšší zdroj všeho — athāto brahma-jijñāsā. Živá bytost je vždy obdařená určitou inteligencí, ale v lidské podobě se musí tázat na svoji duchovní totožnost. To je skutečná lidská inteligence. Je řečeno, že ten, kdo si je vědom pouze těla, není o nic lepší než zvíře, přestože má lidskou podobu. V Bhagavad-gītě (15.15) Śrī Kṛṣṇa říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Ve zvířecí podobě živá bytost zcela zapomíná na svůj vztah s Bohem. To se nazývá apohanam, zapomnění. V lidské životní podobě je však vědomí vyvinutější, a člověk má proto příležitost svůj vztah s Bohem pochopit. V lidské podobě bychom měli využít své inteligence k tomu, abychom kladli takové otázky, stejně jako se Purañjana, živá bytost, ptá neznámé dívky, odkud přichází, o co se snaží, proč je tam a podobně. Tyto otázky se týkají ātma-tattvy, seberealizace. Závěr je, že pokud se živá bytost nezajímá o seberealizaci, není nic jiného než zvíře.

Verš

ka ete ’nupathā ye ta
ekādaśa mahā-bhaṭāḥ
etā vā lalanāḥ subhru
ko ’yaṁ te ’hiḥ puraḥ-saraḥ

Synonyma

ke — kdo; ete — všichni tito; anupathāḥ — následovníci; ye — ti, kteří; te — tvoji; ekādaśa — jedenáct; mahā-bhaṭāḥ — velice silní tělesní strážci; etāḥ — všechny tyto; — také; lalanāḥ — ženy; su-bhru — ó ženo s krásnýma očima; kaḥ — kdo; ayam — tento; te — tvůj; ahiḥ — had; puraḥ — vpředu; saraḥ — pohybuje se.

Překlad

Má milá ženo s lotosovýma očima, kdo je těch jedenáct silných tělesných strážců, kteří tě doprovázejí, a kdo je těch deset služebníků? Kdo jsou ty ženy, jež jdou za tvými deseti služebníky, a kdo je ten had, který se plazí před tebou?

Význam

Deset silných služebníků mysli tvoří pět činných a pět poznávacích smyslů. Všech těchto deset smyslů jedná pod záštitou mysli. Mysl a deset smyslů společně představují jedenáct silných tělesných strážců. Stovky žen, které náleží smyslům, jsou zde označeny slovem lalanāḥ. Mysl jedná podle pokynů inteligence a podléhá jí deset smyslů, z nichž každý má nespočetně mnoho tužeb, které chce naplnit. To vše ovšem závisí na životní síle, kterou zde představuje had. Dokud je přítomná životní síla, mysl je činná, a v závislosti na ní také smysly, které produkují mnoho hmotných tužeb. Živé bytosti zvané purañjana ve skutečnosti všechno toto rozsáhlé příslušenství překáží, představuje pro ni pouze různé zdroje úzkosti. Ten, kdo se však odevzdá Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a nechá všechno na Něm, se své úzkosti zbaví. Prahlāda Mahārāja proto doporučuje každému, kdo se rozhodl pro materialistický způsob života, který není nikdy stálý, ale vždy dočasný, aby přijal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství a všechny své takzvané povinnosti odložil stranou. Tak se zbaví veškerého strachu.

Verš

tvaṁ hrīr bhavāny asy atha vāg ramā patiṁ
vicinvatī kiṁ munivad raho vane
tvad-aṅghri-kāmāpta-samasta-kāmaṁ
kva padma-kośaḥ patitaḥ karāgrāt

Synonyma

tvam — ty; hrīḥ — stud; bhavānī — manželka Pána Śivy; asi — jsi; atha — spíše; vāk — Sarasvatī, bohyně učenosti; ramā — bohyně štěstí; patim — manžel; vicinvatī — hledáš, myslíš na; kim — jsi; muni-vat — jako mudrc; rahaḥ — na tomto osamělém místě; vane — v lese; tvat-aṅghri — tvé nohy; kāma — toužící; āpta — získané; samasta — všechny; kāmam — vytoužené věci; kva — kde je; padma-kośaḥ — lotosový květ; patitaḥ — vypadlý; kara — z ruky; agrāt — z přední části, z dlaně.

Překlad

Má drahá nádherná dívko, vypadáš přesně jako bohyně štěstí, jako manželka Pána Śivy nebo jako bohyně učenosti, manželka Pána Brahmy. Jsi jistě jedna z nich, a přesto tě tu vidím procházet se po lese, mlčenlivou jako velcí mudrci. Hledáš snad svého manžela? Ať je to kdokoliv, když jen pochopí, jak jsi mu věrná, získá veškeré bohatství. Myslím, že jsi určitě bohyně štěstí, ale nevidím v tvé ruce lotosový květ. Ptám se tě proto: “Kam jsi jej odhodila?”

Význam

Každý si myslí, že jeho inteligence je dokonalá. Někdy člověk používá své inteligence k uctívání Umy, manželky Pána Śivy, aby získal hezkou ženu. Jindy, když chce být stejně učený jako Pán Brahmā, jí používá k uctívání bohyně učenosti Sarasvatī. Chce-li být stejně bohatý jako Pán Viṣṇu, uctívá bohyni štěstí Lakṣmī. Všechny tyto otázky klade král Purañjana, zmatená živá bytost, která neví, jak použít svoji inteligenci. Inteligenci je třeba zaměstnat ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile ji člověk takto používá, bohyně štěstí mu okamžitě začne být příznivě nakloněná. Bohyně štěstí Lakṣmī není nikdy sama, bez svého manžela, Pána Viṣṇua. Proto ten, kdo uctívá Pána Viṣṇua, získá automaticky její přízeň. Není správné uctívat bohyni štěstí samotnou, jak to dělal Rāvaṇa, protože Lakṣmī nemůže dlouho zůstat bez svého manžela. Proto je její další jméno Cañcalā, což značí, že je nestálá. Z tohoto verše je zřejmé, že Purañjana ve svém rozhovoru s dívkou představuje naši inteligenci. Nejenže oceňoval dívčinu stydlivost, ale byl také touto stydlivostí čím dál více přitahován. V duchu uvažoval o tom, že by se s ní oženil, a proto se ptal, zda myslí na svého budoucího muže, nebo zda je již vdaná. To je příklad touhy po požitku — bhoga-icchā. Ten, koho přitahují takové touhy, se v tomto hmotném světě dostane do stavu podmínění a ten, koho nepřitahují, získá osvobození. Král Purañjana oceňoval krásu dívky, jako by byla bohyní štěstí, ale zároveň si dával pozor, aby nezapomněl, že bohyně štěstí si nemůže užívat nikdo jiný než Pán Viṣṇu. Jelikož byl na pochybách, zda je dívka bohyní štěstí, ptal se na lotosový květ, který jí chyběl. Hmotný svět je také bohyně štěstí, protože hmotná energie jedná pod vedením Pána Viṣṇua, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram).

Hmotného světa si nemůže užívat každá živá bytost. Pokud si to někdo přeje, okamžitě se stává démonem, jako byl Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu nebo Kaṁsa. Rāvaṇa si chtěl užívat bohyně štěstí Sītādevī, a proto byl zničen s celou svou rodinou, majetkem a bohatstvím. Každá živá bytost si však může užívat māyi, kterou jí přidělí Pán Viṣṇu. Uspokojovat své smysly a touhy znamená užívat si māyi, nikoliv bohyně štěstí.

Verš

nāsāṁ varorv anyatamā bhuvi-spṛk
purīm imāṁ vīra-vareṇa sākam
arhasy alaṅkartum adabhra-karmaṇā
lokaṁ paraṁ śrīr iva yajña-puṁsā

Synonyma

na — ne; āsām — z těchto; varoru — ó nejšťastnější; anya-tamā — kterákoliv; bhuvi-spṛk — dotýkáš se země; purīm — město; imām — toto; vīra-vareṇa — velký hrdina; sākam — společně s; arhasi — zasloužíš si; alaṅkartum — ozdobit; adabhra — slavné; karmaṇā — jehož činnosti; lokam — svět; param — transcendentální; śrīḥ — bohyně štěstí; iva — jako; yajña-puṁsā — s poživatelem všech obětí.

Překlad

Ó šťastlivá, vypadá to, že nejsi žádnou z žen, o kterých jsem mluvil, protože vidím, že se nohama dotýkáš země. Jsi-li však nějakou ženou z této planety, pak stejně jako bohyně štěstí, která v doprovodu Pána Viṣṇua zvyšuje krásu vaikuṇṭhských planet, můžeš i ty zvýšit krásu tohoto města, když se spojíš se mnou. Měla bys vědět, že jsem velký hrdina a mocný král na této planetě.

Význam

Mezi uvažováním démonů a oddaných je rozdíl. Oddaní dobře vědí, že s bohyní štěstí, která je stálou společnicí Viṣṇua neboli Nārāyaṇa, si nemůže užívat obyčejná živá bytost. Toto vyšší pochopení se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Přesto chce být každý šťastný napodobováním Nārāyaṇova blahobytného života. V tomto verši Purañjana říká, že dívka je zřejmě obyčejná žena. Je k ní však přitahován, a proto jí navrhuje, že když se spojí s ním, bude stejně šťastná jako bohyně štěstí. Proto se představuje jako velký vlivný král, kterého by mohla přijmout za manžela, a stát se tak šťastnou jako bohyně štěstí. Chtít si užívat tohoto hmotného světa v závislosti na Nejvyšší Osobnosti Božství je zbožné přání. Démoni si ho však chtějí užívat bez ohledu na Nejvyšší Osobnost Božství. To je rozdíl mezi démonem a polobohem.

Velice důležité je v tomto verši slovo bhuvi-spṛk. Když občas polobozi přijdou na tuto planetu, nedotýkají se země. Purañjana pochopil, že tato dívka nepatřila do transcendentálního světa ani na vyšší planetární systémy, protože se nohama dotýkala země. Každá žena v tomto světě chce, aby její manžel byl velice vlivný, bohatý a mocný, a Purañjana se proto představil právě tímto způsobem, aby dívku svedl. V hmotném světě si chce každý užívat, ať je to muž či žena. Muž si chce užívat krásné ženy a žena si chce užívat mocného a bohatého muže. Každá živá bytost, která má takové hmotné touhy, se nazývá puruṣa, “poživatel”. Navenek se zdá, že žena poskytuje požitek a muž si užívá, ale uvnitř je každý poživatelem. Proto se také vše v tomto hmotném světě nazývá māyā.

Verš

yad eṣa māpāṅga-vikhaṇḍitendriyaṁ
savrīḍa-bhāva-smita-vibhramad-bhruvā
tvayopasṛṣṭo bhagavān mano-bhavaḥ
prabādhate ’thānugṛhāṇa śobhane

Synonyma

yat — protože; eṣaḥ — toto; — mne; apāṅga — tvými pohledy; vikhaṇḍita — vzrušené; indriyam — jehož smysly a mysl; sa-vrīḍa — se studem; bhāva — náklonnost; smita — úsměv; vibhramat — matoucí; bhruvā — obočím; tvayā — tebou; upasṛṣṭaḥ — ovlivněný; bhagavān — nejmocnější; manaḥ-bhavaḥ — Amor; prabādhate — znepokojuje; atha — proto; anugṛhāṇa — buď milostivá; śobhane — ó krásko.

Překlad

To, jak na mne dnes pohlížíš, velice vzrušuje moji mysl. Tvůj úsměv, který je plný studu, ale zároveň chtivý, vzrušuje mocného Amora v mém nitru. Proto tě žádám, ó krásko, buď ke mně milostivá.

Význam

Každý má v sobě chtivé touhy, a jakmile muže vzruší pohyb obočí krásné ženy, Amor v jeho nitru okamžitě zasáhne jeho srdce svým šípem. Tak je muž rychle poražen obočím krásné ženy. Když člověka vzrušují chtivé touhy, jeho smysly přitahují různé druhy viṣayi (předměty požitku, jako je zvuk, dotek, podoba, vůně a chuť). Tyto přitažlivé smyslové předměty přivádějí muže pod vládu ženy. Takto živá bytost začíná svůj podmíněný život. Žít podmíněným životem znamená být pod vládou ženy. Každý vždy závisí na milosti ženy nebo muže. Tímto způsobem se živé bytosti navzájem poutají a oklamány māyou pokračují ve svém podmíněném, hmotném životě.

Verš

tvad-ānanaṁ subhru sutāra-locanaṁ
vyālambi-nīlālaka-vṛnda-saṁvṛtam
unnīya me darśaya valgu-vācakaṁ
yad vrīḍayā nābhimukhaṁ śuci-smite

Synonyma

tvat — tvůj; ānanam — obličej; su-bhru — s krásným obočím; su-tāra — s pěknými panenkami; locanam — oči; vyālambi — rozevlátými; nīla — namodralými; alaka-vṛnda — kadeřemi vlasů; saṁvṛtam — lemovaný; unnīya — pozdvihni; me — ke mně; darśaya — ukaž; valgu-vācakam — říkáš velice sladká slova; yat — ten obličej; vrīḍayā — studem; na — ne; abhim ukham — tváří v tvář; śuci-smite — ó ženo s půvabnými úsměvy.

Překlad

Má drahá dívko, jak nádherný je tvůj obličej s krásným obočím a očima, lemovaný rozevlátými namodralými vlasy. Z tvých úst se kromě toho linou velice sladké zvuky. Jsi však natolik zahalena studem, že mi nehledíš přímo do tváře. Proto tě prosím, má milá dívko, usměj se, zvedni hlavu a podívej se na mě.

Význam

Toto je typická řeč živé bytosti, okouzlené osobou opačného pohlaví. Říká se tomu zmatenost, kterou způsobuje podmínění hmotnou přírodou. Když člověka takto přitahuje krása hmotné energie, začne velmi dychtit po požitku. To je podrobně popsáno na tomto příkladě, kdy Purañjanu začala přitahovat krásná žena. Živou bytost v podmíněném životě přitahuje obličej, obočí, oči, hlas — cokoliv; vše je pro ni přitažlivé. Když muže nebo ženu přitahuje osoba opačného pohlaví, nezáleží na tom, zda je krásná nebo ne. Zamilovanému člověku připadá krásné vše, co vidí ve tváři svého protějšku, a je tím přitahován. Tato přitažlivost je příčinou poklesnutí živé bytosti v tomto hmotném světě. Bhagavad-gītā (7.27) to popisuje následovně:

icchā-dveṣa-samutthena
dvandva-mohena bhārata
sarva-bhūtāni sammohaṁ
sarge yānti parantapa

“Ó potomku Bharaty (Arjuno), hubiteli nepřátel, všechny živé bytosti se rodí do klamu a jsou přemoženy dualitami, které vznikají z touhy a nenávisti.”

Tyto životní podmínky se nazývají avidyā. Opakem avidyi je skutečné poznání. Śrī Īśopaniṣad popisuje rozdíl mezi vidyou a avidyou, poznáním a nevědomostí. Avidyā (nevědomost) živou bytost podmiňuje a vidyā (poznání) ji osvobozuje. Purañjana zde přiznává, že ho přitahuje avidyā. Přeje si spatřit její úplnou podobu, a proto žádá dívku, aby zvedla hlavu, a on ji tak mohl vidět tváří v tvář. Chce vidět vše, co činí avidyu tak přitažlivou.

Verš

nārada uvāca
itthaṁ purañjanaṁ nārī
yācamānam adhīravat
abhyanandata taṁ vīraṁ
hasantī vīra mohitā

Synonyma

nāradaḥ uvāca — velký mudrc Nārada hovořil dále; ittham — nato; purañjanam — Purañjanu; nārī — žena; yācamānam — který prosil; adhīra-vat — příliš netrpělivý; abhyanandata — oslovila; tam — ho; vīram — hrdinu; hasantī — s úsměvem; vīra — ó hrdino; mohitā — jím přitahovaná.

Překlad

Nārada pokračoval: Můj milý králi, když byl Purañjana takto okouzlen a nemohl se dočkat, až se dívky dotkne a bude si s ní užívat, dívku také okouzlila jeho slova a úsměvem dala najevo svůj souhlas. Král ji tou dobou již nepochybně přitahoval.

Význam

Na tomto příkladě vidíme, že když je muž průbojný a začne se ženě dvořit, bude ji přitahovat. Bhāgavatam (5.5.8) to popisuje slovy puṁsaḥ striyā mithunī-bhāvam etam. Vzájemné okouzlení se odehrává na úrovni sexu, a sexuální pud je tedy základnou hmotných činností. Tento podmíněný život, založený na hmotném smyslovém požitku, je příčinou zapomnění duchovního života. Tím je zahaleno původní vědomí živé bytosti, vědomí Kṛṣṇy, mění se v hmotné vědomí a živá bytost se začíná věnovat uspokojování smyslů.

Verš

na vidāma vayaṁ samyak
kartāraṁ puruṣarṣabha
ātmanaś ca parasyāpi
gotraṁ nāma ca yat-kṛtam

Synonyma

na — ne; vidāma — vím; vayam — já; samyak — správně; kartāram — původce; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z lidských bytostí; ātmanaḥ — mě; ca — a; parasya — druhých; api — také; gotram — rodinný příběh; nāma — jméno; ca — a; yat-kṛtam — od koho pochází.

Překlad

Dívka řekla: Ó nejlepší z lidských bytostí, nevím, kdo mě počal. Nemohu ti to přesně říci. Neznám ani jména a původ svých společníků.

Význam

Živá bytost neví nic o svém původu. Neví, proč byl tento hmotný svět stvořen, proč v něm druzí jednají a co je z konečného hlediska zdrojem tohoto projevu. Na tyto otázky neumí nikdo odpovědět; to se nazývá nevědomost. Když významní vědci zkoumají původ života, nalézají určité chemické sloučeniny či buněčné struktury, ale nikdo ve skutečnosti nezná původní zdroj života v tomto hmotném světě. Výraz brahma-jijñāsā se používá k označení zvídavosti a touhy poznat původní zdroj naší existence v hmotném světě. Žádný filozof, vědec ani politik neví, odkud pocházíme, proč tady tak těžce zápasíme o přežití a kam půjdeme. Lidé si obvykle myslí, že jsme zde všichni náhodou a že jakmile zaniknou těla, která máme, všechny naše divadelní činnosti skončí a staneme se ničím. Vědci a filozofové s takovými názory jsou impersonalisté a voidisté. Dívka vyjadřuje v tomto verši skutečné postavení živé bytosti. Nemůže Purañjanovi říci jméno svého otce, protože nezná svůj původ. Neví ani, proč přišla na to místo. Otevřeně říká, že to vše je jí neznámé. Takové je postavení živé bytosti v hmotném světě. Je zde mnoho vědců, filozofů a velkých vůdců, ale nevědí, odkud pocházejí ani proč se tolik snaží v tomto hmotném světě dosáhnout takzvaného štěstí. Máme zde mnoho vhodných prostředků pro život, ale jsme takoví hlupáci, že se neptáme, kdo pro nás tento svět učinil obyvatelným a tak dobře ho uspořádal. Vše se děje podle daného řádu, ale lidé se pošetile domnívají, že byli v hmotném světě vytvořeni náhodou a že se po smrti stanou ničím. Myslí si, že toto krásné místo k životu se automaticky zachová.

Verš

ihādya santam ātmānaṁ
vidāma na tataḥ param
yeneyaṁ nirmitā vīra
purī śaraṇam ātmanaḥ

Synonyma

iha — zde; adya — dnes; santam — existují; ātmānam — živé bytosti; vidāma — tolik víme; na — ne; tataḥ param — za tím; yena — kým; iyam — toto; nirmitā — stvořeno; vīra — ó velký hrdino; purī — město; śaraṇam — místo pro odpočinek; ātmanaḥ — všech živých bytostí.

Překlad

Ó velký hrdino, víme pouze to, že žijeme na tomto místě, a nemáme zdání, co přijde později. Jsme tak hloupí, že se ani nesnažíme pochopit, kdo pro nás toto krásné místo stvořil.

Význam

Tento nedostatek vědomí Kṛṣṇy se nazývá nevědomost. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.5) je popsán slovy parābhavas tāvad abodha-jātaḥ. Každý se rodí nevědomý. Bhāgavatam tedy říká, že se všichni rodíme v tomto hmotném světě nevědomí. Ve své nevědomosti vytváříme nacionalismus, dobročinnost, internacionalismus, vědu, filozofii a mnoho dalších věcí. Všechny vycházejí z nevědomosti. Jakou hodnotu má potom veškerý takový rozvoj poznání, je-li založen na nevědomosti? Dokud nezačneme rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, budou všechny naše činnosti neúspěšné. Zvláštním posláním této lidské životní podoby je rozptýlit nevědomost, ale lidé nevědí, jak toho dosáhnout, a proto plánují a budují mnoho věcí. Po smrti je však s tím vším konec.

Verš

ete sakhāyaḥ sakhyo me
narā nāryaś ca mānada
suptāyāṁ mayi jāgarti
nāgo ’yaṁ pālayan purīm

Synonyma

ete — všichni tito; sakhāyaḥ — přátelé; sakhyaḥ — společnice; me — moji; narāḥ — muži; nāryaḥ — ženy; ca — a; māna-da — ó ctihodný; suptāyām — když spím; mayi — já; jāgarti — zůstává vzhůru; nāgaḥ — had; ayam — tento; pālayan — chrání; purīm — toto město.

Překlad

Můj ctihodný pane, všichni tito muži a ženy, kteří mě doprovázejí, jsou moji přátelé a had, který zůstává vždy vzhůru, chrání toto město i v době, kdy spím. To je vše, co vím — nic víc mi není známo.

Význam

Purañjana se ženy vyptával na oněch jedenáct mužů, jejich manželky a hada, a ona je stručně popsala. Bylo však zřejmé, že o nich mnoho nevěděla. Jak bylo řečeno dříve, had je životní silou živé bytosti, která zůstává bdělá i tehdy, když se tělo a smysly unaví a nepracují. I když spíme, zůstává had neboli životní síla neovlivněný a bdělý. Proto se nám ve spánku zdají sny. I když živá bytost opustí své hmotné tělo, životní síla zůstane nedotčená a je přenesena do dalšího hmotného těla. To se nazývá transmigrace, změna těla, kterou známe jako smrt. Smrt ve skutečnosti neexistuje. Životní síla duši vždy doprovází, a když se duše probudí z takzvaného spánku, může vidět svých jedenáct přátel — činné smysly a mysl s jejich různými touhami (manželkami). Životní síla stále zůstává. I v době, kdy spíme, můžeme ze svého dýchání pochopit, že se had živí vzduchem proudícím v tomto těle. Vzduch se projevuje v podobě dechu, a dokud spící člověk dýchá, víme, že žije. Dokonce i když hrubohmotné tělo spí, životní síla zůstává činná a živá, aby tělo chránila. Proto je o hadovi řečeno, že žije a živí se vzduchem, aby mohl udržovat tělo připravené pro život.

Verš

diṣṭyāgato ’si bhadraṁ te
grāmyān kāmān abhīpsase
udvahiṣyāmi tāṁs te ’haṁ
sva-bandhubhir arindama

Synonyma

diṣṭyā — naštěstí pro mě; āgataḥ asi — přišel jsi sem; bhadram — vše dobré; te — tobě; grāmyān — smyslové; kāmān — vytoužené předměty požitku; abhīpsase — chceš si užívat; udvahiṣyāmi — poskytnu; tān — je všechny; te — tobě; aham — já; sva-bandhubhiḥ — se všemi svými přáteli; arim-dama — ó hubiteli nepřátel.

Překlad

Ó hubiteli nepřátel, nějak se stalo, že jsi sem přišel, a to je pro mne veliké štěstí. Přeji ti vše nejlepší. Máš velkou touhu uspokojit své smysly a já i všichni moji přátelé se pokusíme udělat vše, co je v našich silách, abychom splnili tvá přání.

Význam

Živá bytost sestupuje do tohoto hmotného světa za účelem smyslového požitku a její inteligence, kterou zastupuje žena, jí dává pokyny, jak nejlépe uspokojit smysly. Inteligence ve skutečnosti pochází od Nadduše, Nejvyššího Pána, Jenž dává živé bytosti, která přišla do hmotného světa, vše potřebné. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.41):

vyavasāyātmikā buddhir
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo 'vyavasāyinām

“Ti, kdo kráčejí po duchovní cestě, jsou rozhodní ve svém záměru a mají jediný cíl. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.”

Když oddaný dělá pokroky k duchovní realizaci, je jeho jediným cílem služba Nejvyšší Osobnosti Božství. Nezajímá se o žádnou jinou hmotnou či duchovní činnost. Král Purañjana zastupuje obyčejnou živou bytost a žena její inteligenci. Společně jednají tak, že živá bytost si užívá svých hmotných smyslů a inteligence jí poskytuje vše potřebné pro její požitek. Jakmile živá bytost vstoupí do lidského těla, je okamžitě polapena rodinnou tradicí, národností, zvyky a podobně. To vše dodává māyā Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost v tělesném pojetí života tak užívá své inteligence, jak nejlépe může, aby uspokojila své smysly.

Verš

imāṁ tvam adhitiṣṭhasva
purīṁ nava-mukhīṁ vibho
mayopanītān gṛhṇānaḥ
kāma-bhogān śataṁ samāḥ

Synonyma

imām — toto; tvam — ty, vznešený; adhitiṣṭhasva — jen zůstaň; purīm — ve městě; nava-mukhīm — s devíti branami; vibho — ó můj pane; mayā — mnou; upanītān — zařízené; gṛhṇānaḥ — brát; kāma-bhogān — přeměty smyslového požitku; śatam — sto; samāḥ — let.

Překlad

Můj drahý pane, zařídila jsem pro tebe toto město s devíti branami tak, abys mohl mít smyslový požitek jakéhokoliv druhu. Můžeš zde žít sto let a dostaneš vše pro uspokojení svých smyslů.

Význam

Dharmārtha-kāma-mokṣānāṁ dārāḥ samprāpti-hetavaḥ. Manželka je příčinou všech úspěchů v náboženství, hospodářském rozvoji, smyslovém požitku a nakonec v osvobození. Když muž přijme manželku, rozumí se, že mu bude pomáhat v pokroku na cestě k osvobození. Na začátku života muž prochází přípravou brahmacārīna a později má dovoleno se oženit s vhodnou dívkou a stát se hospodářem. Je-li důkladně připraven na život hospodáře, nebude mít nouzi o základní potřeby lidského života co se týče jedení, spaní, sexu a obrany. Pokud bude tyto věci dělat v souladu s usměrňujícími zásadami, bude mít všeho dostatek.

Verš

kaṁ nu tvad-anyaṁ ramaye
hy arati-jñam akovidam
asamparāyābhimukham
aśvastana-vidaṁ paśum

Synonyma

kam — komu; nu — potom; tvat — než tobě; anyam — jinému; ramaye — mám dovolit si užívat; hi — jistě; arati-jñam — bez poznání o sexuálním požitku; akovidam — proto téměř pošetilý; asamparāya — bez poznání o příštím životě; abhimukham — těší se; aśvastana-vidam — ten, kdo neví, co se stane v budoucnosti; paśum — jako zvířata.

Překlad

Jak bych mohla žít s jinými, kteří nemají ani znalosti o sexu, ani nevědí, jak si užívat života nyní a po smrti? Tito hlupáci jsou jako zvířata, protože neznají způsob upokojování smyslů v tomto a příštím životě.

Význam

Jelikož existuje 8 400 000 životních druhů, existuje také mnoho různých životních podmínek. Na nižších úrovních života (v životě rostlin a stromů) neexistuje způsob pohlavního styku. Na vyšších úrovních (v životě ptáků a včel) sex existuje, ale hmyz a zvířata nevědí, jak si skutečně užívat sexuálního života. V lidské životní podobě však o tom existuje plné poznání. Dokonce je mnoho takzvaných filozofů, kteří radí, jak si nejlépe užívat sexu, a existuje i věda zvaná kāma-śāstra, věda o sexu. Lidský život se dělí na čtyři období — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — a v žádném z nich neexistuje sex kromě gṛhastha āśramu, stavu hospodáře. Brahmacārī nemá sex dovolený, vānaprastha se ho dobrovolně zříká a sannyāsī je odříkavý po všech stránkách. Karmī nepřijímají stádia brahmacarya, vānaprastha a sannyāsa, protože si velice libují v životě gṛhasthů. Jinými slovy, člověk má velmi silné hmotné sklony. Mají je vlastně všechny živé bytosti. Dávají přednost životu gṛhasthy, protože ten dovoluje sex. Karmī považují ostatní životní stavy za horší než zvířecí, protože i zvířata mají sex, zatímco brahmacārī, vānaprastha a sannyāsī se ho zcela zříkají. Karmī se proto hrozí těchto stavů duchovního života.

Verš

dharmo hy atrārtha-kāmau ca
prajānando ’mṛtaṁ yaśaḥ
lokā viśokā virajā
yān na kevalino viduḥ

Synonyma

dharmaḥ — náboženský obřad; hi — jistě; atra — zde (v tomto gṛhastha āśramu neboli životě hospodáře); artha — hospodářský rozvoj; kāmau — smyslový požitek; ca — a; prajā-ānandaḥ — potěšení z potomstva; amṛtam — výsledky oběti; yaśaḥ — sláva; lokāḥ — planetární systémy; viśokāḥ — bez nářku; virajāḥ — bez nemoci; yān — co; na — nikdy; kevalinaḥ — transcendentalisté; viduḥ — znají.

Překlad

Žena pokračovala: Život hospodáře v tomto hmotném světě přináší štěstí všeho druhu co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a plození dětí, synů a vnuků. Je koneckonců možné toužit po osvobození i hmotné slávě zároveň. Hospodář může vychutnat výsledky obětí, které mu umožní dosáhnout vyšších planetárních systémů. Všechno toto hmotné štěstí je transcendentalistům prakticky neznámé—nedovedou si ho ani představit.

Význam

Podle Ved existují dvě cesty lidských činností — jedna se nazývá pravṛtti-mārga a druhá je nivṛtti-mārga, přičemž základem obou je náboženský život. Ve zvířecím životě existuje pouze pravṛtti-mārga. Pravṛtti-mārga znamená smyslový požitek a nivṛtti-mārga znamená duchovní pokrok. Zvířata a démoni nemají žádné pojetí nivṛtti-mārgy a neznají ani skutečné pojetí pravṛtti-mārgy. Pravṛtti-mārga spočívá v tom, že i když má někdo sklony ke smyslovému požitku, může své smysly uspokojovat podle védských pokynů. Každý má například sklon vyhledávat sex, ale démonská civilizace holduje sexu bez omezení. Ve védské kultuře si lidé užívají sexu podle védských pokynů. Vedy tedy dávají civilizovaným lidem návod, jak uspokojit své touhy po smyslovém požitku.

Na cestě transcendentální realizace (nivṛtti-mārga) je však sex zcela zakázán. Existují čtyři společenské stavy — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — a pouze v životě hospodáře lze doporučit či přijmout pravṛtti-mārgu podle védských pokynů. Ve stavech brahmacarya, vānaprastha a sannyāsa sex nepřipadá v úvahu.

V tomto verši se žena zastává pouze pravṛtti-mārgy a odrazuje od nivṛtti-mārgy. Jasně říká, že transcendentalisté (yati), kteří se zajímají pouze o duchovní život (kaivalya), si nedovedou štěstí pravṛtti-mārgy ani představit. Člověk, který dodržuje védské zásady, si užívá materialistické existence nejen tak, že je šťastný v tomto životě, ale i v příštím, neboť se dostane na nebeské planety. V tomto životě získá všechny druhy hmotného bohatství včetně synů a vnuků, protože neustále vykonává různé náboženské činnosti. Zrození, stáří, nemoc a smrt jsou hmotné útrapy, ale lidé následující pravṛtti-mārgu při těchto příležitostech pořádají různé náboženské slavnosti. Aniž by se těmto útrapám snažili uniknout, jsou zvyklí pokaždé uspořádat zvláštní oslavy podle védských obřadních pokynů.

Pravṛtti-mārga je ovšem založená na sexu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.9.45) je řečeno: yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Hospodář příliš zaměřený na pravṛtti-mārgu je ve skutečnosti gṛhamedhī, nikoliv gṛhastha. I když gṛhastha touží po smyslovém požitku, jedná podle védských pokynů. Gṛhamedhī se však zajímá pouze o smyslový požitek a neřídí se žádnými védskými pokyny. Gṛhamedhī vystupuje jako zastánce sexu a dovoluje také svým synům a dcerám holdovat sexu, a být tak připraveni o slavný konec života. Gṛhastha si užívá sexu v tomto životě i v příštím, ale gṛhamedhī neví, jak bude jeho příští život vypadat, protože ho zajímá pouze sex zde a nyní. Obecně vzato, ten, kdo příliš tíhne k sexu, se nezajímá o transcendentální duchovní život. Zvláště v tomto věku Kali nemá nikdo zájem o duchovní pokrok. I když někoho s takovým zájmem najdeme, s největší pravděpodobností se nechá svést některým z mnoha podvodníků a přijme nepravou metodu duchovního života.

Verš

pitṛ-devarṣi-martyānāṁ
bhūtānām ātmanaś ca ha
kṣemyaṁ vadanti śaraṇaṁ
bhave ’smin yad gṛhāśramaḥ

Synonyma

pitṛ — předkové; deva — polobozi; ṛṣi — mudrci; martyānām — celého lidstva; bhūtānām — nekonečného počtu živých bytostí; ātmanaḥ — sebe samotného; ca — také; ha — jistě; kṣemyam — prospěšné; vadanti — říkají; śaraṇam — útočiště; bhave — v hmotném světě; asmin — tento; yat — to, co; gṛha-āśramaḥ — rodinný život.

Překlad

Žena pokračovala: Podle autorit je rodinný život příjemný nejen pro člověka samotného, ale i pro všechny předky, polobohy, velké mudrce, světce a všechny ostatní. Je tedy velice prospěšný.

Význam

Podle védského pojetí má každý, kdo se narodí v tomto hmotném světě, mnoho závazků. Jsou to závazky vůči polobohům — bohu Slunce a Měsíce, králi Indrovi, Varuṇovi atd. — protože dodávají vše, co je nutné k životu. Teplo, světlo, vodu a všechny ostatní dary přírody dostáváme milostí polobohů. Jsme také zadluženi svým předkům, kteří nám dali tato těla, rodinný majetek, inteligenci, společnost, přátelství a lásku. Dále jsme zadluženi lidstvu za politiku a sociologii a také nižším zvířatům, jako jsou koně, krávy, osli, psi a kočky. Jakmile se tedy živá bytost narodí v hmotném světě jako člověk, má mnoho závazků a je povinna je všechny splatit. Pokud je nesplatí, zaplete se do koloběhu zrození a smrti. Gṛhamedhī, který je přehnaně připoutaný k hmotným věcem, ovšem neví, že pouhým přijetím útočiště u lotosových nohou Mukundy může být okamžitě zbaven všech závazků vůči ostatním. Gṛhamedhī se však bohužel o vědomí Kṛṣṇy nezajímá. Prahlāda Mahārāja říká:

matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām

Gṛha-vrata znamená totéž co gṛhamedhī. Pro koho je sex v životě tím nejvyšším, pro toho je jednání ve vědomí Kṛṣṇy nepochopitelné. Takový člověk na základě vlastních úvah nebo pokynů a rad od druhých propadá sexu a nemůže jednat ve vědomí Kṛṣṇy.

Verš

kā nāma vīra vikhyātaṁ
vadānyaṁ priya-darśanam
na vṛṇīta priyaṁ prāptaṁ
mādṛśī tvādṛśaṁ patim

Synonyma

— kdo; nāma — vskutku; vīra — můj drahý hrdino; vikhyātam — slavný; vadānyam — velkodušný; priya-darśanam — krásný; na — ne; vṛṇīta — přijal by; priyam — snadno; prāptam — získaný; mādṛśī — jako já; tvādṛśam — jako ty; patim — manžela.

Překlad

Ó můj drahý hrdino, kdo v tomto světě by nepřijal manžela, jako jsi ty? Jsi tak slavný, velkodušný, krásný a tak snadno tě mohu získat.

Význam

Každý manžel je pro svoji manželku velkým hrdinou. Když žena nějakého muže miluje, připadá jí velice krásný a velkodušný. Není-li člověk v očích druhého krásný, nemůže mu zasvětit celý svůj život. Manžel se označuje jako velkodušný, protože dává manželce tolik dětí, kolik ona chce. Každá žena má ráda děti, a proto manžel, který dokáže potěšit svoji manželku sexem a dát jí děti, je považován za nesmírně velkodušného. Nejenže je manžel velkodušný, protože plodí děti, ale také si ženu udržuje pod svou vládou tím, že jí dává ozdoby, dobré jídlo a šaty. Takto uspokojená manželka svého muže nikdy neopustí. Manu-saṁhitā doporučuje, aby manžel uspokojoval ženu dárky v podobě ozdob, protože ženy mají obvykle rády domov, ozdoby, šaty, děti a podobně. Žena je tak středem veškerého hmotného požitku.

V této souvislosti je velice významné slovo vikhyātam. Muži jsou proslulí svou průbojností vůči krásným ženám a někdy se tato průbojnost považuje za znásilnění. Přestože je znásilnění právně zakázané, pravdou je, že žena má ráda muže, který je na tuto činnost odborníkem.

Verš

kasyā manas te bhuvi bhogi-bhogayoḥ
striyā na sajjed bhujayor mahā-bhuja
yo ’nātha-vargādhim alaṁ ghṛṇoddhata-
smitāvalokena caraty apohitum

Synonyma

kasyāḥ — jehož; manaḥ — mysl; te — tvoje; bhuvi — v tomto světě; bhogi-bhogayoḥ — jako tělo hada; striyāḥ — ženy; na — ne; sajjet — je přitahována; bhujayoḥ — pažemi; mahā-bhuja — ó válečníku mocných paží; yaḥ — ten, kdo; anātha-vargā — ubohých žen, jako jsem já; adhim — soužení mysli; alam — schopný; ghṛṇā-uddhata — útočnou milostí; smita-avalokena — přitažlivým úsměvem; carati — putuje; apohitum — rozptýlit.

Překlad

Ó válečníku mocných paží, koho v tomto světě by nepřitahovaly tvoje paže, které se podobají tělům hadů? Svým přitažlivým úsměvem a útočnou milostí zbavuješ svobodné ženy, jako jsem já, velkého soužení. Zdá se nám, že putuješ po povrchu Země pouze pro náš prospěch.

Význam

Svobodná žena považuje průbojné chování muže za milost. Ženu obvykle velice přitahují dlouhé paže mužů. Tělo hada je kulaté a ke konci se zužuje a zeslabuje. Krásné mužovy paže připomínají ženě hady a ona si velice přeje být v jejich objetí.

Velice důležité je v tomto verši slovo anātha-vargā. Nātha znamená “manžel” a a znamená “bez”. Mladá žena, která nemá manžela, se nazývá anātha neboli “nechráněná”. Jakmile žena dospěje do puberty, okamžitě ji začne velmi vzrušovat sexuální touha. Otcovou povinností je proto provdat svoji dceru před dosažením puberty; jinak bude velice zahanbená, že nemá manžela. Každý, kdo v tom věku uspokojí její touhu po sexu, se pro ni stane objektem velkého uspokojení. Psychologickým faktem je, že když se žena ve věku puberty setká s mužem, který ji pohlavně uspokojí, bude ho milovat celý život bez ohledu na jeho postavení. Takzvaná láska v tomto hmotném světě tedy není nic jiného než pohlavní uspokojení.

Verš

nārada uvāca
iti tau dam-patī tatra
samudya samayaṁ mithaḥ
tāṁ praviśya purīṁ rājan
mumudāte śataṁ samāḥ

Synonyma

nāradaḥ uvāca — velký mudrc Nārada pravil; iti — takto; tau — oni; dam-patī — manžel a manželka; tatra — tam; samudya — oba stejně nadšení; samayam — přijali jeden druhého; mithaḥ — navzájem; tām — na tom místě; praviśya — vstoupili; purīm — do onoho města; rājan — ó králi; mumudāte — užívali života; śatam — sto; samāḥ — let.

Překlad

Velký mudrc Nārada pokračoval: Můj milý králi, takto oba, muž a žena, podpořeni vzájemným porozuměním, vstoupili do onoho města a užívali si života po sto let.

Význam

Sto let je v této souvislosti významný údaj, protože každá lidská bytost má vyhrazeno žít sto let. Délka života se liší na různých planetách podle jejich vzdálenosti od Slunce. To znamená, že sto let na této planetě je jiných než sto let na jiné planetě. Pán Brahmā žije sto let na Brahmaloce, ale jeden jeho den se rovná miliónům let na této planetě. Podobně dny na nebeských planetách se rovnají šesti měsícům na této planetě. Na každé planetě je však délka lidského života zhruba sto let. Úměrně k délce života je také na různých planetách různá životní úroveň.

Verš

upagīyamāno lalitaṁ
tatra tatra ca gāyakaiḥ
krīḍan parivṛtaḥ strībhir
hradinīm āviśac chucau

Synonyma

upagīyamānaḥ — opěvovaný; lalitam — velice pěkně; tatra tatra — tu a tam; ca — také; gāyakaiḥ — zpěváky; krīḍan — hrál si; parivṛtaḥ — obklopen; strībhiḥ — ženami; hradinīm — ve vodách řeky; āviśat — vstupoval; śucau — za velkého horka.

Překlad

Slávu krále Purañjany a jeho velkolepé činnosti opěvovalo mnoho profesionálních zpěváků. Když bylo v létě příliš horko, potápěl se do vodní nádrže. Obklopoval se mnoha ženami a užíval si jejich společnosti.

Význam

Živá bytost jedná různě v různých životních stavech. Jeden stav se nazývá jāgrata, bdění, a jiný se nazývá svapna, snění. Další stav se nazývá susupti, bezvědomí, a ještě další nastává po smrti. V předchozím verši byl popsán stav bdění — muž a žena uzavřeli manželství a sto let spolu užívali života. Tento verš popisuje stav snění, neboť denní činnosti krále Purañjany se také odrážely v jeho snech. Purañjana žil se svou manželkou pro smyslový požitek a v noci tentýž smyslový požitek vychutnával jinými způsoby. Je-li obyčejný muž unavený, spí velice tvrdě, a je-li bohatý člověk unavený, jde s mnoha přítelkyněmi do svého zahradního domu a tam si ve vodě užívá jejich společnosti. Takové má živá bytost v tomto hmotném světě sklony. Člověk není nikdy uspokojen ženou, pokud neprošel přípravou stavu brahmacarya. Muž má obvykle sklony užívat si mnoha žen, a dokonce i na samém konci života je jeho sexuální pud tak silný, že si i přes své stáří chce ještě užívat společnosti mladých dívek. Kvůli silnému sexuálnímu pudu se živá bytost čím dál více zaplétá do hmotného světa.

Verš

saptopari kṛtā dvāraḥ
puras tasyās tu dve adhaḥ
pṛthag-viṣaya-gaty-arthaṁ
tasyāṁ yaḥ kaścaneśvaraḥ

Synonyma

sapta — sedm; upari — nahoře; kṛtāḥ — zhotovených; dvāraḥ — bran; puraḥ — města; tasyāḥ — toho; tu — potom; dve — dvě; adhaḥ — dole; pṛthak — různá; viṣaya — na místa; gati-artham — pro cestu; tasyām — v onom městě; yaḥ — ten, kdo; kaścana — kdokoliv; īśvaraḥ — vládce.

Překlad

Sedm z devíti bran onoho města bylo na povrchu a dvě byly podzemní. Bylo zhotoveno devět dveří, které vedly na různá místa. Vládce města používal všechny jeho brány.

Význam

Sedm bran těla umístěných nahoře jsou dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši a jedna ústa. Dvě podzemní brány jsou konečník a genitálie. Král neboli vládce těla, kterým je živá bytost, používá všechny tyto dveře, aby si užíval různých hmotných požitků. Systém otevírání různých bran do různých směrů je ve starých indických městech stále patrný. Dříve bylo hlavní město obehnáno hradbami, a kdo chtěl jít do určitého města nebo směru, prošel určitou bránou. Ve Starém Dillí se dochovaly zbytky opevnění a různé brány, zvané Kašmírská brána, Lahorská brána atd. Podobně v Ahmedabadu existuje Dillíská brána. Význam tohoto přirovnání je, že živá bytost si chce užívat různých druhů hmotného bohatství a za tím účelem jí příroda dala různé otvory v těle, kterých může využít ke smyslovému požitku.

Verš

pañca dvāras tu paurastyā
dakṣiṇaikā tathottarā
paścime dve amūṣāṁ te
nāmāni nṛpa varṇaye

Synonyma

pañca — pět; dvāraḥ — dveří; tu — potom; paurastyāḥ — směrem na východ; dakṣiṇā — jižní; ekā — jedny; tathā — také; uttarā — jedny směrem na sever; paścime — stejně tak na západní straně; dve — dvoje; amūṣām — z nich; te — tobě; nāmāni — jména; nṛpa — ó králi; varṇaye — popíši.

Překlad

Můj drahý králi, pět z těchto devíti dveří směřovalo na východ, jedny na sever, jedny na jih a dvoje na západ. Uvedu ti jejich jména.

Význam

Ze sedmi dveří na povrchu, což jsou dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky a jedna ústa, směřuje pět dopředu; ty jsou označeny jako východní. Dívat se dopředu znamená hledět na slunce, které vychází na východě. Brány na severní a jižní straně dohromady představují dvě uši a dvě brány směrem na západ představují konečník a genitálie. Všechny dveře a brány jsou popsány dále.

Verš

khadyotāvirmukhī ca prāg
dvārāv ekatra nirmite
vibhrājitaṁ janapadaṁ
yāti tābhyāṁ dyumat-sakhaḥ

Synonyma

khadyotā — jménem Khadyotā; āvirmukhī — jménem Āvirmukhī; ca — také; prāk — směrem na východ; dvārau — dvě brány; ekatra — na jednom místě; nirmite — postavené; vibhrājitam — jménem Vibhrājita; jana-padam — město; yāti — chodíval; tābhyām — jimi; dyumat — jménem Dyumān; sakhaḥ — se svým přítelem.

Překlad

Dvě brány zvané Khadyotā a Āvirmukhī směřovaly na východ, ale byly postavené na jednom místě. Král jimi procházel do města Vibhrājita v doprovodu svého přítele, který se jmenoval Dyumān.

Význam

Jména Khadyotā a Āvirmukhī znamenají “světluška” a “pochodeň”. To naznačuje, že z obou očí má levé oko slabší schopnost vidět. Přestože jsou obě oči na jednom místě, jedno je silnější než druhé. Král neboli živá bytost používá těchto dvou bran, aby zřetelně viděl, ale neuvidí nic bez přítele, který se jmenuje Dyumān. Tímto přítelem je slunce. Ačkoliv se obě oči nacházejí na jednom místě, nemohou nic vidět bez slunečního světla. Vibhrājitaṁ janapadam. Chceme-li něco vidět velice jasně (vibhrājitam), musíme se na to dívat oběma očima za pomoci přítele, slunečního světla. Každý v tomto těle je král, protože používá jeho různé brány podle své vlastní vůle. Je velice pyšný na svoji schopnost vidět a slyšet, ale přesto závisí na pomoci přírody.

Verš

nalinī nālinī ca prāg
dvārāv ekatra nirmite
avadhūta-sakhas tābhyāṁ
viṣayaṁ yāti saurabham

Synonyma

nalinī — jménem Nalinī; nālinī — jménem Nālinī; ca — také; prāk — východní; dvārau — dvě brány; ekatra — na jednom místě; nirmite — postavené; avadhūta — jménem Avadhūta; sakhaḥ — se svým přítelem; tābhyām — těmi dvěma branami; viṣayam — místo; yāti — chodíval; saurabham — jménem Saurabha.

Překlad

Dále na východě stály dvě řady bran zvané Nalinī a Nālinī, které byly postaveny na jednom místě. Jimi král procházel v doprovodu přítele jménem Avadhūta do města Saurabha.

Význam

Brány zvané Nalinī a Nālinī jsou nosní dírky. Živá bytost si jich užívá za pomoci různých avadhūtů neboli vzduchů, které umožňují dýchání. Těmito branami živá bytost prochází na cestě do města Saurabha, “vůně”. Nosní dírky si tedy za pomoci svého přítele vzduchu užívají různých vůní hmotného světa. Nalinī a Nālinī jsou trubice, jimiž se nadechujeme a vydechujeme a užíváme si přitom vůně smyslového požitku.

Verš

mukhyā nāma purastād dvās
tayāpaṇa-bahūdanau
viṣayau yāti pura-rāḍ
rasajña-vipaṇānvitaḥ

Synonyma

mukhyā — hlavní; nāma — zvaná; purastāt — na východě; dvāḥ — brána; tayā — tou; āpaṇa — jménem Āpaṇa; bahūdanau — jménem Bahūdana; viṣayau — dvě místa; yāti — chodíval; pura-rāṭ — král města (Purañjana); rasa-jña — jménem Rasajña; vipaṇa — jménem Vipaṇa; anvitaḥ — společně s.

Překlad

Pátá brána na východě se jmenovala Mukhyā, Hlavní brána. Skrze ni chodíval v doprovodu svých přátel zvaných Rasajña a Vipaṇa navštěvovat dvě místa jménem Bahūdana a Āpaṇa.

Význam

Ústa jsou zde označena za hlavní či nejdůležitější bránu. Ústa jsou velice důležitým vchodem, protože je používáme ke dvěma činnostem — jedení a mluvení. Při jídle nám pomáhá přítel Rasajña, jazyk, který může vychutnat mnoho různých druhů jídel. Jazyk se používá i při mluvení a může mluvit buď o hmotném smyslovém požitku, nebo o védském poznání. Zde je samozřejmě zdůrazněn hmotný smyslový požitek; proto je použito slovo rasajña.

Verš

pitṛhūr nṛpa puryā dvār
dakṣiṇena purañjanaḥ
rāṣṭraṁ dakṣiṇa-pañcālaṁ
yāti śrutadharānvitaḥ

Synonyma

pitṛhūḥ — jménem Pitṛhū; nṛpa — ó králi; puryāḥ — města; dvāḥ — brána; dakṣiṇena — na jihu; purañjanaḥ — král Purañjana; rāṣṭram — země; dakṣiṇa — jižní; pañcālam — jménem Pañcāla; yāti — chodíval; śruta-dhara-anvitaḥ — se svým přítelem Śrutadharou.

Překlad

Jižní brána města se nazývala Pitṛhū a král Purañjana jí procházel v doprovodu svého přítele Śrutadhary, když chodil navštívit město jménem Dakṣiṇa-pañcāla.

Význam

Pravé ucho se používá pro plodonosné činnosti (karma-kāṇḍīya). Dokud člověk lpí na hmotném požitku, naslouchá pravým uchem a svých pět smyslů používá k dosažení vyšších planetárních systémů, jako je Pitṛloka. Proto je zde pravé ucho označeno jako Brána Pitṛhū.

Verš

devahūr nāma puryā dvā
uttareṇa purañjanaḥ
rāṣṭram uttara-pañcālaṁ
yāti śrutadharānvitaḥ

Synonyma

devahūḥ — jménem Devahū; nāma — zvaná; puryāḥ — města; dvāḥ — brána; uttareṇa — na severu; purañjanaḥ — král Purañjana; rāṣṭram — země; uttara — severní; pañcālam — jménem Pañcāla; yāti — chodíval; śruta-dhara-anvitaḥ — se svým přítelem Śrutadharou.

Překlad

Na severní straně byla brána jménem Devahū, kterou král Purañjana procházel se svým přítelem Śrutadharou při cestě na místo zvané Uttara-pañcāla.

Význam

Dvě uši se nacházejí na severní a jižní straně. Ucho na jihu je velice silné a chce neustále naslouchat o smyslovém požitku. Ucha na severu se však používá pro přijetí zasvěcení od duchovního mistra, které vede k dosažení duchovního nebe. Pravé ucho neboli ucho na jižní straně se nazývá Pitṛhū, což naznačuje, že se ho používá pro dosažení vyšších planetárních systémů zvaných Pitṛloka, ale levého ucha, které se nazývá Devahū, se používá pro naslouchání o ještě vyšších planetárních systémech, jako je Maharloka, Tapoloka a Brahmaloka — nebo o ještě vyšších planetách v duchovním nebi, kde živá bytost ještě více touží zůstat. To je popsáno v Bhagavad-gītě (9.25):

yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino 'pi mām

“Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy; ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům; ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kdo uctívají Mě, budou žít se Mnou.”

Ten, kdo si přeje být šťastný na této planetě a také po smrti, chce obvykle dosáhnout Pitṛloky. Takový člověk může pravým uchem přijímat védské pokyny. Chce-li však někdo jít na Tapoloku, Brahmaloku, vaikuṇṭhské planety či Kṛṣṇaloku, může přijmout zasvěcení od duchovního mistra, a dostat se tak na tyto loky.

Verš

āsurī nāma paścād dvās
tayā yāti purañjanaḥ
grāmakaṁ nāma viṣayaṁ
durmadena samanvitaḥ

Synonyma

āsurī — jménem Āsurī; nāma — zvaná; paścāt — na západě; dvāḥ — brána; tayā — kterou; yāti — chodíval; purañjanaḥ — král Purañjana; grāmakam — jménem Grāmaka; nāma — zvané; viṣayam — město smyslového požitku; durmadena — Durmadou; samanvitaḥ — doprovázen.

Překlad

Na západní straně byla brána jménem Āsurī, kterou král Purañjana chodíval do města Grāmaka, doprovázen svým přítelem Durmadou.

Význam

Brána na západní straně města se nazývala Āsurī, protože byla zvláště určena pro asury. Slovo asura označuje ty, kdo vyhledávají smyslový požitek, především sex, který je velice přitahuje. Purañjana, živá bytost, si tedy užíval ke své nejvyšší spokojenosti pomocí genitálií, a proto chodíval na místo zvané Grāmaka. Hmotný smyslový požitek se také nazývá grāmya a místo, kde se ve velké míře holduje sexu, se nazývá Grāmaka. Na cestách do Grāmaky Purañjanu doprovázel jeho přítel Durmada. Slovo viṣaya se vztahuje ke čtyřem tělesným potřebám — jídlu, spánku, sexu a obraně. Slovo durmadena lze analyzovat takto: dur znamená duṣṭa neboli “hříšný” a mada znamená “šílenství”. Každá živá bytost, která je ve styku s hmotnou přírodou, se nazývá mada, “šílená”. Je řečeno:

piśācī pāile yena mati-cchanna haya
māyā-grasta jīvera haya se bhāva udaya

(Prema-vivarta)

Člověk posedlý duchem se stane nepříčetným a v tomto stavu mluví samé nesmysly. Aby se člověk mohl věnovat smyslovému požitku, musí přijmout přítele, který je durmada, vážně napadený hmotnou nemocí.

Slova āsurī nāma paścād dvāḥ jsou významná ještě v jiném smyslu. Slunce je vidět nejprve na východě, v Bengálském zálivu, a potom se postupně přesouvá na západ. Můžeme na vlastní oči vidět, že lidé na Západě více holdují smyslovému požitku. Potvrdil to Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu: paścimera loka saba mūḍha anācāra (Cc. Ādi 10.89). Čím půjdeme dále na západ, tím více budeme potkávat lidi, kteří se nezajímají o duchovní život a jednají proti védským pravidlům. Kvůli tomu lidé na Západě více tíhnou ke smyslovému požitku. Zde v Bhāgavatamu je to potvrzeno: āsurī nāma paścād dvāḥ. Obyvatelstvo západního světa rozvíjí asurskou civilizaci, to znamená materialistický způsob života. Pán Caitanya si proto přál rozšíření tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy do západní části světa, aby lidé propadlí smyslovému požitku mohli mít prospěch z Jeho učení.

Verš

nirṛtir nāma paścād dvās
tayā yāti purañjanaḥ
vaiśasaṁ nāma viṣayaṁ
lubdhakena samanvitaḥ

Synonyma

nirṛtiḥ — jménem Nirṛti; nāma — zvaná; paścāt — západní; dvāḥ — brána; tayā — kterou; yāti — chodíval; purañjanaḥ — král Purañjana; vaiśasam — jménem Vaiśasa; nāma — zvané; viṣayam — na místo; lubdhakena — přítelem, který se jmenoval Lubdhaka; samanvitaḥ — doprovázen.

Překlad

Další brána na západní straně se nazývala Nirṛti. Purañjana skrze ni chodíval na místo zvané Vaiśasa a doprovázel ho jeho přítel Lubdhaka.

Význam

Toto se vztahuje na konečník. Místo, kde se konečník nachází, je pokládáno za západní stranu očí, nosu a uší. Tato brána je zvláště určena pro smrt. Když obyčejná živá bytost opouští své současné tělo, prochází konečníkem. Je to proto bolestivé. Když nás volá příroda, abychom se vyprázdnili, také cítíme bolest. Přítel, který doprovází živou bytost skrze tuto bránu, se jmenuje Lubdhaka, což znamená “chamtivost”. Kvůli své chamtivosti se zbytečně přejídáme a tato nenasytnost nám způsobuje bolest při vyprazdňování. Živá bytost se tedy cítí dobře při bezproblémovém vyměšování. Tato brána se nazývá Nirṛti neboli Brána bolesti.

Verš

andhāv amīṣāṁ paurāṇāṁ
nirvāk-peśaskṛtāv ubhau
akṣaṇvatām adhipatis
tābhyāṁ yāti karoti ca

Synonyma

andhau — slepí; amīṣām — mezi těmi; paurāṇām — obyvatel; nirvāk — jménem Nirvāk; peśaskṛtau — jménem Peśaskṛt; ubhau — oba; akṣaṇ-vatām — lidí, kteří měli oči; adhipatiḥ — vládce; tābhyām — s oběma; yāti — chodil; karoti — jednal; ca — a.

Překlad

K mnoha obyvatelům tohoto města patří dvě osoby se jmény Nirvāk a Peśaskṛt. Přestože byl král Purañjana vládcem obyvatel, kteří měli oči, sdružoval se naneštěstí s těmito dvěma slepci. V jejich doprovodu chodíval sem a tam a vykonával různé činnosti.

Význam

Toto se vztahuje na paže a nohy živé bytosti. Nohy nemluví a jsou slepé. Pokud se člověk při chůzi spoléhá jen na své nohy, s největší pravděpodobností spadne do jámy nebo do něčeho narazí. Život člověka, kterého vedou slepé nohy, tak může být ohrožen.

Ruce a nohy jsou velice důležité činné smysly, ale nemají oči, aby mohly vidět — v rukách a nohách nejsou žádné otvory. Hlava má mnoho otvorů: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši a jedna ústa, ale nižší části těla — ruce a nohy — nemají žádné. Proto jsou ruce a nohy označeny slovem andha, slepé. I když má živá bytost ve svém těle mnoho otvorů, přesto musí pracovat svýma rukama. Když potřebuje někam jít, něco dělat nebo se něčeho dotknout, musí použít své slepé nohy a ruce, ačkoliv je pánem mnoha jiných smyslů.

Verš

sa yarhy antaḥpura-gato
viṣūcīna-samanvitaḥ
mohaṁ prasādaṁ harṣaṁ vā
yāti jāyātmajodbhavam

Synonyma

saḥ — on; yarhi — když; antaḥ-pura — do svého soukromého domu; gataḥ — chodil; viṣūcīna — myslí; samanvitaḥ — doprovázen; moham — iluze; prasādam — spokojenost; harṣam — štěstí; — nebo; yāti — užíval si; jāyā — manželka; ātma-ja — děti; udbhavam — jimi vytvořené.

Překlad

Někdy chodil do svého soukromého domu s jedním ze svých hlavních služebníků (myslí), který se jmenoval Viṣūcīna. Jeho manželka a děti mu přitom vytvářely iluzi, spokojenost a štěstí.

Význam

Védský závěr je, že vlastní já se nachází v srdci. Vedy říkají: hṛdy ayam ātmā pratiṣṭhitaḥ — vlastní já sídlí v srdci. V hmotných podmínkách je však duše, která je duchovní podstaty, zakrytá hmotnými kvalitami — dobrem, vášní a temnotou — a tyto tři kvality reagují v srdci. Pod vlivem dobra například cítíme štěstí, pod vlivem vášně cítíme uspokojení z hmotného požitku a pod vlivem nevědomosti se cítíme zmateni. To vše jsou činnosti mysli na úrovni myšlení, cítění a chtění.

Když je živá bytost ve společnosti manželky, dětí a domova, jedná na mentální úrovni. Někdy je velice šťastná, někdy je spokojená, někdy není spokojená a někdy je zmatená. Zmatenost se nazývá moha, “iluze”. Živá bytost zmatená společností, přátelstvím a láskou si myslí, že její takzvaná společnost, přátelství, láska, národnost, společenství atd. ji ochrání. Neví, že po smrti padne do rukou hmotné přírody, která je velmi mocná a která ji přinutí přijmout určitý druh těla podle jejího současného jednání; a to tělo ani nemusí být lidské. Pocit jistoty v tomto životě ve společnosti, manželství a přátelství tedy není nic než iluze. Všechny živé bytosti uvězněné v různých hmotných tělech jsou zmatené svými současnými činnostmi pro smyslový požitek a zapomínají na svůj skutečný úkol — jít zpátky domů, zpátky k Bohu.

Každý, kdo není ve vědomí Kṛṣṇy, je v iluzi. Takzvané pocity štěstí a spokojenosti pramenící z hmotných příčin jsou také iluze. Společnost, přátelství, láska ani nic jiného nás ve skutečnosti nemůže ochránit před útokem vnější energie v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci. Vyprostit i jen jedinou živou bytost z tohoto iluzorního stavu je velice obtížné, a proto Pán Kṛṣṇa praví v Bhagavad-gītě (7.14):

daivī hy eṣā guṇamayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te

“Tuto Moji božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.” Dokud se tedy živá bytost zcela neodevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, nemůže se vyprostit ze zapletení ve třech kvalitách hmotné přírody.

Verš

evaṁ karmasu saṁsaktaḥ
kāmātmā vañcito ’budhaḥ
mahiṣī yad yad īheta
tat tad evānvavartata

Synonyma

evam — takto; karmasu — v plodonosných činnostech; saṁsaktaḥ — příliš zapletený; kāma-ātmā — chtivý; vañcitaḥ — podvedený; abudhaḥ — méně inteligentní; mahiṣī — královna; yat yat — cokoliv; īheta — přála si; tat tat — to vše; eva — jistě; anvavartata — následoval.

Překlad

Král Purañjana, takto zapletený do různých mentálních výmyslů a zaměstnaný plodonosnými činnostmi, se dostal zcela pod vládu hmotné inteligence a byl podveden. Poslušně plnil všechny touhy královny, své manželky.

Význam

Když je živá bytost tak zmatena, že se dostane pod vládu manželky neboli hmotné inteligence, musí uspokojovat inteligenci své takzvané manželky a jednat přesně podle jejích příkazů. Různé śāstry doporučují, že pro udržení hmotného pohodlí by se měl muž neustále starat o to, aby byla jeho žena spokojená — měl by jí dávat ozdoby a řídit se jejími pokyny. Potom v rodinném životě nebudou žádné potíže. Muž má zajišťovat ženinu spokojenost pro svůj vlastní společenský prospěch. Když se takto stává služebníkem své manželky, musí jednat podle jejích přání a čím dál více se zaplétá. V Bengálsku se říká, že když se z muže stane poslušný služebník své ženy, ztratí všechnu svoji dobrou pověst. Problém je ale v tom, že když se takovým poslušným služebníkem nestane, jeho rodinný život bude narušen. V západních zemích to vede ke vzniku zákonu o rozvodu a ve východních zemích, jako je Indie, k odloučení. Nyní bylo i v Indii toto narušení rodinného života uznané zavedením zákona o rozvodu. Mysl v srdci jedná — myslí, cítí a chce — a dostat se pod vládu své manželky je totéž jako dostat se pod vládu hmotné inteligence. Takto muž se svou manželkou plodí děti a zaplétá se do mnoha činností pod vlivem mentálních výmyslů.

Verš

kvacit pibantyāṁ pibati
madirāṁ mada-vihvalaḥ
aśnantyāṁ kvacid aśnāti
jakṣatyāṁ saha jakṣiti
kvacid gāyati gāyantyāṁ
rudatyāṁ rudati kvacit
kvacid dhasantyāṁ hasati
jalpantyām anu jalpati
kvacid dhāvati dhāvantyāṁ
tiṣṭhantyām anu tiṣṭhati
anu śete śayānāyām
anvāste kvacid āsatīm
kvacic chṛṇoti śṛṇvantyāṁ
paśyantyām anu paśyati
kvacij jighrati jighrantyāṁ
spṛśantyāṁ spṛśati kvacit
kvacic ca śocatīṁ jāyām
anu śocati dīnavat
anu hṛṣyati hṛṣyantyāṁ
muditām anu modate

Synonyma

kvacit — někdy; pibantyām — když pila; pibati — on pil; madirām — likér; mada-vihvalaḥ — opojený; aśnantyām — když ona jedla; kvacit — někdy; aśnāti — on jedl; jakṣatyām — když žvýkala; saha — s ní; jakṣiti — žvýkal; kvacit — někdy; gāyati — zpíval; gāyantyām — když jeho manželka zpívala; rudatyām — když manželka plakala; rudati — plakal také; kvacit — někdy; kvacit — někdy; hasantyām — když se smála; hasati — smál se také; jalpantyām — když žertovala; anu — podle ní; jalpati — také žertoval; kvacit — někdy; dhāvati — také se procházel; dhāvant yām — když se ona procházela; tiṣṭhantyām — když klidně stála; anu — podle ní; tiṣṭhati — stál; anu — podle ní; śete — uléhal; śayānāyām — když si lehla do postele; anu — podle ní; āste — usedal také; kvacit — někdy; āsatīm — když ona seděla; kvacit — někdy; śṛṇoti — naslouchal; śṛṇvantyām — když ona naslouchala; paśyantyām — když se na něco dívala; anu — podle ní; paśyati — také se díval; kvacit — někdy; jighrati — čichal; jighrantyām — když jeho žena čichala; spṛśantyām — když se manželka dotýkala; spṛśati — také se dotýkal; kvacit — tehdy; kvacit ca — někdy také; śocatīm — když naříkala; jāyām — jeho manželka; anu — podle ní; śocati — také naříkal; dīna-vat — jako chudák; anu — podle ní; hṛṣyati — užíval si; hṛṣyantyām — když si užívala; muditām — když byla spokojená; anu — podle ní; modate — cítil se spokojen.

Překlad

Když královna pila likér, král Purañjana pil také. Když jedla, jedl s ní, a když žvýkala, žvýkal i on. Když zpívala, tak zpíval také, když plakala, plakal i on, a když se smála, i on se smál. Když žertovala, žertoval také, a když se šla projít, šel za ní. Když královna klidně stála, král také stál, a když ulehla na lože, následoval ji a ulehl s ní. Když seděla, on rovněž seděl, a když něco poslouchala, choval se podle ní a poslouchal stejnou věc. Když se královna na něco dívala, díval se na totéž, a když k něčemu čichala, čichal k téže věci. Když se něčeho dotýkala, král se toho také dotýkal, a když drahá královna naříkala, ubohý král ji v tom následoval. Užíval si, když cítila požitek, a byl spokojený, když byla ona spokojená.

Význam

Mysl je místo, kde se nachází vlastní já, a řídí ji inteligence, kterou živá bytost sídlící v srdci následuje. Inteligence je zde popsána jako královna a duše pod vládou mysli následuje hmotnou inteligenci, stejně jako král následuje svoji manželku. Závěr zní, že hmotná inteligence je příčinou otroctví živé bytosti. Abychom se z tohoto zapletení vyprostili, musíme přijmout duchovní inteligenci.

Na životě Mahārāje Ambarīṣe vidíme, že velký Mahārāja nejprve upřel svoji mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy. Tímto způsobem se očistila jeho inteligence. Mahārāja Ambarīṣa použil ve službě Pánu také další smysly — očima se díval na Božstva v chrámu krásně vyzdobeném květy, nosem čichal k těmto květům, nohy používal k chození do chrámu, ruce zaměstnával čištěním chrámu a uši nasloucháním o Kṛṣṇovi. Jazyk používal dvojím způsobem: když mluvil o Kṛṣṇovi a když chutnal prasādam obětované Božstvům. Materialisté, plně ovládnutí hmotnou inteligencí, nemohou takové činnosti vykonávat. Vědomě či nevědomě se tak zaplétají podle pokynů hmotné inteligence. Tuto skutečnost shrnuje následující verš.

Verš

vipralabdho mahiṣyaivaṁ
sarva-prakṛti-vañcitaḥ
necchann anukaroty ajñaḥ
klaibyāt krīḍā-mṛgo yathā

Synonyma

vipralabdhaḥ — uchvácený; mahiṣyā — královnou; evam — takto; sarva — celá; prakṛti — existence; vañcitaḥ — podvedený; na icchan — aniž by si přál; anukaroti — následoval a napodoboval; ajñaḥ — pošetilý král; klaibyāt — silou; krīḍā-mṛgaḥ — ochočené zvíře; yathā — stejně jako.

Překlad

Takto byl král Purañjana uchvácen svou krásnou manželkou, a tímto způsobem podveden. Skutečně, byl podvedený ohledně celé své existence v hmotném světě. Přestože si to ubohý pošetilý král nepřál, byl stále pod vládou své manželky, stejně jako ochočené zvíře, které tančí podle pokynů svého pána.

Význam

Velice významné je v tomto verši slovo vipralabdhaḥ. Vi znamená “zvláště” a pralabdha znamená “získané”. Král získal královnu pro uspokojení svých tužeb, a tak byl podveden hmotnou existencí. Proti své vůli se stal ochočeným zvířetem pod vládou hmotné inteligence. Stejně jako ochočená opice tančí, jak si to přeje její pán, král tančil podle přání královny. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) je řečeno: mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ — pokud se člověk stýká se světcem neboli oddaným, otevírají se mu dveře k osvobození. Pokud se však stýká se ženou nebo s někým, kdo je k ženě příliš připoutaný, otevírají se mu dveře k otroctví.

Pro duchovní pokrok je nutné se vzdát společnosti žen. To je význam stavu sannyāsa, života v odříkání. Nežli člověk přijme sannyās a zcela se zřekne hmotného světa, musí se učit vyhýbat nedovolenému sexu. Dovolený i nedovolený sex znamená prakticky totéž, ale nedovolený sex čím dál více uchvacuje. Když člověk usměrní svůj sexuální život, má naději, že bude nakonec schopen se sexu a společnosti žen zříci. Pokud toto dokáže, jeho duchovní pokrok se dostaví velice rychle.

V této kapitole Nārada Muni vysvětluje, jak muž propadne společnosti své drahé manželky. Být přitahován ke své ženě znamená být přitahován k hmotným kvalitám. Ten, kdo je přitahován kvalitou temnoty, je v nejnižším životním stádiu, zatímco ten, koho přitahuje hmotná kvalita dobra, je v lepším postavení. Někdy si můžeme všimnout, že člověka na úrovni hmotného dobra do určité míry přitahuje rozvoj poznání. To je samozřejmě lepší postavení, neboť poznání člověku pomáhá k tomu, aby přijal oddanou službu. Dokud člověk nedosáhne úrovně poznání, stádia brahma-bhūta, nemůže v oddané službě dělat pokroky. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

“Kdo zaujme toto transcendentální postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a ke všem živým bytostem je stejný. V tomto stavu dosáhne čisté oddané služby Mně.”

Úroveň poznání je výhodná, protože představuje prostředek pro dosažení stádia oddané služby. Začne-li však někdo vykonávat oddanou službu přímo, poznání je mu zjeveno bez vedlejšího úsilí. To potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7):

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

Oddaná služba automaticky vyjevuje skutečné poznání o naší hmotné existenci. Ten, kdo je dostatečně inteligentní, se okamžitě zřekne takzvané společnosti, rodiny a lásky, jakož i dalších věcí. Dokud lpíme na společnosti, rodině a lásce hmotného světa, nemůže být ani řeči o nějakém poznání nebo oddané službě. Pokud se však začneme přímo věnovat oddané službě, budeme naplněni poznáním a odříkáním a náš život bude úspěšný.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté páté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Popis vlastností krále Purañjany”.