Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.25.31

Verš

tvad-ānanaṁ subhru sutāra-locanaṁ
vyālambi-nīlālaka-vṛnda-saṁvṛtam
unnīya me darśaya valgu-vācakaṁ
yad vrīḍayā nābhimukhaṁ śuci-smite

Synonyma

tvat — tvůj; ānanam — obličej; su-bhru — s krásným obočím; su-tāra — s pěknými panenkami; locanam — oči; vyālambi — rozevlátými; nīla — namodralými; alaka-vṛnda — kadeřemi vlasů; saṁvṛtam — lemovaný; unnīya — pozdvihni; me — ke mně; darśaya — ukaž; valgu-vācakam — říkáš velice sladká slova; yat — ten obličej; vrīḍayā — studem; na — ne; abhim ukham — tváří v tvář; śuci-smite — ó ženo s půvabnými úsměvy.

Překlad

Má drahá dívko, jak nádherný je tvůj obličej s krásným obočím a očima, lemovaný rozevlátými namodralými vlasy. Z tvých úst se kromě toho linou velice sladké zvuky. Jsi však natolik zahalena studem, že mi nehledíš přímo do tváře. Proto tě prosím, má milá dívko, usměj se, zvedni hlavu a podívej se na mě.

Význam

Toto je typická řeč živé bytosti, okouzlené osobou opačného pohlaví. Říká se tomu zmatenost, kterou způsobuje podmínění hmotnou přírodou. Když člověka takto přitahuje krása hmotné energie, začne velmi dychtit po požitku. To je podrobně popsáno na tomto příkladě, kdy Purañjanu začala přitahovat krásná žena. Živou bytost v podmíněném životě přitahuje obličej, obočí, oči, hlas — cokoliv; vše je pro ni přitažlivé. Když muže nebo ženu přitahuje osoba opačného pohlaví, nezáleží na tom, zda je krásná nebo ne. Zamilovanému člověku připadá krásné vše, co vidí ve tváři svého protějšku, a je tím přitahován. Tato přitažlivost je příčinou poklesnutí živé bytosti v tomto hmotném světě. Bhagavad-gītā (7.27) to popisuje následovně:

icchā-dveṣa-samutthena
dvandva-mohena bhārata
sarva-bhūtāni sammohaṁ
sarge yānti parantapa

“Ó potomku Bharaty (Arjuno), hubiteli nepřátel, všechny živé bytosti se rodí do klamu a jsou přemoženy dualitami, které vznikají z touhy a nenávisti.”

Tyto životní podmínky se nazývají avidyā. Opakem avidyi je skutečné poznání. Śrī Īśopaniṣad popisuje rozdíl mezi vidyou a avidyou, poznáním a nevědomostí. Avidyā (nevědomost) živou bytost podmiňuje a vidyā (poznání) ji osvobozuje. Purañjana zde přiznává, že ho přitahuje avidyā. Přeje si spatřit její úplnou podobu, a proto žádá dívku, aby zvedla hlavu, a on ji tak mohl vidět tváří v tvář. Chce vidět vše, co činí avidyu tak přitažlivou.