ŚB 4.25.40

Podle védského pojetí má každý, kdo se narodí v tomto hmotném světě, mnoho závazků. Jsou to závazky vůči polobohům — bohu Slunce a Měsíce, králi Indrovi, Varuṇovi atd. — protože dodávají vše, co je nutné k životu. Teplo, světlo, vodu a všechny ostatní dary přírody dostáváme milostí polobohů. Jsme také zadluženi svým předkům, kteří nám dali tato těla, rodinný majetek, inteligenci, společnost, přátelství a lásku. Dále jsme zadluženi lidstvu za politiku a sociologii a také nižším zvířatům, jako jsou koně, krávy, osli, psi a kočky. Jakmile se tedy živá bytost narodí v hmotném světě jako člověk, má mnoho závazků a je povinna je všechny splatit. Pokud je nesplatí, zaplete se do koloběhu zrození a smrti. Gṛhamedhī, který je přehnaně připoutaný k hmotným věcem, ovšem neví, že pouhým přijetím útočiště u lotosových nohou Mukundy může být okamžitě zbaven všech závazků vůči ostatním. Gṛhamedhī se však bohužel o vědomí Kṛṣṇy nezajímá. Prahlāda Mahārāja říká:

Gṛha-vrata znamená totéž co gṛhamedhī. Pro koho je sex v životě tím nejvyšším, pro toho je jednání ve vědomí Kṛṣṇy nepochopitelné. Takový člověk na základě vlastních úvah nebo pokynů a rad od druhých propadá sexu a nemůže jednat ve vědomí Kṛṣṇy.