Skip to main content

KAPITOLA OSMÁ

Projevení Brahmy z Garbhodakaśāyī Viṣṇua

Sloka 1:
Velký mudrc Maitreya Muni řekl Vidurovi: Dynastie krále Pūrua je hodna služby čistým oddaným, neboť všichni jeho potomci jsou oddáni Osobnosti Božství. I ty ses narodil v této rodině a je úžasné, jak tvým přičiněním ožívají transcendentální zábavy Pána každým okamžikem.
Sloka 2:
Začnu nyní vyprávět Bhāgavata Purāṇu, kterou velkým mudrcům přednesl Osobně Nejvyšší Pán pro dobro lidí zapletených pro trochu požitku v nevýslovném strádání.
Sloka 3:
Sanat-kumāra, hlavní ze světců, kteří vypadají jako malí chlapci, doprovázen dalšími velkými mudrci, se kdysi ptal stejně jako ty Pána Saṅkarṣaṇa, spočívajícího na dně vesmíru, neboť toužil znát pravdu o Vāsudevovi, o Nejvyšším.
Sloka 4:
Pán Saṅkarṣaṇa tenkrát meditoval o Svém Nejvyšším Pánovi, Jehož učenci oslavují jako Pána Vāsudeva, ale pro pokrok velkých mudrců nepatrně otevřel Své lotosové oči a začal hovořit.
Sloka 5:
Mudrci sestoupili z nejvyšších planet do nejnižší oblasti vodou Gangy, a proto měli mokré vlasy. Dotkli se lotosových nohou Pána, které uctívají různými předměty dcery krále hadů, když touží po dobrých manželech.
Sloka 6:
Čtyři Kumārové, vedení Sanat-kumārou, kteří znali Pánovy transcendentální zábavy, Pána oslavovali poezií z vybraných slov, plných náklonnosti a lásky. Pán Saṅkarṣaṇa se Svými tisíci vztyčenými kápěmi tehdy začal vydávat záři z třpytících se kamenů na Své hlavě.
Sloka 7:
Pán Saṅkarṣaṇa tedy vyložil podstatu Śrīmad-Bhāgavatamu velkému mudrci Sanat-kumārovi, který již předtím složil slib odříkání. Sanat-Kumāra poté na dotaz Sāṅkhyāyany Muniho opět vyložil Śrīmad-Bhāgavatam tak, jak jej slyšel od Saṅkarṣaṇa.
Sloka 8:
Velký mudrc Sāṅkhyāyana byl nejlepší mezi transcendentalisty, a když popisoval slávu Pána slovy Śrīmad-Bhāgavatamu, stalo se, že ho slyšel můj duchovní mistr Parāśara a také Bṛhaspati.
Sloka 9:
Velký mudrc Parāśara, o kterém jsem se již zmínil, mi přednesl nejpřednější z Purāṇ (Bhāgavatam) na radu velkého mudrce Pulastyi. A já ti ji také popíši, milý synu, jak jsem ji vyslechl, protože mě vždy věrně následuješ.
Sloka 10:
Tři světy byly tehdy zaplaveny vodou a Garbhodakaśāyī Viṣṇu byl sám. Ležel na Svém lůžku, velkém hadu Anantovi, a přestože se zdál být ponořen do spánku ve Své vnitřní energii, neovlivněné činností vnější energie, neměl zcela zavřené oči.
Sloka 11:
Pán pobýval ve vodách zpustošení a přechovával ve Svém těle všechny živé bytosti v jejich jemnohmotných tělech, stejně jako je ve dřevě skrytá síla ohně. Ležel v samostatné energii, zvané kāla.
Sloka 12:
Pán ležel po dobu tisíce cyklů čtyř věků ve Své vnitřní energii a z hlediska Své vnější energie vypadal, jako že spí ve vodě. Když se začaly objevovat živé bytosti, podněcovány energií zvanou kāla-śakti, aby dále rozvíjely své plodonosné činnosti, viděl, že Jeho transcendentální tělo je modré.
Sloka 13:
Jemný záměr stvoření, na který se upínala Pánova pozornost, byl vybuzen hmotnou kvalitou vášně, a tak tato jemná podoba stvoření vyrazila z Jeho břicha.
Sloka 14:
Jak tato souhrnná podoba plodonosných činností živých bytostí pronikala ven, nabyla podobu poupěte lotosového květu. Svrchovanou vůlí Viṣṇua, z Něhož vzešla, ozářila vše jako slunce a vysušila rozlehlé vody zpustošení.
Sloka 15:
Pán Viṣṇu Osobně vstoupil do toho vesmírného lotosového květu jako Nadduše a oplodnil ho všemi kvalitami hmotné přírody. Tehdy byl stvořen ten, jehož nazýváme samozrozený — zosobnění védské moudrosti.
Sloka 16:
Brahmā, který se narodil z lotosového květu, neviděl svět, přestože byl na vrcholku květu. Obcházel proto všechen prostor, a když pohyboval očima do všech stran, získal čtyři hlavy odpovídající čtyřem světovým stranám.
Sloka 17:
Pán Brahmā, sedící na tomto lotosu, nemohl dost dobře pochopit stvoření, lotos ani sebe samotného. Na konci věku začal zkázonosný vítr pohybovat vodou a lotosem ve velkých kruhových vlnách.
Sloka 18:
Pán Brahmā ve své nevědomosti uvažoval: Kdo jsem, že se nalézám na vrcholku lotosu? A odkud tento lotos vyrůstá? Tam dole něco musí být a to, z čeho vyrostl, musí být ve vodě.
Sloka 19:
Pán Brahmā, který takto uvažoval, vstoupil do vody dutinou ve stonku lotosu. Přestože však vešel do stonku a přiblížil se Viṣṇuovu pupku, nemohl nalézt žádný kořen.
Sloka 20:
Ó Viduro, když Brahmā tímto způsobem hledal příčiny své existence, naplnil se jeho čas, který je věčným kolem v ruce Viṣṇua a v mysli živé bytosti vytváří strach ze smrti.
Sloka 21:
Když nemohl dosáhnout vytouženého cíle, zanechal svého hledání a vrátil se zpět na vrcholek lotosu. Poté ovládl své dýchání, stáhl inteligenci od všech podnětů a soustředil mysl na Nejvyššího Pána.
Sloka 22:
Když Brahmā po uplynutí sta let dovršil svoji meditaci, vyvinul potřebné poznání a výsledkem bylo, že ve svém srdci uviděl Nejvyššího, kterého se mu do té doby nepodařilo sebevětší snahou spatřit.
Sloka 23:
Brahmā spatřil na vodě gigantické bílé lože, podobné lotosu — tělo Śeṣa-nāga, na kterém ležel pouze Pán, Osobnost Božství. Vše okolo osvětlovaly paprsky z drahokamů zdobících kápi Śeṣa-nāga a tato záře rozptýlila veškerou temnotu oněch oblastí.
Sloka 24:
Nádhera transcendentálního těla Pána zastiňovala krásu korálové hory. Korálová hora má velice krásné šaty z večerního nebe, ale žlutý šat Pána předčí jejich krásu. Na vrcholku hory je zlato, ale nedá se srovnávat s Pánovou helmicí posázenou drahokamy. Vodopády, byliny atd., které zdobí horu společně se záplavou květů, vypadají jako girlandy, ale Pánovo gigantické tělo a Jeho ruce a nohy, ozdobené drahokamy, perlami, lístky tulasī a květinovými girlandami, byly nesrovnatelně krásnější než celá hora.
Sloka 25:
Jeho transcendentální tělo neomezené délky a šířky zaujímalo prostor tří planetárních systémů: vyššího, středního a nižšího. Svítilo nepřekonatelným oděvem a rozmanitostí a bylo důkladně ozdobené.
Sloka 26:
Pán pozdvihl Své lotosové nohy, aby je bylo vidět. Jeho lotosové nohy jsou zdrojem všech odměn za oddanou službu oproštěnou od hmotného znečištění. Tyto odměny jsou určeny těm, kteří Pána uctívají s čistou oddaností. Nádhera transcendentálních paprsků z Jeho nehtů na nohách a na rukách, které se podobají měsíci, připomínala okvětní lístky květu.
Sloka 27:
Opětoval také službu Svých oddaných a Svým nádherným úsměvem ukončil jejich utrpení. Jeho náušnicemi ozdobená tvář byla velice půvabná, neboť zářila paprsky z Jeho rtů a krásou Jeho nosu a obočí.
Sloka 28:
Milý Viduro, Pán měl kolem pasu žlutý šat, barvou připomínající šafránový prach z květu kadamba, a na něm se skvěl krásně ozdobený pás. Jeho hruď krášlil znak Śrīvatsa a náhrdelník nevyčíslitelné ceny.
Sloka 29:
Stejně jako santálový strom zdobí vonící květy a mnoho větví, Pánovo tělo zdobily vzácné drahokamy a perly. Byl to strom umístěný sám na sobě, Pán všech ostatních ve vesmíru. A jako je santálový strom pokryt mnoha hady, rovněž Pánovo tělo zastiňovaly kápě Ananty.
Sloka 30:
Pán je sídlem všech pohyblivých i nehybných živých bytostí, tak jako velká hora. Je přítelem hadů, protože Jeho přítel je Pán Ananta. Pán měl nad Sebou tisíce kápí Ananta-nāga se zlatými helmicemi, podoben hoře s tisíci zlatými vrcholky. Jako je hora někdy poseta drahokamy, tak i celé Jeho transcendentální tělo zdobily drahé kameny, a tak jako je někdy hora ponořena v oceánu, je i Pán někdy ponořen ve vodách zpustošení.
Sloka 31:
Když Pán Brahmā hleděl na Pána, podobného hoře, došel k názoru, že je to Hari, Osobnost Božství. Na Jeho hrudi viděl velice krásnou girlandu z květů, která Ho oslavovala sladkými písněmi, plnými védské moudrosti. Chránil Ho k boji určený disk Sudarśana a ani slunce, měsíc, vzduch, oheň atd. se k Němu nemohly přiblížit.
Sloka 32:
Když Pán Brahmā, strůjce budoucnosti vesmíru, viděl Pána, pohlédl zároveň na stvoření. Viděl jezero v pupku Pána Viṣṇua a lotosový květ, jakož i pustošící vodu, vysoušející vítr a nebe. Vše se pro něho stalo viditelným.
Sloka 33:
Pán Brahmā, nasycený kvalitou vášně, pocítil chuť tvořit, a když díky Osobnosti Božství spatřil pět příčin stvoření, začal skládat uctivé modlitby s myslí upnutou na tvoření.