Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛtrāsura se chtěl vzdát svého těla a považoval smrt v boji za lepší než vítězství. Plný elánu uchopil svůj trojzubec, ó králi Parīkṣite, a vší silou napadl Pána Indru, nebeského krále, tak jako Kaiṭabha mocně napadl Nejvyšší Osobnost Božství, když byl vesmír zaplavený vodou.

Sloka 2:

Poté Vṛtrāsura, velký hrdina mezi démony, roztočil svůj trojzubec, který měl bodce jako plameny planoucího ohně na konci věku, a se strašným řevem ho plnou silou rozzuřeně mrštil po Indrovi. Hlasitě volal: “Ó ty hříšníku, teď tě zabiji!”

Sloka 3:

Po nebi letící Vṛtrāsurův trojzubec připomínal zářící meteor. Pohled na tuto oslnivou zbraň byl nesnesitelný, ale král Indra se nebál a svým bleskem ji rozsekal na kousky. Zároveň uťal jednu z Vṛtrāsurových paží, která byla silná jako tělo Vāsukiho, krále hadů.

Sloka 4:

Přestože měl Vṛtrāsura useknutou jednu paži, rozhněvaně se přiblížil ke králi Indrovi a udeřil ho železným palcátem do zubů. Udeřil také slona, na kterém Indra seděl, což způsobilo, že Indrovi vypadl z ruky blesk.

Sloka 5:

Obyvatelé různých planet, jako polobozi, démoni, Cāraṇové a Siddhové, vychvalovali Vṛtrāsurův čin, ale když viděli, že se Indra ocitl ve velkém nebezpečí, naříkali: “Běda! Běda!”

Sloka 6:

Jelikož Indra tváří v tvář svému nepříteli upustil blesk, byl prakticky poražen a velice se styděl. Neodvažoval se zbraň znovu zdvihnout. Vṛtrāsura ho však pobízel: “Zdvihni svůj blesk a zabij svého nepřítele. Teď není čas naříkat nad svým osudem.”

Sloka 7:

Vṛtrāsura pokračoval: Ó Indro, nikdo než původní poživatel, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavān, nemá zaručeno, že bude vždy vítězný. To On je příčinou stvoření, udržování a zničení a ví vše. Válčící podřízené živé bytosti, které jsou závislé a nucené přijímat hmotná těla, někdy vítězí a jindy jsou poraženy.

Sloka 8:

Všechny živé bytosti na všech planetách tohoto vesmíru, včetně vládnoucích božstev těchto planet, jsou zcela pod kontrolou Pána. Jednají jako ptáci chycení v síti, kteří se nemohou volně pohybovat.

Sloka 9:

Síla našich smyslů, mysli a těla, životní síla, nesmrtelnost a smrtelnost — to vše podléhá svrchovanému dozoru Nejvyšší Osobnosti Božství. Hloupí lidé to nevědí a považují za příčinu svých činností tupé hmotné tělo.

Sloka 10:

Ó králi Indro, stejně jako se dřevěná loutka v podobě ženy nebo zvíře z trávy a listů nemohou pohybovat či tancovat samostatně, ale plně závisejí na osobě, která je ovládá, tak i my všichni tancujeme podle touhy svrchovaného vládce, Osobnosti Božství. Nikdo není nezávislý.

Sloka 11:

Tři puruṣové — Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu — hmotná příroda, celková hmotná energie, falešné ego, pět hmotných prvků, hmotné smysly, mysl, inteligence a vědomí nemohou stvořit hmotný projev bez vedení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 12:

Pošetilý, hloupý člověk nemůže pochopit Nejvyšší Osobnost Božství. I když je vždy závislý, falešně se považuje za Nejvyššího. Pokud si někdo myslí: “Hmotné tělo živé bytosti je podle jejích plodonosných činností stvořeno otcem a matkou a totéž tělo bude zničeno někým dalším, tak jako například tygr žere jiná zvířata,” není to správné porozumění. To Nejvyšší Osobnost Božství tvoří a pohlcuje živé bytosti prostřednictvím jiných živých bytostí.

Sloka 13:

I ten, kdo si nepřeje zemřít, se v okamžicích smrti musí vzdát svého života, bohatství, slávy a všeho ostatního. Stejně tak může člověk všechny tyto věci získat v době stanovené pro jeho vítězství, když mu je Nejvyšší Pán ze Své milosti přidělí.

Sloka 14:

Jelikož vše závisí na svrchované vůli Osobnosti Božství, člověk má být vyrovnaný ve slávě i haně, při vítězství i porážce, za života i smrti. V jejich důsledcích — projevených jako štěstí a neštěstí — si má zachovávat vyrovnanost a být prostý úzkosti.

Sloka 15:

Ten, kdo ví, že tři kvality — dobro, vášeň a nevědomost — nejsou kvalitami duše, ale hmotné přírody, a že čistá duše je pouze pozorovatelem akcí a reakcí těchto kvalit, je osvobozenou osobou a tyto kvality ho nepoutají.

Sloka 16:

Ó můj nepříteli, pohleď na mě. Jsem již poražen, neboť má zbraň a paže byly rozsekány na kousky. Již jsi mě přemohl, ale přesto se snažím bojovat ze všech sil, s touhou tě zabít. Ani za takových nepříznivých podmínek nepropadám zármutku. Měl by ses proto také vzdát své zasmušilosti a pokračovat v boji.

Sloka 17:

Ó můj nepříteli, považuj tuto bitvu za hazardní hru, při níž jsou v sázce naše životy, šípy jsou kostky, a zvířata, která slouží jako přepravci, jsou hrací deskou. Nikdo neví, kdo bude poražen a kdo zvítězí — o všem rozhodne prozřetelnost.

Sloka 18:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Když král Indra vyslechl přímočarou, poučnou řeč Vṛtrāsury, vyjádřil mu úctu a znovu uchopil blesk. Potom se usmál, aniž by byl zmaten nebo se přetvařoval, a promluvil k Vṛtrāsurovi následovně.

Sloka 19:

Indra řekl: Ó velký démone, podle tvé schopnosti rozlišovat a vytrvalosti v oddané službě bez ohledu na tvé nebezpečné postavení vidím, že jsi dokonalý oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Nadduše a přítele všech.

Sloka 20:

Překonal jsi iluzorní energii Pána Viṣṇua a díky tomuto osvobození ses vzdal démonské mentality a dosáhl jsi postavení vznešeného oddaného.

Sloka 21:

Ó Vṛtrāsuro, démony obvykle ovládá kvalita vášně. Proto je velice udivující, že i když jsi démon, přijal jsi mentalitu oddaného a upřel svou mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, Jenž je vždy na úrovni čistého dobra.

Sloka 22:

Ten, kdo je upevněný v oddané službě Nejvyššímu Pánu, Harimu, Pánu té nejvyšší přízně, plave v oceánu nektaru. Co pro něho znamená voda v malých strouhách?

Sloka 23:

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛtrāsura a král Indra dokonce i na bojišti rozmlouvali o oddané službě a pak začali znovu bojovat, aby splnili svou povinnost. Můj milý králi, oba byli velcí a stejně mocní bojovníci.

Sloka 24:

Ó Mahārāji Parīkṣite, Vṛtrāsura, který byl plně schopen porazit svého nepřítele, vzal svůj železný kyj, roztočil ho, zamířil na Indru a levou rukou ho po něm hodil.

Sloka 25:

Indra svým bleskem zvaným Śataparvan rozsekal na kusy Vṛtrāsurův kyj a zároveň i jeho zbývající ruku.

Sloka 26:

Silně krvácející Vṛtrāsura, s oběma pažemi useknutými hned u těla, vypadal překrásně — jako létající hora, jejíž křídla Indra rozsekal na kusy.

Sloka 27-29:

Vṛtrāsura byl nesmírně silný a mocný. Svou dolní čelist položil na zem a horní se dotýkal oblohy. Jeho ústa tak byla hluboká jako samo nebe a jeho jazyk připomínal velkého hada. Se svými hrůzostrašnými, smrti podobnými zuby vypadal, jako by chtěl pohltit celý vesmír. Velký démon Vṛtrāsura, který přijal obří tělo, otřásal dokonce i horami a nohama začal drtit zemský povrch, jako kdyby byl Himalájemi procházejícími krajinou. Předstoupil před Indru a spolkl ho i s jeho přepravcem Airāvatou tak, jak by velká krajta spolkla slona.

Sloka 30:

Když polobozi, Brahmā, další Prajāpatiové a jiní velcí světci viděli, že démon Indru spolkl, velice je to zarmoutilo. “Běda,” naříkali, “jaké neštěstí, jaké neštěstí!”

Sloka 31:

Nārāyaṇův ochranný štít, který Indra vlastnil, byl totožný se Samotným Nārāyaṇem, Nejvyšší Osobností Božství. Přestože Vṛtrāsura Indru spolkl, nebeský král, jenž byl chráněný tímto štítem a svou vlastní mystickou silou, v démonově břiše nezemřel.

Sloka 32:

Král Indra, který byl rovněž nesmírně mocný, svým bleskem prorazil Vṛtrāsurovo břicho a vyšel z něho ven. Poté Indra, hubitel démona Baly, usekl Vṛtrāsurovi hlavu, která byla vysoká jako vrchol hory.

Sloka 33:

I když blesk kroužil kolem Vṛtrāsurova krku velkou rychlostí, oddělení jeho hlavy od těla trvalo celý rok — 360 dní neboli tolik, kolik Slunce, Měsíc a další svítící tělesa potřebují na završení své severní a jižní cesty. V době, která byla vhodná pro zabití Vṛtrāsury, pak hlava tohoto démona spadla na zem.

Sloka 34:

Gandharvové a Siddhové na nebeských planetách tloukli po zabití Vṛtrāsury radostně do kotlů. Védskými hymny oslavovali moc Indry, hubitele Vṛtrāsury, velebili ho a s velkým potěšením ho zasypávali květy.

Sloka 35:

Ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel, z Vṛtrāsurova těla pak vyšla jiskra života a vrátila se domů, zpátky k Bohu. Zatímco se za ní všichni polobozi dívali, vstoupila do transcendentálního světa, kde se stala společníkem Pána Saṅkarṣaṇa.