Akrūrovy modlitby

Tato kapitola líčí Akrūrovy modlitby k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Akrūra se modlil: „Brahmā, který stvořil tento viditelný svět, vzešel z lotosu v pupku Nejvyššího Pána. Pět prvků hmotné přírody, pět jim odpovídajících předmětů vnímání, deset smyslů, ego, celková příroda, prvotní svořitel a polobozi  –  to vše pochází z údů Pánova těla. Nelze Ho poznat prostřednictvím smyslů, a tak ani Brahmā a ostatní polobozi neznají Jeho skutečnou totožnost.

Různé třídy lidí uctívají Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, různými způsoby. Ti, kdo pracují pro plody svých činů, Ho uctívají prováděním védských obětí, filosofové zřeknutím se hmotné práce a rozvíjením duchovního poznání, yogī meditací, śivaisté uctíváním Pána Śivy, vaiṣṇavové následováním pokynů písem jako je Pañcarātra a další svaté osoby Jeho uctíváním jako původní podoby vlastního já, hmoty a vládnoucích polobohů. Stejně jako řeky vtékají z různých stran do oceánu, nachází uctívání všech, kdo se odevzdávají těmto různým metodám, svůj konečný cíl v Nejvyšším Pánu Viṣṇuovi.

Podoba celého vesmíru, Virāṭ-rūpa, je pokládána za podobu Pána Viṣṇua. Tak jako se vodní živočichové pohybují ve vodě nebo jako drobný hmyz provrtává chodbičky v plodu udumbara, pohybují se všechny živé bytosti v Pánu. Tyto živé bytosti, zmatené Jeho Māyou, putují po cestě hmotného konání a mylně se ztotožňují s tělem, domovem a tak dále. Pod vlivem iluze může hlupák přehlédnout vodní nádrž, která je zakrytá trávou a listy, a místo toho se hnát za fata morgánou. Podobně živé bytosti v zajetí nevědomosti opouštějí Pána Viṣṇua a připoutávají se ke svým tělům, domovům a tak dále. Tito věrní služebníci svých smyslů nedovedou přijmout útočiště u lotosových nohou Nejvyššího Pána. Jejich hmotné zapletení může skončit, pouze pokud Jeho milostí získají společnost svatých oddaných. Jedině tehdy mohou službou čistým oddaným Pána rozvinout vědomí Kṛṣṇy.“