Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

Modlitby Pána Indry a matky Surabhi

Tato kapitola líčí, jak kráva Surabhi a Indra obřadnĕ koupali Pána Kṛṣṇu poté, co zhlédli Jeho úžasnou moc.

Indra se stydĕl, že na Vṛndāvan zaútočil s prudkou bouří. Potají přišel za Pánem Kṛṣṇou, poklonil se Mu a velebil Ho. Uvedl, že Śrī Kṛṣṇa nikdy není unesen proudem hmotné iluze pocházející z nevĕdomosti, ale přesto přijímá podobu připomínající lidskou a koná různé činnosti, aby zavádĕl náboženské zásady a trestal ničemy. Tímto způsobem ničí pýchu tĕch, kdo si namlouvají, že jsou velkými vládci. Indra dále prohlásil, že Kṛṣṇa je otec, guru a Pán všech živých bytostí a že v podobĕ času je zprostředkovatelem jejich potrestání.

Śrī Kṛṣṇu Indrovy modlitby uspokojily a řekl mu, že indra-yajñu zastavil proto, aby si Indra ve své nadutosti vzpomnĕl na Pána. Ti, kdo jsou omámení hmotným bohatstvím, Ho nikdy nevidí, jak před nimi stojí s žezlem trestu v ruce. Když tedy Pán Kṛṣṇa nĕkomu přeje skutečné štĕstí, připraví ho o jeho bohatství.

Pán Kṛṣṇa Indrovi nařídil, aby opĕt zaujal své postavení na nebesích, které mu náleží, a sloužil tam bez sobectví. Indra pak společnĕ s krávou Surabhi Kṛṣṇu obřadnĕ omyl vodou z nebeské Gangy a mlékem matky Surabhi. Indra a kráva při této příležitosti dali Pánovi jméno Govinda, zatímco polobozi shazovali kvĕty a pronášeli různé modlitby.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co Kṛṣṇa zvedl kopec Govardhan a ochránil tak obyvatele Vraji před hrozným deštĕm, přišla za Ním ze své planety Surabhi, matka krav. Indra přišel s ní.
Sloka 2:
Indra se velmi stydĕl za svůj přečin proti Pánu. Přišel za Ním na osamĕlém místĕ, padl na zem a položil svou helmici, jež zářila jako slunce, na Pánovy lotosové nohy.
Sloka 3:
Indra tou dobou již slyšel o transcendentální moci všemohoucího Kṛṣṇy a vidĕl ji na vlastní oči, což zničilo jeho pýchu, že je pánem tří svĕtů. Sepjal ruce k modlitbĕ a promluvil k Pánu.
Sloka 4:
Král Indra řekl: Tvoji transcendentální podobu, projev čistého dobra, nenarušují žádné zmĕny. Září poznáním a je prostá vásnĕ a nevĕdomosti. V Tobĕ neexistuje silné proudĕní kvalit hmotné přírody založené na klamu a nevĕdomosti.
Sloka 5:
Jak by tedy v Tobĕ mohly existovat příznaky nevĕdomé osoby, jako jsou chamtivost, chtíč, hnĕv a závist, které vznikají na základĕ dřívĕjšího pohroužení živé bytosti v hmotné existenci a které ji do ní dále zaplétají? Přesto však jako Nejvyšší Pán udílíš tresty, abys chránil náboženské zásady a krotil ničemy.
Sloka 6:
Jsi otec a duchovní učitel celého tohoto vesmíru a také jeho svrchovaný vládce. Jsi nepřemožitelný čas udílející tresty hříšníkům v jejich prospĕch. Ve svých různých inkarnacích, které si vybíráš z vlastní svobodné vůle, jednáš ráznĕ, abys odstranil pýchu tĕch, kdo se pokládají za pány tohoto svĕta.
Sloka 7:
I pošetilci jako já, kteří se pyšnĕ považují za pány vesmíru, se rychle zbaví své namyšlenosti a vydají se cestou duchovního pokroku, když vidí, jak jsi nebojácný i tváří v tvář času. Trestáš tedy ničemy jen proto, abys je poučil.
Sloka 8:
Topil jsem se v pýše na svou vládnoucí moc a neznal jsem Tvou vznešenost, a tak jsem se proti Tobĕ dopustil přečinu. Prosím odpusť mi to, ó Pane. Má inteligence byla zmatená, ale nechť se již nikdy mé vĕdomí takto neznečistí.
Sloka 9:
Sestupuješ do tohoto svĕta, ó transcendentální Pane, abys hubil vojevůdce, kteří zatĕžují Zemi a kteří jsou příčinou vzniku mnoha hrozných kalamit. Ó Pane, zároveň jednáš pro dobro tĕch, kdo vĕrnĕ slouží Tvým lotosovým nohám.
Sloka 10:
Klaním se Tobĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství, velké Duši, jež prostupuje vším a sídlí v srdci každé bytosti. Klaním se Ti, ó Kṛṣṇo, vládce yaduovské dynastie.
Sloka 11:
Klaním se tomu, jenž přijímá transcendentální tĕla podle přání svých oddaných, jehož podoba je sama o sobĕ čistým vĕdomím, jenž je vším, jenž je semenem všeho a jenž je Duší všech bytostí.
Sloka 12:
Můj milý Pane, když byla narušena má obĕť, rozlítil jsem se, protože jsem byl pyšný. Proto jsem se pokusil zničit Tvé společenství pastevců prudkým deštĕm a vĕtrem.
Sloka 13:
Ó Pane, tím, že jsi zničil mou pýchu a překazil můj pokus (postrestat Vṛndāvan), jsi mi projevil milost. Nyní přicházím k Tobĕ, Nejvyšší Pane, duchovní učiteli a Nejvyšší Duše, přijmout útočištĕ.
Sloka 14:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož Indra takto oslavoval, se usmál a pak k nĕmu promluvil hlasem dunícím jako mraky.
Sloka 15:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Indro, obĕť, která ti byla určená, jsem zastavil ze své milosti. Byl jsi velmi omámený svým bohatstvím nebeského krále a Já jsem chtĕl, abys neustále vzpomínal na Mĕ.
Sloka 16:
Ten, kdo je oslepený omamným vlivem své moci a bohatství, Mĕ nevidí stát nablízku se žezlem trestu v ruce. Pokud mu přeji skutečné dobro, svrhnu ho z jeho hmotnĕ požehnaného postavení.
Sloka 17:
Teď můžeš, Indro, jít. Vykonej Můj pokyn a setrvej v postavení nebeského krále, které ti bylo svĕřeno. Buď ale rozvážný a nepropadej pýše.
Sloka 18:
Potom se Pánu Kṛṣṇovi poklonila matka Surabhi se svými potomky, kravami. Tato vznešená paní Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž před ní stál jako pasáček krav, uctivĕ požádala o pozornost a oslovila Ho.
Sloka 19:
Matka Surabhi řekla: Ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, nejvĕtší z mystiků! Ó Duše a původe vesmíru! Jsi vládcem svĕta a díky Tvé milosti, ó neklesající Pane, Tĕ máme za svého pána.
Sloka 20:
Ty jsi naše uctívané Božstvo. Proto Tĕ prosím, ó Pane vesmíru, staň se naším Indrou pro dobro krav, brāhmaṇů, polobohů a všech ostatních svatých osob.
Sloka 21:
Podle pokynu Pána Brahmy nyní vykonáme Tvoji obřadnou koupel, kterou Tĕ korunujeme jako Indru. Ó Duše vesmíru, sestoupil jsi do tohoto svĕta, abys odlehčil Zemi od jejího břemene.
Sloka 22-23:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Po přednesení této žádosti matka Surabhi obřadnĕ vykoupala Pána Kṛṣṇu svým mlékem a Indra vodou z nebeské Gaṅgy z chobotu svého sloního přepravce Airāvaty, na pokyn Aditi a dalších matek polobohů. Takto Indra v doprovodu polobohů a velkých mudrců korunoval Pána Kṛṣṇu, potomka Daśārhy, a dal Mu jméno Govinda.
Sloka 24:
Dostavili se tam Tumburu, Nārada a další Gandharvové, společnĕ s Vidyādhary, Siddhy a Cāraṇy, aby opĕvovali slávu Pána Hariho, jež očišťuje celý svĕt. A manželky polobohů spolu radostnĕ tančily na Pánovu počest.
Sloka 25:
Nejvýznamnĕjší polobozi velebili Pána a zasypávali Ho úžasnými sprškami kvĕtů. Všechny tři svĕty pociťovaly nejvyšší spokojenost a krávy smáčely zemský povrch svým mlékem.
Sloka 26:
V řekách tekly různé druhy chutných tekutin, ze stromů prýštil med, jedlé rostliny dozrávaly bez obdĕlávání a hory vydávaly drahokamy, které byly dříve skryté v jejich útrobách.
Sloka 27:
Ó Parīkṣite, milované dítĕ kuruovské dynastie, po obřadné koupeli Pána Kṛṣṇy se všechny živé bytosti, i ty, které jsou od přírody útočné, zcela zbavily svých nepřátelských sklonů.
Sloka 28:
Poté, co král Indra obřadnĕ vykoupal Pána Govindu, který je pánem krav a společenství pastevců, vyžádal si Pánovo svolení a v doprovodu polobohů a dalších vyšších bytostí se vrátil do svého sídla na nebesích.