Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.27.9

Verš

tavāvatāro ’yam adhokṣajeha
bhuvo bharāṇām uru-bhāra-janmanām
camū-patīnām abhavāya deva
bhavāya yuṣmac-caraṇānuvartinām

Synonyma

tava — Tvoje; avatāraḥ — sestoupení; ayam — toto; adhokṣaja — ó transcendentální Pane; iha — do tohoto svĕta; bhuvaḥ — Zemĕ; bharāṇām — kteří představují velké břemeno; uru-bhāra — mnoho kalamit; janmanām — kteří vyvolali; camū-patīnām — vojevůdců; abhavāya — za účelem záhuby; deva — ó Nejvyšší Pane, Osobnosti Božství; bhavāya — ve prospĕch; yuṣmat — Tvým; caraṇa — lotosovým nohám; anuvartinām — tĕch, kdo slouží.

Překlad

Sestupuješ do tohoto svĕta, ó transcendentální Pane, abys hubil vojevůdce, kteří zatĕžují Zemi a kteří jsou příčinou vzniku mnoha hrozných kalamit. Ó Pane, zároveň jednáš pro dobro tĕch, kdo vĕrnĕ slouží Tvým lotosovým nohám.

Význam

Tento verš používá přitažlivý básnický obrat: Je řečeno, že účelem sestoupení Pána Kṛṣṇy do tohoto svĕta je abhava, doslova „neexistence“ nebo „záhuba“ démonských vojevůdců, a zároveň bhava neboli „existence, prosperita“ tĕch, kdo vĕrnĕ slouží Pánovým lotosovým nohám.

Pravá existence, kterou zde vyjadřuje slovo bhava, je sac-cid-ānanda, vĕčná a oplývající blažeností a poznáním. Neznalému pozorovateli se může zdát, že Śrī Kṛṣṇa jednoduše odmĕňuje své následovníky a trestá své nepřátele tak, jak by to mohl dĕlat jakýkoliv obyčejný človĕk. O této konkrétní pochybĕ ohlednĕ Pána obsáhle pojednává šestý zpĕv v souvislosti s tím, jak se Kṛṣṇa bĕhem jedné vesmírné války přiklání na stranu vĕrných polobohů proti nevĕrným démonům. Vaiṣṇavské autority tam jasnĕ vysvĕtlují, že Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti otcem a Pánem všech živých bytostí a že vše, co dĕlá, je tedy ve prospĕch veškeré existence. Pán Kṛṣṇa ve skutečnosti neuvádí nikoho do stavu neexistence; jen potlačuje pošetilé, destruktivní, hmotné jednání tĕch, kdo se vzpĕčují Božím zákonům. Tyto zákony jsou vytvořené tak, aby celému stvoření zajišťovaly prosperitu, harmonii a štĕstí a jejich nedodržování je rušivým jednáním, jež nelze ospravedlnit.

Indra jistĕ doufal, že ho Pán Kṛṣṇa bude počítat mezi oddané, a ne mezi démony – i když vzhledem k jeho jednání se dalo pochybovat, na čí stranĕ vlastnĕ je. Indra si uvĕdomoval tuto možnou pochybu, a proto se snažil, jak nejlépe dovedl, se odevzdat Nejvyššímu Pánu. To uvidíme v příštím verši.