Śrīmad-Bhāgavatam 10.27.11

Z prvního řádku tohoto verše by se těžko dalo vyvodit, že Bůh je něco neosobního, ale že přijímá osobní hmotné tělo. Zde je jasně řečeno, že důvodem, proč Pán přijímá různé podoby, je svacchanda – Jeho vlastní přání nebo přání Jeho oddaných. Neosobní Bůh by těžko dokázal reagovat na osobní přání svých oddaných a nemohl by mít ani svá vlastní přání, neboť přání je charakteristikou osobnosti. To, že Pán osobním způsobem projevuje různé podoby jako odpověď na osobní přání, tedy vyjadřuje, že je věčně osobou a projevuje svá různá transcendentální těla jako výraz své věčné přirozenosti.

Slovní spojení viśuddha-jñāna-mūrtaye je velmi důležité. Mūrti je označení pro podobu Božstva a zde je výslovně řečeno, že Pánova podoba je sama o sobě zcela čistým vědomím. Vědomí je základní duchovní prvek, odlišný od jakýchkoliv hmotných prvků, dokonce i od subtilních či psychologických hmotných prvků: světské mysli, inteligence a falešného ega, což jsou pouhé psychické obaly čistého vědomí. Jelikož Pánovu podobu tvoří čisté vědomí, těžko ji můžeme chápat jako nějaké hmotné tělo podobné těm smrtelným pytlům masa a kostí, které nosíme po tomto světě.

V posledních dvou řádcích tohoto verše je poeticky zdůrazněno slovo sarva, „vše“. Pán je vším: je semenem všeho a Duší každé bytosti. Připojme se tedy i my k Indrovi, který se klaní Pánu.