Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

Modlitby Pána Indry a matky Surabhi

Tato kapitola líčí, jak kráva Surabhi a Indra obřadnĕ koupali Pána Kṛṣṇu poté, co zhlédli Jeho úžasnou moc.

Indra se stydĕl, že na Vṛndāvan zaútočil s prudkou bouří. Potají přišel za Pánem Kṛṣṇou, poklonil se Mu a velebil Ho. Uvedl, že Śrī Kṛṣṇa nikdy není unesen proudem hmotné iluze pocházející z nevĕdomosti, ale přesto přijímá podobu připomínající lidskou a koná různé činnosti, aby zavádĕl náboženské zásady a trestal ničemy. Tímto způsobem ničí pýchu tĕch, kdo si namlouvají, že jsou velkými vládci. Indra dále prohlásil, že Kṛṣṇa je otec, guru a Pán všech živých bytostí a že v podobĕ času je zprostředkovatelem jejich potrestání.

Śrī Kṛṣṇu Indrovy modlitby uspokojily a řekl mu, že indra-yajñu zastavil proto, aby si Indra ve své nadutosti vzpomnĕl na Pána. Ti, kdo jsou omámení hmotným bohatstvím, Ho nikdy nevidí, jak před nimi stojí s žezlem trestu v ruce. Když tedy Pán Kṛṣṇa nĕkomu přeje skutečné štĕstí, připraví ho o jeho bohatství.

Pán Kṛṣṇa Indrovi nařídil, aby opĕt zaujal své postavení na nebesích, které mu náleží, a sloužil tam bez sobectví. Indra pak společnĕ s krávou Surabhi Kṛṣṇu obřadnĕ omyl vodou z nebeské Gangy a mlékem matky Surabhi. Indra a kráva při této příležitosti dali Pánovi jméno Govinda, zatímco polobozi shazovali kvĕty a pronášeli různé modlitby.

Verš

śrī-śuka uvāca
govardhane dhṛte śaile
āsārād rakṣite vraje
go-lokād āvrajat kṛṣṇaṁ
surabhiḥ śakra eva ca

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; govardhane — Govardhan; dhṛte — když byl držen; śaile — kopec; āsārāt — před deštĕm; rakṣite — když byla chránĕna; vraje — Vraja; go-lokāt — z planety krav; āvrajat — přišla; kṛṣṇam — za Kṛṣṇou; surabhiḥ — matka Surabhi; śakraḥ — Indra; eva — také; ca — a.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co Kṛṣṇa zvedl kopec Govardhan a ochránil tak obyvatele Vraji před hrozným deštĕm, přišla za Ním ze své planety Surabhi, matka krav. Indra přišel s ní.

Význam

Slovo go-lokāt zde označuje hmotnou planetu zvanou Goloka, která je plná výjimečných krav. Surabhi se vydala za Pánem Kṛṣṇou s radostí, ale Indra se strachem. Jak stojí v tomto verši, Pán Kṛṣṇa musel použít neobyčejné prostředky, aby ochránil své vṛndāvanské společníky před Indrovým nepřístojným útokem. Indra se jistĕ stydĕl, a byl také nesvůj, protože nevĕdĕl, co ho čeká. Jelikož se zachoval nevhodnĕ, vyhledal s bázní Pána Brahmu, který mu pak nařídil, ať vezme Surabhi z hmotné planety Goloky a jde Kṛṣṇu navštívit.

Verš

vivikta upasaṅgamya
vrīḍītaḥ kṛta-helanaḥ
pasparśa pādayor enaṁ
kirīṭenārka-varcasā

Synonyma

vivikte — na osamĕlém místĕ; upasaṅgamya — poté, co přišel; vrīḍitaḥ — zahanbený; kṛta-helanaḥ — jelikož se dopustil přečinu; pasparśa — dotkl se; pādayoḥ — Jeho nohou; enam — Jeho; kirīṭena — svou helmicí; arka — jako slunce; varcasā — jejíž záře.

Překlad

Indra se velmi stydĕl za svůj přečin proti Pánu. Přišel za Ním na osamĕlém místĕ, padl na zem a položil svou helmici, jež zářila jako slunce, na Pánovy lotosové nohy.

Význam

O konkrétním „osamĕlém místĕ“, kam Indra přišel za Śrī Kṛṣṇou, mluví mudrc Śrī Vaiśampāyana v Hari-vaṁśe (Viṣṇu-parva 19.3): sa dadarśopaviṣṭaṁ vai govardhana-śilā-tale. „Uvidĕl Ho (Kṛṣṇu), jak sedí na úpatí kopce Govardhanu.“

Z komentářů ācāryů chápeme, že Pán Kṛṣṇa chtĕl Indrovi umožnit, aby se s Ním setkal v ústraní, a tak byl ušetřen dalšího ponížení. Indra se přicházel odevzdat a prosit o odpuštĕní a Pán mu dovolil udĕlat to neveřejnĕ.

Verš

dṛṣṭa-śrutānubhāvo ’sya
kṛṣṇasyāmita-tejasaḥ
naṣṭa-tri-lokeśa-mada
idam āha kṛtāñjaliḥ

Synonyma

dṛṣṭa — vidĕná; śruta — slyšená; anubhāvaḥ — moc; asya — tohoto; kṛṣṇasya — Pána Kṛṣṇy; amita — nezmĕrné; tejasaḥ — jehož schopnosti; naṣṭa — zničená; tri-loka — tří svĕtů; īśa — že je pánem; madaḥ — jeho omámenost; idam — tato slova; āha — pronesl; kṛta-añjaliḥ — s dlanĕmi sepnutými k modlitbĕ.

Překlad

Indra tou dobou již slyšel o transcendentální moci všemohoucího Kṛṣṇy a vidĕl ji na vlastní oči, což zničilo jeho pýchu, že je pánem tří svĕtů. Sepjal ruce k modlitbĕ a promluvil k Pánu.

Verš

indra uvāca
viśuddha-sattvaṁ tava dhāma śāntaṁ
tapo-mayaṁ dhvasta-rajas-tamaskam
māyā-mayo ’yaṁ guṇa-sampravāho
na vidyate te grahaṇānubandhaḥ

Synonyma

indraḥ uvāca — Indra řekl; viśuddha-sattvam — projevující transcendentální dobro; tava — Tvoje; dhāma — podoba; śāntam — nemĕnná; tapaḥ-mayam — oplývající poznáním; dhvasta — zničená; rajaḥ — kvalita vášnĕ; tamaskam — a kvalita nevĕdomosti; māyā-mayaḥ — založené na klamu; ayam — toto; guṇa — kvalit hmotné přírody; sampravāhaḥ — silné proudĕní; na vidyate — není přítomné; te — v Tobĕ; agrahaṇa — nevĕdomostí; anubandhaḥ — které je vyvolané.

Překlad

Král Indra řekl: Tvoji transcendentální podobu, projev čistého dobra, nenarušují žádné zmĕny. Září poznáním a je prostá vásnĕ a nevĕdomosti. V Tobĕ neexistuje silné proudĕní kvalit hmotné přírody založené na klamu a nevĕdomosti.

Význam

Významný komentátor Bhāgavatamu Śrīla Śrīdhara Svāmī mistrnĕ vysvĕtlil sanskrtské komponenty tohoto hlubokého verše.

Sanskrtské slovo dhāma má nĕkolik významů: a) bydlištĕ, dům, sídlo a tak podobnĕ; b) oblíbená vĕc nebo osoba, radost či potĕšení; c) podoba či vzhled; d) moc, síla, majestát, sláva, záře či svĕtlo.

Co se týče prvních významů, Vedānta-sūtra uvádí, že Absolutní Pravda je zdrojem a místem spočinutí veškeré existence. V prvním verši Bhāgavatamu je řečeno, že touto Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa sice žije ve svém vlastním dhāmu neboli sídle zvaném Kṛṣṇaloka, ale zároveň je sám sídlem veškeré existence, což potvrzuje i Arjuna v Bhagavad-gītĕ, kde Kṛṣṇu oslovuje výrazem paraṁ dhāma, „nejvyšší sídlo“.

Samotné jméno Kṛṣṇa označuje dokonale přitažlivou osobu. Pán Kṛṣṇa jako zdroj veškeré krásy a potĕšení je tedy nepochybnĕ „oblíbená vĕc nebo osoba, radost či potĕšení“. V konečném smyslu se tato označení mohou vztahovat jedinĕ na Kṛṣṇu.

Dhāma také vyjadřuje podobu či vzhled a když Indra přednášel tyto modlitby, vidĕl Kṛṣṇovu podobu přímo před sebou.

Védská literatura jasnĕ vysvĕtluje, že moc, síla, majestát a záře Pána Kṛṣṇy jsou obsažené v Jeho transcendentálním tĕle, a tak dosvĕdčují Jeho nekonečnou slávu.

Śrīla Śrīdhara Svāmī všechny tyto významy slova dhāma znamenitĕ shrnul tím, že mu jako synonymum přiřadil sanskrtský pojem svarūpa. Slovo svarūpa znamená „vlastní podoba či tvar“ a také „vlastní stav, charakter či povaha“. Jelikož se Pán Kṛṣṇa jako čistĕ duchovní osoba neliší od svého tĕla, není mezi Ním a Jeho viditelnou podobou absolutnĕ žádný rozdíl. Oproti tomu my podmínĕné duše v tomto hmotném svĕtĕ se všechny od svých tĕl výraznĕ lišíme, ať jsou ta tĕla mužská, ženská, černá, bílá nebo jakákoliv jiná. Všichni jsme vĕčné duše lišící se od svých dočasných tĕl, která snadno podléhají zániku.

Když se slovo svarūpa vztahuje na nás, označuje hlavnĕ naši duchovní podobu, protože naše „vlastní podoba“ je náš vĕčný „vlastní stav, charakter či povaha“. Svarūpou se tedy nazývá osvobozený stav, kdy vnĕjší podoba živé bytosti odpovídá její nejhlubší duchovní povaze. V první řadĕ se však tento pojem vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. To vše v tomto verši podle Śrīdhara Svāmīho vyjadřují slova tava dhāma.

Śrīdhara Svāmī také vysvĕtlil, že slovo śāntam zde znamená „se stále stejnou podobou“. Śāntam může rovnĕž znamenat „nerozrušený, bez vášnĕ, očištĕný“. Podle védské filosofie jsou všechny zmĕny v tomto svĕtĕ způsobené vlivem vášnĕ a nevĕdomosti. Vášnivá kvalita je tvořivá a nevĕdomá kvalita je ničivá, zatímco kvalita dobra, sattva, je klidná a udržuje. Tento verš mnoha způsoby zdůrazňuje, že Pán Kṛṣṇa je mimo kvality přírody – to vyjadřují slova viśuddha-sattvam, śāntam, dhvasta-rajas-tamaskam a guṇa-sampravāho na vidyate te. My jsme na rozdíl od Kṛṣṇy s kvalitami přírody ve styku, a proto přecházíme z jednoho tĕla do druhého. Všechny přemĕny hmotných podob jsou vynucené kvalitami přírody, které uvádí do chodu vliv času. Proto ten, kdo je osvobozený od hmotných kvalit přírody, nepodléhá zmĕnám a je vĕčnĕ spokojený v blažené duchovní existenci. Slovo śāntam tedy vyjadřuje, že Pána nerozrušují žádné zmĕny, neboť na Nĕj nepůsobí vliv hmotných kvalit přírody.

Základem silného proudĕní hmotných kvalit – vášnĕ, poštilosti a svĕtské zbožnosti – je podle tohoto verše agrahaṇa, což Śrīla Śrīdhara Svāmī překládá jako „nevĕdomost“. Jelikož sanskrtský kořen graḥ znamená „brát, přijímat, uchopovat či porozumĕt“, znamená grahaṇa „pochytit“ přesnĕ ve smyslu „pochopit určitou myšlenku či skutečnost“. Agrahaṇa zde tedy poukazuje na neschopnost chápat své duchovní postavení, která je příčinou pádu do divokých proudů hmotné existence.

Další význam slova agrahaṇa získáme, když z nĕho udĕláme složeninu agra-haṇa. Agra znamená „první, nejvyšší či nejlepší“ a hana znamená „zabíjení“. Nejlepší částí naší existence je čistá duše, která je vĕčná, oproti dočasnému hmotnému tĕlu a mysli. Ten, kdo upřednostňuje hmotnou existenci před vĕdomím Kṛṣṇy, tedy vlastnĕ zabíjí nejlepší část sebe sama, duši, jež se ve svém čistém stavu může tĕšit z vĕdomí Kṛṣṇy bez omezení.

Śrīla Śrīdhara Svāmī přeložil výraz tapo-mayam jako „plný poznání“. Slovo tapas, které obvykle označuje „askezi“, je odvozené ze sanskrtského slovesa tap, o nĕmž lze souhrnnĕ říct, že poukazuje na různé funkce slunce. Tap znamená „pálit, svítit, hřát a tak dále“. Nejvyšší Pán je vĕčnĕ dokonalý, takže zde tapo-mayam nevyjadřuje, že Jeho transcendentální tĕlo je určené pro podstupování askze, neboť tomu se vĕnují podmínĕné duše, aby se očistily nebo aby nabyly určité schopnosti. Všemohoucí, dokonalá bytost se ani neočišťuje, ani nezískává moc – je vĕčnĕ čistá a všemocná. Śrīdhara Svāmī tedy inteligentnĕ pochopil, že v tomto případĕ slovo tapas označuje osvĕtlující vliv slunce a tedy vyjadřuje, že Pánovo tĕlo, které vydává vlastní záři, je vševĕdoucí. Svĕtlo je bĕžný symbol poznání. Pánova duchovní záře nesvĕtluje pouze fyzicky, jako je tomu v případĕ svíčky nebo žárovky; důležitĕjší je, že Pánovo tĕlo osvĕtluje naše vĕdomí dokonalým poznáním, neboť Pánova záře sama o sobĕ představuje dokonalé poznání.

Skládáme uctivé poklony u lotosových nohou Śrīly Śrīdhara Svāmīho a dĕkujeme mu za jeho vysvĕtlující poznámky k tomuto verši.

Verš

kuto nu tad-dhetava īśa tat-kṛtā
lobhādayo ye ’budha-linga-bhāvāḥ
tathāpi daṇḍaṁ bhagavān bibharti
dharmasya guptyai khala-nigrahāya

Synonyma

kutaḥ — jak; nu — jistĕ; tat — toho (existence hmotného tĕla); hetavaḥ — příčiny; īśa — ó Pane; tat-kṛtāḥ — vytvořené stykem s hmotným tĕlem; lobha-ādayaḥ — chamtivost a tak dále; ye — které; abudha — nevĕdomé osoby; linga-bhāvāḥ — příznaky; tathā api — nicménĕ; daṇḍam — potrestání; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; bibharti — udílí; dharmasya — zásad náboženství; guptyai — kvůli ochranĕ; khala — ničemů; nigrahāya — kvůli potrestání.

Překlad

Jak by tedy v Tobĕ mohly existovat příznaky nevĕdomé osoby, jako jsou chamtivost, chtíč, hnĕv a závist, které vznikají na základĕ dřívĕjšího pohroužení živé bytosti v hmotné existenci a které ji do ní dále zaplétají? Přesto však jako Nejvyšší Pán udílíš tresty, abys chránil náboženské zásady a krotil ničemy.

Význam

Toto Indrovo složité filosofické prohlášení lze analyzovat takto: V prvním řádku tohoto verše Indra navazuje na hlavní myšlenku vyjádřenou na konci verše předchozího – že mocné proudy hmotné existence, které se zakládají na nevĕdomosti, nemohou v Nejvyšším Pánu existovat. Slova tad-dhetavaḥ a tat-kṛtāḥ vyjadřují, že nĕco způsobuje projevení kvalit přírody a že zároveň se tyto kvality stávají příčinou toho, co je vyvolalo. Ve druhém řádku čteme, že hmotné emoce, jako chamtivost, chtíč, závist a hnĕv, způsobují projevení kvalit přírody, a že kvality jsou tím, co vzbuzuje tyto emoce.

Tento zdánlivý paradox má toto vysvĕtlení: Když se podmínĕná duše rozhodne být ve styku s hmotnými vlastnostmi, tyto vlastnosti ji znečistí. To uvádí Gītā (13.22): kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu. Například muž se může v přítomnosti svůdné ženy podvolit svým nižším pudům a snažit se užívat si s ní sexu. Kvůli jeho rozhodnutí být ve styku s nižšími kvalitami přírody se v nĕm tyto kvality velmi mocnĕ projeví. Přemůže ho chtíč a cítí nutkání pokoušet se znovu a znovu svou palčivou touhu uspokojit. Jelikož se jeho mysl nakazila chtíčem, bude vše, co dĕlá, co si myslí a co říká, ovlivnĕné jeho silnou připoutaností k sexu. To znamená, že jeho volba stýkat se s chtivými kvalitami přírody způsobila, že se v nĕm mocnĕ projevují, a nakonec ho právĕ tyto chtivé kvality přinutí přijmout další hmotné tĕlo, které bude pro činnosti ovládané tĕmito kvalitami vhodné.

Nižší vlastnosti, jako je chtíč, chamtivost, hnĕv a závist, jsou abudha-liṅga-bhāvāḥ, příznaky nevĕdomosti. Jak vyjádřil Śrīla Śrīdhara Svāmī ve svém komentáři, projev kvalit přírody se rovná projevu určitého hmotného tĕla. Celá védská literatura jasnĕ vysvĕtluje, že podmínĕná duše dostává určité tĕlo, opouští je a přijímá další jen proto, že je ve styku s kvalitami přírody (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya). Když tedy říkáme, že nĕkdo má nĕco společného s kvalitami přírody, znamená to, že přijímá určitá tĕla odpovídající příslušným hmotným vlastnostem, se kterými je ve spojení.

Neznalý přihlížející by si mohl Kṛṣṇovu zábavu zvednutí kopce Govardhanu vyložit zjednodušenĕ: Obyvatelé Vṛndāvanu museli podle védských zásad provádĕt jisté obĕti pro boha nebes, Indru. Malý Kṛṣṇa ignoroval Indrovo postavení a přivlastnil si všechny obĕtiny pro vlastní potĕšení. Když se Indra pokusil Kṛṣṇu a Jeho společníky potrestat, Pán zmařil jeho pokus, pokořil ho a připravil ho o hrdost i o prostředky.

Tento povrchní výklad však tento verš vyvrací. Pán Indra zde oslovuje Śrī Kṛṣṇu jako bhagavāna a tím dává najevo, že není obyčejné dítĕ, ale ve skutečnosti Bůh. To, že Kṛṣṇa Indru potrestal, patřilo k Jeho poslání chránit náboženské zásady a krotit zlovolné osoby; nejednalo se o projev hmotného hnĕvu nebo chamtivosti po obĕtinách určených pro Indru. Śrī Kṛṣṇa je čistou duchovní existencí a Jeho prostou, vznešenou touhou je zapojit všechny živé bytosti do dokonalého a blaženého života s vĕdomím Kṛṣṇy. Kṛṣṇova touha vzbudit v nás vĕdomí Kṛṣṇy není egoistická, protože Kṛṣṇa je v konečném smyslu vším a vĕdomí Kṛṣṇy je objektivnĕ tím nejlepším vĕdomím. Pán Indra je ve skutečnosti Kṛṣṇův pokorný služebník a nyní si tuto pravdu začíná připomínat.

Verš

pitā gurus tvaṁ jagatām adhīśo
duratyayaḥ kāla upātta-daṇḍaḥ
hitāya cecchā-tanubhiḥ samīhase
mānaṁ vidhunvan jagad-īśa-māninām

Synonyma

pitā — otec; guruḥ — duchovní učitel; tvam — Ty; jagatām — celého vesmíru; adhīśaḥ — nejvyšší vládce; duratyayaḥ — nepřemožitelný; kālaḥ — čas; upātta — udílející; daṇḍaḥ — trest; hitāya — ve prospĕch; ca — a; icchā — které přijímáš ze své svobodné vůle; tanubhiḥ — svými transcendentálními podobami; samīhase — usilující; mānam — pýchu; vidhunvan — odstraňující; jagat-īśa — pány vesmíru; māninām — tĕch, kteří se pokládají za.

Překlad

Jsi otec a duchovní učitel celého tohoto vesmíru a také jeho svrchovaný vládce. Jsi nepřemožitelný čas udílející tresty hříšníkům v jejich prospĕch. Ve svých různých inkarnacích, které si vybíráš z vlastní svobodné vůle, jednáš ráznĕ, abys odstranil pýchu tĕch, kdo se pokládají za pány tohoto svĕta.

Význam

Významné je zde slovo hitāya. Pán Kṛṣṇa chrání náboženství a trestá zlovolné pro dobro celého vesmíru. Pošetilí falešní knĕží, kterým se nedostává víry, Boha kritizují, když působením přírody trestá živé bytosti. Ale ať je Pán Kṛṣṇa trestá nepřímo skrze přírodu nebo přímo ve svých inkarnacích, jak se o tom mluví zde, má plné právo to dĕlat, protože je otcem, duchovním učitelem a nejvyšším vládcem celého vesmíru. Další způsob, jak potlačuje mylné pokusy podmínĕných duší založit království Boha bez Boha, je prostřednictvím svého aspektu nepřemožitelného času. Říká se: „Škoda každé rány, která padne vedle“ a to je pravda. Ve skutečnosti je to Pánova milost, že si dává tu práci s nápravou našeho špatného chování, i když lidé bez víry Jeho otcovskou bdĕlost kritizují.

Verš

ye mad-vidhājñā jagad-īśa-māninas
tvāṁ vīkṣya kāle ’bhayam āśu tan-madam
hitvārya-mārgaṁ prabhajanty apasmayā
īhā khalānām api te ’nuśāsanam

Synonyma

ye — ti, kdo; mat-vidha — jako já; ajñāḥ — pošetilci; jagat-īśa — za pány vesmíru; māninaḥ — klamnĕ se pokládající; tvām — Tebe; vīkṣya — když vidí; kāle — v čase (strachu); abhayam — nebojácného; āśu — rychle; tat — své; madam — pýchy; hitvā — poté, co se vzdají; ārya — oddaných, kteří dĕlají pokrok v duchovním životĕ; mārgam — cestou; prabhajanti — vydávají se bez výhrad; apa-smayāḥ — zbavení pýchy; īhā — činnost; khalānām — zlotřilých; api — jistĕ; te — od Tebe; anuśāsanam — poučení.

Překlad

I pošetilci jako já, kteří se pyšnĕ považují za pány vesmíru, se rychle zbaví své namyšlenosti a vydají se cestou duchovního pokroku, když vidí, jak jsi nebojácný i tváří v tvář času. Trestáš tedy ničemy jen proto, abys je poučil.

Význam

V dĕjinách najdeme mnoho příkladů, jak svrchovaná autorita ničí pýchů pošetilců. Vůdci moderního svĕta spolu pyšnĕ bojují, a uvádĕjí tak obyčejné lidi do horšího nebezpečí než kdy dřív. Také Indra, který byl pyšný na své zdánlivĕ vyznamné postavení, opovážil ohrozit životy nevinných obyvatel Vṛndāvanu s použitím hrozných zbraní, až Nejvyšší Pán svou pohotovou reakcí jeho povýšenost pokořil.

V dnešní dobĕ jsou obvykle vlády v západních zemích voleny demokratickým způsobem a vzhledem k tomu sdílejí masy lidu osud svých vůdců. Když se pyšní vůdci uchylují k násilí, lidé, kteří je zvolili, nesou tíži následků jejich agresivních rozhodnutí. Proto by lidé v demokratických zemích svĕta mĕli volit Kṛṣṇy si vĕdomé vůdce, kteří zavedou vládu ve shodĕ s Božími zákony. Jinak budou materialističtí vůdci neteční k vůli Nejvyššího Pána nepochybnĕ potrestáni v podobĕ různých pohrom a lidé, kteří je zvolili, ponesou zodpovĕdnost za jejich počínání a budou se tedy podílet i na jejich utrpení.

Ironické je, že v moderních demokratických zemích se nejen sami vůdci považují za vládce vesmíru, ale masy lidu, jež berou vůdce jen jako své představitele, nikoliv jako představitele Boha, se také považují za vládce svého státu. Trest, o kterém se mluví v tomto verši, se tedy v moderním svĕtĕ víc než kdykoliv jindy vztahuje i na obyčejné lidi.

Moderní človĕk by nemĕl dopustit, aby se stal jen ukázkou moci přírody, která ho svrhne z jeho pyšného postavení. Mĕl by radĕji pokornĕ plnit vůli všepřitažlivé Osobnosti Božství, Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy, a vítat novou epochu duševního zdraví, vyrovnanosti a všeobecného osvícení.

Verš

sa tvaṁ mamaiśvarya-mada-plutasya
kṛtāgasas te ’viduṣaḥ prabhāvam
kṣantuṁ prabho ’thārhasi mūḍha-cetaso
maivaṁ punar bhūn matir īśa me ’satī

Synonyma

saḥ — On; tvam — Ty; mama — mĕ; aiśvarya — vládu; mada — v omámenosti; plutasya — utopeného; kṛta — když spáchal; āgasaḥ — hříšný přečin; te — Tvůj; aviduṣaḥ — neznající; prabhāvam — transcendentální vliv; kṣantum — odpustit; prabho — ó Pane; atha — proto; arhasi — mĕl bys; mūḍha — pošetilá; cetasaḥ — jehož inteligence; — nikdy; evam — takto; punaḥ — znovu; bhūt — nechť se stane; matiḥ — vĕdomí; īśa — ó Pane; me — mé; asatī — nečisté.

Překlad

Topil jsem se v pýše na svou vládnoucí moc a neznal jsem Tvou vznešenost, a tak jsem se proti Tobĕ dopustil přečinu. Prosím odpusť mi to, ó Pane. Má inteligence byla zmatená, ale nechť se již nikdy mé vĕdomí takto neznečistí.

Význam

Pán Kṛṣṇa sice zvednutím kopce Govardhanu ochránil obyvatele Vraji, ale samotného Indru ještĕ nepotrestal. Indra se bál, že by Śrī Kṛṣṇa mohl kdykoliv povolat Vivasvānova syna Yamarāje, jenž trestá ty, kdo se nestydí porušovat zákony Boha.

Indra mĕl nemalý strach, a tak prosil Pána o odpuštĕní s odůvodnĕním, že jedinĕ Kṛṣṇova milost ho může očistit – že on sám je příliš tvrdohlavý na to, aby si vzal ponaučení z pouhého trestu.

Pravda je, že i když se v tomto případĕ Indra zachoval pokornĕ, jeho srdce ještĕ nebylo úplnĕ očištĕné. Pozdĕji v tomto zpĕvu uvidíme, jak Pán Kṛṣṇa jednou vzal z Indrova království kvĕt pārijāta a nebohý Indra opĕt proti Nejvyšší Osobnosti Božství zareagoval násilnĕ. Proto bychom se mĕli ucházet o návrat do našeho vĕčného domova v Kṛṣṇovĕ království a nezaplétat se v nedokonalém životĕ hmotných bohů.

Verš

tavāvatāro ’yam adhokṣajeha
bhuvo bharāṇām uru-bhāra-janmanām
camū-patīnām abhavāya deva
bhavāya yuṣmac-caraṇānuvartinām

Synonyma

tava — Tvoje; avatāraḥ — sestoupení; ayam — toto; adhokṣaja — ó transcendentální Pane; iha — do tohoto svĕta; bhuvaḥ — Zemĕ; bharāṇām — kteří představují velké břemeno; uru-bhāra — mnoho kalamit; janmanām — kteří vyvolali; camū-patīnām — vojevůdců; abhavāya — za účelem záhuby; deva — ó Nejvyšší Pane, Osobnosti Božství; bhavāya — ve prospĕch; yuṣmat — Tvým; caraṇa — lotosovým nohám; anuvartinām — tĕch, kdo slouží.

Překlad

Sestupuješ do tohoto svĕta, ó transcendentální Pane, abys hubil vojevůdce, kteří zatĕžují Zemi a kteří jsou příčinou vzniku mnoha hrozných kalamit. Ó Pane, zároveň jednáš pro dobro tĕch, kdo vĕrnĕ slouží Tvým lotosovým nohám.

Význam

Tento verš používá přitažlivý básnický obrat: Je řečeno, že účelem sestoupení Pána Kṛṣṇy do tohoto svĕta je abhava, doslova „neexistence“ nebo „záhuba“ démonských vojevůdců, a zároveň bhava neboli „existence, prosperita“ tĕch, kdo vĕrnĕ slouží Pánovým lotosovým nohám.

Pravá existence, kterou zde vyjadřuje slovo bhava, je sac-cid-ānanda, vĕčná a oplývající blažeností a poznáním. Neznalému pozorovateli se může zdát, že Śrī Kṛṣṇa jednoduše odmĕňuje své následovníky a trestá své nepřátele tak, jak by to mohl dĕlat jakýkoliv obyčejný človĕk. O této konkrétní pochybĕ ohlednĕ Pána obsáhle pojednává šestý zpĕv v souvislosti s tím, jak se Kṛṣṇa bĕhem jedné vesmírné války přiklání na stranu vĕrných polobohů proti nevĕrným démonům. Vaiṣṇavské autority tam jasnĕ vysvĕtlují, že Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti otcem a Pánem všech živých bytostí a že vše, co dĕlá, je tedy ve prospĕch veškeré existence. Pán Kṛṣṇa ve skutečnosti neuvádí nikoho do stavu neexistence; jen potlačuje pošetilé, destruktivní, hmotné jednání tĕch, kdo se vzpĕčují Božím zákonům. Tyto zákony jsou vytvořené tak, aby celému stvoření zajišťovaly prosperitu, harmonii a štĕstí a jejich nedodržování je rušivým jednáním, jež nelze ospravedlnit.

Indra jistĕ doufal, že ho Pán Kṛṣṇa bude počítat mezi oddané, a ne mezi démony – i když vzhledem k jeho jednání se dalo pochybovat, na čí stranĕ vlastnĕ je. Indra si uvĕdomoval tuto možnou pochybu, a proto se snažil, jak nejlépe dovedl, se odevzdat Nejvyššímu Pánu. To uvidíme v příštím verši.

Verš

namas tubhyaṁ bhagavate
puruṣāya mahātmane
vāsudevāya kṛṣṇāya
sātvatāṁ pataye namaḥ

Synonyma

namaḥ — poklony; tubhyam — Tobĕ; bhagavate — Nejvyšší Osobnosti Božství; puruṣāya — Pánu, jenž sídlí v srdcích všech bytostí; mahā-ātmane — velké Duši; vāsudevāya — tomu, jenž sídlí všude; kṛṣṇāya — Śrī Kṛṣṇovi; sātvatām — yaduovské dynastie; pataye — vládci; namaḥ — poklony.

Překlad

Klaním se Tobĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství, velké Duši, jež prostupuje vším a sídlí v srdci každé bytosti. Klaním se Ti, ó Kṛṣṇo, vládce yaduovské dynastie.

Verš

svacchandopātta-dehāya
viśuddha-jñāna-mūrtaye
sarvasmai sarva-bījāya
sarva-bhūtātmane namaḥ

Synonyma

sva — svých (oddaných); chanda — podle přání; upātta — jenž přijímá; dehāya — svá transcendentální tĕla; viśuddha — dokonale čisté; jñāna — poznání; mūrtaye — jehož podoba; sarvasmai — Jemu, který je vším; sarva-bījāya — který je semenem všeho; sarva-bhūta — všech stvořených bytostí; ātmane — který je Duší sídlící v nitru; namaḥ — poklony.

Překlad

Klaním se tomu, jenž přijímá transcendentální tĕla podle přání svých oddaných, jehož podoba je sama o sobĕ čistým vĕdomím, jenž je vším, jenž je semenem všeho a jenž je Duší všech bytostí.

Význam

Z prvního řádku tohoto verše by se tĕžko dalo vyvodit, že Bůh je nĕco neosobního, ale že přijímá osobní hmotné tĕlo. Zde je jasnĕ řečeno, že důvodem, proč Pán přijímá různé podoby, je svacchanda – Jeho vlastní přání nebo přání Jeho oddaných. Neosobní Bůh by tĕžko dokázal reagovat na osobní přání svých oddaných a nemohl by mít ani svá vlastní přání, neboť přání je charakteristikou osobnosti. To, že Pán osobním způsobem projevuje různé podoby jako odpovĕď na osobní přání, tedy vyjadřuje, že je vĕčnĕ osobou a projevuje svá různá transcendentální tĕla jako výraz své vĕčné přirozenosti.

Slovní spojení viśuddha-jñāna-mūrtaye je velmi důležité. Mūrti je označení pro podobu Božstva a zde je výslovnĕ řečeno, že Pánova podoba je sama o sobĕ zcela čistým vĕdomím. Vĕdomí je základní duchovní prvek, odlišný od jakýchkoliv hmotných prvků, dokonce i od subtilních či psychologických hmotných prvků: svĕtské mysli, inteligence a falešného ega, což jsou pouhé psychické obaly čistého vĕdomí. Jelikož Pánovu podobu tvoří čisté vĕdomí, tĕžko ji můžeme chápat jako nĕjaké hmotné tĕlo podobné tĕm smrtelným pytlům masa a kostí, které nosíme po tomto svĕtĕ.

V posledních dvou řádcích tohoto verše je poeticky zdůraznĕno slovo sarva, „vše“. Pán je vším: je semenem všeho a Duší každé bytosti. Připojme se tedy i my k Indrovi, který se klaní Pánu.

Verš

mayedaṁ bhagavan goṣṭha-
nāśāyāsāra-vāyubhiḥ
ceṣṭitaṁ vihate yajñe
māninā tīvra-manyunā

Synonyma

mayā — mnou; idam — toto; bhagavan — ó Pane; goṣṭha — Tvého společenství pastevců; nāśāya — za účelem zničení; āsāra — prudkým deštĕm; vāyubhiḥ — a vĕtrem; ceṣṭitam — vykonané; vihate — když byla narušena; yajñe — má obĕť; māninā — (mnou,) který jsem byl pyšný; tīvra — divoký; manyunā — jehož hnĕv.

Překlad

Můj milý Pane, když byla narušena má obĕť, rozlítil jsem se, protože jsem byl pyšný. Proto jsem se pokusil zničit Tvé společenství pastevců prudkým deštĕm a vĕtrem.

Verš

tvayeśānugṛhīto ’smi
dhvasta-stambho vṛthodyamaḥ
īśvaraṁ gurum ātmānaṁ
tvām ahaṁ śaraṇaṁ gataḥ

Synonyma

tvayā — Tebou; īśa — ó Pane; anugṛhītaḥ — obdařený milostí; asmi — jsem; dhvasta — zničená; stambhaḥ — má pýcha; vṛthā — bezvýsledný; udyamaḥ — můj pokus; īśvaram — Nejvyššímu Pánovi; gurum — duchovnímu učiteli; ātmānam — pravému vlastnímu Já; tvām — k Tobĕ; aham — já; śaraṇam — do útočištĕ; gataḥ — přišel jsem.

Překlad

Ó Pane, tím, že jsi zničil mou pýchu a překazil můj pokus (postrestat Vṛndāvan), jsi mi projevil milost. Nyní přicházím k Tobĕ, Nejvyšší Pane, duchovní učiteli a Nejvyšší Duše, přijmout útočištĕ.

Verš

śrī-śuka uvāca
evaṁ saṅkīrtitaḥ kṛṣṇo
maghonā bhagavān amum
megha-gambhīrayā vācā
prahasann idam abravīt

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — takto; saṅkīrtitaḥ — oslavovaný; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; maghonā — Indrou; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; amum — jemu; megha — jako mraky; gambhīrayā — vážnými; vācā — slovy; prahasan — s úsmĕvem; idam — následující; abravīt — pravil.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož Indra takto oslavoval, se usmál a pak k nĕmu promluvil hlasem dunícím jako mraky.

Význam

I když v této zábavĕ Pán Kṛṣṇa vypadal jako malý chlapec, slova megha-gambhīrayā vācā vyjadřují, že k Indrovi promluvil hlubokým, dunivým hlasem Nejvyššího Pána.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
mayā te ’kāri maghavan
makha-bhaṅgo ’nugṛhṇatā
mad-anusmṛtaye nityaṁ
mattasyendra-śriyā bhṛśam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; mayā — Mnou; te — tobĕ; akāri — bylo učinĕno; maghavan — Můj milý Indro; makha — tvé obĕti; bhaṅgaḥ — zastavení; anugṛhṇatā — jednající tak, abych ti projevil milost; mat-anusmṛtaye — kvůli vzpomínání na Mĕ; nityam — neustálého; mattasya — omámeného; indra-śriyā — bohatstvím Indry; bhṛśam — velmi.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Indro, obĕť, která ti byla určená, jsem zastavil ze své milosti. Byl jsi velmi omámený svým bohatstvím nebeského krále a Já jsem chtĕl, abys neustále vzpomínal na Mĕ.

Význam

Podle Śrīdhara Svāmīho zde spolu Indra a Pán Kṛṣṇa mluví od srdce. Indra vyjevil Pánu svou mysl a nyní podobnĕ Pán Kṛṣṇa vyjevuje svůj zámĕr.

V 11. sloce této kapitoly Indra zdůraznil, že Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti vším, takže podle Indrova vlastního mĕřítka je zapomenutí na Pána Kṛṣṇu jasným šílenstvím. Když nám Nejvyšší Pán připomíná svou svrchovanou existenci, nedĕlá si tak pyšnĕ reklamu jako nĕjaký svĕtský politik nebo bavič. Pán je spokojený ve své vlastní nekonečné existenci a nás se z lásky snaží přivést zpátky k naší dokonalé existenci v úloze Jeho vĕčných společníků.

Z pohledu Boha je i mocný nebeský král Indra pouhé dítĕ – a ještĕ k tomu zlobivé – a tak Pán jako starostlivý otec své dítĕ potrestal a přivedl zpátky k duševnímu zdraví, vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

mām aiśvarya-śrī-madāndho
daṇḍa pāṇiṁ na paśyati
taṁ bhraṁśayāmi sampadbhyo
yasya cecchāmy anugraham

Synonyma

mām — Mĕ; aiśvarya — svou mocí; śrī — a bohatstvím; mada — kvůli omámenosti; andhaḥ — zaslepený; daṇḍa — se žezlem trestu; pāṇim — v ruce; na paśyati — ten, kdo nevidí; tam — jeho; bhraṁśayāmi — nechávám poklesnout; sampadbhyaḥ — z úrovnĕ jeho hmotných výdobytků; yasya — pro nĕhož; ca — a; icchāmi — přeji si; anugraham — prospĕch.

Překlad

Ten, kdo je oslepený omamným vlivem své moci a bohatství, Mĕ nevidí stát nablízku se žezlem trestu v ruce. Pokud mu přeji skutečné dobro, svrhnu ho z jeho hmotnĕ požehnaného postavení.

Význam

Nĕkdo může namítat: „Bůh by si mĕl přát skutečné dobro všech, tak proč Pán Kṛṣṇa v tomto verši říká, že zbavuje opojného bohatství toho, kdo má získat Jeho milost? Proč neřekne, že vezme bohatství všem a že všem požehná?“ Na druhou stranu můžeme poukázat na to, že se nikdo nevyhne smrti, takže Pán Kṛṣṇa bere všem jejich bohatství a pýchu. Když ale vztáhneme Jeho prohlášení na události v průbĕhu současného života, před smrtí, můžeme si poukázat Kṛṣṇa výrok v Bhagavad-gītĕ (4.11): ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. „Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdá.“ Pán Kṛṣṇa přeje dobro všem, ale když tady říká yasya cecchāmy anugraham, „toho, jemuž přeji prospĕch,“ rozumí se, že mluví o osobách, které svým jednáním a uvažováním projevily touhu získat duchovní prospĕch. Pán Kṛṣṇa chce, aby všichni byli šťastní s vĕdomím Kṛṣṇy, ale jakmile vidí, že nĕkdo sám touží po duchovním štĕstí, pak ho takové osobĕ obzvlášť přeje. To je přirozené jednání ve vztahu, v souladu s Pánovým prohlášením samo 'haṁ sarva-bhūteṣu – „Zaujímám stejný postoj ke všem živým bytostem.“ (Bg. 9.29)

Verš

gamyatāṁ śakra bhadraṁ vaḥ
kriyatāṁ me ’nuśāsanam
sthīyatāṁ svādhikāreṣu
yuktair vaḥ stambha-varjitaiḥ

Synonyma

gamyatām — můžete jít; śakra — ó Indro; bhadram — štĕstí; vaḥ — vám; kriyatām — mĕli byste vykonat; me — Můj; anuśāsanam — pokyn; sthīyatām — můžete zůstat; sva — ve svém; adhikāreṣu — postavení s příslušnými povinnostmi; yuktaiḥ — rozvážnĕ zamĕstnaní; vaḥ — své; stambha — pýchy; varjitaiḥ — prostí.

Překlad

Teď můžeš, Indro, jít. Vykonej Můj pokyn a setrvej v postavení nebeského krále, které ti bylo svĕřeno. Buď ale rozvážný a nepropadej pýše.

Význam

Pán Kṛṣṇa zde oslovuje Indru v množném čísle (vaḥ), protože tento vážný pokyn mĕl být ponaučením pro všechny polobohy.

Verš

athāha surabhiḥ kṛṣṇam
abhivandya manasvinī
sva-santānair upāmantrya
gopa-rūpiṇam īśvaram

Synonyma

atha — potom; āha — promluvila; surabhiḥ — matka krav, Surabhi; kṛṣṇam — ke Kṛṣṇovi; abhivandya — když vzdala úctu; manasvinī — s klidnou myslí; sva-santānaiḥ — se svým potomstvem, kravami; upāmantrya — poté, co si vyžádala Jeho pozornost; gopa-rūpiṇam — v podobĕ pasáčka krav; īśvaram — k Nejvyššímu Pánu.

Překlad

Potom se Pánu Kṛṣṇovi poklonila matka Surabhi se svými potomky, kravami. Tato vznešená paní Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž před ní stál jako pasáček krav, uctivĕ požádala o pozornost a oslovila Ho.

Význam

Sdĕlení, že nebeská kráva Surabhi přišla za Pánem Kṛṣṇou se svým potomstvem (sva-santānaiḥ), poukazuje na transcendentální krávy, které si s Pánem Kṛṣṇou hrají ve Vṛndāvanu. I když jsou Kṛṣṇovy krávy transcendentální, nebeská kráva Surabhi na nĕ s láskou hledĕla – tak jako samotný Pán Kṛṣṇa – jako na své příbuzné. Jelikož mĕl Pán Kṛṣṇa podobu pasáčka, celá situace byla velmi příhodná a Surabhi využila příležitosti k tomu, aby přednesla tyto modlitby.

Verš

surabhir uvāca
kṛṣṇa kṛṣṇa mahā-yogin
viśvātman viśva-sambhava
bhavatā loka-nāthena
sa-nāthā vayam acyuta

Synonyma

surabhiḥ uvāca — Surabhi řekla; kṛṣṇa kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo; mahā yogin — ó nejvĕtší z mystiků; viśva-ātman — ó Duše vesmíru; viśva-sambhava — ó původe vesmíru; bhavatā — díky Tobĕ; loka nāthena — vládci svĕta; sa-nāthāḥ — mající svého pána; vayam — my; acyuta — ó ty, který nikdy neklesáš.

Překlad

Matka Surabhi řekla: Ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, nejvĕtší z mystiků! Ó Duše a původe vesmíru! Jsi vládcem svĕta a díky Tvé milosti, ó neklesající Pane, Tĕ máme za svého pána.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukazuje na to, že když zde matka Surabhi opakuje slova „Kṛṣṇo, Kṛṣṇo“, pociťuje přitom velkou extázi. Kṛṣṇa zvedl svou mystickou silou kopec Govardhan a tak ochránil vṛndāvanské krávy, zatímco její takzvaný pán, Indra, se je snažil zabít. Surabhi tedy nyní jasnĕ chápe, že jejím skutečným vĕčným pánem není žádný polobůh, ale Nejvyšší Bůh, samotný Kṛṣṇa.

Verš

tvaṁ naḥ paramakaṁ daivaṁ
tvaṁ na indro jagat-pate
bhavāya bhava go-vipra
devānāṁ ye ca sādhavaḥ

Synonyma

tvam — Ty; naḥ — naše; paramakam — nejvyšší; daivam — uctívané Božstvo; tvam — Ty; naḥ — náš; indraḥ — Pán Indra; jagat-pate — ó vládce vesmíru; bhavāya — pro blaho; bhava — prosím buď; go — krav; viprabrāhmaṇů; devānām — a polobohů; ye — kdo; ca — a; sādhavaḥ — svatých osob.

Překlad

Ty jsi naše uctívané Božstvo. Proto Tĕ prosím, ó Pane vesmíru, staň se naším Indrou pro dobro krav, brāhmaṇů, polobohů a všech ostatních svatých osob.

Význam

Nejvyšší Pán je sobĕstačný, všechno může udĕlat sám. Pán dosadil jedno ze svých nesčetných dĕtí do postavení Indry, vládce nebes. Indra však svého postavení zneužil a Surabhi teď žádá Pána Kṛṣṇu, Absolutní Pravdu, aby se přímo On stal jejím Pánem, jejím Indrou. Mĕli bychom pečlivĕ konat své povinnosti bez pýchy; pak se nestane, že bychom se ztrapnili, jak se stalo králi Indrovi, který dokonce napadl Pána Kṛṣṇu a Jeho vṛndāvanské oddané.

Verš

indraṁ nas tvābhiṣekṣyāmo
brahmaṇā coditā vayam
avatīrṇo ’si viśvātman
bhūmer bhārāpanuttaye

Synonyma

indram — jako Indrovi; naḥ — našemu; tvā — Tobĕ; abhiṣekṣyāmaḥ — provedeme obřadnou korunovační koupel; brahmaṇā — Pánem Brahmou; coditāḥ — nařízenou; vayam — nám; avatīrṇaḥ asi — sestoupil jsi; viśva-ātman — ó Duše vesmíru; bhūmeḥ — Zemĕ; bhāra — břemeno; apanuttaye — abys odlehčil.

Překlad

Podle pokynu Pána Brahmy nyní vykonáme Tvoji obřadnou koupel, kterou Tĕ korunujeme jako Indru. Ó Duše vesmíru, sestoupil jsi do tohoto svĕta, abys odlehčil Zemi od jejího břemene.

Význam

Surabhi v tomto verši dává jasnĕ najevo, že má dost vlády nedokonalých polobohů, jako je Purandara (Indra), a chce nyní sloužit přímo Nejvyššímu Pánu. Jelikož jednala na Brahmův pokyn, byla její snaha korunovat Pána Kṛṣṇu za svého osobního Pána posvĕcená vyšší autoritou. Pán Kṛṣṇa sám navíc sestupuje na Zemi proto, aby jí odlehčil od břemene svĕtské sebedestruktivní vlády, a stát se Pánem Surabhi je tedy v dokonalé shodĕ s Jeho vlastním zámĕrem. Jelikož Pán vládne miliónům vesmírů, jistĕ se dokáže postarat i o matku Surabhi.

Surabhi ve skutečnosti chtĕla Pána koupat pro své vlastní očištĕní a přednáší svůj vážnĕ mínĕný návrh Viśvātmĕ, Duši vesmíru, Śrī Kṛṣṇovi.

Verš

śṛī-śuka uvāca
evaṁ kṛṣṇam upāmantrya
surabhiḥ payasātmanaḥ
jalair ākāśa-gaṅgāyā
airāvata-karoddhṛtaiḥ
indraḥ surarṣibhiḥ sākaṁ
codito deva-mātṛbhiḥ
abhyasiñcata dāśārhaṁ
govinda iti cābhyadhāt

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — takto; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; upāmantrya — poté, co požádala; surabhiḥ — matka Surabhi; payasā — mlékem; ātmanaḥ — vlastním; jalaiḥ — vodou; ākāśa-gaṅgāyāḥ — Gangy tekoucí nebesy (zvané Mandākinī); airāvata — Indrova přepravce, slona Airāvaty; kara — chobotem; uddhṛtaiḥ — nesenou; indraḥ — Pán Indra; sura — polobohy; ṛṣibhiḥ — a velkými mudrci; sākam — doprovázený; coditaḥ — inspirovaný; deva — polobohů; mātṛbhiḥ — matkami (v čele s Aditi); abhyasiñcata — vykoupal; dāśārham — Pána Kṛṣṇu, potomka krále Daśārhy; govindaḥ iti — jako Govindu; ca — a; abhyadhāt — pojmenoval Pána.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī řekl: Po přednesení této žádosti matka Surabhi obřadnĕ vykoupala Pána Kṛṣṇu svým mlékem a Indra vodou z nebeské Gaṅgy z chobotu svého sloního přepravce Airāvaty, na pokyn Aditi a dalších matek polobohů. Takto Indra v doprovodu polobohů a velkých mudrců korunoval Pána Kṛṣṇu, potomka Daśārhy, a dal Mu jméno Govinda.

Význam

Podle ācāryů se Indra zdráhal Pána uctívat, protože se stydĕl za svou hrubou chybu v podobĕ útoku na Vṛndāvan. Proto ho k tomu nebeské matky, jako je Aditi, pobídly. Vykoupal tedy Pána s pocitem, že ho k tomu opravňují pobídky polobohů, kteří se nezachovali tak špatnĕ jako on. Indra zjistil, že ten krásný pasáček jménem Kṛṣṇa je opravdu Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

tatrāgatās tumburu-nāradādayo
gandharva-vidyādhara-siddha-cāraṇāḥ
jagur yaśo loka-malāpahaṁ hareḥ
surāṅganāḥ sannanṛtur mudānvitāḥ

Synonyma

tatra — na to místo; āgatāḥ — kteří přišli; tumburu — Gandharva jménem Tumburu; nārada — Nārada Muni; ādayaḥ — a další polobozi; gandharva-vidyādhara-siddha-cāraṇāḥ — Gandharvové, Vidyādharové, Siddhové a Cāraṇové; jaguḥ — opĕvovali; yaśaḥ — slávu; loka — celého svĕta; mala — znečištĕní; apaham — jež odstraňuje; hareḥ — Pána Hariho; sura — polobohů; aṅganāḥ — manželky; sannanṛtuḥ — tančily spolu; mudā anvitāḥ — plné radosti.

Překlad

Dostavili se tam Tumburu, Nārada a další Gandharvové, společnĕ s Vidyādhary, Siddhy a Cāraṇy, aby opĕvovali slávu Pána Hariho, jež očišťuje celý svĕt. A manželky polobohů spolu radostnĕ tančily na Pánovu počest.

Verš

taṁ tuṣṭuvur deva-nikāya-ketavo
hy avākiraṁś cādbhuta-puṣpa-vṛṣṭibhiḥ
lokāḥ parāṁ nirvṛtim āpnuvaṁs trayo
gāvas tadā gām anayan payo-drutām

Synonyma

tam — Jeho; tuṣṭuvuḥ — chválili; deva-nikāya — ze všech polobohů; ketavaḥ — nejvýznamnĕjší; hi — vskutku; avākiran — zasypávali Ho; ca — a; adbhuta — úžasnými; puṣpa — kvĕtů; vṛṣṭibhiḥ — sprškami; lokāḥ — svĕty; parām — nejvyšší; nirvṛtim — uspokojení; āpnuvan — zažívaly; trayaḥ — tři; gāvaḥ — krávy; tadā — tehdy; gām — zemi; anayan — uvedly; payaḥ — svým mlékem; drutām — do stavu nasycení.

Překlad

Nejvýznamnĕjší polobozi velebili Pána a zasypávali Ho úžasnými sprškami kvĕtů. Všechny tři svĕty pociťovaly nejvyšší spokojenost a krávy smáčely zemský povrch svým mlékem.

Význam

Slovo ketavaḥ znamená doslova „korouhve“. Vůdčí polobozi jsou symboly či korouhvemi rasy polobohů. Vedli opĕvování Pána a zasypávali Ho úžasnými sprškami voňavých kvĕtů mnoha barev.

Verš

nānā-rasaughāḥ sarito
vṛkṣā āsan madhu-sravāḥ
akṛṣṭa-pacyauṣadhayo
girayo ’bibhran un maṇīn

Synonyma

nānā — různé; rasa — tekutiny; oghāḥ — zaplavující; saritaḥ — řeky; vṛkṣāḥ — stromy; āsan — staly se; madhu — sladkou mízou; sravāḥ — proudící; akṛṣṭa — i bez obdĕlávání; pacya — dozrály; oṣadhayaḥ — rostliny; girayaḥ — hory; abibhran — vynesly; ut — nad zem; maṇīn — drahokamy.

Překlad

V řekách tekly různé druhy chutných tekutin, ze stromů prýštil med, jedlé rostliny dozrávaly bez obdĕlávání a hory vydávaly drahokamy, které byly dříve skryté v jejich útrobách.

Verš

kṛṣṇe ’bhiṣikta etāni
sarvāṇi kuru-nandana
nirvairāṇy abhavaṁs tāta
krūrāṇy api nisargataḥ

Synonyma

kṛṣṇe — Pána Kṛṣṇu; abhiṣikte — poté, co vykoupali; etāni — tito; sarvāṇi — všichni; kuru-nandana — ó milované dítĕ kuruovské dynastie; nirvairāṇi — prostí nepřátelství; abhavan — stali se; tāta — můj milý Parīkṣite; krūrāṇi — útoční; api — ačkoliv; nisargataḥ — od přírody.

Překlad

Ó Parīkṣite, milované dítĕ kuruovské dynastie, po obřadné koupeli Pána Kṛṣṇy se všechny živé bytosti, i ty, které jsou od přírody útočné, zcela zbavily svých nepřátelských sklonů.

Význam

Lidé nakažení jistým sofistikovaným cynicismem se tĕmto popisům, jak samotné uctívání Nejvyššího Pána vytvořilo na svĕtĕ rajské pomĕry, mohou posmívat. Moderní človĕk si bohužel vytvořil na zemi peklo, když cynicky odmítl nebe na zemi, přestože je možné skrze vĕdomí Kṛṣṇy. Zde popsaná situace, která vznikla pouhou příznivou obřadní koupelí Pána, je skutečnou dĕjinnou událostí. Dĕjiny se opakují, a tak je nadĕje, že hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy může znovu uvést svĕtové společenství do vynikající reality seberealizované existence.

Verš

iti go-gokula-patiṁ
govindam abhiṣicya saḥ
anujñāto yayau śakro
vṛto devādibhir divam

Synonyma

iti — takto; go — krav; go-kula — a společenství pastevců; patim — pána; govindam — Pána Kṛṣṇu; abhiṣicya — poté, co vykoupal; saḥ — on, Indra; anujñātaḥ — se svolením; yayau — odešel; śakraḥ — král Indra; vṛtaḥ — obklopený; deva-ādibhiḥ — polobohy a dalšími; divam — na nebesa.

Překlad

Poté, co král Indra obřadnĕ vykoupal Pána Govindu, který je pánem krav a společenství pastevců, vyžádal si Pánovo svolení a v doprovodu polobohů a dalších vyšších bytostí se vrátil do svého sídla na nebesích.

Význam

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté sedmé kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Modlitby Pána Indry a matky Surabhi“.