Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Sňatek Kardamy Muniho s Devahūti

Sloka 1:
Śrī Maitreya řekl: Když mudrc popsal velikost králových rozmanitých vlastností a činností, umlkl a král ho skromně oslovil.
Sloka 2:
Manu odpověděl: Pán Brahmā, zosobněná Veda, se chtěl rozšířit v podobě védského poznání, a proto ze své tváře stvořil vás, brāhmaṇy, plné odříkání, poznání, mystické síly a odmítající smyslový požitek.
Sloka 3:
Nejvyšší Bytost, která má tisíc nohou, stvořila nás, kṣatriye, ze Svých tisíce paží, abychom chránili brāhmaṇy. Proto se říká, že brāhmaṇové jsou srdce Pána a kṣatriyové Jeho paže.
Sloka 4:
Proto brāhmaṇové a kṣatriyové chrání jeden druhého a také sebe samotné a Pán, který je příčinou i důsledkem, ale přesto je neměnný, je chrání prostřednictvím jejich vzájemné pomoci.
Sloka 5:
Stačilo, že jsem se s tebou setkal, a vyjasnily se všechny mé pochybnosti, ó pane, protože jsi mi velice laskavě a jasně vysvětlil povinnosti krále, který chce chránit své poddané.
Sloka 6:
Je pro mne štěstím, že tě mohu vidět, protože tebe stěží spatří ten, kdo si nepodrobil mysl a neovládá své smysly. Ještě větším štěstím pro mne je, že jsem se hlavou dotkl požehnaného prachu z tvých nohou.
Sloka 7:
Mám štěstí, že jsem byl od tebe poučen, a dostalo se mi tak veliké přízně. Děkuji Bohu, že jsem tvým čistým slovům naslouchal s otevřenýma ušima.
Sloka 8:
Ó velký mudrci, vyslechni laskavě modlitbu mé maličkosti, neboť mou mysl souží láska k mé dceři.
Sloka 9:
Má dcera je sestrou Priyavraty a Uttānapādy. Hledá manžela, který by se k ní hodil věkem, charakterem a dobrými vlastnostmi.
Sloka 10:
Jakmile uslyšela od mudrce Nārady o tvém vznešeném charakteru, učenosti, krásném vzhledu, mládí a dalších ctnostech, upnula svou mysl na tebe.
Sloka 11:
Proto tě prosím, abys ji přijal, ó nejlepší z brāhmaṇů, neboť ti ji s důvěrou nabízím. Po všech stránkách se hodí na to, aby se stala tvou manželkou a starala se o tvé domácí povinnosti.
Sloka 12:
Odmítat nabídku, která přišla sama od sebe, se nedoporučuje ani tomu, kdo je absolutně osvobozený od veškeré připoutanosti, natož pak tomu, kdo vyhledává smyslový požitek.
Sloka 13:
Ten, kdo odmítá nabídku, která přichází sama od sebe, ale později žebrá o dar u nějakého lakomce, ztratí svoji dobrou pověst a druzí ho připraví o jeho hrdost svým lhostejným chováním.
Sloka 14:
Svāyambhuva Manu pokračoval: Ó moudrý muži, slyšel jsem, že se chceš oženit. Prosím, přijmi její ruku, kterou ti nabízím, neboť jsi nesložil slib trvalého celibátu.
Sloka 15:
Velký mudrc odpověděl: Ano, chci se oženit a tvá dcera ještě není vdaná a nikomu nedala své slovo. Můžeme proto uspořádat naši svatbu podle védských pravidel.
Sloka 16:
Nechť se naplní touha tvé dcery mít sňatek, jaký uznávají védská písma. Kdo by nepřijal její ruku? Je tak nádherná, že samotnou zářivou krásou svého těla překonává nádheru svých šperků.
Sloka 17:
Slyšel jsem, že když ji uviděl velký Gandharva Viśvāvasu hrát si s míčem na střeše paláce, omráčilo to jeho mysl a spadl z letadla, protože tvá dcera s cinkajícími zvonky na kotnících a očima těkajícíma z místa na místo byla neodolatelně krásná.
Sloka 18:
Který moudrý muž by neuvítal tuto ozdobu ženství, milovanou dceru Svāyambhuvy Manua a sestru Uttānapādy? Ti, kdo neuctívají milostivé nohy bohyně štěstí, ji nemohou ani spatřit, a za mnou přišla sama od sebe, aby mě požádala o ruku.
Sloka 19:
Proto přijmu tuto cudnou dívku za svoji manželku, ale pod podmínkou, že jakmile porodí plod semene z mého těla, přijmu život oddané služby, jakým žijí ty nejdokonalejší lidské bytosti. Tento postup popsal Sám Pán Viṣṇu a není v něm místo pro závist.
Sloka 20:
Nejvyšší autoritou je pro mě neomezený Nejvyšší Pán, z Něhož emanuje toto úžasné stvoření a na Němž spočívá jeho udržování a zničení. On je původem všech Prajāpatiů; všech osobností, které mají v tomto světě plodit živé bytosti.
Sloka 21:
Śrī Maitreya řekl: Ó velký válečníku Viduro, pouze tolik pravil mudrc Kardama. Poté zmlkl a myslel na svého Pána Viṣṇua, z Jehož pupku vyrůstá lotosový květ. Jeho tvář s mlčenlivým úsměvem okouzlila mysl Devahūti, která začala o velkém mudrci meditovat.
Sloka 22:
Když král s jistotou znal rozhodnutí královny a také Devahūti, s největší radostí dal svoji dceru mudrci, který měl stejné množství dobrých vlastností jako ona.
Sloka 23:
Královna Śatarūpā láskyplně dala nevěstě a ženichovi věnem drahocenné dary, které se hodily pro tuto příležitost — šperky, šaty a potřeby pro domácnost.
Sloka 24:
Svāyambhuva Manu byl předáním své dcery vhodnému muži zbaven své zodpovědnosti a s myslí vzrušenou pocity odloučení oběma rukama objal svoji milující dceru.
Sloka 25:
Král nedokázal snést odloučení od své dcery. Z očí mu bez přestání tekly slzy a smáčely dceřinu hlavu, když volal: “Má drahá matko!” “Má drahá dcero!”
Sloka 26-27:
Když panovník požádal mudrce o svolení odejít a získal ho od něho, nasedl se svou manželkou na kočár a v doprovodu družiny se vydal ke svému sídelnímu městu. Cestou viděl, jak se na obou čarovných březích Sarasvatī — řeky, která je tak blízká světcům — objevují poustevny vyrovnaných mudrců.
Sloka 28:
Jeho poddaní byli rozradostněni zprávou o jeho příjezdu a vyšli z Brahmāvarty pozdravit svého vracejícího se pána písněmi, modlitbami a hrou na hudební nástroje.
Sloka 29-30:
Město Barhiṣmatī, plné všeho bohatství, dostalo své jméno proto, že tam dopadly chlupy z těla Pána Viṣṇua, který přijal podobu Pána Kance. Když oklepával Své tělo, tyto chlupy vypadly a změnily se ve stébla věčně zelené trávy kuśi a kāśi (druh trávy, používaný pro výrobu rohoží). S nimi mudrci uctívali Pána Viṣṇua poté, co porazil démony, kteří narušovali vykonávání jejich obětí.
Sloka 31:
Manu rozprostřel sedátko z kuśi a kāśi a uctíval Pána, Osobnost Božství, Jehož milostí získal vládu nad celou Zemí.
Sloka 32:
Po svém příjezdu do města Barhiṣmatī, ve kterém předtím žil, vstoupil Manu do svého paláce, jehož atmosféra odstraňovala trojí utrpení hmotné existence.
Sloka 33:
Král Svāyambhuva Manu užíval života se svou manželkou a poddanými a naplňoval své touhy, aniž by ho zneklidňovaly nechtěné věci, které se neslučují s náboženstvím. Nebeští hudebníci se svými manželkami sborem opěvovali jeho skvělou pověst a král každý den časně zrána naslouchal se srdcem plným lásky o zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství.
Sloka 34:
Svāyambhuva Manu byl svatý král. Přestože byl pohroužen do hmotného požitku, nenechal se stáhnout na nejnižší úroveň života, neboť svého hmotného štěstí neustále užíval v atmosféře vědomí Kṛṣṇy.
Sloka 35:
I když se jeho dlouhý život, který trvá jednu manvantaru, postupně chýlil ke svému konci, nežil nadarmo, neboť se neustále věnoval naslouchání a rozjímání o zábavách Pána, jejich sepisování a opěvování.
Sloka 36:
Svůj čas, který trval sedmdesát jedna cyklů čtyř věků (71 x 4 320 000 let), strávil v nepřetržitých myšlenkách na Vāsudeva a neustále se zabýval náměty spojenými s Vāsudevem. Tak transcendoval tři druhy osudu.
Sloka 37:
Proto, ó Viduro, jak mohou ti, kdo jsou se svou oddanou službou plně pod ochranou Pána Kṛṣṇy, trpět nesnázemi způsobenými tělem, myslí, přírodou, jinými lidmi nebo jinými živými bytostmi?
Sloka 38:
V odpověď na otázky určitých mudrců učil (Svāyambhuva Manu) ze soucitu ke všem živým bytostem různé posvátné povinnosti lidí všeobecně a také povinnosti jednotlivých vareṇ a āśramů.
Sloka 39:
Pověděl jsem ti o úžasném charakteru Svāyambhuvy Manua, původního krále, jehož pověst si zaslouží být popsána. Prosím poslouchej, jak budu mluvit o rozkvětu jeho dcery Devahūti.