Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.22.25

Verš

aśaknuvaṁs tad-virahaṁ
muñcan bāṣpa-kalāṁ muhuḥ
āsiñcad amba vatseti
netrodair duhituḥ śikhāḥ

Synonyma

aśaknuvan — jelikož nedokázal snést; tat-viraham — odloučení od ní; muñcan — ronil; bāṣpa-kalām — slzy; muhuḥ — znovu a znovu; āsiñcat — smáčel; amba — má milá matko; vatsa — má milá dcero; iti — takto; netra-udaiḥ — slzami z očí; duhituḥ — své dcery; śikhāḥ — kadeře vlasů.

Překlad

Král nedokázal snést odloučení od své dcery. Z očí mu bez přestání tekly slzy a smáčely dceřinu hlavu, když volal: “Má drahá matko!” “Má drahá dcero!”

Význam

Slovo amba je významné. Otec někdy v citovém rozpoložení oslovuje dceru “matko” nebo “miláčku”. Pocity odloučení se objevují proto, že dokud dcera není vdaná, zůstává dcerou svého otce, ale po svatbě již do rodiny nepatří — musí odejít do manželova domu, protože od té doby patří svému muži. Podle Manu-saṁhity není žena nikdy nezávislá. Nežli se vdá, musí zůstávat v péči svého otce. Poté musí být v péči svého manžela, dokud nezestárne a nemá vlastní dospělé děti. Ve stáří, když manžel přijme sannyās a odejde z domova, zůstává žena v péči svých synů. Je vždy na někom závislá — buď na otci, na manželovi nebo na dospělých synech. To se ukáže na životě Devahūti. Otec Devahūti předal zodpovědnost za ni jejímu manželovi Kardamovi Munimu a stejně tak Kardama Muni při odchodu z domova předal zodpovědnost svému synovi Kapiladevovi. Toto vyprávění popisuje všechny události jednu po druhé.