Śrīmad-bhāgavatam 3.22.34
Verš
muniṁ svāyambhuvaṁ manum
yad ābhraṁśayituṁ bhogā
na śekur bhagavat-param
Synonyma
niṣṇātam — pohroužený; yoga-māyāsu — do dočasného požitku; munim — který byl na úrovni světce; svāyambhuvam — Svāyambhuva; manum — Manu; yat — od něhož; ābhraṁśayitum — přimět, aby se vychýlil; bhogāḥ — hmotné radovánky; na — ne; śekuḥ — mohly; bhagavat-param — který byl velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství.
Překlad
Svāyambhuva Manu byl svatý král. Přestože byl pohroužen do hmotného požitku, nenechal se stáhnout na nejnižší úroveň života, neboť svého hmotného štěstí neustále užíval v atmosféře vědomí Kṛṣṇy.
Význam
Královské štěstí z hmotného požitku obvykle stáhne člověka, které prožívá neomezený smyslový požitek, na nejnižší úroveň života, do zvířecích druhů. Svāyambhuva Manu však byl pokládán prakticky za světce, protože ve svém království a domově vytvářel atmosféru plnou vědomí Kṛṣṇy. Situace obyčejných podmíněných duší je podobná — přicházejí do tohoto hmotného světa za smyslovým požitkem, ale pokud dokáží uctíváním v chrámu a domácím uctíváním Božstev vytvořit atmosféru vědomí Kṛṣṇy, jak je popsána zde nebo v jiných zjevených písmech, pak mohou nepochybně dělat pokrok v rozvíjení čistého vědomí Kṛṣṇy, přestože se věnují hmotnému požitku. V současné době je moderní civilizace velice připoutaná k hmotnému způsobu života, k uspokojování smyslů. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto dává všem lidem tu nejlepší příležitost, jak využít lidského života uprostřed hmotného požitku. Vědomí Kṛṣṇy jim nebrání v jejich náchylnosti vyhledávat hmotné štěstí, ale pouze usměrňuje jejich způsoby smyslového požitku. Mohou i nadále využívat svých hmotných výhod a zároveň se osvobodit ještě v tomto životě pomocí jednoduché metody vědomí Kṛṣṇy, zpívání svatých jmen Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.