Skip to main content

TEKSTY 8-12

TEXTS 8-12

Tekst

Verš

amānitvam adambhitvam
ahiṁsā kṣāntir ārjavam
ācāryopāsanaṁ śaucaṁ
sthairyam ātma-vinigrahaḥ
amānitvam adambhitvam
ahiṁsā kṣāntir ārjavam
ācāryopāsanaṁ śaucaṁ
sthairyam ātma-vinigrahaḥ
indriyārtheṣu vairāgyam
anahaṅkāra eva ca
janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-
duḥkha-doṣānudarśanam
indriyārtheṣu vairāgyam
anahaṅkāra eva ca
janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-
duḥkha-doṣānudarśanam
asaktir anabhiṣvaṅgaḥ
putra-dāra-gṛhādiṣu
nityaṁ ca sama-cittatvam
iṣṭāniṣṭopapattiṣu
asaktir anabhiṣvaṅgaḥ
putra-dāra-gṛhādiṣu
nityaṁ ca sama-cittatvam
iṣṭāniṣṭopapattiṣu
mayi cānanya-yogena
bhaktir avyabhicāriṇī
vivikta-deśa-sevitvam
aratir jana-saṁsadi
mayi cānanya-yogena
bhaktir avyabhicāriṇī
vivikta-deśa-sevitvam
aratir jana-saṁsadi
adhyātma-jñāna-nityatvaṁ
tattva-jñānārtha-darśanam
etaj jñānam iti proktam
ajñānaṁ yad ato ’nyathā
adhyātma-jñāna-nityatvaṁ
tattva-jñānārtha-darśanam
etaj jñānam iti proktam
ajñānaṁ yad ato ’nyathā

Synonyms

Synonyma

amānitvam – pokora; adambhitvam – wolność od dumy; ahiṁsā – łagodność; kṣāntiḥ – tolerancja; ārjavam – prostota; ācārya-upāsanam – przyjęcie bona fide mistrza duchowego; śaucam – czystość; sthairyam – nieugiętość; ātma-vinigrahaḥ – samokontrola; indriya-artheṣu – zmysłów; vairāgyam – wyrzeczenie; anahaṅkāraḥ – wolność od fałszywego egoizmu; eva – na pewno; ca – również; janma – narodziny; mṛtyu – śmierć; jarā – starość; vyādhi – i choroba; duḥkha – niedola; doṣa – błąd; anudarśanam – przestrzeganie; asaktiḥ – bez przywiązania; anabhiṣvaṅgaḥ – wolny od związków; putra – do syna; dāra – żony; gṛha-ādiṣu – domu itd;; nityam – bezustanny; ca – również; sama-cittatvam – równowaga; iṣṭa – pożądany; aniṣṭa – niepożądany; upapattiṣu – osiągnąwszy; mayi – Mnie; ca – również; ananya-yogena – przez czystą służbę oddania; bhaktiḥ – oddanie; avyabhicāriṇī – bezustanna; vivikta – w ustronne; deśa – miejsca; sevitvam – dążąc; aratiḥ – bez przywiązania; jana-saṁsadi – dla ogółu ludzi; adhyātma – właściwy dla duszy; jñāna – w wiedzy; nityatvam – wieczność; tattva-jñāna – wiedza o prawdzie; artha – dla przedmiotu; darśanam – filozofia; etat – wszystko to; jñānam – wiedza; iti – w ten sposób; proktam – oznajmiłem; ajñānam – niewiedza; yat – to, które; ataḥ – od tego; anyathā – inny.

amānitvam — pokora; adambhitvam — skromnost; ahiṁsā — nenásilí; kṣāntiḥ — snášenlivost; ārjavam — přímost; ācārya-upāsanam — obracení se na pravého duchovního učitele; śaucam — čistota; sthairyam — stálost; ātma-vinigrahaḥ — sebeovládání; indriya-artheṣu — co se týče smyslů; vairāgyam — odříkání; anahaṅkāraḥ — oproštěnost od falešného ega; eva — jistě; ca — také; janma — zrození; mṛtyu — smrti; jarā — stáří; vyādhi — a nemoci; duḥkha — neštěstí; doṣa — chyba; anudarśanam — pozorování; asaktiḥ — neulpívání; anabhiṣvaṅgaḥ — zůstávání bez svazku; putra — syna; dāra — manželky; gṛha-ādiṣu — domova atd; nityam — stálá; ca — a; sama-cittatvam — vyrovnanost; iṣṭa — žádoucí; aniṣṭa — nežádoucí; upapattiṣu — při získání; mayi — Mně; ca — rovněž; ananya-yogena — skrze čistou oddanou službu; bhaktiḥ — oddanost; avyabhicāriṇī — nenarušená; vivikta — k odlehlým; deśa — místům; sevitvam — tíhnutí; aratiḥ — nepřipoutanost; jana-saṁsadi — k masám lidí; adhyātma — týkající se vlastního já; jñāna — v poznání; nityatvam — stálost; tattva-jñāna — poznání pravdy; artha — s cílem; darśanam — filozofie; etat — to vše; jñānam — poznání; iti — takto; proktam — prohlášeno; ajñānam — nevědomost; yat — to, co; ataḥ — než toto; anyathā — jiné.

Translation

Překlad

Pokora; wolność od dumy; łagodność; tolerancja; prostota; przyjęcie bona fide mistrza duchowego; czystość, wytrwałość; samokontrola; wyrzeczenie się przedmiotów zadowalania zmysłów; wolność od fałszywego ego; świadomość zła płynącego z narodzin i śmierci, starości i choroby; brak przywiązania, wolność od uwikłania się sprawami dzieci, żony, domu i innych rzeczy; równowaga wobec zdarzeń przyjemnych i nieprzyjemnych; niezachwiane i czyste oddanie dla Mnie; dążenie do zamieszkania w ustronnym miejscu; brak przywiązania do rzesz ludzkich; uznanie znaczenia samorealizacji i filozoficzne poszukiwanie Absolutnej Prawdy – wszystko to uważam za wiedzę, a wszystko poza tym – za ignorancję.

Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filozofické hledání Absolutní Pravdy — to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.

Purport

Význam

ZNACZENIE:
 
Niektórzy mniej inteligentni ludzie błędnie uważają taki proces wiedzy za interakcję pola działania. W rzeczywistości jednak jest to prawdziwy proces wiedzy. Kto przyjmuje ten proces, ten ma możliwość zbliżenia się do Prawdy Absolutnej. Nie jest to wzajemne oddziaływanie dwudziestu czterech elementów opisanych wcześniej, a raczej środek do uniezależnienia się od nich. Wcielona dusza uwięziona jest w ciele, które jest powłoką zbudowaną z dwudziestu czterech elementów, a środkiem do wydostania się z niej jest proces wiedzy opisany tutaj. Ze wszystkich opisów tego procesu wiedzy, najistotniejsza jest pierwsza linijka jedenastego wersetu: mayi cānanya-yogena bhaktir avyabhicāriṇī: proces wiedzy kończy się czystą służbą oddania dla Pana. Jeśli ktoś nie przyjmie albo nie jest w stanie przyjąć transcendentalnej służby oddania, to pozostałe dziewiętnaście elementów nie ma praktycznie żadnej wartości. A kto pełni służbę oddania w pełnej świadomości Kṛṣṇy, ten automatycznie rozwija w sobie dziewiętnaście pozostałych cech. Jak oznajmia Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12), yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. Wszystkie dobre cechy wiedzy rozwijają się w tym, kto osiągnął stan służby oddania. Istotną rzeczą, tak jak mówi o tym werset ósmy, jest przyjęcie mistrza duchowego. Jest to rzeczą najważniejszą, nawet dla tego, kto pełni służbę oddania. Życie transcendentalne zaczyna się od momentu przyjęcia bona fide mistrza duchowego. Najwyższa Osoba Boga, Śrī Kṛṣṇa, wyraźnie tutaj mówi, iż ten proces wiedzy jest rzeczywistą drogą. Wszelkie spekulacje poza nim są nonsensem.

Méně inteligentní lidé někdy mylně považují tyto zásady vedoucí k poznání za projev vzájemného působení prvků pole. Toto je však ve skutečnosti pravý proces dosažení poznání. Ten, kdo přijme tyto zásady za směrodatné, může přistoupit k Absolutní Pravdě. Nejsou projevem interakce dvaceti čtyř prvků — jedná se o způsob, kterým se lze vymanit ze styku s těmito prvky. Vtělená duše je uvězněna v těle, což je pokryv z dvaceti čtyř prvků, a zde popsané zásady poznání umožňují osvobodit se od něho. Nejdůležitější ze všech zásad je uvedena v prvním řádku jedenáctého verše: mayi cānanya-yogena bhaktir avyabhicāriṇī, cesta poznání vede k čisté oddané službě Pánu. Pokud tedy živá bytost nepřikročí či není schopna přikročit k transcendentální službě Pánu, nemá zbývajících devatenáct aspektů žádnou zvláštní hodnotu. Začne-li však rozvíjet oddanou službu s úplným vědomím Kṛṣṇy, zbývajících devatenáct aspektů se u ní samočinně vyvine. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.18.12) stojí: yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. U toho, kdo dospěl na úroveň oddané služby, se vyvinou všechny dobré vlastnosti, které náleží k poznání. Přijetí duchovního učitele, uvedené v osmém verši, je nanejvýš důležité — i pro toho, kdo přijal oddanou službu za svou. Transcendentální život začíná právě přijetím kvalifikovaného duchovního učitele. Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, zde jasně říká, že tato cesta poznání je tou pravou cestou. Jakékoliv jiné, vymyšlené věci jsou nesmysly.

Jeśli chodzi o wiedzę przedstawioną tutaj, to jej elementy mogą być analizowane w sposób następujący: pokora oznacza, iż nie powinniśmy ubiegać się o szacunek innych. Materialna koncepcja życia czyni nas bardzo spragnionymi otrzymywania honorów, ale z punktu widzenia człowieka posiadającego wiedzę – który wie, że nie jest tym ciałem – jakikolwiek honor czy dyshonor w stosunku do ciała nie ma żadnego znaczenia. Nie należy zatem ubiegać się o takie złudne, materialne wartości. Ludzie pragną być sławni z powodu wyznawanej religii i dlatego czasami zdarza się, że nie rozumiejąc zasad religijnych wchodzą do jakiejś grupy, która w rzeczywistości nie przestrzega zasad religijnych, i następnie chcą uchodzić za mentorów religijnych. Jeśli komuś rzeczywiście zależy na prawdziwym postępie duchowym, to powinien mieć możliwość sprawdzenia swojego postępu, a można to zrobić przyjmując za kryterium cechy wymienione w wersetach od ósmego do dwunastego.

Jednotlivé aspekty poznání, které je zde nastíněno, můžeme rozebrat následovně. Pokora znamená, že nedychtíme po uspokojení plynoucím z projevované úcty. Hmotné pojetí života v nás vyvolává velkou touhu po uznání, ale pro člověka vyznačujícího se dokonalým poznáním — který ví, že není toto tělo — je cokoliv týkající se těla bezcenné; to platí pro úctu i pohanu. Za tímto hmotným klamem by se nikdo neměl honit. Lidé dychtí po tom, aby byli slavní pro svou víru, a proto někdy vidíme, že člověk nechápající náboženské zásady se stane členem nějaké náboženské organizace, která se ve skutečnosti neřídí náboženskými zásadami, a potom se chce všude vydávat za náboženského mravokárce. Každý by si měl ověřit, jak je na tom se skutečným pokrokem v duchovní vědě. To může posoudit podle uvedených aspektů.

Łagodność na ogół rozumie się jako niezabijanie i nieszkodzenie ciału, lecz w rzeczywistości łagodność oznacza nieprzysparzanie innym trosk. Ludzie na ogół usidleni są przez ignorancję, tkwiąc bardzo mocno w materialnej koncepcji życia, i bezustannie cierpią z powodu różnych materialnych bolączek. Jeśli więc ktoś nie prowadzi ich do wiedzy duchowej, praktykuje przemoc. Należy zatem czynić wszystko w celu dostarczenia ludziom prawdziwej wiedzy, tak aby będąc oświeconymi, mogli uwolnić się z materialnych sideł. To właśnie nazywa się łagodnością.

Nenásilí je obvykle chápáno jako nezabíjení či neubližování tělu, ale jeho skutečný význam je nepřivádět druhé do neštěstí. Lidé jsou drženi nevědomostí v pasti hmotného pojetí života a neustále zakoušejí hmotné utrpení. Pokud se je tedy nesnažíme pozvednout na úrovneň duchovního poznání, dopouštíme se násilí. Měli bychom se co nejvíce snažit rozdávat všem skutečné poznání, aby se poučili a mohli uniknout z hmotného zajetí. To je nenásilí.

Tolerancja oznacza, że trzeba umieć znosić zniewagi i obrazy ze strony innych. Kto zaangażowany jest w kultywację wiedzy duchowej, ten będzie spotykał się z wieloma zniewagami i brakiem szacunku ze strony innych. Można się tego spodziewać, gdyż taka jest konstytucja natury materialnej. Nawet taki chłopiec jak Prahlāda, który już w wieku pięciu lat był zaangażowany w kultywację wiedzy duchowej, narażony był na ciągłe niebezpieczeństwo, albowiem ojciec zaczął sprzeciwiać się jego oddaniu. Wielokrotnie usiłował go zabić, ale Prahlāda tolerował go. Może więc być wiele przeszkód na naszej drodze do duchowego postępu, lecz powinniśmy być tolerancyjni i wytrwale kontynuować nasz wysiłek.

Snášenlivost znamená naučit se snášet urážky a potupu. Pokud někdo rozvíjí duchovní poznání, druzí ho budou urážet a hanět. S tím se musí počítat, protože taková je povaha hmotné přírody. Dokonce i chlapec jako Prahlāda, kterému bylo teprve pět let a který v tomto věku již rozvíjel duchovní poznání, byl v nebezpečí, když se jeho otec stavěl proti jeho oddanosti. Snažil se svého syna mnoha způsoby zabít, ale Prahlāda ho toleroval. Pokroku v duchovním poznání může stát v cestě mnoho překážek, ale my bychom měli být snášenliví a s rozhodností pokračovat.

Prostota oznacza, że należy być tak prostolinijnym i bezpośrednim, aby móc bez dyplomacji mówić prawdę, nawet wrogowi. Jeśli chodzi o przyjęcie mistrza duchowego, to jest rzeczą zasadniczą, gdyż bez instrukcji bona fide mistrza duchowego nie można robić postępu w wiedzy duchowej. Do mistrza duchowego należy zbliżyć się z całą pokorą i służyć mu z oddaniem, tak aby go zadowolić i uzyskać jego błogosławieństwo. Jako że bona fide mistrz duchowy jest reprezentantem Kṛṣṇy, to pobłogosławiony przez niego uczeń zrobi natychmiastowy postęp, nawet jeśli nie postępuje on według regulujących zasad. Również przestrzeganie zasad będzie łatwiejsze dla tego, kto służy mistrzowi duchowemu bez zastrzeżeń.

Přímost znamená, že člověk nemá jednat diplomaticky a má být tak přímočarý, že dokáže vyjevit pravdu i nepříteli. Přijetí pravého duchovního učitele je nezbytné, protože bez jeho pokynů nelze dosahovat pokroku v duchovní vědě. Na duchovního učitele se je třeba obracet se vší pokorou a prokazovat mu veškeré služby, aby pak svému žákovi milostivě požehnal. Duchovní učitel je zástupcem Kṛṣṇy, a když tedy dá svému žákovi požehnání, žák dosáhne okamžitého pokroku i bez dodržování všech usměrňujících pravidel. Pro toho, kdo bezvýhradně slouží duchovnímu učiteli, budou tato pravidla lehčí.

Czystość jest istotna dla postępu w życiu duchowym. Są dwa rodzaje czystości: zewnętrzna i wewnętrzna. Czystość zewnętrzna polega na kąpaniu się, ale dla czystości wewnętrznej należy zawsze myśleć o Kṛṣṇie i zawsze intonować Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Proces ten oczyszcza umysł z nagromadzonego brudu przeszłej karmy.

Čistota je pro pokrok v duchovním životě nezbytná. Je dvojího druhu: vnější a vnitřní. Vnější čistoty dosahujeme koupelí, ale abychom byli čistí i uvnitř, musíme neustále myslet na Kṛṣṇu a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tento proces očišťuje mysl od nánosů prachu v podobě dřívější karmy.

Wytrwałość oznacza determinację w czynieniu postępu w życiu duchowym. Bez takiej determinacji nie można zrobić wyraźnego postępu. Samokontrola oznacza, iż nie należy przyjmować niczego, co jest szkodliwe na ścieżce postępu duchowego. Należy przyzwyczaić się do tego, i odrzucać wszystko, co nie idzie w parze z takim postępem. Jest to prawdziwym wyrzeczeniem. Zmysły są tak mocne, iż zawsze nakłaniają nas do tego, co sprawia im przyjemność. Nie należy jednak spełniać tych zmysłowych pragnień, które nie są konieczne. Powinno się zaspokajać tylko te potrzeby zmysłów, które pomogą utrzymać ciało w gotowości do wypełniania jego obowiązków koniecznych do postępu w życiu duchowym. Najważniejszym i najbardziej trudnym do kontrolowania zmysłem jest język. Jeśli ktoś jest w stanie kontrolować język, wtedy bez trudu może też kontrolować inne zmysły. Funkcją języka jest smakowanie i wibrowanie. Dlatego należy angażować go w smakowanie pozostałości pożywienia ofiarowanego Kṛṣṇie oraz intonowanie Hare Kṛṣṇa. Jeśli chodzi o oczy, to powinny one oglądać jedynie piękną postać Kṛṣṇy. Będzie to kontrolowaniem oczu. Podobnie, uszy należy angażować w słuchanie o Kṛṣṇie, a nos w wąchanie kwiatów ofiarowanych Kṛṣṇie. Jest to proces służby oddania, a zatem Bhagavad-gītā po prostu tłumaczy tutaj naukę służby oddania, ona bowiem jest głównym i jedynym celem. Nieinteligentni komentatorzy Bhagavad-gīty starają się kierować umysł czytelnika na inne tematy, ale nie ma innego tematu w Bhagavad-gīcie poza służbą oddania.

Stálost znamená být velice odhodlaný dosahovat pokroku v duchovním životě. Bez takové rozhodnosti nemůže nikdo znatelně pokročit. Sebeovládáním se rozumí, že se nemá přijímat nic, co by škodilo duchovnímu růstu. Je třeba se naučit odmítat vše, co by bylo překážkou na duchovní cestě. To je skutečné odříkání. Smysly jsou tak mocné, že se neustále domáhají uspokojení. Jejich nepotřebným požadavkům však nemáme posluhovat. Smysly se mají uspokojovat jen do té míry, aby tělo zůstalo zdatné a jeho vlastník mohl díky tomu plnit povinnosti spojené s pokrokem v duchovním životě. Nejdůležitějším a nejhůře ovladatelným smyslem je jazyk. Dokážeme-li ho ovládat, je možné ovládat i zbývající smysly. Činností jazyka je ochutnávání jídla a vytváření zvuků. Systematickým usměrňováním je tedy tedy třeba zajistit, aby jazyk vždy ochutnával zbytky jídel obětovaných Kṛṣṇovi a zpíval Hare Kṛṣṇa. Očím bychom neměli dovolit dívat se na něco jiného než na překrásnou podobu Kṛṣṇy. Tím je ovládneme. Uši zase mají naslouchat o Kṛṣṇovi a nos vonět ke květům, jež byly Kṛṣṇovi obětovány. Toto je proces oddané služby a je zřejmé, že Bhagavad-gītā nepopisuje nic jiného než vědu o této oddané službě, která je hlavním a jediným cílem. Neinteligentní autoři komentářů ke Gītě se snaží odvést mysl čtenáře k jiným tématům, ale Bhagavad-gītā ve skutečnosti nemá žádné jiné téma než oddanou službu.

Fałszywe ego oznacza utożsamianie się z własnym ciałem. Kiedy ktoś rozumie, że nie jest tym ciałem, ale czystą duszą, jest to prawdziwym ego. Ego istnieje. Potępiane jest fałszywe ego, ale nie ego prawdziwe. Literatura wedyjska (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 1.4.10) mówi: ahaṁ brahmāsmi. Ja jestem Brahmanem, jestem duchem. To „Ja jestem”, świadomość jaźni, istnieje również w wyzwolonym stanie samorealizacji. Tym poczuciem, że „jestem” jest ego, ale kiedy to „jestem” odnoszone jest do fałszywego ciała – jest to ego fałszywe. Natomiast kiedy istota jaźni odnosi się do rzeczywistości, to jest to ego prawdziwe. Są filozofowie, którzy mówią, iż powinniśmy pozbyć się naszego ego, co jest zupełnie niemożliwe, jako że ego oznacza tożsamość. Nie powinniśmy natomiast błędnie utożsamiać się z ciałem.

Falešným egem se rozumí považovat tělo za sebe samotného. Každý dospěje ke svému skutečnému egu, když pochopí, že není tělem, ale duší. Ego zůstává — zavrženo je pouze falešné ego, nikoliv skutečné. Ve védských písmech (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 1.4.10) stojí: ahaṁ brahmāsmi—“Jsem Brahman, jsem duchovní bytost.” Toto “já jsem”, vědomí vlastního já, existuje i ve stavu seberealizace, na úrovni osvobození. Vědomí “já jsem” je ego, ale když se vztahuje na tělo, jež je nepravé, je to falešné ego. Skutečné ego je vědomí vlastního já týkající se pravé existence. Jistí filozofové prohlašují, že bychom se měli svého ega vzdát. To však není možné, protože ego je naše totožnost. Tím, čeho je třeba se vzdát, je mylné ztotožňování se s tělem.

Należy spróbować zrozumieć niedolę narodzin, śmierci, starości i choroby. Opisy narodzin możemy znaleźć w różnorodnej literaturze wedyjskiej. Świat nienarodzonego, pobyt dziecka w łonie matki, jego cierpienia itd., bardzo obrazowo opisuje Śrīmad-Bhāgavatam. Należy w pełni zrozumieć, iż narodziny są bardzo bolesne. Ponieważ zapomnieliśmy o tym, jak bardzo cierpieliśmy w łonie matki, nie próbujemy rozwiązać problemu narodzin i śmierci. Podobnie i śmierć łączy się z wieloma różnego rodzaju cierpieniami, o których również jest mowa w autorytatywnych pismach. Należy o tym dyskutować. Jeśli chodzi o starość i choroby, to każdy doświadcza tego praktycznie. Nikt nie chce chorować i nikt nie pragnie starości, ale nie można tego uniknąć. Dopóki nie będziemy mieć pesymistycznego poglądu na życie materialne – rozważając niedole narodzin, śmierci, starości i choroby – dopóty nie będzie również w nas zapału do zrobienia postępu w życiu duchowym.

Měli bychom se snažit pochopit, jaké utrpení představuje zrození, smrt, stáří a nemoc. Zrození líčí různé védské spisy. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je velmi názorně popsán svět nenarozeného, pobyt dítěte v lůně matky, jeho utrpení a tak dále. Každý by si měl plně uvědomit, že zrození je bolestná událost. Jelikož zapomínáme, kolik utrpení jsme zažili v matčině lůně, nesnažíme se problém koloběhu zrození a smrti nijak vyřešit. I umírání doprovází mnoho bolestí, které jsou rovněž popsány v autoritativních písmech. O těchto věcech je třeba hovořit. S nemocí a stářím má každý praktické zkušenosti. Nikdo nechce být nemocný a nikdo nechce zestárnout, ale není možné se tomu vyhnout. Dokud nevezmeme v úvahu bolesti zrození, smrti, stáří a nemoci a nebudeme tak mít na hmotný život pesimistický pohled, bude nám chybět podnět k duchovnímu pokroku.

Jeśli chodzi o nieprzywiązywanie się do dzieci, żony, domu – to nie oznacza iż powinniśmy wyzbyć się do nich uczuć. Są to naturalne przedmioty uczucia, ale kiedy nie sprzyjają one postępowi duchowemu, wtedy nie należy być do nich przywiązanym. Najlepszą metodą uczynienia domu przyjemnym jest świadomość Kṛṣṇy. Jeśli ktoś jest w pełni świadomy Kṛṣṇy, może uczynić swój dom bardzo szczęśliwym, gdyż ten proces świadomości Kṛṣṇy jest rzeczą bardzo łatwą. Należy jedynie intonować Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, przyjmować pozostałości pokarmu ofiarowanego Kṛṣṇie, prowadzić dyskusje na tematy takich ksiąg, jak Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam i zaangażować się w wielbienie Bóstw. Te cztery rzeczy uczynią dom szczęśliwym. Należy nauczyć członków rodziny żyć w ten sposób. Cała rodzina może rano i wieczorem razem intonować Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Jeśli ktoś ukształtuje życie rodzinne w ten sposób, korzystny dla rozwijania świadomości Kṛṣṇy, z przestrzeganiem tych czterech zasad, wtedy nie będzie potrzeby porzucania życia rodzinnego i przyjmowania wyrzeczonego porządku życia. Życie rodzinne należy jednak porzucić wtedy, kiedy nie sprzyja ono postępowi duchowemu. Dla realizacji Kṛṣṇy i dla Jego służby należy poświęcić wszystko, tak jak to zrobił Arjuna. Arjuna nie chciał zabijać członków swojej rodziny, ale kiedy zrozumiał, że są oni przeszkodą w jego realizacji Kṛṣṇy, zaakceptował instrukcję Pana, walczył i zabił ich. Ale w żadnym wypadku nie należy przywiązywać się do szczęścia czy nieszczęścia życia rodzinnego, gdyż w tym świecie nie można nigdy być w pełni szczęśliwym czy całkowicie nieszczęśliwym.

Neulpívání na dětech, ženě a domově neznamená k nim nic necítit. Náklonnost k nim je přirozená. Pokud ale nemají kladný postoj k duchovnímu pokroku, nemá se na nich lpět. Nejlepší cestou k vytvoření příjemného domova je vědomí Kṛṣṇy. Je-li si někdo plně vědom Kṛṣṇy, může mít šťastný domov — proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy je zcela snadný: stačí zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, jíst zbytky jídla obětovaného Kṛṣṇovi, vést rozhovory o tématech knih, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a uctívat Božstva. Tyto čtyři činnosti nás naplní štěstím. Tímto způsobem by měl každý vychovávat svou rodinu. Všichni se mohou každé ráno a večer posadit a společně zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo se věnuje těmto čtyřem činnostem a takto uzpůsobí svůj rodinný život, aby rozvinul vědomí Kṛṣṇy, nemusí měnit svůj současný stav za život v odříkání. Pokud však jeho rodinný život neprospívá duchovnímu růstu, měl by se ho zříci. Musíme stejně jako Arjuna obětovat všechno tomu, abychom opravdu poznali Kṛṣṇu a sloužili Mu. Arjuna nechtěl zabít své příbuzné, ale když pochopil, že mu brání v porozumění Kṛṣṇovi, rozhodl se jednat podle Kṛṣṇova pokynu, bojoval s nimi a zabil je. V každém případě je třeba být odpoutaný od štěstí a neštěstí rodinného života, protože v tomto světě nelze být nikdy dokonale šťastný ani dokonale nešťastný.

Szczęście i nieszczęście są w życiu materialnym czynnikami współistniejącymi. Należy nauczyć się tolerować je, tak jak to radzi Bhagavad-gītā. Nie jesteśmy w stanie powstrzymać przychodzącego i odchodzącego szczęścia i nieszczęścia, więc nie należy być przywiązanym do materialistycznego sposobu życia. Należy pozostawać zrównoważonym w obu wypadkach. Na ogół, kiedy otrzymujemy jakieś pożądane rzeczy, jesteśmy bardzo szczęśliwi. A kiedy spotyka nas coś niepożądanego, jesteśmy przygnębieni. Lecz kiedy będziemy na platformie duchowej, rzeczy te nie będą nas już wzruszać. Aby osiągnąć ten stan, musimy bezustannie pełnić służbę oddania. Niewzruszona służba oddania polega na zaangażowaniu się w dziewięć procesów: intonowanie, słuchanie, wielbienie, ofiarowywanie pokłonów itd., opisanych w ostatnim wersecie Rozdziału Dziewiątego. Należy praktykować ten proces.

Štěstí a neštěstí jsou průvodními jevy hmotného života. Je nutné se je naučit snášet, jak doporučuje Bhagavad-gītā. Budou se objevovat a mizet neustále, čemuž nelze zabránit, a proto je třeba se odpoutat od hmotného života a tak být v obou případech vyrovnaný. Obvykle jsme šťastní, když získáme něco žádoucího, a z nežádoucích věcí jsme nešťastní. Nic z toho nás však nebude vzrušovat, budeme-li na duchovní úrovni. Abychom jí dosáhli, musíme vykonávat nepřerušovanou oddanou službu, bez odchýlení. Ta spočívá v devíti činnostech — opěvování, naslouchání, uctívání, klanění se a tak dále — které líčí poslední verš deváté kapitoly. Tento proces je třeba následovat.

Gdy ktoś pogrążony jest w życiu duchowym, w naturalny sposób nie chce on przebywać już z materialistami. Byłoby to niezgodne z jego naturą. Można sprawdzić siebie samego, poprzez zamieszkanie w odludnym miejscu, bez niepożądanego towarzystwa, i przekonać się w ten sposób, jak bardzo jest się skłonnym do życia w samotności. Oczywiście wielbiciela Pana nie pociągają niepotrzebne sporty, chodzenie do kina, czy pełnienie jakichś funkcji społecznych, gdyż rozumie on, że jest to jedynie stratą czasu. Jest wielu badaczy, naukowców i filozofów, którzy zajmują się studiowaniem życia seksualnego, czy jakimiś innymi tematami, ale według Bhagavad-gīty takie prace badawcze i spekulacje filozoficzne nie mają żadnej wartości. W mniejszym lub większym stopniu jest to pozbawione sensu. Według Bhagavad-gīty, rozum filozoficzny ma służyć zgłębianiu natury duszy. Również badania powinny służyć temu celowi. To właśnie polecane jest tutaj.

Ten, kdo přivykne duchovnímu způsobu života, se přirozeně nechce stýkat s materialisty. To se mu naprosto příčí. Každý může posoudit svou úroveň podle toho, jak velký má zájem žít v ústraní, bez nežádoucí společnosti. Oddaný přirozeně nemá zálibu ve zbytečných hrách, návštěvách kin nebo společenských setkáních, protože ví, že je to pouhá ztráta času. Mnozí badatelé a filozofové studují pohlavní život a další témata, ale podle Bhagavad-gīty nemají tato bádání a filozofické spekulace žádnou cenu — jsou víceméně nesmyslné. Bhagavad-gīta doporučuje pomocí filozofického uvažování zkoumat povahu duše. Cílem bádání má být poznání vlastního já.

Jeśli chodzi o samorealizację, to wyraźnie zostało tutaj powiedziane, że szczególnie praktyczna jest bhakti-yoga. A jeśli chodzi o oddanie, to należy rozważyć związek pomiędzy Duszą Najwyższą i duszą indywidualną. Dusza indywidualna i Dusza Najwyższa nie mogą być jednym, przynajmniej w koncepcji bhakti, koncepcji życia w służbie oddania. Jak to zostało wyraźnie oznajmione, ta służba duszy indywidualnej dla Duszy Najwyższej jest wieczna, nityam. Więc bhakti czyli służba oddania, jest wieczna. Należy być mocnym w tym filozoficznym przekonaniu.

Co se týče seberealizace, zde je jasně řečeno, že její zvláště praktickou metodou je bhakti-yoga. Jakmile mluvíme o oddanosti, nutně musíme uvažovat o vztahu mezi Nadduší a individuální duší. Individuální duše a Nadduše nemohou být totožné, alespoň ne v pojetí bhakti, oddanosti. Jasně se uvádí, že služba individuální duše Nejvyšší Duši je věčná, nityam. Bhakti neboli oddaná služba je tedy věčná. V tomto filozofickém přesvědčení má být každý utvrzen.

Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) tłumaczy: vadanti tat tattva-vidas tattvaṁ yaj jñānam advayam. „Ci, którzy są rzeczywistymi znawcami Prawdy Absolutnej, wiedzą, że Najwyższa Jaźń realizowana jest w trzech różnych fazach: Jako Brahman, Paramātmā i Bhagavān”. Bhagavān jest ostatnim słowem w realizacji Prawdy Absolutnej. Zatem należy wznieść się do platformy rozumienia Najwyższej Osoby Boga i następnie zaangażować się w służbę oddania dla Pana. To właśnie jest doskonałością wiedzy.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je vysvětlení — vadanti tat tattva-vidas tattvaṁ yaj jñānam advayam. “Ti, kdo skutečně znají Absolutní Pravdu, vědí, že Nejvyšší Já je vnímáno ve třech stupních — jako Brahman, Paramātmā a Bhagavān.” Bhagavān je v realizaci Absolutní Pravdy vrcholem. Proto je třeba dosáhnout této úrovně porozumění Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a následně Mu začít prokazovat oddanou službu. To je dokonalost poznání.

Zaczynając od praktykowania pokory aż do punktu realizacji Najwyższej Prawdy, Absolutnej Osoby Boga, proces ten podobny jest do klatki schodowej wiodącej od parteru aż do ostatniego piętra. Na klatce tej znajduje się wiele osób, niektóre z nich dotarły już do pierwszego piętra, inne do drugiego, trzeciego itd. Lecz dopóki ktoś nie dotrze do ostatniego piętra, którym jest poznanie Kṛṣṇy, to znajduje się na niższym etapie wiedzy. Jeśli ktoś chce współzawodniczyć z Bogiem i jednocześnie zrobić postęp w wiedzy duchowej, na pewno będzie sfrustrowany. Wyraźnie zostało powiedziane, iż bez pokory niemożliwe jest osiągnięcie wiedzy. A już uważanie siebie za Boga, jest najbardziej niebezpiecznym rodzajem pychy. Mimo iż żywa istota jest bezustannie kopana przez nieugięte prawa natury materialnej, to jednak nadal z powodu ignorancji, myśli: „Jestem Bogiem”. Zatem pokora, amānitva, jest początkiem wiedzy. Należy więc być pokornym i wiedzieć, iż jest się poddanym Najwyższego Pana. Kto buntuje się przeciwko Najwyższemu Bogu, ten staje się zależny od natury materialnej. Należy uświadomić sobie tę prawdę i być o niej święcie przekonanym.

Tento proces, který začíná pokorou a vrcholí poznáním Nejvyšší Pravdy, Absolutní Osobnosti Božství, je jako schodiště začínající v přízemí a vedoucí až do nejvyššího patra. Na schodišti je mnoho lidí, kteří vyšli do prvního, druhého nebo třetího patra, ale dokud člověk není v nejvyšším patře — kterým je poznání Kṛṣṇy — nachází se na nižší úrovni poznání. Pokud chce někdo dosahovat pokroku v duchovním poznání a zároveň soupeřit s Bohem, jeho snaha bude marná. Je jasně řečeno, že bez pokory není možné dosáhnout skutečného porozumění. Považovat se za Boha je největší projev pýchy. Živá bytost neustále dostává rány od striktních zákonů hmotné přírody, a přesto si následkem nevědomosti myslí: “Jsem Bůh.” Proto je amānitva neboli pokora začátkem poznání. Je třeba být pokorný a vědět o své podřízenosti Svrchovanému Pánu. Kvůli své vzpouře proti Němu je živá bytost podřízena hmotné přírodě. Tuto pravdu by měl každý znát a být o ní přesvědčen.