Sloka 33

VERSO 33

Verš

Texto

na hy antaraṁ bhagavatīha samasta-kukṣāv
ātmānam ātmani nabho nabhasīva dhīrāḥ
paśyanti yatra yuvayoḥ sura-liṅginoḥ kiṁ
vyutpāditaṁ hy udara-bhedi bhayaṁ yato ’sya

Synonyma

Sinônimos

na — ne; hi — protože; antaram — rozdíl; bhagavati — v Nejvyšší Osobnosti Božství; iha — zde; samasta-kukṣau — vše je v břiše; ātmānam — živá bytost; ātmani — v Nadduši; nabhaḥ — malé množství vzduchu; nabhasi — v celkovém množství vzduchu; iva — jako; dhīrāḥ — učení; paśyanti — vidí; yatra — v kom; yuvayoḥ — vás dvou; sura-liṅginoḥ — oblečeni jako obyvatelé Vaikuṇṭhy; kim — jak; vyutpāditam — probudil se, vyvinul; hi — jistě; udara-bhedi — rozdíl mezi tělem a duší; bhayam — strach; yataḥ — odkud; asya — Nejvyššího Pána.

na — não; hi — porque; antaram — distinção; bhagavati — na Suprema Personalidade de Deus; iha — aqui; samasta-kukṣau — tudo está dentro do abdômen; ātmānam — a entidade viva; ātmani — na Superalma; nabhaḥ — a pequena quantidade de ar; nabhasi — dentro da totalidade do ar; iva — assim como; dhīrāḥ — os eruditos; paśyanti — veem; yatra — em quem; yuvayoḥ — de vós dois; sura-liṅginoḥ — vestidos como habitantes de Vaikuṇṭha; kim — como; vyutpāditam — despertado, desenvolvido; hi — certamente; udara-bhedi — distinção entre o corpo e a alma; bhayam — temor; yataḥ — de onde; asya — do Senhor Supremo.

Překlad

Tradução

Obyvatelé vaikuṇṭhského světa žijí v úplném souladu s Nejvyšší Osobností Božství, stejně jako malá část nebe je v úplném souladu s celým velkým nebem. Kde se tedy na tomto poli harmonie vzalo semínko strachu? Tito dva mají stejné šaty jako obyvatelé Vaikuṇṭhy, ale co může být důvodem jejich rozlišování?

No mundo Vaikuṇṭha, há total harmonia entre os residentes e a Suprema Personalidade de Deus, assim como, dentro do espaço, há total harmonia entre o céu grande e o pequeno. Por que, então, há uma semente de medo neste campo de harmonia? Essas duas pessoas estão vestidas como habitantes de Vaikuṇṭha, mas de onde poderia ter surgido sua desarmonia?

Význam

Comentário

Stejně jako jsou v každém státě tohoto hmotného světa dvě různá oddělení — občanské oddělení a zločinecké oddělení — tak i Boží stvoření má dvě oddělení pro dva druhy existence. Stejně jako je zločinecké oddělení v hmotném světě mnohem menší než občanské oddělení, tak i tento hmotný svět, který je považován za zločinecké oddělení, tvoří pouze jednu čtvrtinu celého Pánova stvoření. Všechny živé bytosti, které obývají hmotné vesmíry, jsou považovány v podstatě za zločince, protože se nechtějí podřídit Pánovým zákonům a jednají v rozporu s vůlí Boha. Princip stvoření je takový, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je přirozeně plný radosti a stává se mnoha, aby ještě zvětšil Svoji transcendentální radost. Údělem nás, živých bytostí, které jsou nedílnými částmi Nejvyššího Pána, je uspokojovat Pánovy smysly. Proto jakmile některá živá bytost tuto harmonii naruší, okamžitě je polapena māyou neboli iluzí.

Assim como há diferentes departamentos em cada estado neste mundo material – o departamento cível e o departamento criminal –, da mesma forma, na criação de Deus, há dois departamentos de existência. Assim como no mundo material observamos que o departamento criminal é muito menor que o departamento cível, da mesma forma, este mundo material, que é considerado o departamento criminal, é uma quarta parte de toda a criação do Senhor. Todas as entidades vivas que são habitantes dos universos materiais são consideradas como mais ou menos criminosas, visto que não desejam obedecer à ordem do Senhor, ou são contra as atividades harmoniosas da vontade de Deus. O princípio da criação é que o Senhor Supremo, a Personalidade de Deus, sendo alegre por natureza, converte-Se em muitos a fim de aumentar Seu júbilo transcendental. As entidades vivas como nós, sendo partes integrantes do Senhor Supremo, destinamo-nos a satisfazer os sentidos do Senhor. Assim, logo que há uma discrepância nesta harmonia, a entidade viva é enredada por māyā, ou ilusão.

Vnější energie Pána se nazývá hmotný svět a království vnitřní energie Pána se nazývá Vaikuṇṭha neboli království Boha. Ve světě Vaikuṇṭhy neexistuje nesoulad mezi Pánem a jeho obyvateli. Vaikuṇṭhský svět je dokonalý výtvor Boha, kde neexistuje důvod ke strachu. Celé království Boha je tak dokonale harmonickým celkem, že v něm nemůže vzniknout nepřátelství. Vše je tam absolutní. Stejně jako je v těle mnoho různých orgánů, ale všechny spolupracují pro uspokojení žaludku, a jako jsou ve stroji stovky a tisíce součástek, ale všechny harmonicky vykonávají funkci stroje, na vaikuṇṭhských planetách sídlí dokonalý Pán a všichni obyvatelé Mu tam dokonale slouží.

A energia externa do Senhor chama-se mundo material, e o reino da energia interna do Senhor chama-se Vaikuṇṭha, ou o reino de Deus. No mundo Vaikuṇṭha, não há desarmonia entre o Senhor e os habitantes. Portanto, a criação de Deus no mundo Vaikuṇṭha é perfeita. Não há motivo para temor. Todo o reino de Deus é uma unidade tão completamente harmoniosa que não há possibilidade de inimizade. Tudo lá é absoluto. Assim como há muitos sistemas fisiológicos dentro do corpo que não obstante trabalham sob uma só ordem para a satisfação do estômago, e assim como numa máquina há centenas e milhares de peças que não obstante funcionam harmoniosamente para satisfazer o objetivo da máquina – nos planetas Vaikuṇṭha o Senhor é perfeito, e os habitantes também se ocupam perfeitamente a serviço do Senhor.

Māyāvādští filozofové, impersonalisté, interpretují tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu tak, že malá část nebe a celé velké nebe jsou totožné, ale toto pojetí nemůže obstát. Příklad velkého nebe a malých částí nebe můžeme také vztáhnout na své vlastní tělo. Velké nebe je jako samotné tělo a střeva a další části těla představují malé části tohoto nebe. Každá část těla má svoji individualitu, i když zaujímá pouze malou část celého těla. Stejně tak celé stvoření je tělem Nejvyššího Pána a my, stvořené bytosti nebo cokoliv stvořeného, jsme pouze malé části tohoto těla. Tělesné části se nikdy nevyrovnají celku. To není možné. V Bhagavad-gītě je řečeno, že živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána a jsou jimi věčně. Podle māyāvādských filozofů se živá bytost pod vlivem iluze považuje za část, i když ve skutečnosti je totožná se svrchovaným celkem. Tato teorie ale není správná. Totožnost celku a části spočívá v jejich kvalitě. To, že různé části nebe jsou kvalitativně totožné, neznamená, že z malé části nebe se stane celé velké nebe.

Os filósofos māyāvādīs, os impersonalistas, interpretam este verso do Śrīmad-Bhāgavatam como significando que o pequeno céu e o grande céu são uma coisa só, mas essa ideia não é aceitável. O exemplo do pequeno e do grande céu também é aplicável dentro do corpo de uma pessoa. O grande céu é o próprio corpo, e os intestinos e outras partes do corpo ocupam o pequeno céu. Cada parte do corpo tem individualidade, muito embora ocupe uma pequena parte da totalidade do corpo. Analogamente, toda a criação é o corpo do Senhor Supremo, e nós, as criaturas, ou qualquer coisa que seja criada, não passamos de uma pequena parte daquele corpo. As partes do corpo nunca são iguais ao todo. Isso não é possível em tempo algum. Na Bhagavad-gītā, afirma-se que as entidades vivas, as quais são partes integrantes do Senhor Supremo, são eternamente partes integrantes. Segundo os filósofos māyāvādīs, a entidade viva em ilusão considera-se parte integrante, embora, na verdade, seja igual ao todo supremo. Essa teoria não é válida. A unidade entre o todo e a parte está na qualidade de ambos. A unidade qualitativa da pequena e da grande porção do céu não implica em que o pequeno céu se torne o grande céu.

Na vaikuṇṭhských planetách není třeba používat politiku “rozděl a panuj” — nikdo tam nemá strach, protože Pán i obyvatelé sledují stejný cíl. Māyā znamená nesoulad mezi živými bytostmi a Nejvyšším Pánem a Vaikuṇṭha znamená jejich soulad. Ve skutečnosti všechny živé bytosti zaopatřuje Pán, protože je nejvyšší živou bytostí. Ale přestože jsou hloupí tvorové pod Jeho vládou, popírají existenci nejvyšší živé bytosti. Tomuto stavu se říká māyā. Někdy popírají, že existuje nějaká bytost, jako je Bůh, a říkají, že všechno je prázdnota, a jindy Ho popírají jiným způsobem: “Možná existuje Bůh, ale nemá žádnou podobu.” Obě tato pojetí vycházejí ze vzpurného postoje živé bytosti. Dokud je v hmotném světě rozšířený tento postoj vzpoury, nemůže zde být soulad.

Não há motivo para a política de divisão e domínio nos planetas Vaikuṇṭha; não há medo, por causa da coincidência de interesses do Senhor e dos residentes. Māyā significa desarmonia entre as entidades vivas e o Senhor Supremo, e Vaikuṇṭha significa harmonia entre eles. Na verdade, todas as entidades vivas recebem provisões do Senhor e são mantidas por Ele, porque Ele é a entidade viva suprema. Contudo, criaturas tolas, embora na verdade estejam sob o controle da entidade viva suprema, desafiam Sua existência, e tal estado chama-se māyā. Às vezes, elas negam que haja um ser como Deus. Elas dizem: “Tudo é vazio”. Outras vezes O negam de uma maneira diferente: “Pode ser que exista um Deus, mas Ele não tem forma.” Essas duas concepções surgem igualmente da condição rebelde da entidade viva. Enquanto esta condição rebelde prevalecer, o mundo material continuará em desarmonia.

Soulad či nesoulad souvisí s dodržováním zákonů a řádu toho kterého místa. Náboženství jsou zákony a řád Nejvyššího Pána. Ve Śrīmad Bhagavad-gītě se dozvíme, že náboženství znamená oddaná služba neboli vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa říká: “Zapomeň na všechny ostatní náboženské zásady a jednoduše se Mi odevzdej.” To je náboženství. Jakmile si je člověk plně vědom, že Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel a Nejvyšší Pán, a jedná podle toho, tehdy jde o skutečné náboženství. Cokoliv, co je v rozporu s touto zásadou, není náboženstvím. Proto Kṛṣṇa říká: “Zapomeň na všechny ostatní náboženské zásady.” V duchovním světě se vše harmonicky řídí touto náboženskou zásadou, vědomím Kṛṣṇy, a proto se duchovní svět nazývá Vaikuṇṭha. Bude-li tatáž zásada plně nebo částečně přijata zde, bude i zde Vaikuṇṭha. Platí to v jakékoliv společnosti. Jako například v Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy: budou-li členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy žít v souladu podle pravidel a zásad Bhagavad-gīty a s důvěrou se soustředí na Kṛṣṇu jako na střed všeho dění, pak budou žít na Vaikuṇṭě, a nikoliv v tomto hmotném světě.

Harmonia ou desarmonia são entendidas em função da lei e da ordem de um lugar em particular. A religião é a lei e a ordem do Senhor Supremo. Na Śrīmad Bhagavad-gītā, encontramos que religião significa serviço devocional, ou consciência de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa diz: “Abandona todos os demais princípios religiosos e simplesmente torna-te uma alma rendida a Mim.” Isso é religião. Quando alguém é plenamente consciente de que Kṛṣṇa é o desfrutador supremo e Senhor Supremo e age de acordo, então se manifesta a verdadeira religião. Nada que seja contrário a este princípio pode ser considerado religião. Portanto, Kṛṣṇa diz: “Abandona todos os demais princípios religiosos.” No mundo espiritual, este princípio religioso da consciência de Kṛṣṇa é mantido harmoniosamente, daí esse mundo chamar-se Vaikuṇṭha. Se os mesmos princípios puderem ser adotados aqui, integral ou parcialmente, isso também será Vaikuṇṭha. O mesmo se aplica a qualquer sociedade, tal como a Sociedade Internacional para a Consciência de Krishna: se os membros da Sociedade Internacional para a Consciência de Krishna, depositando fé em Kṛṣṇa como o centro, viverem harmoniosamente, segundo a ordem e os princípios da Bhagavad-gītā, estarão vivendo em Vaikuṇṭha, e não neste mundo material.