Skip to main content

KAPITOLA PÁTÁ

Prajāpati Dakṣa proklíná Nāradu Muniho

Tato kapitola vypráví, jak byli všichni Dakṣovi synové vysvobozeni ze zajetí hmotné energie, když se řídili radou Nārady, jehož za to Dakṣa proklel.

Pod vlivem vnější energie Pána Viṣṇua zplodil Prajāpati Dakṣa v lůně své manželky Pāñcajanī deset tisíc synů. Jmenovali se Haryaśvové a všichni měli stejný charakter a stejnou mentalitu. Když jim jejich otec dal pokyn plodit další obyvatelstvo, odebrali se na západ, na místo, kde se řeka Sindhu (nyní Indus) vlévá do Arabského moře. V oněch dobách se na tom místě rozprostíralo svaté jezero jménem Nārāyaṇa-saras, v jehož okolí žilo mnoho světců. Haryaśvové začali praktikovat askezi a meditaci, což jsou činnosti vysoce vznešeného životního stavu odříkání. Když však Śrīla Nārada Muni viděl chlapce podstupovat takovou chvályhodnou askezi pouze za účelem hmotného tvoření, usoudil, že bude lepší je této tendence zbavit. Popsal jim konečný cíl života a poradil jim, aby se nesnažili stát obyčejnými karmīmi a plodit děti. Všichni synové Dakṣi, kteří byli takto osvíceni, odešli a již nikdy se nevrátili.

Prajāpati Dakṣa byl ze ztráty svých synů velice zarmoucený. Zplodil v lůně své manželky Pāñcajanī dalších tisíc synů a nařídil jim mít mnoho potomků. Tito synové, kteří se jmenovali Savalāśvové, rovněž uctívali Pána Viṣṇua, aby mohli plodit děti, ale Nārada Muni je přesvědčil, aby od tohoto plánu upustili a stali se žebravými mnichy. Když se Prajāpati Dakṣa při svých pokusech zvýšit počet obyvatel setkal dvakrát s nezdarem, velice se na Nāradu Muniho rozhněval a proklel ho slovy, že se v budoucnosti nebude moci nikde usadit. Nārada Muni, který je plně kvalifikovaný, s neochvějnou tolerancí Dakṣovu kletbu přijal.

Sloka 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, Prajāpati Dakṣa, puzený iluzorní energií Pána Viṣṇua, zplodil v lůně Pāñcajanī (Asiknī) deset tisíc synů, kteří se jmenovali Haryaśvové.
Sloka 2:
Můj milý králi, všichni synové Prajāpatiho Dakṣi si byli navzájem podobní v mírnosti a v tom, jak poslouchali otcovy příkazy. Když jim otec nařídil plodit děti, vydali se západním směrem.
Sloka 3:
Na západě, kde se řeka Sindhu setkává s mořem, je velké poutní místo zvané Nārāyaṇa-saras. Žije tam mnoho mudrců a jiných lidských bytostí pokročilých v duchovním vědomí.
Sloka 4-5:
Na tom svatém místě se Haryaśvové pravidelně dotýkali vody jezera a koupali se v ní. Postupně se značně očistili a začali tíhnout k činnostem paramahaṁsů. Jelikož jim však otec nařídil zvýšit počet obyvatelstva, podrobovali se tvrdé askezi, aby splnili jeho touhu. Tyto chlapce, podstupující takovou vznešenou askezi za účelem zvýšení počtu obyvatel, uviděl jednoho dne velký mudrc Nārada a přišel za nimi.
Sloka 6-8:
Velký mudrc Nārada řekl: Moji milí Haryaśvové, ještě jste neviděli nejzazší končiny Země. Existuje království, kde žije pouze jeden muž a kde je díra, z níž se ještě nikdy nikdo nevrátil. Sídlí tam nesmírně necudná žena, která se zdobí různými přitažlivými oděvy, a muž, který tam žije, je jejím manželem. V tom království je řeka tekoucí oběma směry, podivuhodný dům z dvaceti pěti materiálů, labuť vydávající různé zvuky a automaticky se otáčející předmět z ostrých žiletek a blesků. To vše jste ještě neviděli, a jste proto nezkušení chlapci, postrádající pokročilé poznání. Jak tedy chcete tvořit potomstvo?
Sloka 9:
Váš otec je vševědoucí, ale běda, vy neznáte jeho skutečné nařízení. Jak chcete tvořit potomky, když nevíte, co je jeho pravým záměrem?
Sloka 10:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Když Haryaśvové slyšeli tato záhadná slova Nārady Muniho, uvážili je bez pomoci druhých svou přirozenou inteligencí.
Sloka 11:
(Haryaśvové pochopili význam Nāradových slov následujícím způsobem:) Slovo “bhūḥ” (“Země”) se vztahuje na pole činností. Hmotné tělo, které je výsledkem činů živé bytosti, je jejím polem činností a dává jí falešná označení. Živá bytost již od nepaměti přijímá různé druhy hmotných těl, jež jsou příčinou připoutanosti k hmotnému světu. Jestliže se někdo pošetile věnuje dočasnému plodonosnému jednání a nestará se o ukončení tohoto otroctví, jaký prospěch jeho činnosti přinesou?
Sloka 12:
(Nārada Muni řekl, že existuje království, kde žije pouze jeden muž. Haryaśvové realizovali smysl tohoto výroku.) Jediným poživatelem je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který všechno všude pozoruje. Oplývá v plné míře šesti vznešenými vlastnostmi a je zcela nezávislý na všech ostatních. Nikdy nepodléhá třem kvalitám hmotné přírody, neboť je vždy transcendentální tomuto hmotnému stvoření. Pokud členové lidské společnosti prostřednictvím svého pokroku v poznání a konání nepochopí Jeho, Nejvyššího, a budou se pouze ve dne v noci lopotit jako kočky a psi kvůli dočasnému štěstí, jaký prospěch jejich jednání přinese?
Sloka 13:
(Nārada Muni popsal, že je tam bila, díra, z níž se nikdo již nevrátí. Haryaśvové pochopili význam tohoto jinotaje.) Toho, kdo vstoupil na nižší planetární soustavu Pātāla, stěží kdo kdy viděl se vrátit. Stejně tak když někdo dosáhne Vaikuṇṭha-dhāmu (pratyag-dhāmu), nevrátí se do tohoto hmotného světa. Jestliže existuje takové místo, z něhož se ten, kdo tam odešel, nevrací do strastiplných hmotných podmínek života, jaký význam má skákat jako opice v dočasném hmotném světě a nevidět či nechápat toto místo? Jaký to přinese užitek?
Sloka 14:
(Nārada Muni popsal ženu, jež je profesionální prostitutkou. Haryaśvové pochopili, o koho se jedná.) Nestálá inteligence každé živé bytosti, smíšená s kvalitou vášně, je jako prostitutka, která mění šaty, jen aby upoutala pozornost mužů. Pokud se někdo plně zaobírá dočasným plodonosným jednáním a nechápe, jak se toto děje, co ve skutečnosti získává?
Sloka 15:
(Nārada Muni rovněž hovořil o muži, který je manželem prostitutky. Haryaśvové to pochopili následujícím způsobem:) Pokud se muž stane manželem prostitutky, ztratí veškerou nezávislost. Stejně tak má-li živá bytost nečistou inteligenci, prodlužuje si svůj materialistický život. Je deptána hmotnou přírodou a musí se řídit pohyby inteligence, což jí přináší různé šťastné a nešťastné podmínky. Pokud někdo za takovýchto podmínek vykonává plodonosné činnosti, co tím získá?
Sloka 16:
(Nārada Muni řekl, že je tam řeka tekoucí oběma směry. Haryaśvové pochopili smysl tohoto výroku.) Hmotná příroda jedná dvěma způsoby, jimiž jsou tvoření a ničení. Řeka hmotné přírody tedy teče oběma směry. Živá bytost, která do této řeky nevědomky spadne, se topí v jejích vlnách, a jelikož je proud u břehů rychlejší, nemůže se dostat ven. Co prospěšného přinese vykonávání plodonosných činností v této řece māyi?
Sloka 17:
(Nārada Muni mluvil o domu z dvaceti pěti prvků. Haryaśvové pochopili tento jinotaj.) Nejvyšší Pán je zdrojem dvaceti pěti prvků a jakožto Nejvyšší Bytost, vládce příčiny a následku, způsobuje jejich projevení. Pokud se někdo věnuje dočasným plodonosným činnostem, aniž by znal tuto Nejvyšší Osobu, jaký prospěch z toho získá?
Sloka 18:
(Nārada Muni mluvil o labuti. Ta je popsána v tomto verši.) Védská písma (śāstry) jasně popisují, jak pochopit Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj veškeré hmotné a duchovní energie, a důkladně tyto dvě energie vysvětlují. Labuť (haṁsa) je ten, kdo rozlišuje mezi hmotou a duší, přijímá podstatu všeho a vysvětluje prostředky spoutanosti a osvobození. Slova písem sestávají z rozmanitých vibrací. Pokud hloupý darebák ponechá stranou studium těchto śāster, aby se mohl věnovat dočasným činnostem, jaký bude výsledek?
Sloka 19:
(Nārada Muni hovořil o hmotném předmětu z ostrých žiletek a blesků. Haryaśvové tento jinotaj pochopili následujícím způsobem:) Věčný čas se pohybuje velice energicky, jako kdyby ho tvořily žiletky a blesky. Jakožto nepřerušovaný a zcela nezávislý pohání činnosti celého světa. Jaký prospěch může člověk získat z vykonávání dočasných hmotných činností, nesnaží-li se studovat věčný prvek času?
Sloka 20:
(Nārada Muni se ptal, jak může někdo v nevědomosti neuposlechnout vlastního otce. Haryaśvové pochopili smysl této otázky.) Člověk musí přijmout původní pokyny śāster. Ve védské civilizaci je udílena posvátná šňůra na znamení druhého zrození. Lidská bytost se podruhé narodí tím, že přijme pokyny śāster od pravého duchovního mistra. Śāstry, písma, jsou tedy skutečným otcem. Všechny śāstry učí, že člověk má zanechat materialistického způsobu života. Nezná-li někdo smysl otcových příkazů, śāster, je nevědomý. Slova hmotného otce, který se snaží zaměstnat svého syna hmotnými činnostmi, nejsou skutečnými otcovými pokyny.
Sloka 21:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, Haryaśvové, synové Prajāpatiho Dakṣi, nabyli po vyslechnutí Nāradových pokynů pevného přesvědčení. Všichni v ně věřili a dospěli ke stejnému závěru. Poté, co tohoto velkého mudrce přijali za svého duchovního mistra, obešli ho a vydali se cestou, po níž se živá bytost nikdy nevrátí do tohoto světa.
Sloka 22:
Sedm hudebních not — ṣa, ṛ, gā, ma, pa, dha a ni — se používá při hře na hudební nástroje, ale původně pocházejí ze Sāma Vedy. Velký mudrc Nārada rozeznívá tóny popisující zábavy Nejvyššího Pána. Pomocí těchto transcendentálních vibrací, jako je Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, upíná svou mysl na lotosové nohy Pána, a tak přímo vnímá Hṛṣīkeśu, Pána smyslů. Po osvobození Haryaśvů Nārada Muni pokračoval v cestě po všech planetárních systémech, s myslí neustále upřenou na lotosové nohy Pána.
Sloka 23:
Haryaśvové, synové Prajāpatiho Dakṣi, byli dobře vychovaní a způsobní synové, ale kvůli pokynům Nārady Muniho bohužel nedodrželi pokyn svého otce. Když Dakṣa uslyšel tuto zvěst, kterou mu Nārada Muni přinesl, začal bědovat. Přestože byl otcem takových ušlechtilých synů, o všechny přišel. To bylo bezpochyby důvodem k nářku.
Sloka 24:
Když Prajāpati Dakṣa oplakával ztracené děti, Pán Brahmā ho uklidnil svými pokyny, a Dakṣa poté zplodil v lůně své manželky Pāñcajanī tisíc dalších dětí. Tentokrát se jeho synové jmenovali Savalāśvové.
Sloka 25:
V souladu s pokynem svého otce, který jim nařídil plodit děti, se druhá skupina synů rovněž odebrala k jezeru Nārāyaṇa-saras — na totéž místo, kde předtím jejich bratři následováním Nāradových pokynů dosáhli dokonalosti. Savalāśvové zůstali na tomto svatém místě a dodržovali velké sliby askeze.
Sloka 26:
Druhá skupina synů vykonávala u jezera Nārāyaṇa-saras stejné činnosti jako ta první. Koupali se ve svaté vodě, jejíž dotek odstraňoval veškeré nečisté hmotné touhy z jejich srdcí. Odříkávali mantry začínající oṁkārou a podstupovali tvrdou askezi.
Sloka 27-28:
Po několik měsíců pili synové Prajāpatiho Dakṣi jen vodu a živili se pouze vzduchem. Když se takto podrobovali velké askezi, recitovali následující mantru: “Vzdejme uctivé poklony Nārāyaṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který neustále setrvává ve Svém transcendentálním sídle. Jelikož je Nejvyšší Osobou (paramahaṁsou), vzdejme Mu uctivé poklony.”
Sloka 29:
Ó králi Parīkṣite, Nārada Muni přišel za těmito syny Prajāpatiho Dakṣi, kteří podstupovali tapasyu za účelem plození dětí, a promluvil k nim stejně záhadnými slovy jako k jejich starším bratrům.
Sloka 30:
Ó synové Dakṣi, vyslechněte prosím pozorně mé pokyny. Všichni máte velice rádi své bratry Haryaśvy. Měli byste se proto vydat jejich cestou.
Sloka 31:
Bratr, který si je vědom zásad náboženství, kráčí ve stopách svých starších bratrů. Díky své vznešenosti získá takový zbožný bratr příležitost stýkat se s polobohy, jako jsou Marutové, kteří mají rádi své bratry, a užívat si společně s nimi.
Sloka 32:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó nejlepší z pokročilých Árjů, tolik řekl Nārada Muni, jehož milostivý pohled nepřijde nikdy nazmar, synům Prajāpatiho Dakṣi a poté odešel, jak bylo v jeho plánu. Dakṣovi synové následovali své starší bratry — nesnažili se plodit děti a rozvíjeli vědomí Kṛṣṇy.
Sloka 33:
Savalāśvové se vydali správnou cestou, na niž lze dospět způsobem života zaměřeným na dosažení oddané služby, milosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Stejně jako noci, které odešly na západ, se dodnes nevrátili.
Sloka 34:
Tehdy pozoroval Prajāpati Dakṣa mnoho nepříznivých znamení a z různých zdrojů se doslechl, že Savalāśvové, druhá skupina jeho synů, následovali v souladu s Nāradovými pokyny cestu svých starších bratrů.
Sloka 35:
Když Dakṣa slyšel, že Savalāśvové také opustili tento svět a zaměstnali se oddanou službou, rozhněval se na Nāradu a nářkem téměř omdlel. Když Nāradu uviděl, rty se mu roztřásly hněvem a pronesl tato slova.
Sloka 36:
Prajāpati Dakṣa řekl: Běda, Nārado Muni, nosíš oděv světce, ale ve skutečnosti jím nejsi. Naopak já jsem světec, i když teď žiji jako gṛhastha. Tím, že jsi mým synům ukázal cestu odříkání, ses vůči mně dopustil ukrutné nespravedlnosti.
Sloka 37:
Prajāpati Dakṣa řekl: Moji synové se ještě v žádném případě nezbavili svých tří dluhů — nevzali své závazky řádně v úvahu. Ó Nārado Muni, ó zosobnění hříchu, postavil jsi překážky do jejich cesty ke štěstí v tomto i příštím světě, protože jsou stále zadluženi světcům, polobohům a svému otci.
Sloka 38:
Prajāpati Dakṣa pokračoval: Tím, že se dopouštíš násilí na jiných živých bytostech a přitom se prohlašuješ za společníka Pána Viṣṇua, hanobíš Nejvyšší Osobnost Božství. Zbytečně jsi v nevinných chlapcích vyvolal náladu odříkání — jsi proto nestydatý a nemáš žádný soucit. Jak můžeš cestovat s osobními společníky Nejvyššího Pána?
Sloka 39:
Všichni oddaní Pána kromě tebe jsou velice laskaví k podmíněným duším a touží prospívat ostatním. Oblékáš se jako oddaný, ale vytváříš nepřátelství s lidmi, kteří nejsou tvými nepřáteli, nebo ničíš přátelství a mezi přáteli vytváříš zášť. Nestydíš se vydávat za oddaného, zatímco konáš tyto ohavné činy?
Sloka 40:
Prajāpati Dakṣa pokračoval: Jestliže si myslíš, že v člověku stačí probudit smysl pro odříkání a tím se odpoutá od hmotného světa, musím říci, že dokud není probuzeno úplné poznání, nikdo nemůže dosáhnout odpoutanosti tím, že si pouze vymění oděv, jako jsi to učinil ty.
Sloka 41:
Hmotný požitek je nesporně příčinou všeho neštěstí, ale člověk se ho nedokáže vzdát, dokud osobně nezakusí, kolik utrpení přináší. Má se mu proto dovolit, aby rozvíjel poznání a zároveň se dále věnoval takzvanému hmotnému požitku, a tak zakusil strastiplnost tohoto iluzorního hmotného štěstí. Poté, bez pomoci druhých, přijde na to, že hmotný požitek je nechutný. Ti, jejichž mysl změnili druzí, nedospějí na takovou úroveň odříkání jako ti, kdo mají osobní zkušenost.
Sloka 42:
I když žiji v domácnosti s manželkou a dětmi, čestně následuji védské pokyny pro vykonávání plodonosných činností, abych si užíval života bez hříšných reakcí. Konám yajñi všeho druhu, včetně deva-yajñi, ṛṣi-yajñi, pitṛ-yajñi a nṛ-yajñi. Jelikož se tyto yajñi nazývají vratāḥ (sliby), jsem známý jako gṛhavrata. Ty jsi však ve mně vyvolal velkou nelibost, když jsi bez jakéhokoliv důvodu svedl mé syny na cestu odříkání. To lze tolerovat jen jednou.
Sloka 43:
Již jednou jsi mě připravil o syny, a nyní jsi mi udělal tutéž nepříznivou věc znovu. Jsi proto darebák, který neví, jak se chovat k ostatním. Můžeš cestovat po celém vesmíru, ale proklínám tě, abys neměl nikde žádný domov.
Sloka 44:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, Nārada Muni je uznávaný světec, a proto když ho Prajāpati Dakṣa proklel, odpověděl: tad bāḍham — “Ano, to, co jsi řekl, je dobré. Přijímám tuto kletbu.” Mohl Dakṣovo prokletí opětovat, ale jelikož je to snášenlivý a milostivý sādhu, nic nepodnikl.