ŚB 6.5.38

Tato mentalita, kterou projevil Prajāpati Dakṣa, přetrvává dodnes. Když se mladí chlapci připojují k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jejich otcové a takzvaní opatrovatelé se na učitele tohoto hnutí velice hněvají, protože si myslí, že jejich synové byli zbytečně navedeni, aby se připravili o hmotné požitky jedení, pití a veselení se. Karmī, ploduchtiví pracovníci, si myslí, že člověk si má plně užívat svého současného života v tomto hmotném světě a také vykonávat nějaké zbožné činnosti, aby mohl dospět na vyšší planetární soustavy, kde si bude dále užívat v příštím životě. Yogī — a zvláště bhakti-yogī — je však vůči názorům tohoto hmotného světa lhostejný. Nemá zájem cestovat na vyšší planetární soustavy polobohů a užívat si tam dlouhého života v pokročilé materialistické civilizaci. Prabodhānanda Sarasvatī prohlásil: kaivalyaṁ narakāyate tridaśa-pūr ākāśa-puṣpāyate — pro oddaného je splynutí s Brahmanem pekelnou představou a život na vyšších planetárních soustavách polobohů přeludem — něčím, co ve skutečnosti neexistuje. Čistý oddaný nemá zájem o jógovou dokonalost, cesty na vyšší planetární soustavy nebo ztotožnění se s Brahmanem. Chce pouze sloužit Osobnosti Božství. Prajāpati Dakṣa jakožto karmī nedokázal ocenit velkou službu, kterou Nārada Muni jeho jedenácti tisíci synům prokázal. Místo toho Nāradu nařkl, že je hříšný, a vyslovil obvinění, že jeho stykem s Nejvyšší Osobností Božství bude jistě očerněn i Pán. Kritizoval ho, že je známý jako Pánův společník, ale ve skutečnosti Pána uráží.