Shledání

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že zde uvedené přirovnání ke světcům meditujícím o Pánových nohách je výstižné jen částečně, neboť extáze, kterou tato gopī cítila, když se Kṛṣṇa vrátil, neměla obdoby. Śrīla Viśvanātha Cakravartī rovněž vyjevuje, že touto gopī je ta ze všech nejpožehnanější, Śrīmatī Rādhārāṇī.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí, že sedm gopī, o kterých se dosud v této kapitole mluvilo, je prvních sedm z osmi hlavních gopī, kterým jejich postavení dovolovalo přistoupit ke Śrī Kṛṣṇovi okamžitě, jakmile se znovu objevil. Ācārya cituje verš ze Śrī Vaiṣṇava-toṣaṇī uvádějící jména těchto sedmi: Candrāvalī, Śyāmalā, Śaibyā, Padmā, Śrī Rādhā, Lalitā a Viśākhā. Osmou se rozumí Bhadrā. Śrī Vaiṣṇava-toṣaṇī cituje verš ze Skanda Purāṇy, který prohlašuje těchto osm za hlavní mezi třemi miliardami gopī. Podrobné informace o hierarchii gopī jsou v knize Ujjvala-nīlamaṇi od Śrīly Rūpy Gosvāmīho.

Padma Purāṇa potvrzuje, že Śrī Rādhā je nejpřednější z gopī:

„Tak jako je Śrīmatī Rādhārāṇī velmi drahá Kṛṣṇovi, je Mu podobně drahé i Její jezírko. Ze všech gopī je ona Pánovi nejmilejší.“

Rovněž Bṛhad-gautamīya-tantra zmiňuje Śrīmatī Rādhārāṇī jako Kṛṣṇovu nejhlavnější družku:

„Transcendentální bohyně Śrīmatī Rādhārāṇī je přímým protějškem Pána Śrī Kṛṣṇy. Ze všech bohyní štěstí je ústřední postavou. Vlastní veškerou přitažlivost, aby mohla přitahovat i samotnou nejpřitažlivější Osobnost Božství. Je to Pánova původní vnitřní energie.“ (Tento překlad je převzatý z Prabhupādova vydání Caitanya-caritāmṛty, Ādi 4.83.)

Doplňující informaci ohledně Śrī Rādhy podává Ṛg-pariśiṣṭa (doplněk Ṛg Vedy): rādhayā mādhavo devo mādhavenaiva rādhikā/ vibhrājante janeṣu. „Ze všech osob je to Śrī Rādhā, v jejíž společnosti je Pán Mādhava obzvláště slavný, tak jako je Ona zvláště slavná v Jeho společnosti.“

Gopī jsou vnitřní energie Pána Kṛṣṇy, a když se tedy dočkaly úlevy a byly zase šťastné, Pán zářil ještě výrazněji než předtím a Jeho transcendentální blaženost se zvětšila. Kṛṣṇa miluje gopī čistou transcendentální láskou a ony milují Jeho stejným způsobem. Pro osoby spoutané hmotnou existencí jsou tyto na transcendentální úrovni probíhající vztahy nepochopitelné.

V osmdesáté sedmé kapitole tohoto zpěvu (ve sloce 23) se śrutis neboli zosobněné Védy modlí takto:

„Tyto ženy plně pohroužily své mysli do meditace o silných pažích Pána Kṛṣṇy, jež připomínají těla velkých hadů. Chceme být jako tyto gopī a sloužit Jeho lotosovým nohám.“ Śruti viděly Kṛṣṇu během Jeho zjevení v předchozím dni Brahmy a naplnila je nesmírně silná touha být s Ním. Potom se v této kalpě staly gopīmi. A jelikož jsou Védy v lidské společnosti věčně přítomné, śruti v této kalpě se rovněž naplnily touhami po Kṛṣṇovi a v další kalpě se také stanou gopīmi. Tuto informaci podává Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Mezi mistry mystické meditace patří Pán Śiva, Ananta Śeṣa a další vznešené osobnosti. Ti všichni uchovávají Pána usazeného v lotosu svých srdcí. Tentýž Pán, přemožený silnou nesobeckou láskou gopī, svolil, že se stane jejich milencem a poté, co posedí na jejich voňavých šátcích na břehu řeky Yamuny, s nimi bude ve Vṛndāvanu tančit.

Touto navenek zdvořilou otázkou chtějí gopī poukázat na to, že Pán Kṛṣṇa nedokázal náležitě opětovat jejich lásku. Velmi je rozrušilo, když je v lese Śrī Kṛṣṇa opustil, a chtějí vědět, proč jim během těchto milostných her způsobil utrpení.

Zde Pán připomíná gopīm, že v čistém láskyplném přátelství neexistuje pojetí sobeckého zájmu, ale jen láska k příteli.

Někteří lidé, spokojení ve svém nitru na duchovní úrovni, neopětují náklonnost druhých, protože se chtějí vyhnout zapletení ve světských vztazích. Jiní neopětují jednoduše ze závisti nebo domýšlivosti. A další neopětují proto, že jsou po hmotné stránce spokojení, a nezajímají se tedy o nové hmotné příležitosti. Všechny tyto věci Pán Kṛṣṇa trpělivě vysvětluje gopīm.

Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham – „Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává.“ Ale přesto, aby posílil lásku svého oddaného, Pán nemusí okamžitě oplácet plnou měrou, i když se na Něho s oddaností obrací. Pánovo oplácení je vpravdě dokonalé. Vždyť upřímný oddaný se stále modlí k Pánu: „Prosím pomož mi, abych Tě miloval čistou láskou.“ Proto Pánovo takzvané přehlížení ve skutečnosti naplňuje modlitbu oddaného. Pán Kṛṣṇa zesiluje naši lásku k Němu tím, že se od nás zdánlivě odděluje, a výsledkem je, že dosahujeme toho, co jsme skutečně chtěli a oč jsme se modlili: hluboké lásky k Absolutní Pravdě, Kṛṣṇovi. Pánova zdánlivá nevšímavost je tedy ve skutečnosti uvážlivým opětováním a splněním naší nejhlubší a nejčistší touhy.

Podle ācāryů na sebe gopī pomrkávaly, když Pán Kṛṣṇa pronášel tento verš, a snažily se zakrýt úsměvy. Už když Pán Kṛṣṇa hovořil, si gopī začaly uvědomovat, že je přivádí k nejvyšší dokonalosti láskyplné služby.

Zde Pán naznačuje, že i když byly gopī již ve své lásce k Němu dokonalé, jednal přesto tak, jak jednal, aby nepochopitelně zvětšil jejich dokonalost a aby ukázal příklad celému světu.

Překlad a významy slov jsou pro tento verš převzaté z Prabhupādova vydání Śrī Caitanya-caritāmṛty (Ādi 4.180).

Závěrem můžeme říci, že gopī si svým chováním v Pánově dočasné nepřítomnosti získaly věčnou slávu a vzájemná láska mezi nimi a Pánem tak byla úžasně obohacena. Taková je dokonalost Kṛṣṇy a Jeho milujících oddaných.