Skip to main content

Sloka 39

Text 39

Verš

Texto

na te ’bhavasyeśa bhavasya kāraṇaṁ
vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe
bhavo nirodhaḥ sthitir apy avidyayā
kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani
na te ’bhavasyeśa bhavasya kāraṇaṁ
vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe
bhavo nirodhaḥ sthitir apy avidyayā
kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani

Synonyma

Palabra por palabra

na — ne; te — Tebe, Pane; abhavasya — pro Něhož neexistuje zrození, smrt či žití jako pro obyčejnou bytost; īśa — ó Nejvyšší Pane; bhavasya — Tvého zjevení, Tvého zrození; kāraṇam — příčina; vinā — bez; vinodam — zábavy (nic Tě nenutí přijít do tohoto světa, navzdory tomu, co se říká); bata — ovšem; tarkayāmahe — nemůžeme se přít (ale musíme jednoduše pochopit, že toto je Tvoje zábava); bhavaḥ — zrození; nirodhaḥ — smrt; sthitiḥ — udržování; api — také; avidyayā — vnější, matoucí energií; kṛtāḥ — konané; yataḥ — protože; tvayi — k Tobě; abhaya-āśraya — ó útočiště všech, zbavující strachu; ātmani — obyčejné živé bytosti.

na — no; te — de Tu Señoría; abhavasya — de quien no hay nacimiento, muerte o sostenimiento, como ocurre con los seres comunes; īśa — ¡oh, Señor Supremo!; bhavasya — de Tu advenimiento, de Tu nacimiento; kāraṇam — la causa; vinā — sin; vinodam — los pasatiempos (pese a lo que se dice, no hay ninguna causa que Te obligue a venir a este mundo); bata — sin embargo; tarkayāmahe — no podemos argumentar (simplemente tenemos que entender que esos son Tus pasatiempos); bhavaḥ — nacimiento; nirodhaḥ — muerte; sthitiḥ — sostenimiento; api — también; avidyayā — por la energía ilusoria externa; kṛtāḥ — hecho; yataḥ — debido a; tvayi — a Ti; abhaya-āśraya — ¡oh, refugio de todos, libre de temor!; ātmani — de la entidad viviente común.

Překlad

Traducción

“Ó Nejvyšší Pane, nejsi obyčejná živá bytost přicházející do tohoto hmotného světa v důsledku svých plodonosných činností. Tvé zjevení či zrození v tomto světě nemá žádnou jinou příčinu než působení Tvé energie blaženosti. Také živé bytosti, které jsou Tvojí částí, nemají důvod trpět zrozením, smrtí a stářím, pokud nejsou ovládány Tvou vnější energií.”

¡Oh, Señor Supremo!, Tú no eres una entidad viviente común que viene al mundo material como resultado de sus actividades fruitivas. Por lo tanto, Tu aparición o nacimiento en este mundo no tiene otra causa que Tu potencia de placer. De modo similar, las entidades vivientes, que son partes integrales Tuyas, no tienen por qué padecer miserias como el nacimiento, la muerte y la vejez, excepto cuando están bajo el dominio de Tu energía externa.

Význam

Significado

Bhagavad-gītā (15.7) uvádí: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ-živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána, a jako takové jsou s Ním kvalitativně totožné. Je pochopitelné, že když Nejvyšší Pán přichází či odchází jako inkarnace, nemá to žádnou jinou příčinu než působení Jeho energie blaženosti. Nejvyšší Osobnost Božství nemůžeme ke zjevení donutit. Pán sám říká v Bhagavad-gītě (4.7):

Como se afirma en el Bhagavad-gītā (15.7): mamaivaṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ: Las entidades vivientes son partes integrales del Señor Supremo, de modo que cualitativamente son una con el Señor. Podemos entender que la única causa del advenimiento o la partida de la encarnación del Señor Supremo está en Su potencia de placer. No podemos obligar a la Suprema Personalidad de Dios a que descienda. En el Bhagavad-gītā (4.7), Él dice:

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Když je potřeba zmenšit břímě tvořené démony, Nejvyšší Bůh to může udělat mnoha způsoby, protože má rozmanité energie. Není potřeba, aby přicházel jako inkarnace, protože na rozdíl od obyčejné živé bytosti není nucen nic dělat. Živé bytosti přicházejí do hmotného světa si užívat, ale protože si chtějí užívat bez Kṛṣṇy (kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoja-vāñchā kare), v područí matoucí energie zakoušejí zrození, smrt, stáří a nemoc. Když se však zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, nemá to nic společného s podobnými důvody-sestoupení Pána je dílem Jeho energie blaženosti. Tento rozdíl mezi Pánem a obyčejnou živou bytostí bychom měli mít stále na paměti a nepřít se zbytečně, že Pán nemůže přijít. Jistí filozofové nevěří v sestoupení Pána a ptají se: “Proč by Nejvyšší Pán přicházel?” Odpovědí však je: “A proč by neměl přijít? Proč by měl záviset na touze živé bytosti?” Pán může dělat, cokoliv chce. Proto tento verš říká: vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe. Přichází jen pro své potěšení, i když přicházet nemusí.

«Cuando quiera y dondequiera que disminuya la práctica religiosa, ¡oh, descendiente de Bharata!, y aumente la irreligión de manera predominante, en ese momento, desciendo personalmente». Cuando hay necesidad de aligerar la carga que constituyen los demonios, el Dios Supremo puede hacerlo de muchas formas, pues tiene gran variedad de energías. Él no necesita venir en forma de encarnación, pues, a diferencia de las entidades vivientes comunes, Él no tiene obligación de hacer nada. Las entidades vivientes vienen al mundo material con ánimo de disfrutar, pero, como desean disfrutar sin Kṛṣṇa (kṛṣṇa-bahirmukha haiyā bhoja-vāñchā kare), tienen que sufrir el nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades, bajo el control de la energía ilusoria. Esas causas, sin embargo, no tienen nada que ver en el advenimiento de la Suprema Personalidad de Dios; Su descensión es un acto de Su potencia de placer. Siempre debemos recordar esta diferencia entre el Señor y la entidad viviente común, y no presentar el inútil argumento de que el Señor no puede venir. Hay filósofos que no creen en la encarnación del Señor, y preguntan: «¿Por qué tendría que venir el Señor Supremo?». Pero la respuesta es: «¿Y por qué no iba a venir? ¿Por qué tendría que supeditarse al deseo de la entidad viviente?». El Señor es libre de hacer lo que desee. Por eso este verso dice: vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe. Él no necesita venir, pero lo hace solo por Su placer.

Když živé bytosti přicházejí do tohoto světa za hmotným požitkem, zaplétají se působením Pánovy matoucí energie do karmy a jejích plodů. Když však vyhledají útočiště u lotosových nohou Pána, ocitnou se znovu ve svém původním, osvobozeném stavu. Kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani-ten, kdo se uchýlí k lotosovým nohám Pána, nemá nikdy strach. Jelikož závisíme na Nejvyšší Osobnosti Božství, měli bychom se vzdát myšlenky, že si můžeme bez Kṛṣṇy užívat svobody v hmotném světě. Tato myšlenka je důvodem našeho zapletení. Nyní je naší povinností znovu vyhledat útočiště u lotosových nohou Pána, které je abhaya, prosté strachu. Jelikož Kṛṣṇa nepodléhá zrození, smrti, stáří či nemoci a my jsme nedílné části Kṛṣṇy, ani my těmto iluzorním útrapám nepodléháme. Začali jsme je zakoušet proto, že jsme zapomněli na Kṛṣṇu a na své postavení Jeho věčných služebníků (jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Jestliže tedy budeme praktikovat oddanou službu tak, že budeme neustále myslet na Pána, neustále Ho oslavovat a neustále o Něm zpívat, jak o tom mluví sloka 37 (śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan), zaujmeme znovu své původní, věčné postavení, a tak budeme zachráněni. Polobozi tedy povzbuzovali Devakī, aby se nebála Kaṁsy, ale myslela na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který již byl v jejím lůně.

Las entidades vivientes que vienen a este mundo para disfrutar de la materia se enredan en karma y karma-phala, por influencia de la energía ilusoria del Señor. Pero quien busca refugio en los pies de loto del Señor se sitúa de nuevo en su estado original liberado. Como se afirma en este verso: kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani: Quien busca refugio en los pies de loto del Señor está siempre libre de temor. Dependemos de la Suprema Personalidad de Dios, y por ello debemos abandonar la idea de que, sin Kṛṣṇa, podemos gozar de libertad en el mundo material. Esa idea es la razón de que nos hayamos enredado. Nuestro deber ahora consiste en buscar de nuevo el refugio de los pies de loto del Señor. Ese refugio es abhaya, libre de temor. Puesto que Kṛṣṇa no está sujeto al nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades, nosotros, como partes integrales de Kṛṣṇa, tampoco lo estamos, pero, debido a que nos hemos olvidado de Kṛṣṇa y de nuestra posición como sirvientes eternos Suyos (jīvera svarūpa haya—kṛṣṇera nitya-dāsa), nos vemos expuestos a esos problemas ilusorios. Por consiguiente, si practicamos servicio devocional pensando siempre en el Señor, glorificándole siempre y cantando siempre acerca de Él, como se explicó en el verso 37 (śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan), nos estableceremos de nuevo en nuestra posición constitucional original, y de ese modo nos salvaremos. Los semidioses, por esa razón, animaron a Devakī a que no tuviese miedo de Kaṁsa y a que pensase en la Suprema Personalidad de Dios, que ya estaba dentro de su vientre.