ŚB 9.4.18-20
Dévanágarí
स वै मन: कृष्णपदारविन्दयो-
र्वचांसि वैकुण्ठगुणानुवर्णने ।
करौ हरेर्मन्दिरमार्जनादिषु
श्रुतिं चकाराच्युतसत्कथोदये ॥ १८ ॥
मुकुन्दलिङ्गालयदर्शने दृशौ
तद्भृत्यगात्रस्पर्शेऽङ्गसङ्गमम् ।
घ्राणं च तत्पादसरोजसौरभे
श्रीमत्तुलस्या रसनां तदर्पिते ॥ १९ ॥
पादौ हरे: क्षेत्रपदानुसर्पणे
शिरो हृषीकेशपदाभिवन्दने ।
कामं च दास्ये न तु कामकाम्यया
यथोत्तमश्लोकजनाश्रया रति: ॥ २० ॥
र्वचांसि वैकुण्ठगुणानुवर्णने ।
करौ हरेर्मन्दिरमार्जनादिषु
श्रुतिं चकाराच्युतसत्कथोदये ॥ १८ ॥
मुकुन्दलिङ्गालयदर्शने दृशौ
तद्भृत्यगात्रस्पर्शेऽङ्गसङ्गमम् ।
घ्राणं च तत्पादसरोजसौरभे
श्रीमत्तुलस्या रसनां तदर्पिते ॥ १९ ॥
पादौ हरे: क्षेत्रपदानुसर्पणे
शिरो हृषीकेशपदाभिवन्दने ।
कामं च दास्ये न तु कामकाम्यया
यथोत्तमश्लोकजनाश्रया रति: ॥ २० ॥
Verš
sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye
mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite
pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottamaśloka-janāśrayā ratiḥ
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottamaśloka-janāśrayā ratiḥ
Synonyma
saḥ — on (Mahārāja Ambarīṣa); vai — jistě; manaḥ — svou mysl; kṛṣṇa- pada-aravindayoḥ — (upřel) na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy; vacāṁsi — svá slova; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane — popisování Kṛṣṇovy slávy; karau — své ruce; hareḥ mandira-mārjana-ādiṣu — k činnostem, jako je uklízení chrámu Hariho, Nejvyššího Pána; śrutim — své ucho; cakāra — používal; acyuta — Kṛṣṇy nebo o Kṛṣṇovi, který nikdy neklesá; sat-kathā-udaye — k poslouchání transcendentálních rozprav; mukunda-liṅga-ālaya-darśane — k prohlížení Božstev, chrámů a svatých dhāmů Mukundy; dṛśau — své oči; tat-bhṛtya — Kṛṣṇových služebníků; gātra-sparśe — k dotýkání se těl; aṅga-saṅgamam — dotyk svého těla; ghrāṇam ca — a svůj čich; tat-pāda — Jeho lotosových nohou; saroja — lotosového květu; saurabhe — k čichání vůně; śrīmat-tulasyāḥ — lístků tulasī; rasanām — svůj jazyk; tat-arpite — na prasādam obětované Pánu; pādau — své nohy; hareḥ — Harimu, Osobnosti Božství; kṣetra — svatá místa, jako je chrám nebo Vṛndāvan a Dvārakā; pada-anusarpaṇe — chození na tato místa; śiraḥ — hlava; hṛṣīkeśa — Kṛṣṇy, pána smyslů; pada-abhivandane — ke skládání poklon lotosovým nohám; kāmam ca — a své touhy; dāsye — k tomu, aby jednal jako služebník; na — ne; tu — vskutku; kāma-kāmyayā — s touhou po smyslovém požitku; yathā — jako; uttamaśloka-jana-āśrayā — když člověk vyhledá útočiště u oddaného, jako je například Prahlāda; ratiḥ — připoutanost.
Překlad
Mahārāja Ambarīṣa v meditaci neustále upíral mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, svá slova používal k popisům Pánovy slávy, ruce k čištění chrámu Pána a uši k poslouchání toho, co Kṛṣṇa řekl nebo co pojednává o Kṛṣṇovi. Očima se díval na Božstva Kṛṣṇy, Kṛṣṇovy chrámy a místa, kde Kṛṣṇa žil, jako je Mathurā a Vṛndāvan. Svůj hmat používal k dotýkání se těl Pánových oddaných, nosem čichal vůni lístků tulasī obětovaných Pánu a jazykem ochutnával Pánovo prasādam. Nohy používal k chození na svatá místa a do chrámů Pána, hlavu ke skládání poklon Pánu a všechny jeho touhy se pojily se službou Pánu dvacet čtyři hodin denně. Mahārāja Ambarīṣa nikdy netoužil po ničem pro svůj smyslový požitek. Všechny své smysly zaměstnával oddanou službou, různými činnostmi ve vztahu k Pánu. To je způsob, jak posílit svou připoutanost k Pánu a zcela se zbavit hmotných tužeb.
Význam
V Bhagavad-gītě (7.1) Pán doporučuje: mayy āsakta-manāḥ pārtha yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ. Tím je naznačeno, že člověk musí vykonávat oddanou službu pod vedením oddaného nebo pod přímým vedením Nejvyšší Osobnosti Božství. Cvičit se sám, bez vedení duchovního mistra, však není možné. Podle pokynů Śrīly Rūpy Gosvāmīho je prvním úkolem oddaného přijmout pravého duchovního učitele, který je schopen ho naučit, jak zaměstnávat různé smysly transcendentální službou Pánu. Pán dále říká v Bhagavad-gītě (7.1): asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ yathā jñāsyasi tac chṛṇu. Kdo chce poznat Nejvyšší Osobnost Božství, musí se držet Kṛṣṇových pokynů a následovat příkladu Mahārāje Ambarīṣe. Je řečeno: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Bhakti znamená zaměstnávat své smysly ve službě pánovi smyslů, Kṛṣṇovi, který je známý též jako Hṛṣīkeśa nebo Acyuta. Obě tato slova se vyskytují i v těchto verších. Acyuta-sat-kathodaye, hṛṣīkeśa-padābhivandane. Slova Acyuta a Hṛṣīkeśa jsou také použita v Bhagavad-gītě. Bhagavad-gītā je kṛṣṇa-kathā vyslovená samotným Kṛṣṇou a Śrīmad-Bhāgavatam je také kṛṣṇa-kathā, neboť vše, co popisuje, se týká Kṛṣṇy.