Skip to main content

KAPITOLA DESÁTÁ

Bitva mezi polobohy a Vṛtrāsurou

V této kapitole je popsáno, jak poté, co Indra získal Dadhīciho tělo, byl z kostí tohoto těla vytvořen blesk a vypukl boj mezi Vṛtrāsurou a polobohy.

Polobozi vyhledali na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství Dadhīciho Muniho a požádali ho o jeho tělo. Dadhīci Muni ho žertem odmítl opustit — jen aby slyšel polobohy hovořit o náboženských zásadách — ale nakonec souhlasil, že se ho vzdá pro vyšší cíle, neboť po smrti obvykle tělo sežerou nízká zvířata, jako jsou psi a šakali. Nejprve vnořil své hrubohmotné tělo vytvořené z pěti prvků do původního zdroje těchto pěti prvků a potom umístil svou duši k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství. Takto se vzdal svého hrubého těla. S pomocí Viśvakarmy pak polobozi zhotovili z Dadhīciho kostí blesk. Ozbrojení touto zbraní se připravili k boji a nasedli na slony.

Na konci Satya-yugy a začátku Tretā-yugy vypukl velký boj mezi polobohy a asury. Jelikož asurové nemohli snést záři polobohů, utekli z bitvy a nechali svého velitele Vṛtrāsuru bojovat samotného. Když však Vṛtrāsura viděl démony utíkat, poučil je, jak důležité je bojovat a zemřít na bojišti. Ten, kdo v bitvě zvítězí, získá hmotné vlastnictví a ten, kdo na bojišti zemře, dosáhne okamžitě sídla na nebeských planetách. Bojovník v každém případě získá ze svého jednání prospěch.

Sloka 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Hari, Nejvyšší Osobnost Božství a příčina vesmírného projevu, udělil Indrovi tyto pokyny a před očima všech polobohů na místě zmizel.
Sloka 2:
Ó králi Parīkṣite, polobozi v souladu s Pánovými pokyny vyhledali Dadhīciho, syna Atharvy. Byl nesmírně velkodušný, a když ho požádali, aby jim dal své tělo, ihned částečně souhlasil. Chtěl od nich však vyslechnout náboženské pokyny, a proto se usmál a žertem pravil:
Sloka 3:
Ó vznešení polobozi, všechny živé bytosti, které přijaly hmotná těla, připravuje v době smrti o vědomí krutá, nesnesitelná bolest. Což o této bolesti nevíte?
Sloka 4:
Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě velice lpí na svém hmotném těle. Každý si ho chce udržet navěky a snaží se ho všemi prostředky ochránit; i za cenu všeho svého vlastnictví. Kdo by tedy byl ochotný dát své tělo komukoliv, byť by o ně žádal Samotný Pán Viṣṇu?
Sloka 5:
Polobozi odpověděli: Ó vznešený brāhmaṇo, zbožné osoby, jako jsi ty, jejichž činnosti jsou hodné chvály, jsou velice laskavé a přívětivé ke všem lidem. Co by takové zbožné duše nemohly dát pro dobro druhých? Mohou dát vše, včetně svých vlastních těl.
Sloka 6:
Ti, kdo si příliš hledí svých vlastních zájmů, žádají o něco druhé, aniž by znali jejich bolesti. Kdyby však žebrající znal potíže dárce, o nic by ho nežádal. Ani ten, kdo je schopen dávat milodary, nezná těžkosti žebráka, neboť jinak by mu neodmítl dát nic, o co ho žebrák požádá.
Sloka 7:
Velký mudrc Dadhīci řekl: Odmítl jsem vaši žádost o mé tělo, jen abych vás slyšel mluvit o náboženských zásadách. I když je mi nesmírně drahé, nyní se ho musím vzdát pro vaše vyšší cíle, neboť vím, že mě stejně dnes či zítra opustí.
Sloka 8:
Ó polobozi, toho, kdo necítí slitování s trpícím lidstvem a neobětuje své dočasné tělo vyšším cílům — náboženským zásadám či věčné slávě—nepochybně litují i nehybné bytosti.
Sloka 9:
Je-li člověk nešťastný, když vidí neštěstí jiných živých bytostí, a šťastný, když vidí jejich štěstí, jeho náboženské zásady jsou nepomíjivé. Tak je hodnotí vznešené osoby, které jsou považovány za zbožné a dobrotivé.
Sloka 10:
Toto tělo, jemuž je souzeno se po smrti stát potravou psů a šakalů, nepřináší mně, duši, ve skutečnosti nic dobrého. Lze ho používat pouze krátký čas a kdykoliv může zaniknout. Tělo a všechno jeho vlastnictví, bohatství a příbuzné je třeba zaměstnat ve prospěch druhých, neboť jinak to vše bude jen zdrojem utrpení a neštěstí.
Sloka 11:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Dadhīci Muni, syn Atharvy, se takto rozhodl poskytnout své tělo polobohům. Sebe, duši, umístil k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se vzdal svého hrubohmotného těla vytvořeného z pěti prvků.
Sloka 12:
Dadhīci Muni ovládl své smysly, životní sílu, mysl a inteligenci a pohroužil se do tranzu. Takto přeťal všechna svá hmotná pouta. Nevnímal ani, jak se jeho hmotné tělo oddělilo od jeho vlastního já.
Sloka 13-14:
Poté král Indra pevně uchopil blesk, který vytvořil Viśvakarmā z Dadhīciho kostí. Indra, prostoupený vznešenou mocí Dadhīciho Muniho a osvícený mocí Nejvyšší Osobnosti Božství, jel na hřbetě svého přepravce Airāvaty, obklopený všemi polobohy, a velcí mudrci na něj pěli chválu. Když ujížděl zabít Vṛtrāsuru, nádherně zářil a těšil tak všechny tři světy.
Sloka 15:
Můj milý králi Parīkṣite, Indra s hněvem mocně napadl Vṛtrāsuru obklopeného vůdci démonských vojsk, stejně jako se kdysi Rudra zuřivě hnal na Antaku (Yamarāje), aby ho zabil.
Sloka 16:
Na konci Satya-yugy a počátku Tretā-yugy se pak na břehu řeky Narmady odehrála nelítostná bitva mezi polobohy a démony.
Sloka 17-18:
Ó králi, když všichni asurové v čele s Vṛtrāsurou přišli na bojiště, viděli krále Indru nesoucího blesk uprostřed zástupu Rudrů, Vasuů, Ādityů, Aśvinī-kumārů, Pitů, Vahniů, Marutů, Ṛbhuů, Sādhyů a Viśvadevů. Indra, obklopen svou společností, vydával tak pronikavou záři, že ji démoni nemohli snést.
Sloka 19-22:
Proti vojskům krále Indry, jež ani zosobněná smrt nemůže snadno překonat, se postavilo mnoho stovek a tisíců démonů, polodémonů, Yakṣů, Rākṣasů (lidojedů) a dalších, které vedli Sumāli a Māli. Mezi démony byli Namuci, Śambara, Anarvā, Dvimūrdhā, Ṛṣabha, Asura, Hayagrīva, Śaṅkuśirā, Vipracitti, Ayomukha, Pulomā, Vṛṣaparvā, Praheti, Heti a Utkala. Všichni tito nepřemožitelní démoni se zlatými ozdobami na těle, řvoucí zuřivě a nebojácně jako lvi, sužovali polobohy kyji, holemi, šípy, ozubenými střelami, palicemi a kopími.
Sloka 23:
Démoni vyzbrojení bodci, trojzubci, sekerami, meči a dalšími zbraněmi, jako jsou śataghnī a bhuśuṇḍi, zaútočili z různých stran a rozehnali všechny vojevůdce polobohů.
Sloka 24:
Polobozi byli zcela zakryti množstvím šípů, které na ně dopadaly jeden za druhým, a proto je nebylo vidět, stejně jako není vidět hvězdy na nebi, když je zakrývají husté mraky.
Sloka 25:
Záplavy různých zbraní a šípů, vystřelených s cílem zabít vojáky polobohů, se k nim nedostaly, protože polobozi jednali rychle a ještě na nebi rozsekali tyto zbraně na tisíce kousků.
Sloka 26:
Když démonům ubývalo zbraní a manter, začali na polobohy házet vrcholky hor, stromy a kameny, ale polobozi byli natolik mocní a zruční, že všechny tyto zbraně zlikvidovali tak, že je stejně jako předtím roztříštili ještě na nebi.
Sloka 27:
Když vojáci démonů pod velením Vṛtrāsury viděli, že vojáci krále Indry jsou zcela v pořádku a že jejich přívaly zbraní — a dokonce ani stromů, kamenů a vrcholků hor — je vůbec nezranily, dostali velký strach.
Sloka 28:
Když nějaké bezvýznamné osoby používají hrubá slova, aby rozhněvaně vznášeli proti světcům nepravdivá obvinění, velké osobnosti jejich jalová slova neznepokojují. Stejně tak byly bezvýsledné všechny snahy démonů proti polobohům, kteří byli v příznivém postavení, pod ochranou Kṛṣṇy.
Sloka 29:
Když asurové, kteří nejsou nikdy oddanými Pána Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, zjistili, že všechny jejich snahy jsou marné, ztratili svou válečnickou pýchu. Hned na počátku boje opustili svého vůdce a rozhodli se utéci, protože je nepřítel připravil o všechnu kuráž.
Sloka 30:
Vṛtrāsura byl skutečně velkomyslným hrdinou. Když viděl, jak se jeho vojsko rozpadlo a všichni asurové — dokonce i ti, kteří byli známí jako velcí hrdinové — s velkým strachem utíkají z bojiště, usmál se a pronesl následující slova.
Sloka 31:
Vṛtrāsura, hrdina mezi hrdiny, pronesl slova, která odpovídala jeho postavení, času a okolnostem a která si zasloužila velké ocenění uvážlivých lidí. Zavolal na hrdiny z řad démonů: “Ó Vipracitti! Ó Namuci! Ó Pulomo! Ó Mayo, Anarvo a Śambaro! Prosím, neutíkejte a vyslechněte mě.”
Sloka 32:
Vṛtrāsura řekl: Všechny živé bytosti, které se narodily v tomto hmotném světě, musí zemřít. Nikdo zde ještě nenašel žádné prostředky, jak se zachránit před smrtí. Dokonce ani Prozřetelnost neposkytla nic, pomocí čehož by jí bylo možné uniknout. Smrt je nevyhnutelná. Je-li však možné vhodnou smrtí dosáhnout přemístění na vyšší planetární soustavy a být zde za ni navždy oslavován, kdo by takovou slavnou smrt nepřijal?
Sloka 33:
Existují dva způsoby, jak zemřít slavnou smrtí, a oba jsou velice vzácné. Jedním je zemřít po praktikování mystické yogy — zvláště bhakti-yogy—prostřednictvím které může člověk ovládnout mysl a životní sílu a opustit tělo pohroužen v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Druhým je zemřít na bojišti — stát v čele vojska a nikdy se neobracet zády k nepříteli. Tyto dva druhy smrti jsou v śāstrách doporučovány jako slavné.