Skip to main content

Sloka 4

VERSO 4

Verš

Texto

śreyas tvaṁ katamad rājan
karmaṇātmana īhase
duḥkha-hāniḥ sukhāvāptiḥ
śreyas tan neha ceṣyate
śreyas tvaṁ katamad rājan
karmaṇātmana īhase
duḥkha-hāniḥ sukhāvāptiḥ
śreyas tan neha ceṣyate

Synonyma

Sinônimos

śreyaḥ — konečné požehnání; tvam — ty; katamat — co je to; rājan — ó králi; karmaṇā — plodonosnými činnostmi; ātmanaḥ — duše; īhase — přeješ si; duḥkha-hāniḥ — odstranění všeho strádání; sukha-avāptiḥ — dosažení veškerého štěstí; śreyaḥ — požehnání; tat — to; na — nikdy; iha — v této souvislosti; ca — a; iṣyate — lze získat.

śreyaḥ — bênção última; tvam — tu; katamat — que é isto; rājan — ó rei; karmaṇā — por atividades fruitivas; ātmanaḥ — da alma; īhase — desejas; duḥkha-hāniḥ — desaparecimento de todas as aflições; sukha-avāptiḥ — alcance de toda a felicidade; śreyaḥ — bênção; tat — isto; na — nunca; iha — a este respeito; ca — e; iṣyate — está disponível.

Překlad

Tradução

Nārada Muni se otázal krále Prācīnabarhiṣata: Čeho chceš dosáhnout vykonáváním těchto plodonosných činností, můj milý králi? Hlavním cílem života je zbavit se všeho strádání a užívat si štěstí, ale plodonosné činnosti tyto dvě věci nezajistí.

Nārada Muni perguntou ao rei Prācīnabarhiṣat: Meu querido rei, o que desejas alcançar realizando essas atividades fruitivas? A prin­cipal meta da vida é escapar de todas as tribulações e gozar da felici­dade, mas não se pode obter essas duas coisas através de atividades fruitivas.

Význam

Comentário

V tomto hmotném světě působí velká iluze, která zakrývá skutečnou inteligenci. Člověk v kvalitě vášně chce těžce pracovat, aby získal nějaký prospěch, ale neví, že čas mu nikdy nedovolí užívat si něčeho trvale. Výsledný zisk ve srovnání s vynaloženou prací není příliš výhodný. I když je to zisk, doprovází ho také strádání. Pokud se člověk nenarodí v bohaté rodině a chce si koupit dům, automobil a jiné hmotné věci, musí mnoho let ve dne v noci těžce pracovat, aby je mohl mít. Štěstí tedy nelze dosáhnout bez určitého strádání.

SIGNIFICADO––Neste mundo material, existe uma grande ilusão que cobre a verdadeira inteligência. Um homem no modo da paixão deseja trabalhar muito arduamente para obter algum benefício, mas ele não sabe que o tempo jamais o deixará desfrutar de algo permanentemente. Levando em conta o esforço que se despende, o ganho não é tão lucrativo. Mesmo se for lucrativo, não estará isento de suas aflições. Se um homem não nasce rico e quer adquirir uma casa, carros e outras coisas materiais, ele precisa trabalhar arduamente, dia e noite, por muitos anos, a fim de possuir essas coisas. Assim, ninguém alcança a felicidade sem passar por alguma aflição.

Čistého štěstí nelze v tomto hmotném světě dosáhnout. Chceme-li si něčeho užívat, musíme pro něco jiného trpět. Celkově vzato, utrpení je charakteristikou tohoto hmotného světa a jakýkoliv požitek, kterého se snažíme dosáhnout, je pouhou iluzí. Musíme trpět bolestmi zrození, stáří, nemoci a smrti. Můžeme vyvinout mnoho výborných léků, ale utrpení nemoci a smrti zastavit nelze. Lék ve skutečnosti není tím, co zastaví nemoc a smrt. V tomto hmotném světě neexistuje štěstí, ale člověk pod vlivem iluze pro takzvané štěstí velice těžce pracuje a dokonce tuto těžkou práci samotnou pokládá za štěstí. Tomu se říká iluze.

De fato, não se pode experimentar felicidade pura neste mundo material. Se desejamos desfrutar de alguma coisa, temos que aturar outra. De um modo geral, o sofrimento é a natureza deste mundo material, e qualquer gozo que tentemos alcançar é mera ilusão. Afinal, somos forçados a sofrer as dores de nascimento, velhice, doença e morte. Podemos descobrir muitos remédios maravilhosos, mas não é possível deter os sofrimentos na forma de doenças e mortes. Na verdade, o remédio não é o agente neutraliza­dor, nem para a doença, nem para a morte. Em geral, não há felici­dade neste mundo material, mas uma pessoa iludida trabalha muito arduamente em busca de uma suposta felicidade. De fato, as pessoas confundem esse processo de trabalhar arduamente com a felicidade. Isso se chama ilusão.

Nārada Muni se proto zeptal krále Prācīnabarhiṣata, co chce získat vykonáváním tolika nákladných obětí. I když dosáhneme nebeských planet, nevyhneme se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti. Někdo může namítat, že i oddaní musí podstoupit mnohá strádání při askezi a pokání, které se pojí s oddanou službou. Pro nováčky může být samozřejmě praxe oddané služby velice náročná, ale mají alespoň naději, že se nakonec zbaví všeho strádání a dosáhnou nejvyššího štěstí. Obyčejní karmī takovou naději nemají, protože i když dosáhnou vyšších planetárních systémů, nejsou zbaveni bolestí zrození, stáří, nemoci a smrti. Dokonce i Pán Brahmā, který pobývá na nejvyšším planetárním systému (Brahmaloce), musí zemřít. Jeho zrození a smrt se může lišit od zrození a smrti obyčejného člověka, ale v tomto hmotném světě se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti nevyhne ani on. Má-li někdo vážný zájem zbavit se těchto utrpení, musí se začít věnovat oddané službě. To potvrzuje Samotný Pán v Bhagavad-gītě (4.9):

Portanto, Nārada Muni perguntou ao rei Prācīnabarhiṣat o que ele queria obter realizando tantos sacrifícios custosos. Mesmo que alguém alcance um planeta celestial, não poderá evitar as aflições de nascimento, velhice, doença e morte. Pode ser que alguém argu­mente que mesmo os devotos são forçados a se submeter a muitas aflições quando praticam austeridades e penitências ligadas ao ser­viço devocional. Evidentemente, para os neófitos, a rotina do serviço devocional pode ser muito dolorosa, mas eles pelo menos têm a esperança de que finalmente serão capazes de evitar toda espécie de aflições e alcançarão a mais elevada fase perfectiva de felicidade. Para os karmīs comuns, semelhante esperança não existe porque, mesmo que sejam promovidos aos sistemas planetários superiores, eles não têm garantia de que se libertarão dos sofrimentos decorrentes de nascimento, velhice, doença e morte. Mesmo o senhor Brahmā, que está situado no mais elevado sistema planetário (Brahmaloka), tem que morrer. Pode ser que o nascimento e a morte do senhor Brahmā sejam diferentes daqueles de um homem comum, mas, dentro deste mundo material, ninguém pode evitar as aflições de nascimento, velhice, doença e morte. Se alguém é realmente sério na busca de se libertar dessas aflições, ele precisa adotar o serviço devocional. Na Bhagavad-gītā (4.9), o próprio Senhor confirma isso:

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

“Aquele que conhece a natureza transcendental de Meu aparecimento e atividades, ao deixar este corpo, não renasce neste mundo material, senão que alcança Minha morada eterna, ó Arjuna.”

Jakmile tedy oddaný získá plné vědomí Kṛṣṇy, nevrátí se po smrti do tohoto hmotného světa. Půjde zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalá úroveň štěstí, neposkvrněná jediným náznakem strádání.

Assim, tendo atingido plena consciência de Kṛṣṇa, o devoto não retorna a este mundo material após a morte. Ele volta ao lar, volta ao Supremo. Essa é a fase perfeita de felicidade, sem mácula de qualquer vestígio de aflição.