Skip to main content

Sloka 9

Text 9

Verš

Texto

ekam ekatarābhāve
yadā nopalabhāmahe
tritayaṁ tatra yo veda
sa ātmā svāśrayāśrayaḥ
ekam ekatarābhāve
yadā nopalabhāmahe
tritayaṁ tatra yo veda
sa ātmā svāśrayāśrayaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

ekam — jeden; ekatara — druhý; abhāve — v nepřítomnosti; yadā — protože; na — ne; upalabhāmahe — lze vnímat; tritayam — ve třech stádiích; tatra — tam; yaḥ — ten; veda — kdo ví; saḥ — on; ātmā — Nadduše; sva — vlastní; āśraya — útočiště; āśrayaḥ — pro útočiště.

ekam — uno; ekatara — otro; abhāve — en ausencia de; yadā — debido a; na — no; upalabhāmahe — perceptible; tritayam — en tres estados; tatra — ahí; yaḥ — el que; veda — que conoce; saḥ — él; ātmā — la Superalma; sva — propio; āśraya — refugio; āśrayaḥ — del refugio.

Překlad

Traducción

Všechna tři uvedená stádia různých živých bytostí jsou vzájemně propojená. Žádné z nich nelze chápat nezávisle na ostatních. Nejvyšší Pán však vidí každé z nich, neboť ani na jednom nezávisí, a proto je nejvyšším útočištěm.

Todos los tres antedichos estados de diferentes entidades vivientes, son interdependientes. En ausencia de uno de ellos, no se entienden los otros. Pero el Ser Supremo, que ve a cada uno de ellos como el refugio del refugio, es independiente de todos, y, por lo tanto, Él es el refugio supremo.

Význam

Significado

Existuje nespočet živých bytostí, které na sobě vzájemně závisejí jakožto ovládaní a vládci. Bez možnosti vnímání však nikdo nemůže vědět nebo poznat, kdo je ovládaný a kdo je vládce. Slunce vládne naší zrakové schopnosti a vidíme ho, protože má své tělo, a sluneční svit je pro nás užitečný proto, že máme oči. Kdybychom neměli oči, sluneční svit by byl zbytečný, a bez slunečního svitu by byly zbytečné naše oči. Obojí je tedy vzájemně propojené a ani jedno není nezávislé. To nás přirozeně vede k otázce: Kdo zavedl jejich vzájemnou závislost? Ten, kdo zavedl takový vztah vzájemné závislosti, musí být z konečného hlediska zcela nezávislý. Jak je řečeno na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, původním zdrojem všech vzájemně závislých objektů je zcela nezávislý subjekt. Tímto původním zdrojem veškeré vzájemné závislosti je Nejvyšší Pravda neboli Paramātmā, Nadduše, která nezávisí na ničem jiném. Je svāśrayāśrayaḥ. Závisí pouze na Sobě Samotné, a je tudíž nejvyšším útočištěm všeho. Přesto Paramātmā a Brahman podléhají Bhagavānovi, protože Bhagavān je Puruṣottama, Nejvyšší Osoba, a jako takový je zdrojem i Nadduše. V Bhagavad-gītě (15.18) o Sobě Kṛṣṇa říká, že je Puruṣottama a zdroj všeho, a z toho plyne, že Śrī Kṛṣṇa je původním zdrojem a nejvyšším útočištěm všech bytostí, včetně Nadduše a Nejvyššího Brahmanu. I když připustíme, že neexistuje rozdíl mezi Nadduší a individuální duší, individuální duše závisí na Nadduši ve svém osvobození z iluze hmotné energie. Individuální duše je v zajetí iluzorní energie a přestože je kvalitativně totožná s Nadduší, vlivem iluze se ztotožňuje s hmotou. Chce-li se individuální duše vymanit z tohoto iluzorního pojetí skutečného života, musí záviset na Nadduši, a tak znovu upevnit svoji kvalitativní totožnost. Také v tom smyslu je Nadduše nejvyšším útočištěm. O tom není pochyb.

Existen innumerables entidades vivientes que dependen unas de otras con la relación de controlado y controlador. Pero, sin el medio de la percepción, nadie puede conocer ni entender quién es el controlado y quién es el controlador. Por ejemplo, el sol controla la capacidad de nuestra visión; podemos ver el sol debido a que posee un cuerpo, y la luz del sol es útil solo porque tenemos ojos. Si no tuviéramos ojos, la luz del sol sería inútil, y sin la luz del sol, los ojos serían inútiles. Así pues, son interdependientes, y ninguno de ellos es independiente. Luego surge la pregunta natural acerca de quién hizo que fueran interdependientes. Aquel que hizo esa relación de interdependencia, debe ser en fin de cuentas completamente independiente. Como se declara al principio del Śrīmad-Bhāgavatam: la fuente última de todos los objetivos interdependientes, es el sujeto completo e independiente. Esta fuente última de toda interdependencia es la Verdad Suprema, o Paramātmā, la Superalma, quien no depende de ninguna otra cosa. Él es svāśrayāśrayaḥ. Él solo depende de Sí Mismo, y, así pues, Él es el refugio supremo de todo. Si bien Paramātmā y Brahman están subordinados a Bhagavān, debido a que Bhagavān es Puruṣottama, o la Superpersona, Él es también la fuente de la Superalma. En el Bhagavad-gītā (15.18), el Señor Kṛṣṇa dice que Él es el Puruṣottama y la fuente de todo, y, así pues, se concluye que Śrī Kṛṣṇa es la fuente y refugio últimos de todas las entidades, incluso de la Superalma y el Brahman Supremo. Aun si se acepta que no hay diferencia entre la Superalma y el alma individual, el alma individual depende de la Superalma para liberarse de la ilusión producto de la energía material. El individuo se encuentra bajo las garras de la energía ilusoria, y, por lo tanto, si bien cualitativamente es uno con la Superalma, se encuentra bajo la ilusión de identificarse con la materia. Y el alma individual, para desprenderse de ese concepto ilusorio acerca de la verdadera vida, tiene que depender de la Superalma para ser reconocida como uno con Él. También en ese sentido la Superalma es el refugio supremo. Y no hay duda de ello.

Individuální živá bytost, jīva, vždy závisí na Nadduši, Paramātmě, protože individuální duše zapomíná na svoji duchovní totožnost, zatímco Nadduše, Paramātmā, na Své transcendentální postavení nikdy nezapomíná. V Bhagavad-gītě je těmto rozdílům mezi jīva-ātmou a Paramātmou věnována zvláštní pozornost. Ve čtvrté kapitole je řečeno, že Arjuna jakožto duše (jīva) zapomněl na své předchozí životy, zatímco Pán jakožto Nadduše na ně nezapomíná. Pán si pamatuje dokonce i to, jak učil Bhagavad-gītu boha Slunce před několika miliardami let. Dokáže si pamatovat vše, co se událo za milióny a miliardy let, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě (7.26) následovně:

La entidad viviente individual, la jīva, depende siempre de la Superalma, Paramātmā, debido a que el alma individual olvida su identidad espiritual, mientras que la Superalma, Paramātmā, no olvida Su posición trascendental. En el Bhagavad-gītā se mencionan específicamente esas posiciones separadas del jīvātmā y el Paramātmā. En el capítulo cuarto se representa que Arjuna, el alma jīva, ha olvidado sus muchísimos nacimientos anteriores, pero el Señor, la Superalma, no olvida. El Señor recuerda incluso cuándo le enseñó el Bhagavad-gītā al dios del sol, unos billones de años atrás. El Señor puede recordar esos millones y billones de años, según se declara en el Bhagavad-gītā (7.26) de la siguiente manera:

vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana
vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana

Pán si je ve Svém věčném těle, plném blaženosti a poznání, plně vědom všeho, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a také co se stane v budoucnosti. Ale přestože je útočištěm Paramātmy i Brahmanu, lidé s nedostatečným poznáním Ho nejsou schopni pochopit takového, jaký je.

El Señor, en Su bienaventurado cuerpo eterno de conocimiento, está plenamente consciente de todo lo que ocurrió en el pasado, de lo que ocurre en el presente, y también de lo que ocurrirá en el futuro. Pero, a pesar de que Él es el refugio tanto de Paramātmā como de Brahman, las personas que poseen poco acopio de conocimiento son incapaces de comprenderlo tal como Él es.

Snažit se prosazovat totožnost vesmírného vědomí s vědomím individuálních živých bytostí je naprosto scestné, protože ani taková osobnost jako byl Arjuna si nedokázala vzpomenout na své minulé činy, přestože je vždy s Pánem. Co potom mohou o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti vědět obyčejní lidé, kteří o sobě neoprávněně prohlašují, že jsou totožní s vesmírným vědomím?

La propaganda que habla de la identidad que hay entre la conciencia cósmica y la conciencia de las entidades vivientes individuales es completamente extraviadora, debido a que incluso una persona o alma individual tal como Arjuna, no podía recordar sus acciones pasadas, aun a pesar de que él está siempre con el Señor. Y, ¿qué puede saber de su pasado, presente y futuro, el diminuto hombre ordinario que proclama falsamente ser uno con la conciencia cósmica?