Sloka 5-7

VERSOS 5-7

Verš

Texto

pitāmahā me samare ’marañjayair
devavratādyātirathais timiṅgilaiḥ
duratyayaṁ kaurava-sainya-sāgaraṁ
kṛtvātaran vatsa-padaṁ sma yat-plavāḥ

drauṇy-astra-vipluṣṭam idaṁ mad-aṅgaṁ
santāna-bījaṁ kuru-pāṇḍavānām
jugopa kukṣiṁ gata ātta-cakro
mātuś ca me yaḥ śaraṇaṁ gatāyāḥ

vīryāṇi tasyākhila-deha-bhājām
antar bahiḥ pūruṣa-kāla-rūpaiḥ
prayacchato mṛtyum utāmṛtaṁ ca
māyā-manuṣyasya vadasva vidvan

Synonyma

Sinônimos

pitāmahāḥ — moji dědové, pět Pāṇḍuovců (Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva); me — moji; samare — na Kuruovském bitevním poli; amaram-jayaiḥ — s bojovníky, kteří na bojišti dokázali zvítězit nad polobohy; devavrata-ādya — Bhīṣmadeva a další; atirathaiḥ — velcí vojevůdci; timiṅgilaiḥ — připomínající obrovské ryby zvané timiṅgila, jež snadno pozřou velké žraloky; duratyayam — velmi obtížné překonat; kaurava-sainya-sāgaram — oceán shromážděných Kuruovských vojáků; kṛtvā — považující takový oceán; ataran — překonali ho; vatsa-padam — stejně jako se překročí malý otisk telecího kopýtka; sma — v minulosti; yat-plavāḥ — útočiště na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou; drauṇi — Aśvatthāmy; astra — brahmāstrou; vipluṣṭam — napadené a spalované; idam — toto; mat-aṅgam — moje tělo; santāna-bījam — poslední dochované semeno, poslední potomek rodu; kuru-pāṇḍavānām — Kuruovců a Pāṇḍuovců (jelikož nikdo kromě mne bitvu na Kurukṣetře nepřežil); jugopa — poskytl ochranu; kukṣim — v lůně; gataḥ — kam vešel; ātta-cakraḥ — s diskem v ruce; mātuḥ — mé matky; ca — také; me — mne; yaḥ — Pán, který; śaraṇam — útočiště; gatāyāḥ — kdo přijal; vīryāṇi — oslavování transcendentálních vlastností; tasya — Jeho (Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství); akhila-deha-bhājām — všech živých bytostí s hmotnými těly; antaḥ bahiḥ — uvnitř a vně; pūruṣa — Nejvyšší Osoby; kāla-rūpaiḥ — v podobách věčného času; prayacchataḥ — který je dárcem; mṛtyum — smrti; uta — je řečeno; amṛtam ca — a věčného života; māyā-manuṣyasya — Pána, který se působením své vlastní energie zjevil jako obyčejná lidská bytost; vadasva — prosím popiš; vidvan — ó učený vypravěči (Śukadevo Gosvāmī).

pitāmahāḥ — meus avós, os cinco Pāṇḍavas (Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula e Sahadeva); me — meus; samare — no campo de batalha de Kurukṣetra; amaram jayaiḥ — com lutadores que, no campo de batalha, poderiam sair vitoriosos sobre os semideuses; devavrata-ādya — Bhīṣmadeva e outros; atirathaiḥ — grandes comandantes-em-chefe; timiṅgilaiḥ — parecendo o grande peixe timiṅgila, que muito facilmente pode devorar tubarões enormes; duratyayam — muito difícil de ser atravessado; kaurava-sainya-sāgaram — o oceano de soldados Kauravas reunidos; kṛtvā — considerando esse oceano; ataran — cruzaram-no; vatsa-padam — exatamente como alguém passa por cima da pequena pegada de um bezerro; sma — no passado; yat-plavāḥ — o refúgio sob a forma do barco dos pés de lótus de Kṛṣṇa; drauṇi — de Aśvatthāmā; astra — pelo brahmāstra; vipluṣṭam — sendo atacado e queimado; idam — este; mat-aṅgam — meu corpo; santāna-bījam — a única semente restante, o último descendente da família; kuru-pāṇḍavānām — dos Kurus e dos Pāṇḍavas (porque fui o único a viver após a batalha de Kurukṣetra); jugopa — deu proteção; kukṣim — dentro do ventre; gataḥ — estando situado; ātta-cakraḥ — empunhando o disco; mātuḥ — de minha mãe; ca — também; me — meu; yaḥ — o Senhor que; śaraṇam — o refúgio; gatāyāḥ — que assumira; vīryāṇi — a glorificação das características transcendentais; tasya — dEle (a Suprema Personalidade de Deus); akhila-deha-bhājām — de todas as entidades vivas materialmente corporificadas; antaḥ bahiḥ — dentro e fora; pūruṣa — da Pessoa Suprema; kāla-rūpaiḥ — sob a forma do tempo eterno; prayacchataḥ — que é o outorgador; mṛtyum — da morte; uta — assim se diz; amṛtam ca — e da vida eterna; māyā-manuṣyasya — do Senhor, que apareceu como um ser humano comum através de Sua própria potência; vadasva — por favor, descreve; vidvan — ó orador erudito (Śukadeva Gosvāmī).

Překlad

Tradução

“Na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou můj děd Arjuna a ostatní překonali oceán Kuruovského bitevního pole, v němž vojevůdci, jako byl Bhīṣmadeva, připomínali obrovské ryby schopné je snadno pozřít. Tento oceán bylo velmi obtížné překonat, ale milostí Pána Kṛṣṇy se přes něho moji dědové dostali stejně snadno, jako se překročí otisk telecího kopýtka. Díky tomu, že se má matka odevzdala Kṛṣṇovým lotosovým nohám, Pán se Sudarśana-cakrou v ruce vstoupil do jejího lůna a zachránil moje tělo, tělo posledního žijícího potomka Kuruovců a Pāṇḍuovců, které bylo téměř zničeno ohnivou zbraní Aśvatthāmy. Pán Śrī Kṛṣṇa, jenž se působením své vlastní energie zjevuje v podobách věčného času-to znamená jako Paramātmā a jako virāṭ-rūpa-uvnitř i vně všech živých bytostí s hmotnými těly, uděloval osvobození každému, buď prostřednictvím kruté smrti, nebo života. Prosím, pouč mě líčením Jeho transcendentálních vlastností.”

Subindo para o barco dos pés de lótus de Kṛṣṇa, meu avô Arjuna e outros cruzaram o oceano que era o campo de batalha de Kurukṣetra, no qual comandantes tais como Bhīṣmadeva pareciam grandes peixes capazes de muito facilmente tê-los engolido. Pela misericórdia do Senhor Kṛṣṇa, meus avós cruzaram esse oceano, que era muito difícil de ser atravessado, tão facilmente como alguém passa por cima da pegada de um bezerro. Porque minha mãe rendeu-se aos pés de lótus do Senhor Kṛṣṇa, o Senhor, com o Sudarśana-cakra em mãos, entrou em seu ventre e salvou meu corpo, o corpo do último descendente dos Kurus e dos Pāṇḍavas, que quase foi destruído pela ardente arma de Aśvatthāmā. O Senhor Śrī Kṛṣṇa, aparecendo dentro e fora de todos os seres vivos materialmente corporificados, através de Sua própria potência manifesta sob a forma do tempo eterno – isto é, como Paramātmā e como o virāṭ-rūpa –, deu a liberação a todos, quer manifestando-Se como a morte cruel, quer como a vida. Por favor, ilumina-me, descrevendo Suas características transcendentais.

Význam

Comentário

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.58) se uvádí:

SIGNIFICADO—Como se afirma no Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.58):

samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām

“Tomu, kdo přijal loď v podobě lotosových nohou Pána, jenž je útočištěm vesmírného projevu a je slavný jako Murāri neboli nepřítel démona Mury, se oceán hmotného světa jeví jako voda obsažená v otisku telecího kopýtka. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha-místo, kde neexistuje hmotné utrpení-a ne místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.”

“Para aquele que aceitou o barco dos pés de lótus do Senhor, que é o refúgio da manifestação cósmica e é famoso como Murāri, ou o inimigo do demônio Mura, o oceano do mundo material é como a água contida na pegada de um bezerro. Sua meta é paraṁ padam, ou Vaikuṇṭha, o lugar onde não há sofrimentos materiais, e não o lugar onde há perigo a cada passo.”

Ten, kdo vyhledá útočiště u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, je okamžitě pod Pánovou ochranou. To Pán slibuje v Bhagavad-gītě (18.66): ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ-“Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.” Přijetím útočiště u Pána Kṛṣṇy oddaný získává tu nejspolehlivější ochranu. Když se tedy Pāṇḍuovci uchýlili ke Kṛṣṇovým lotosovým nohám, byli na té bezpečné straně Kuruovského bitevního pole. Parīkṣit Mahārāja se proto cítil zavázán v posledních dnech svého života myslet na Kṛṣṇu. To je ideální výsledek vědomí Kṛṣṇy: ante nārāyaṇa-smṛtiḥ. Pokud oddaný v době své smrti dokáže vzpomínat na Kṛṣṇu, jeho život je úspěšný. Parīkṣit Mahārāja se tedy vzhledem ke svým mnoha závazkům vůči Kṛṣṇovi inteligentně rozhodl, že na Něho bude během posledních dnů svého života neustále myslet. Kṛṣṇa zachránil Pāṇḍuovce, dědy Mahārāje Parīkṣita, na Kuruovském bitevním poli a zachránil i Mahārāje Parīkṣita samotného, když byl napaden brahmāstrou Aśvatthāmy. Kṛṣṇa vystupoval jako přítel a uctívané Božstvo Pāṇḍuovců. Kromě svého osobního styku s Pāṇḍuovci je navíc Pán Kṛṣṇa Nadduší všech živých bytostí a uděluje osvobození všem, nejen svým čistým oddaným. Například Kaṁsa nebyl vůbec oddaný, ale přesto mu Kṛṣṇa poté, co ho zabil, daroval osvobození. Vědomí Kṛṣṇy je prospěšné pro každého, ať už se jedná o čistého oddaného či neoddaného. V tom spočívá jeho krása. Kdo by potom nechtěl přijmout útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou? V tomto verši Kṛṣṇu popisují slova māyā-manuṣya, protože když sestupuje, vypadá přesně jako lidská bytost. Není nucen sem přijít, jako jsou nuceni karmī, obyčejné živé bytosti. Zjevuje se pomocí vlastní vnitřní energie (sambhavāmy ātma-māyayā) jen proto, aby projevil svou přízeň pokleslým podmíněným duším. Kṛṣṇa neustále setrvává ve svém původním postavení jako sac-cid-ānanda-vigraha a každý, kdo Mu slouží, projevuje také svou původní, duchovní totožnost (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). To je nejvyšší dokonalost lidského života.

A pessoa que busca abrigo nos pés de lótus do Senhor Kṛṣṇa é imediatamente protegida pelo Senhor. Como o Senhor promete na Bhagavad-gītā (18.66), ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ: “Eu te libertarei de todas as reações pecaminosas. Não temas.” Refugiando-se no Senhor Kṛṣṇa, a pessoa fica sob a proteção mais segura. Logo, quando os Pāṇḍavas se refugiaram nos pés de lótus de Kṛṣṇa, todos eles se colocaram no lado seguro do campo de batalha de Kurukṣetra. Portanto, nos últimos dias de sua vida, Parīkṣit Mahārāja sentia-se obrigado a pensar em Kṛṣṇa. Este é o resultado ideal da consciência de Kṛṣṇa: ante nārāyaṇa-smṛtiḥ. Se na hora da morte a pessoa pode lembrar-se de Kṛṣṇa, sua vida foi exitosa. Parīkṣit Mahārāja, portanto, devido às suas muitas obrigações para com Kṛṣṇa, agiu com inteligência e decidiu pensar constantemente em Kṛṣṇa durante os últimos dias de sua vida. Kṛṣṇa salvara os Pāṇḍavas, os avós de Mahārāja Parīkṣit, no campo de batalha de Kurukṣetra, e Kṛṣṇa salvara o próprio Mahārāja Parīkṣit quando este foi atacado pelo brahmāstra de Aśvatthāmā. Kṛṣṇa agiu como o amigo e a Deidade adorável da família Pāṇḍava. Ademais, como se não bastasse o contato pessoal de Kṛṣṇa com os Pāṇḍavas, Kṛṣṇa é a Superalma de todas as entidades vivas, e Ele confere a liberação a todos, mesmo que alguém não seja um devoto puro. Kaṁsa, por exemplo, não era um devoto de modo algum, mas Kṛṣṇa, após matá-lo, outorgou-lhe a salvação. A consciência de Kṛṣṇa é benéfica para todos, quer alguém seja um devoto puro, quer seja um não-devoto. Essa é a glória da consciência de Kṛṣṇa. Considerando isso, quem deixaria de refugiar-se nos pés de lótus de Kṛṣṇa? Neste verso, Kṛṣṇa é descrito como māyā-manuṣya porque Ele desce exatamente como um ser humano. Diferentemente dos karmīs, ou seres vivos comuns, Ele não é obrigado a vir até aqui; ao contrário, Ele aparece por intermédio de Sua própria energia interna (sambhavāmy ātma-māyayā) simplesmente para favorecer as almas condicionadas e caídas. Kṛṣṇa sempre está situado em Sua posição original como sac-cid-ānanda-vigraha, e todo aquele que Lhe prestar serviço também se situará em sua identidade espiritual original (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). Essa é a perfeição máxima da vida humana.