Skip to main content

KAPITOLA PRVNÍ

Příchod Pána Kṛṣṇy na planetu Zemi-úvod

Stručně řečeno, první kapitola pojednává o tom, jak se Kaṁsa vyděsil, když uslyšel prorocký hlas, že ho osmý syn Devakī zabije, a jak proto jednoho po druhém zabil všechny Devakiny syny.

Když Śukadeva Gosvāmī dokončil popis Yaduovy dynastie a dynastií bohů Měsíce a Slunce, Mahārāja Parīkṣit ho požádal, aby hovořil o Pánu Kṛṣṇovi, jenž se zjevil v Yaduovské dynastii společně s Balarāmou, a o Jeho činnostech na tomto světě. Kṛṣṇa je transcendentální, řekl král, a proto je snaha pochopit Jeho činnosti zaměstnáním osvobozených osob. Naslouchání o kṛṣṇa-līle je lodí, na níž lze dospět ke konečnému cíli života. Každý inteligentní člověk musí usilovat o poznání Kṛṣṇy a Jeho jednání. Nečiní tak pouze ten, kdo zabíjí zvířata nebo kdo jedná jako sebevrah.

Pāṇḍuovci uctívali Kṛṣṇu jako jediné Božstvo. Když byl Mahārāja Parīkṣit ještě v lůně své matky Uttary, Kṛṣṇa ho zachránil před útokem brahma-śastry. Nyní se Mahārāja Parīkṣit zeptal Śukadevy Gosvāmīho, jak se mohl Pán Baladeva, syn Rohiṇī, ocitnout v lůně Devakī. Proč se Kṛṣṇa přemístil z Mathury do Vṛndāvanu, ptal se král Parīkṣit, a jak tam žil se svými příbuznými? Co Kṛṣṇa dělal, když byl v Mathuře a Vṛndāvanu, a proč zabil svého strýce Kaṁsu? Kolik let žil ve Dvārace a kolik měl královen? Všechny tyto otázky položil Mahārāja Parīkṣit Śukadevovi Gosvāmīmu. Rovněž ho požádal, aby promluvil také o jiných Kṛṣṇových činnostech, na které se snad nezeptal.

Když Śukadeva Gosvāmī začal hovořit o vědomí Kṛṣṇy, Mahārāja Parīkṣit zapomněl na únavu, kterou mu působil jeho půst. Śukadeva Gosvāmī byl nadšený, že bude mluvit o Kṛṣṇovi, a pravil: “Popis Kṛṣṇových činností může stejně jako voda Gangy očistit celý vesmír. Očistí se všichni-vypravěč, tazatel i posluchači.”

Jednou, když byl celý svět přetížen rostoucí vojenskou silou démonů vydávajících se za krále, matka Země na sebe vzala podobu krávy a obrátila se na Pána Brahmu s prosbou o pomoc. Brahmā s ní měl v jejím neštěstí soucit a v doprovodu Pána Śivy a dalších polobohů ji vzal ke břehu Mléčného oceánu, kde přednesl modlitby pro potěšení Pána Viṣṇua, jenž tam leží na ostrově, pohroužen do transcendentální extáze. Mahā-Viṣṇu Brahmovi sdělil, že se osobně zjeví na povrchu Země, aby zmenšil zátěž vytvořenou démony. Polobozi se tam měli také narodit i se svými manželkami jako společníci Pána Kṛṣṇy v rodu Yadua, aby zvýšili počet synů a vnuků v této dynastii. Vůlí Pána Kṛṣṇy se nejprve zjeví Anantadeva jako Balarāma a rovněž Kṛṣṇova energie yogamāyā. To vše Brahmā pověděl matce Zemi a potom se vrátil do svého sídla.

Vasudeva, který se oženil s Devakī, se po svatbě vracel domů se svou novomanželkou na voze, který řídil Kaṁsa, její bratr. Tu ke Kaṁsovi promluvil prorocký hlas s varováním, že ho Devakin osmý syn zabije. Jakmile Kaṁsa uslyšel toto proroctví, chtěl Devakī okamžitě zabít, ale Vasudeva ho začal diplomaticky poučovat. Zdůrazňoval, že zabití mladší sestry, a navíc v době jejího sňatku, Kaṁsovi nepřinese nic dobrého. Každý, kdo má hmotné tělo, musí zemřít, vysvětloval Vasudeva. Každá živá bytost žije v určitém těle nějaký čas a potom se přemístí do jiného těla, ale naneštěstí propadá tomu omylu, že ztotožňuje tělo s duší. Chce-li někdo pod vlivem tohoto špatného výkladu zabít jiné tělo, je odsouzen k pobytu v pekle.

Kaṁsu však Vasudevovy rady neupokojily, a proto Vasudeva vymyslel plán. Nabídl Kaṁsovi, že mu všechny Devakiny děti přinese, aby je mohl zabít. Proč by tedy měl nyní Devakī zahubit? S tímto návrhem byl Kaṁsa spokojen. Když za nějaký čas Devakī porodila, Vasudeva přinesl novorozené dítě Kaṁsovi, a ten žasl nad jeho velkodušností. Vasudeva mu dítě předal, ale Kaṁsa projevil určitou inteligenci a řekl, že usmrtit ho má až osmé dítě-proč by tedy zabíjel první? Vasudeva mu sice nevěřil, ale Kaṁsa ho požádal, aby si vzal dítě zpátky. Později však za Kaṁsou přišel Nārada a prozradil mu, že se v Yaduovské a Vṛṣṇiovské dynastii rodí polobozi a chystají se ho zahubit. Na to se Kaṁsa rozhodl, že pozabíjí všechny děti narozené v těchto rodinách a že každé dítě narozené z lůna Devakī musí zemřít. Devakī i Vasudevu tedy zajal a uvěznil a postupně usmrtil šest jejich synů. Nārada mu také sdělil, že v minulém životě byl Kaṁsa démonem zvaným Kālanemi, jehož zabil Viṣṇu. Následkem toho se stal Kaṁsa velkým nepřítelem všech potomků yadu-vaṁśi, Yaduovské dynastie. Dokonce zajal a uvěznil svého vlastního otce Ugrasenu, neboť chtěl mít království jen sám pro sebe.

Kṛṣṇovy zábavy jsou trojího druhu-Vraja-līlā, Mathurā-līlā a Dvārakā-līlā. Jak již bylo řečeno, desátý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu má devadesát kapitol, jež všechny tyto līly popisují. První čtyři kapitoly uvádějí Brahmovy modlitby za odstranění břemena Země a také popis toho, jak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přišel na tento svět. Kapitola pátá až třicátá devátá podrobně líčí Kṛṣṇovy zábavy ve Vṛndāvanu. Čtyřicátá kapitola vypráví, jak se Kṛṣṇa bavil ve vodách Yamuny a o Akrūrových modlitbách. Jedenáct kapitol, od čtyřicáté první do padesáté první, se týká Kṛṣṇových zábav v Mathuře a třicet devět kapitol, od padesáté druhé do devadesáté, zachycuje Kṛṣṇovy zábavy ve Dvārace.

Kapitola dvacátá devátá až třicátá třetí líčí Kṛṣṇův tanec s gopīmi zvaný rāsa-līlā, a proto se těchto pět kapitol nazývá rāsa-pañcādhyāya. Čtyřicátá sedmá kapitola desátého zpěvu obsahuje verše známé jako bhramara-gītā neboli “Píseň pro čmeláka”.

Verš

śrī-rājovāca
kathito vaṁśa-vistāro
bhavatā soma-sūryayoḥ
rājñāṁ cobhaya-vaṁśyānāṁ
caritaṁ paramādbhutam

Synonyma

śrī-rājā uvāca — král Parīkṣit řekl; kathitaḥ — již byl přednesen; vaṁśa-vistāraḥ — obsáhlý popis dynastií; bhavatā — tebou; soma-sūryayoḥ — boha Měsíce a boha Slunce; rājñām — králů; ca — a; ubhaya — obou; vaṁśyānām — členů dynastií; caritam — charakter; parama — vznešený; adbhutam — a úžasný.

Překlad

Král Parīkṣit řekl: “Můj milý pane, již jsi důkladně popsal dynastie boha Měsíce i boha Slunce i se vznešeným a úžasným charakterem jejich králů.”

Význam

Na konci dvacáté čtvrté kapitoly devátého zpěvu Śukadeva Gosvāmī shrnul Kṛṣṇovy činnosti. Promluvil o tom, jak se Kṛṣṇa osobně zjevil, aby zmenšil břemeno Země, jak se brzy po narození přemístil do dějiště své Vrajabhūmi-līly a jak projevil své zábavy v rodinném životě. Parīkṣit Mahārāja, který byl přirozeně oddaný Kṛṣṇovi, chtěl o Pánu slyšet víc. Poděkoval tedy Śukadevovi Gosvāmīmu za jeho stručný popis Kṛṣṇových činností, aby ho tak povzbudil k dalšímu vyprávění o Kṛṣṇovi a uvedení dalších podrobností. Śukadeva Gosvāmī předtím řekl:

jāto gataḥ pitṛ-gṛhād vrajam edhitārtho
hatvā ripūn suta-śatāni kṛtorudāraḥ
utpādya teṣu puruṣaḥ kratubhiḥ samīje
ātmānam ātma-nigamaṁ prathayañ janeṣu

“Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, známý jako līlā-puruṣottama, se zjevil jako syn Vasudevy. Ihned však opustil domov svého otce a odešel do Vṛndāvanu rozvíjet láskyplné vztahy se svými důvěrnými oddanými. Ve Vṛndāvanu též zabil mnoho démonů a potom se vrátil do Dvāraky, kde podle védských zásad přijal mnoho manželek-těch nejlepších z žen. Zplodil s nimi stovky synů a prováděl oběti uctívající Jeho samotného. Jednal tak proto, aby stanovil zásady rodinného života.”(Bhāg. 9.24.66)

Yaduovská dynastie pocházela od Somy, boha Měsíce. Přestože jsou planety uspořádány tak, že Slunce stojí na prvním místě, ještě před Měsícem, Parīkṣit Mahārāja projevil více úcty dynastii boha Měsíce, soma-vaṁśe. Bylo to proto, že v dynastii Yaduovců pocházející od Měsíce se zjevil Kṛṣṇa. Existují dva různé královské rody kṣatriyů, z nichž jeden tvoří potomci krále planety Měsíce a druhý potomci krále Slunce. Když se zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, přichází obvykle do rodu kṣatriyů, neboť chce ustanovit náboženské zásady a ctnostný život. Kṣatriyové jsou podle védského systému ochránci lidstva. Když Nejvyšší Pán sestoupil jako Pán Rāmacandra, zjevil se v sūrya-vaṁśe, rodu pocházejícím od boha Slunce, a když sestoupil jako Pán Kṛṣṇa, učinil tak v Yaduovské dynastii neboli yadu-vaṁśe, jejíž původ je odvozen od boha Měsíce. Ve dvacáté čtvrté kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je uveden dlouhý seznam králů yadu-vaṁśi. Všichni králové, jak soma-vaṁśi, tak sūrya-vaṁśi, byli vznešení a mocní a Mahārāja Parīkṣit je nesmírně velebil (rājñāṁ cobhaya-vaṁśyānāṁ caritaṁ paramādbhutam). Přesto však chtěl slyšet více o soma-vaṁśe, neboť to byla dynastie, do níž sestoupil Kṛṣṇa.

Brahma-saṁhitā uvádí, že svrchované sídlo Osobnosti Božství Kṛṣṇy je poseté drahokamy cintāmaṇi: cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam. Vṛndāvan-dhām na této Zemi je kopií onoho sídla. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (8.20), duchovní nebe má jinou, věčnou podstatu, která je transcendentální vůči projevené i neprojevené hmotě. Projevený svět lze vidět v podobě mnoha hvězd a planet, jako je Slunce a Měsíc, ale nad tím vším je neprojevené stvoření, jež vtělené bytosti nejsou schopny vnímat. A nad touto neprojevenou hmotou je duchovní království, o němž Bhagavad-gītā říká, že je svrchované a věčné. Toto království není nikdy zničeno. I když hmotný svět podléhá opakovanému stvoření a zničení, duchovní svět zůstává takový, jaký je, věčně. Desátý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu říká, že tímto duchovním světem je Vṛndāvan, Goloka Vṛndāvan neboli Vraja-dhām. Zde také najdeme podrobné rozvedení výše uvedené śloky z devátého zpěvu (jāto gataḥ pitṛ-gṛhād).

Verš

yadoś ca dharma-śīlasya
nitarāṁ muni-sattama
tatrāṁśenāvatīrṇasya
viṣṇor vīryāṇi śaṁsa naḥ

Synonyma

yadoḥ — Yadua či jeho dynastie; ca — také; dharma-śīlasya — kteří přísně dodržovali náboženské zásady; nitarām — vysoce kvalifikovaní; muni-sattama — ó nejlepší ze všech mudrců, králi muniů (Śukadevo Gosvāmī); tatra — v této dynastii; aṁśena — se svou úplnou expanzí, Baladevou; avatīrṇasya — jenž se zjevil jako inkarnace; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; vīryāṇi — slavné činnosti; śaṁsa — prosím popiš; naḥ — nám.

Překlad

“Ó nejlepší z mudrců, vyprávěl jsi také o potomcích Yadua, kteří byli velice zbožní a přísně dodržovali náboženské zásady. Nyní, pokud si to přeješ, vyprávěj prosím o podivuhodných a slavných činnostech Pána Viṣṇua, Kṛṣṇy, jenž se v této Yaduovské dynastii zjevil společně s Baladevou, svou úplnou expanzí.”

Význam

Brahma-saṁhitā (5.1) vysvětluje, že Kṛṣṇa je původem viṣṇu-tattvy.

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Kṛṣṇa, který je známý jako Govinda, je nejvyšším vládcem. Má věčné, blažené, duchovní tělo. Je původem všeho. Jemu samotnému nic nepředchází, neboť je prvotní příčinou všech příčin.”

yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vilajā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Všichni Brahmové, vládci nespočetně mnoha vesmírů, žijí pouze po dobu jednoho výdechu Mahā-Viṣṇua. Uctívám Govindu, původního Pána, jehož je Mahā-Viṣṇu pouze částí úplné části.” (Bs. 5.48)

Govinda, Kṛṣṇa, je původní Osobnost Božství. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Dokonce i Pán Mahā-Viṣṇu, který svým dýcháním vytváří milióny a milióny vesmírů, je úplnou částí úplné části Pána Kṛṣṇy (kalā-viśeṣa). Mahā-Viṣṇu je úplnou expanzí Saṅkarṣaṇa, který je úplnou expanzí Nārāyaṇa. Nārāyaṇa je úplnou expanzí catur-vyūhy a catur-vyūhu tvoří úplné expanze Baladevy, prvního projevu Kṛṣṇy. Když se tedy Kṛṣṇa zjevil společně s Baladevou, všechny viṣṇu-tattvy se zjevily s Ním.

Mahārāja Parīkṣit žádal Śukadevu Gosvāmīho, aby vyprávěl o Kṛṣṇovi a Jeho slavných činnostech. Kromě toho lze z tohoto verše odvodit ještě jiný význam. I když byl Śukadeva Gosvāmī ten největší muni, dokázal Kṛṣṇu vylíčit pouze zčásti (aṁśena), neboť nikdo nedovede o Kṛṣṇovi říci všechno. Je řečeno, že Anantadeva má tisíce hlav, ale přestože se snaží popisovat Kṛṣṇu tisíci jazyky, Jeho popis je stále neúplný.

Verš

avatīrya yador vaṁśe
bhagavān bhūta-bhāvanaḥ
kṛtavān yāni viśvātmā
tāni no vada vistarāt

Synonyma

avatīrya — poté, co sestoupil; yadoḥ vaṁśe — do dynastie Yadua; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; bhūta-bhāvanaḥ — který je příčinou vesmírného projevu; kṛtavān — vykonal; yāni — jakékoliv (činnosti); viśva-ātmā — Nadduše celého vesmíru; tāni — ty všechny (činnosti); naḥ — nám; vada — prosím vylož; vistarāt — podrobně.

Překlad

“Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, příčina vesmírného projevu, sestoupil do Yaduovy dynastie. Prosím, vylož mi podrobně Jeho slavné činnosti a charakter, od začátku až do konce Jeho života.”

Význam

Slova kṛtavān yāni v tomto verši vyjadřují, že vše, co Kṛṣṇa dělal během své přítomnosti na Zemi, bylo ku prospěchu lidstva. Pokud budou religionisté, filozofové a obyčejní lidé jednoduše naslouchat o činnostech Kṛṣṇy, získají osvobození. Již několikrát jsme se zmínili, že kṛṣṇa-kathā může být dvou druhů. Jeden představuje Bhagavad-gītā, kde Kṛṣṇa hovořil sám o sobě, a druhý Śrīmad-Bhāgavatam, kde o Kṛṣṇově slávě mluví Śukadeva Gosvāmī. Každý, kdo projeví byť i nepatrný zájem o kṛṣṇa-kathā, je osvobozený. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet (Bhāg. 12.3.51). Pouhým pronášením či opakováním kṛṣṇa-kathā se člověk zbavuje znečištění Kali-yugy. Caitanya Mahāprabhu proto radil: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa (Cc. Madhya 7.128). To je úkolem vědomí Kṛṣṇy-naslouchat o Kṛṣṇovi, a tak být vysvobozen z hmotných pout.

Verš

nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhāc chrotra-mano-’bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśughnāt

Synonyma

nivṛtta — zbavený; tarṣaiḥ — chtíče či hmotného jednání; upagīyamānāt — který je vyprávěn či zpíván; bhava-auṣadhāt — který je tím pravým lékem na hmotnou nemoc; śrotra — proces naslouchání; manaḥ — námět či potrava pro mysl; abhirāmāt — od příjemných vibrací, jež tvoří takové oslavování; kaḥ — kdo; uttamaśloka — Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa-anuvādāt — od popisování takových činností; pumān — osoba; virajyeta — může držet stranou; vinā — kromě; paśu-ghnāt — buď řezník, nebo ten, kdo ničí svou vlastní existenci.

Překlad

“Oslavování Nejvyšší Osobnosti Božství probíhá v systému parampary, kde ho duchovní učitel předává svému žákovi. Vychutnávají ho ti, kdo se již nezajímají o nesprávné, dočasné oslavování tohoto vesmírného projevu. Popisy Pána jsou tím pravým lékem pro podmíněnou duši, která je vystavena opakovanému zrození a smrti. Kdo jiný než řezník nebo sebevrah by tedy mohl chtít přestat naslouchat tomuto oslavování Pána?”

Význam

V Indii jsou lidé zvyklí naslouchat o Kṛṣṇovi z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, aby se zbavili nemoci opakovaného rození a smrti. I když je nyní Indie zdegradovaná, jakmile se roznese, že někdo bude mluvit o Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu, stále ještě přijdou poslouchat tisíce lidí. Tento verš ovšem říká, že takto přednášet Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam mohou jedině ti, kdo jsou zcela prosti hmotných tužeb (nivṛtta-tarṣaiḥ). Každý v tomto hmotném světě, od Brahmy až po nepatrného mravence, neustále touží po smyslovém požitku a každý se zabývá uspokojováním smyslů. Kdo je však takto zaneprázdněný, nemůže plně pochopit hodnotu kṛṣṇa-kathā obsaženého v Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu.

Když nasloucháme o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od osvobozených osob, vyprostí nás to z pout hmotných činností, ale poslech Śrīmad-Bhāgavatamu v podání profesionálního přednašeče nám k osvobození příliš nepomůže. Kṛṣṇa-kathā je velice jednoduché. V Bhagavad-gītě je řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. On sám říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya—“Ó Arjuno, neexistuje vyšší pravda, než jsem Já.” (Bg. 7.7) Když člověk pochopí jen tuto jedinou skutečnost-že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství-může se stát osvobozenou osobou. Avšak zvláště v současném věku chtějí lidé poslouchat Bhagavad-gītu od bezcharakterních osob, které se vzdalují od prostého podání Bhagavad-gīty a překrucují ji pro své vlastní uspokojení. Proto z ní nemohou získat skutečný prospěch. Různí velcí učenci, politici, filozofové a vědci hovoří o Bhagavad-gītě svým vlastním nečistým způsobem a obyčejní lidé je poslouchají, neboť naslouchat o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od oddaného je nezajímá. Oddaný je ten, kdo pro přednášení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu nemá jiný motiv než sloužit Pánu. Proto nám Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval naslouchat o slávě Pána od realizované osoby (bhāgavata paro diya bhāgavata sthane). Začátečník nemá naslouchat o Pánu od toho, kdo není duší realizovanou ve vědě o vědomí Kṛṣṇy, což také přísně zakázal Śrīla Sanātana Gosvāmī citací z Padma Purāṇy:

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

Člověk se má vyhýbat naslouchání tomu, kdo nejedná jako vaiṣṇava. Vaiṣṇava je nivṛtta-tṛṣṇa; to znamená, že nemá žádný hmotný cíl, neboť jeho jediným cílem je kázat vědomí Kṛṣṇy. Takzvaní učenci, filozofové a politici zneužívají důležitosti Bhagavad-gīty a překrucují její smysl pro své vlastní cíle. Proto tento verš upozorňuje, že kṛṣṇa-kathā má přednášet osoba, která je nivṛtta-tṛṣṇa. Śukadeva Gosvāmī ztělesňuje ideálního přednašeče Śrīmad-Bhāgavatamu a Parīkṣit Mahārāja, který před svou smrtí záměrně opustil své království i rodinu, představuje osobu způsobilou mu naslouchat. Kvalifikovaný přednašeč Śrīmad-Bhāgavatamu podává podmíněným duším ten pravý lék (bhavauṣadhi). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží vychovat kvalifikované kazatele, kteří budou schopni přednášet Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu po celém světě, aby obyčejní lidé ve všech částech světa mohli využít přítomnost tohoto hnutí a zbavit se trojího utrpení hmotné existence.

Učení Bhagavad-gīty a popisy Śrīmad-Bhāgavatamu jsou tak příjemné, že téměř každý, kdo prodělává trojí utrpení hmotné existence, bude chtít naslouchat z těchto knih o slávě Pána, a tak pokročit na cestě k osvobození. Dva druhy lidí však nikdy nebudou mít o poslech poselství Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu zájem-ti, kdo se rozhodli spáchat sebevraždu, a ti, kdo jsou odhodlaní zabíjet krávy a jiná zvířata pro uspokojení svého jazyka. Přestože i oni mohou takzvaně naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu během Bhāgavata-saptāhy, jedná se jen o další výmysl karmīch, kteří z toho nemohou získat žádný prospěch. V této souvislosti je významné slovo paśu-ghnāt. Paśu-ghna znamená “řezník”. Ti, kdo lpějí na obřadech, jež umožňují dosáhnout vyšších planetárních soustav, musejí vykonávat oběti (yajñi), při kterých zabíjejí zvířata. Proto Pán Buddhadeva zavrhl autoritu Véd, jelikož jeho posláním bylo zastavit zvířecí oběti, které jsou doporučenou součástí védských obřadů.

nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātaṁ
sa-daya-hṛdaya darśita-paśu-ghātaṁ
keśava dhṛta-buddha-śarīra jaya jagadīśa hare

(Gīta-govinda)

I když je obětování zvířat v rámci védských obřadů schváleno, lidé, kteří kvůli tomu zvířata zabíjejí, jsou pokládáni za řezníky. Řezníci nemohou projevit zájem o vědomí Kṛṣṇy, neboť jsou okouzleni hmotou. Jediné, o co se zajímají, je zvyšovat pohodlí dočasného těla.

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

“V mysli těch, kteří příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nikdy nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” (Bg. 2.44) Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká:

manuṣya-janama pāiyā,

rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu

Každý, kdo si není vědom Kṛṣṇy, a kdo proto neslouží Pánu, je také paśu-ghna, neboť dobrovolně pije jed. Nemůže se zajímat o kṛṣṇa-kathā, neboť stále ještě touží po hmotném smyslovém požitku; není nivṛtta-tṛṣṇa. Je řečeno traivārgikās te puruṣā vimukhā hari-medhasaḥ. Ti, jež zajímá trivarga-to znamená dharma, artha a kāma-se věnují náboženství proto, aby dosáhli hmotného postavení, které jim poskytne lepší možnosti smyslového požitku. Takové osoby se zabíjejí tím, že dobrovolně zůstávají v koloběhu zrození a smrti a o vědomí Kṛṣṇy nemohou mít zájem.

Aby se mohlo probírat kṛṣṇa-kathā, náměty o vědomí Kṛṣṇy, musí zde být mluvčí a posluchač, kteří mohou mít zájem o vědomí Kṛṣṇy jedině tehdy, když se již nezajímají o hmotné náměty. U osob vědomých si Kṛṣṇy je možné vidět, jak tento postoj automaticky vyvíjí. Přestože jsou oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy mladí lidé, již nečtou materialistické noviny, časopisy a tak podobně, neboť se o tyto náměty již nezajímají (nivṛtta-tarṣaiḥ). Zcela se vzdali tělesného pojetí života. Pojednání o Uttamaślokovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, přednáší duchovní učitel a žák pozorně naslouchá. Dokud nejsou prosti hmotných tužeb, nedokáží o náměty týkající se vědomí Kṛṣṇy projevit zájem. Duchovní učitel a žák nepotřebují znát nic víc než Kṛṣṇu, neboť samotným poznáním Kṛṣṇy a rozmlouváním o Kṛṣṇovi se každý stane dokonale učenou osobou (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati). Pán sídlí v srdci každého a Jeho milostí dostává oddaný pokyny přímo od Něho, jenž říká v Bhagavad-gītě (15.15):

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.” Vědomí Kṛṣṇy je tak vznešené, že tomu, kdo pod vedením duchovního učitele dosáhne této úrovně, přináší čtení kṛṣṇa-kathā, jež se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gītě a podobných védských textech, plné uspokojení. Když je i pouhé rozmlouvání o Kṛṣṇovi tak příjemné, můžeme si jen představit, jak příjemné je Kṛṣṇovi sloužit.

Když probíhají rozpravy o kṛṣṇa-kathā mezi osvobozeným duchovním mistrem a jeho žákem, možnosti naslouchat těmto námětům někdy využijí i jiní a také z toho získají prospěch. Tyto náměty jsou lékem, který zastaví koloběh zrození a smrti. Opakované rození a umírání, při kterém na sebe duše bere znovu a znovu různá těla, se nazývá bhava či bhava-roga. Jakmile někdo vyslechne kṛṣṇa-kathā, ať už záměrně nebo nechtěně, jeho bhava-roga neboli nemoc působící zrození a smrt jistě skončí. Proto je kṛṣṇa-kathā označeno jako bhavauṣadha, lék ukončující koloběh zrození a smrti. Karmī neboli ti, kdo lpí na hmotném smyslovém požitku, se obvykle svých hmotných tužeb nedovedou vzdát, ale kṛṣṇa-kathā je tak silný lék, že pokud je někdo přiveden k tomu, aby naslouchal kṛṣṇa-kīrtanu, jistě se této nemoci zbaví. Praktickým příkladem je Dhruva Mahārāja, který na konci své tapasyi dospěl k úplné spokojenosti. Když mu Pán chtěl dát nějaké požehnání, Dhruva je odmítl. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce. “Můj milý Pane,” řekl, “jsem naprosto spokojen. Nežádám tě o žádné požehnání hmotného smyslového požitku.” Na vlastní oči vidíme, že se i mladí chlapci a dívky v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vzdali svých dlouhodobě udržovaných zlozvyků, jako je nedovolený sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. O hmotný smyslový požitek již nejeví zájem, neboť vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že je dokonale uspokojuje.

Verš

pitāmahā me samare ’marañjayair
devavratādyātirathais timiṅgilaiḥ
duratyayaṁ kaurava-sainya-sāgaraṁ
kṛtvātaran vatsa-padaṁ sma yat-plavāḥ
drauṇy-astra-vipluṣṭam idaṁ mad-aṅgaṁ
santāna-bījaṁ kuru-pāṇḍavānām
jugopa kukṣiṁ gata ātta-cakro
mātuś ca me yaḥ śaraṇaṁ gatāyāḥ
vīryāṇi tasyākhila-deha-bhājām
antar bahiḥ pūruṣa-kāla-rūpaiḥ
prayacchato mṛtyum utāmṛtaṁ ca
māyā-manuṣyasya vadasva vidvan

Synonyma

pitāmahāḥ — moji dědové, pět Pāṇḍuovců (Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva); me — moji; samare — na Kuruovském bitevním poli; amaram-jayaiḥ — s bojovníky, kteří na bojišti dokázali zvítězit nad polobohy; devavrata-ādya — Bhīṣmadeva a další; atirathaiḥ — velcí vojevůdci; timiṅgilaiḥ — připomínající obrovské ryby zvané timiṅgila, jež snadno pozřou velké žraloky; duratyayam — velmi obtížné překonat; kaurava-sainya-sāgaram — oceán shromážděných Kuruovských vojáků; kṛtvā — považující takový oceán; ataran — překonali ho; vatsa-padam — stejně jako se překročí malý otisk telecího kopýtka; sma — v minulosti; yat-plavāḥ — útočiště na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou; drauṇi — Aśvatthāmy; astra — brahmāstrou; vipluṣṭam — napadené a spalované; idam — toto; mat-aṅgam — moje tělo; santāna-bījam — poslední dochované semeno, poslední potomek rodu; kuru-pāṇḍavānām — Kuruovců a Pāṇḍuovců (jelikož nikdo kromě mne bitvu na Kurukṣetře nepřežil); jugopa — poskytl ochranu; kukṣim — v lůně; gataḥ — kam vešel; ātta-cakraḥ — s diskem v ruce; mātuḥ — mé matky; ca — také; me — mne; yaḥ — Pán, který; śaraṇam — útočiště; gatāyāḥ — kdo přijal; vīryāṇi — oslavování transcendentálních vlastností; tasya — Jeho (Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství); akhila-deha-bhājām — všech živých bytostí s hmotnými těly; antaḥ bahiḥ — uvnitř a vně; pūruṣa — Nejvyšší Osoby; kāla-rūpaiḥ — v podobách věčného času; prayacchataḥ — který je dárcem; mṛtyum — smrti; uta — je řečeno; amṛtam ca — a věčného života; māyā-manuṣyasya — Pána, který se působením své vlastní energie zjevil jako obyčejná lidská bytost; vadasva — prosím popiš; vidvan — ó učený vypravěči (Śukadevo Gosvāmī).

Překlad

“Na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou můj děd Arjuna a ostatní překonali oceán Kuruovského bitevního pole, v němž vojevůdci, jako byl Bhīṣmadeva, připomínali obrovské ryby schopné je snadno pozřít. Tento oceán bylo velmi obtížné překonat, ale milostí Pána Kṛṣṇy se přes něho moji dědové dostali stejně snadno, jako se překročí otisk telecího kopýtka. Díky tomu, že se má matka odevzdala Kṛṣṇovým lotosovým nohám, Pán se Sudarśana-cakrou v ruce vstoupil do jejího lůna a zachránil moje tělo, tělo posledního žijícího potomka Kuruovců a Pāṇḍuovců, které bylo téměř zničeno ohnivou zbraní Aśvatthāmy. Pán Śrī Kṛṣṇa, jenž se působením své vlastní energie zjevuje v podobách věčného času-to znamená jako Paramātmā a jako virāṭ-rūpa-uvnitř i vně všech živých bytostí s hmotnými těly, uděloval osvobození každému, buď prostřednictvím kruté smrti, nebo života. Prosím, pouč mě líčením Jeho transcendentálních vlastností.”

Význam

samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām

“Tomu, kdo přijal loď v podobě lotosových nohou Pána, jenž je útočištěm vesmírného projevu a je slavný jako Murāri neboli nepřítel démona Mury, se oceán hmotného světa jeví jako voda obsažená v otisku telecího kopýtka. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha-místo, kde neexistuje hmotné utrpení-a ne místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.”

Ten, kdo vyhledá útočiště u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, je okamžitě pod Pánovou ochranou. To Pán slibuje v Bhagavad-gītě (18.66): ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ-“Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.” Přijetím útočiště u Pána Kṛṣṇy oddaný získává tu nejspolehlivější ochranu. Když se tedy Pāṇḍuovci uchýlili ke Kṛṣṇovým lotosovým nohám, byli na té bezpečné straně Kuruovského bitevního pole. Parīkṣit Mahārāja se proto cítil zavázán v posledních dnech svého života myslet na Kṛṣṇu. To je ideální výsledek vědomí Kṛṣṇy: ante nārāyaṇa-smṛtiḥ. Pokud oddaný v době své smrti dokáže vzpomínat na Kṛṣṇu, jeho život je úspěšný. Parīkṣit Mahārāja se tedy vzhledem ke svým mnoha závazkům vůči Kṛṣṇovi inteligentně rozhodl, že na Něho bude během posledních dnů svého života neustále myslet. Kṛṣṇa zachránil Pāṇḍuovce, dědy Mahārāje Parīkṣita, na Kuruovském bitevním poli a zachránil i Mahārāje Parīkṣita samotného, když byl napaden brahmāstrou Aśvatthāmy. Kṛṣṇa vystupoval jako přítel a uctívané Božstvo Pāṇḍuovců. Kromě svého osobního styku s Pāṇḍuovci je navíc Pán Kṛṣṇa Nadduší všech živých bytostí a uděluje osvobození všem, nejen svým čistým oddaným. Například Kaṁsa nebyl vůbec oddaný, ale přesto mu Kṛṣṇa poté, co ho zabil, daroval osvobození. Vědomí Kṛṣṇy je prospěšné pro každého, ať už se jedná o čistého oddaného či neoddaného. V tom spočívá jeho krása. Kdo by potom nechtěl přijmout útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou? V tomto verši Kṛṣṇu popisují slova māyā-manuṣya, protože když sestupuje, vypadá přesně jako lidská bytost. Není nucen sem přijít, jako jsou nuceni karmī, obyčejné živé bytosti. Zjevuje se pomocí vlastní vnitřní energie (sambhavāmy ātma-māyayā) jen proto, aby projevil svou přízeň pokleslým podmíněným duším. Kṛṣṇa neustále setrvává ve svém původním postavení jako sac-cid-ānanda-vigraha a každý, kdo Mu slouží, projevuje také svou původní, duchovní totožnost (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). To je nejvyšší dokonalost lidského života.

Verš

rohiṇyās tanayaḥ prokto
rāmaḥ saṅkarṣaṇas tvayā
devakyā garbha-sambandhaḥ
kuto dehāntaraṁ vinā

Synonyma

rohiṇyāḥ — Rohiṇīdevī, Baladevovy matky; tanayaḥ — syn; proktaḥ — je známý; rāmaḥ — Balarāma; saṅkarṣaṇaḥ — Balarāma není nikdo jiný než Saṅkarṣaṇa, první ze čtveřice Božstev (Saṅkarṣaṇa, Aniruddha, Pradyumna a Vāsudeva); tvayā — tebou (bylo řečeno); devakyāḥ — Devakī, Kṛṣṇovy matky; garbha-sambandhaḥ — spojen s lůnem; kutaḥ — jak; deha-antaram — přemístění těl; vinā — bez.

Překlad

“Můj milý Śukadevo Gosvāmī, vysvětloval jsi, že Saṅkarṣaṇa, jenž patří ke druhé čtveřici, se zjevil jako syn Rohiṇī jménem Balarāma. Jak je možné, že byl nejprve v lůně Devakī a potom v lůně Rohiṇī, jestliže nebyl přemístěn z jednoho těla do druhého? To mi prosím vysvětli.”

Význam

Zde je otázka zaměřená konkrétně na pochopení Balarāmy, který je samotným Saṅkarṣaṇem. Balarāma je známý jako syn Rohiṇī, ale zároveň se o Něm ví, že byl synem Devakī. Parīkṣit Mahārāja chtěl porozumět tomuto tajemství-jak je možné, že byl Balarāma synem Devakī i Rohiṇī zároveň.

Verš

kasmān mukundo bhagavān
pitur gehād vrajaṁ gataḥ
kva vāsaṁ jñātibhiḥ sārdhaṁ
kṛtavān sātvatāṁ patiḥ

Synonyma

kasmāt — proč; mukundaḥ — Kṛṣṇa, který může udělit osvobození komukoliv; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; pituḥ — svého otce (Vasudevy); gehāt — z domu; vrajam — do Vrajadhāmu, Vrajabhūmi; gataḥ — odešel; kva — kde; vāsam — usadil se, aby zde žil; jñātibhiḥ — svými příbuznými; sārdham — s; kṛtavān — učinil tak; sātvatām patiḥ — Pán všech oddaných vaiṣṇavů.

Překlad

“Proč Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, opustil dům svého otce Vasudevy a přemístil se do domu Nandy ve Vṛndāvanu? Kde ve Vṛndāvanu Pán a vládce Yaduovské dynastie se svými příbuznými žil?”

Význam

Toto jsou dotazy na trasu Kṛṣṇových cest. Hned poté, co se Kṛṣṇa narodil v domě Vasudevy v Mathuře, se přemístil do Gokuly, na druhý břeh Yamuny, a po několika dnech se i se svým otcem, matkou a dalšími příbuznými přestěhoval do Nanda-grāmu ve Vṛndāvanu. Mahārāja Parīkṣit si dychtivě přál naslouchat o tom, co Kṛṣṇa ve Vṛndāvanu dělal. Celý tento zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu pojednává o Jeho činnostech ve Vṛndāvanu a Dvārace. Prvních čtyřicet kapitol popisuje Kṛṣṇovy vṛndāvanské zábavy a dalších padesát líčí Jeho činnosti ve Dvārace. Mahārāja Parīkṣit chtěl ukojit svou touhu naslouchat o Kṛṣṇovi, a proto žádal Śukadevu Gosvāmīho, aby tyto činnosti popsal do nejmenších podrobností.

Verš

vraje vasan kim akaron
madhupuryāṁ ca keśavaḥ
bhrātaraṁ cāvadhīt kaṁsaṁ
mātur addhātad-arhaṇam

Synonyma

vraje — ve Vṛndāvanu; vasan — když žil; kim akarot — co dělal; madhupuryām — v Mathuře; ca — a; keśavaḥ — Kṛṣṇa, jenž zabil Keśīho; bhrātaram — bratra; ca — a; avadhīt — zabil; kaṁsam — Kaṁsu; mātuḥ — své matky; addhā — přímo; a-tat-arhaṇam — což bylo zcela v rozporu se śāstrami.

Překlad

“Pán Kṛṣṇa žil jak ve Vṛndāvanu, tak v Mathuře. Co všechno tam dělal? Proč zabil Kaṁsu, bratra své matky? Takový čin je zcela v rozporu se śāstrami.”

Význam

Strýc z matčiny strany neboli bratr vlastní matky je na úrovni otce. Pokud sám nemá syna, jeho synovec podle práva zdědí strýcův majetek. Proč tedy Kṛṣṇa vlastnoručně zabil Kaṁsu, který byl bratrem Jeho matky? Mahārāja Parīkṣit byl zvědavý na všechny související skutečnosti.

Verš

dehaṁ mānuṣam āśritya
kati varṣāṇi vṛṣṇibhiḥ
yadu-puryāṁ sahāvātsīt
patnyaḥ katy abhavan prabhoḥ

Synonyma

deham — tělo; mānuṣam — přesně takové, jaké má člověk; āśritya — přijímající; kati varṣāṇi — kolik let; vṛṣṇibhiḥ — ve společnosti Vṛṣṇiovců, potomků Vṛṣṇiho dynastie; yadu-puryām — ve Dvārace, sídle Yaduovců; saha — s; avātsīt — Pán žil; patnyaḥ — manželek; kati — kolik; abhavan — bylo; prabhoḥ — Pána.

Překlad

“Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, nemá hmotné tělo, a přesto se zjevuje jako lidská bytost. Kolik roků strávil s potomky Vṛṣṇiho? S kolika ženami se oženil a kolik let žil ve Dvārace?”

Význam

Na mnoha místech je uvedeno, že Nejvyšší Osobnost Božství je sac-cid-ānanda-vigraha, osoba s duchovním tělem plným blaženosti. Rysy Pánova těla jsou narākṛti-přesně takové, jaké má lidská bytost. Zde je stejná skutečnost zopakována slovy mānuṣam āśritya, která vyjadřují, že Pán přijímá tělo stejné, jako je tělo člověka. Všude se potvrzuje, že Kṛṣṇa není v žádném případě nirākāra neboli beztvarý. Má svou podobu, která je stejná jako podoba lidské bytosti. O tom není pochyb.

Verš

etad anyac ca sarvaṁ me
mune kṛṣṇa-viceṣṭitam
vaktum arhasi sarvajña
śraddadhānāya vistṛtam

Synonyma

etat — všechny tyto podrobnosti; anyat ca — a také jiné; sarvam — všechno; me — mně; mune — ó velký mudrci; kṛṣṇa-viceṣṭitam — činnosti Pána Kṛṣṇy; vaktum — popsat; arhasi — dokážeš; sarva-jña — jelikož víš vše; śraddadhānāya — protože Mu nezávidím, ale plně v Něj věřím; vistṛtam — do nejmenších podrobností.

Překlad

“Ó velký mudrci, který víš o Kṛṣṇovi vše, prosím, popiš mi podrobně všechny ty činnosti, na které jsem se ptal, i ty, na které jsem se nezeptal, neboť mám pevnou víru a velice si přeji o nich naslouchat.”

Verš

naiṣātiduḥsahā kṣun māṁ
tyaktodam api bādhate
pibantaṁ tvan-mukhāmbhoja-
cyutaṁ hari-kathāmṛtam

Synonyma

na — ne; eṣā — toto všechno; ati-duḥsahā — nesmírně těžké snášet; kṣut — hlad; mām — mně; tyakta-udam — poté, co jsem přestal dokonce i pít vodu; api — také; bādhate — nevadí; pibantam — když piji; tvat-mukha-ambhoja-cyutam — pramenící z tvých lotosových úst; hari-kathā-amṛtam — nektar v podobě námětů o Kṛṣṇovi.

Překlad

“Na prahu smrti jsem složil slib, že nebudu ani pít vodu. Když ale piji nektar námětů o Kṛṣṇovi, jenž pramení z tvých lotosových úst, můj hlad a žízeň, které je tak těžké snášet, mi vůbec nevadí.”

Význam

Mahārāja Parīkṣit v rámci přípravy na smrt, která měla přijít za sedm dní, přestal jíst a pít. Jako lidská bytost jistě pociťoval hlad a žízeň, a Śukadeva Gosvāmī mohl z toho důvodu chtít přerušit vyprávění transcendentálních námětů o Kṛṣṇovi. Mahārāja Parīkṣit však nebyl navzdory svému půstu vůbec unaven. Řekl: “Hlad a žízeň způsobené mým půstem mi nevadí. Jednou, když jsem měl velkou žízeň, jsem vstoupil do āśramu Śamīky Muniho, abych se napil vody, ale muni mi ji nedal. Pověsil jsem mu tedy na ramena mrtvého hada, a proto mě bráhmanský chlapec proklel. Nyní se však cítím docela dobře. Hlad a žízeň mi nečiní žádné potíže.” To naznačuje, že i když na hmotné úrovni hlad a žízeň člověka sužují, na duchovní úrovni žádná únava neexistuje.

Celý svět trpí duchovní žízní. Každá živá bytost je Brahman neboli duše a pro uspokojení svého hladu a žízně potřebuje duchovní potravu. Svět bohužel neví nic o nektaru, který obsahuje kṛṣṇa-kathā. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy požehnáním pro filozofy, religionisty i obyčejné lidi. Kṛṣṇa i kṛṣṇa-kathā mají svou okouzlující přitažlivost, a proto se Absolutní Pravda nazývá Kṛṣṇa, nejpřitažlivější.

Slovo amṛta je také důležitý odkaz na Měsíc a slovo ambuja znamená “lotos”. Příjemný měsíční svit a příjemná vůně lotosu se spojily, aby každému, kdo poslouchá kṛṣṇa-kathā vycházející z úst Śukadevy Gosvāmīho, přinášely potěšení. Je řečeno:

matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

“Ti, kdo příliš holdují materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí do pekla a opakovaně žvýkají přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí, ani na základě pokynů druhých či jejich vlastního úsilí, ani kombinací obojího.” (Bhāg. 7.5.30) V současné době se celá lidská společnost věnuje žvýkání toho, co už je přežvýkané (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Lidem nevadí podstupovat mṛtyu-saṁsāra-vartmani-narodit se v jedné podobě, umřít, přijmout jinou podobu a znovu umřít. Pro zastavení tohoto koloběhu zrození a smrti je kṛṣṇa-kathā neboli vědomí Kṛṣṇy absolutně nezbytné. Nikdo však nemůže vychutnat nektar, který skoncuje s veškerou hmotnou únavou, a nemůže se těšit z blaženého života na transcendentální úrovni, dokud nevyslechne kṛṣṇa-kathā od realizované duše, jako je Śukadeva Gosvāmī. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je vidět, že ti, kdo ochutnali nektar v podobě kṛṣṇa-kathā, ztrácejí všechny hmotné touhy, zatímco ti, kdo Kṛṣṇu či kṛṣṇa-kathā nechápou, považují život s vědomím Kṛṣṇy za “vymývání mozků” a “manipulaci mysli”. Zatímco oddaní zažívají duchovní blaženost, neoddaní žasnou, jak mohli oddaní zapomenout na hmotné touhy.

Verš

sūta uvāca
evaṁ niśamya bhṛgu-nandana sādhu-vādaṁ
vaiyāsakiḥ sa bhagavān atha viṣṇu-rātam
pratyarcya kṛṣṇa-caritaṁ kali-kalmaṣa-ghnaṁ
vyāhartum ārabhata bhāgavata-pradhānaḥ

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī pravil; evam — takto; niśamya — když vyslechl; bhṛgu-nandana — ó synu Bhṛguovy dynastie, Śaunako; sādhu-vādam — zbožné otázky; vaiyāsakiḥ — Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadevy; saḥ — on; bhagavān — nejmocnější; atha — takto; viṣṇu-rātam — Parīkṣitovi Mahārājovi, jenž byl neustále pod ochranou Viṣṇua; pratyarcya — skládající mu uctivé poklony; kṛṣṇa-caritam — náměty o Pánu Kṛṣṇovi; kali-kalmaṣa-ghnam — jež zmenšují potíže tohoto věku Kali; vyāhartum — popisovat; ārabhata — začal; bhāgavata-pradhānaḥ — Śukadeva Gosvāmī, největší z čistých oddaných.

Překlad

Sūta Gosvāmī pravil: “Ó synu Bhṛgua (Śaunako Ṛṣi), když Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadevy a nejváženější oddaný, vyslechl zbožné otázky Mahārāje Parīkṣita, s velkou úctou králi poděkoval. Pak začal hovořit o tématech pojednávajících o Kṛṣṇovi, která jsou lékem proti všem druhům utrpení v tomto věku Kali.”

Význam

Slova kṛṣṇa-caritaṁ kali-kalmaṣa-ghnam v tomto verši vyjadřují, že rozpravy o činnostech Pána Kṛṣṇy jsou tím nejlepším lékem proti všem druhům utrpení, zvláště v tomto věku Kali. Je řečeno, že v Kali-yuze lidé žijí pouze krátce a nemají žádnou kulturu duchovního vědomí. Pokud někdo projeví zájem o duchovní kulturu, svede ho mnoho falešných svāmīch a yogīnů, kteří kṛṣṇa-kathā vůbec nezmiňují. Lidé jsou proto většinou nešťastní a soužení mnoha pohromami. Śrīla Vyāsadeva sestavil na žádost Nārady Muniho Śrīmad-Bhāgavatam, aby trpícím lidem tohoto věku poskytl úlevu (kali-kalmaṣa-ghnam). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se s vážností snaží poskytnout lidem osvícení příjemnými náměty Śrīmad-Bhāgavatamu. Poselství Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty je přijímáno na celém světě ve všech sférách života, zvláště pak ve vysokých, vzdělaneckých kruzích.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī je v tomto verši označen jako bhāgavata-pradhānaḥ a Mahārāja Parīkṣit jako viṣṇu-rātam. Obě oslovení mají stejný význam-Mahārāja Parīkṣit byl velký oddaný Kṛṣṇy a Śukadeva Gosvāmī byl také velký světec a Kṛṣṇův důvěrný oddaný. Když společně představují kṛṣṇa-kathā, přinášejí velkou úlevu trpícímu lidstvu.

anarthopaśamaṁ sākṣād
bhakti-yogam adhokṣaje
lokasyājānato vidvāṁś
cakre sātvata-saṁhitām

“Hmotné strasti živé bytosti, které jsou pro ni zbytečné, může přímo zmírnit spojení prostřednictvím oddané služby. Obyčejní lidé to však nevědí, a proto učený Vyāsadeva sestavil toto védské písmo, Śrīmad-Bhāgavatam, které se vztahuje k Nejvyšší Pravdě.” (Bhāg. 1.7.6) Obyčejní lidé nevědí, že poselství Śrīmad-Bhāgavatamu může celé lidské společnosti ulevit od strastí Kali-yugy (kali-kalmaṣa-ghnam).

Verš

śrī-śuka uvāca
samyag vyavasitā buddhis
tava rājarṣi-sattama
vāsudeva-kathāyāṁ te
yaj jātā naiṣṭhikī ratiḥ

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; samyak — zcela; vyavasitā — připoutaná; buddhiḥ — inteligence; tava — tvoje; rāja-ṛṣi-sattama — ó nejlepší z rājarṣiů, svatých králů; vāsudeva-kathāyām — k naslouchání námětům o Vāsudevovi, Kṛṣṇovi; te — tvoje; yat — protože; jātā — vyvinutá; naiṣṭhikī — bez ustání; ratiḥ — připoutanost či extatická oddaná služba.

Překlad

Śrīla Śukadeva Gosvāmī řekl: Vzhledem k tomu, že jsi tak připoutaný k námětům o Vāsudevovi, ó nejlepší ze všech svatých králů, je zřejmé, že tvá inteligence je neochvějně řízená duchovním chápáním, což je jediným pravým cílem lidstva. Tvá připoutanost je vznešená, jelikož neustává.

Význam

Pro rājarṣiho či představitele vlády je kṛṣṇa-kathā povinná. O tom je zmínka i v Bhagavad-gītě (imaṁ rājarṣayo viduḥ). V současném věku se bohužel vlády zmocňují lidé třetí a čtvrté třídy, kterým zcela chybí duchovní poznání, a společnost proto rychle degraduje. Představitelé vlády musejí porozumět kṛṣṇa-kathā, neboť jak jinak by lidé mohli být šťastní a nalézt úlevu od strastí materialistického života? Pokud někdo zaměřil svou mysl na vědomí Kṛṣṇy, je zřejmé, že má bystrou inteligenci, co se týče hodnoty života. Mahārāja Parīkṣit byl rājarṣi-sattama, nejlepší ze všech svatých králů, a Śukadeva Gosvāmī byl muni-sattama, nejlepší z muniů. Oba byli na vysoké úrovni díky svému společnému zájmu o kṛṣṇa-kathā. Vznešené postavení přednašeče a posluchačů bude pěkně popsáno v následujícím verši. Kṛṣṇa-kathā je tak osvěžující, že Mahārāja Parīkṣit zapomněl na vše hmotné, dokonce i na své osobní uspokojení z jídla a pití. To je příklad a hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by se mělo rozšířit po celém světě, aby přednašeče i posluchače přivedlo na tuto transcendentální úroveň a zpátky domů, zpátky k Bohu.

Verš

vāsudeva-kathā-praśnaḥ
puruṣāṁs trīn punāti hi
vaktāraṁ pracchakaṁ śrotṝṁs
tat-pāda-salilaṁ yathā

Synonyma

vāsudeva-kathā-praśnaḥ — dotazy týkající se zábav a vlastností Vāsudevy, Kṛṣṇy; puruṣān — osoby; trīn — tři; punāti — očišťují; hi — jistě; vaktāram — přednášejícího, jako je Śukadeva Gosvāmī; pracchakam — a zvídavého posluchače, jako je Mahārāja Parīkṣit; śrotṝn — a mimo ně ještě ty, kdo těmto tématům naslouchají; tat-pāda-salilam yathā — stejně jako je celý svět očišťován vodou Gangy, jež vytéká z palce na noze Pána Viṣṇua.

Překlad

Ganga, vytékající z palce na noze Pána Viṣṇua, očišťuje tři světy: vyšší, střední a nižší planetární systém. Podobně, když se někdo táže na zábavy a vlastnosti Pána Vāsudevy neboli Kṛṣṇy, jsou očištěny tři druhy lidí: přednášející či kazatel, ten, kdo se ptá, a všichni lidé, kteří poslouchají.

Význam

Je řečeno: tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam (Bhāg. 11.3.21). Ti, kdo chtějí pochopit transcendentální témata a považují to za cíl života, musejí vyhledat pravého duchovního mistra. Tasmād guruṁ prapadyeta. Člověk se musí odevzdat guruovi, který mu může dát správné informace o Kṛṣṇovi. Zde se Mahārāja Parīkṣit odevzdává správné osobě, Śukadevovi Gosvāmīmu, aby ho zasvětil do vāsudeva-kathā. Vāsudeva je původní Osobnost Božství, jež provádí neomezené duchovní činnosti. Śrīmad-Bhāgavatam je záznam těchto činností a Bhagavad-gītā zaznamenává to, co Vāsudeva osobně říká. Jelikož hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je plné vāsudeva-kathā, každý, kdo naslouchá, každý, kdo se ke hnutí připojí, a každý, kdo káže, se očistí.

Verš

bhūmir dṛpta-nṛpa-vyāja-
daityānīka-śatāyutaiḥ
ākrāntā bhūri-bhāreṇa
brahmāṇaṁ śaraṇaṁ yayau

Synonyma

bhūmiḥ — matka Země; dṛpta — pyšných; nṛpa-vyāja — vydávajících se za krále či představitele nejvyšší moci ve státě; daitya — démonů; anīka — vojenskými jednotkami; śata-ayutaiḥ — neomezeně, po stovkách tisíců; ākrāntā — přetížená; bhūri-bhāreṇa — břemenem v podobě zbytečné bojové síly; brahmāṇam — u Pána Brahmy; śaraṇam — přijmout útočiště; yayau — šla.

Překlad

Jednou, když byla matka Země přetížena stovkami tisíců vojenských jednotek různých pyšných démonů převlečených za krále, obrátila se na Pána Brahmu s žádostí o pomoc.

Význam

Když je svět přetížen zbytečnými vojsky a různí démonští králové se stanou představiteli státu, toto břímě je důvodem zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán říká v Bhagavad-gītě (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Když obyvatelé této Země propadnou ateismu a bezbožnosti, klesnou na úroveň zvířat, jako jsou psi a prasata, a jenom na sebe navzájem štěkají. To je dharmasya glāni, odklon od cíle života. Lidský život je určen k dosažení dokonalosti vědomí Kṛṣṇy, ale když jsou lidé bezbožní a prezidenti či králové zbytečně pyšní na svou vojenskou moc, chtějí pouze válčit a zvětšovat vojenský arzenál svých států. V dnešní době to proto vypadá tak, že se každý stát zabývá výrobou atomových zbraní, aby byl připravený na třetí světovou válku. Takové přípravy nemají žádnou cenu a jen odrážejí nemístnou pýchu vůdčích představitelů. Skutečným úkolem vůdce státu je postarat se o štěstí obyvatel tak, že zajistí jejich výchovu v rámci vědomí Kṛṣṇy s ohledem na jednotlivé společenské třídy. Cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ (Bg. 4.13). Vůdce má vychovávat lidi jako brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi a śūdry a zaměstnávat je plněním příslušných povinností, aby jim pomohl v pokroku k vědomí Kṛṣṇy. Místo toho však darebáci a zloději převlečení za ochránce zavádějí systém voleb a ve jménu demokracie se pochybnými prostředky dostávají k moci, aby mohli vykořisťovat ostatní. Již před dávnou dobou se hlavami států stávali asurové, lidé bez vědomí Boha, a nyní se to děje znovu. Různé státy na světě se až přespříliš věnují zajišťování vojenské síly a někdy na tyto účely vynakládají až šedesát pět procent státních příjmů. Proč by se ale měly těžce vydělané peníze lidí utrácet tímto způsobem? Vzhledem k současné světové situaci Kṛṣṇa sestoupil v podobě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. To je naprosto přirozené, protože bez hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nemůže být ve světě mír a štěstí.

Verš

gaur bhūtvāśru-mukhī khinnā
krandantī karuṇaṁ vibhoḥ
upasthitāntike tasmai
vyasanaṁ samavocata

Synonyma

gauḥ — podobu krávy; bhūtvā — beroucí na sebe; aśru-mukhī — se slzami v očích; khinnā — velice nešťastná; krandantī — plačící; karuṇam — žalostně; vibhoḥ — Pánem Brahmou; upasthitā — objevila se; antike — před; tasmai — jemu (Pánu Brahmovi); vyasanam — svůj zármutek; samavocata — sdělila.

Překlad

Matka Země na sebe vzala podobu krávy. Velice zarmoucená, se slzami v očích se objevila před Pánem Brahmou a řekla mu o svém neštěstí.

Verš

brahmā tad-upadhāryātha
saha devais tayā saha
jagāma sa-tri-nayanas
tīraṁ kṣīra-payo-nidheḥ

Synonyma

brahmā — Pán Brahmā; tat-upadhārya — když vše správně pochopil; atha — poté; saha — s; devaiḥ — polobohy; tayā saha — s matkou Zemí; jagāma — přišel; sa-tri-nayanaḥ — s Pánem Śivou, který má tři oči; tīram — na břeh; kṣīra-payaḥ-nidheḥ — oceánu mléka.

Překlad

Poté, když se Pán Brahmā dozvěděl o zármutku matky Země, odešel s ní, Pánem Śivou a všemi ostatními polobohy na břeh oceánu mléka.

Význam

Když Pán Brahmā pochopil, jaká je na Zemi nebezpečná situace, nejprve navštívil polobohy v čele s Pánem Indrou, kteří mají na starosti různé záležitosti tohoto vesmíru, a Pána Śivu, který zodpovídá za ničení. Jak udržování, tak ničení probíhají neustále, podle nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā (4.8) uvádí: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām. Osoby poslušné Božích zákonů chrání různí služebníci a polobozi, zatímco nežádoucí osoby ničí Pán Śiva. Pán Brahmā se nejprve sešel se všemi polobohy včetně Pána Śivy a potom se i s matkou Zemí vydali na břeh oceánu mléka, kde na bílém ostrově, Śvetadvīpu, leží Pán Viṣṇu.

Verš

tatra gatvā jagannāthaṁ
deva-devaṁ vṛṣākapim
puruṣaṁ puruṣa-sūktena
upatasthe samāhitaḥ

Synonyma

tatra — tam (na břeh oceánu mléka); gatvā — když přišli; jagannātham — vládce celého vesmíru, Nejvyšší Bytost; deva-devam — Nejvyššího Boha všech bohů; vṛṣākapim — Nejvyšší Osobu, Viṣṇua, jenž všechny zaopatřuje a zmenšuje jejich utrpení; puruṣam — Nejvyšší Osobu; puruṣa-sūktena — védskou mantrou zvanou Puruṣa-sūkta; upatasthe — uctívali; samāhitaḥ — se soustředěnou pozorností.

Překlad

Poté, co polobozi dospěli ke břehu Mléčného oceánu, uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua, vládce celého vesmíru, nejvyššího Boha všech bohů, jenž všechny zaopatřuje a zmenšuje jejich utrpení. Se soustředěnou pozorností uctívali Pána Viṣṇua, ležícího na oceánu mléka, přednášením védských manter zvaných Puruṣa-sūkta.

Význam

Všichni polobozi, jako Pán Brahmā, Pán Śiva, král Indra, Candra a Sūrya, jsou podřízeni Nejvyšší Osobnosti Božství. Nehledě na polobohy, i v lidské společnosti je mnoho vlivných osobností, jež dohlížejí na různé podniky či instituce. Pán Viṣṇu je však Bůh bohů (parameśvara). Je parama-puruṣa, Nejvyšší Bytost, Paramātmā. Brahma-saṁhitā (5.1) to potvrzuje: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ Ä “Kṛṣṇa, který je známý jako Govinda, je nejvyšším vládcem. Má věčné, blažené, duchovní tělo.” Nikdo se Nejvyššímu Pánu nevyrovná a nikdo ho nepředčí. Proto Ho zde popisuje mnoho slov: jagannātha, deva-deva, vṛṣākapi a puruṣa. Svrchovanost Pána Viṣṇua je doložena i v Bhagavad-gītě (10.12), kde Arjuna říká:

paraṁ brahma paraṁ dhāma
pavitraṁ paramaṁ bhavān
puruṣaṁ śāśvataṁ divyam
ādi-devam ajaṁ vibhum

“Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, konečné útočiště, nejčistší, Absolutní Pravda. Jsi věčná, transcendentální, původní osoba, nezrozená a největší.” Kṛṣṇa je ādi-puruṣa, původní Osobnost Božství (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). Viṣṇu je úplnou expanzí Pána Kṛṣṇy a všechny viṣṇu-tattvy jsou parameśvara i deva-deva.

Verš

giraṁ samādhau gagane samīritāṁ
niśamya vedhās tridaśān uvāca ha
gāṁ pauruṣīṁ me śṛṇutāmarāḥ punar
vidhīyatām āśu tathaiva mā ciram

Synonyma

giram — slova; samādhau — v transu; gagane — nebem; samīritām — znějící; niśamya — když vyslechl; vedhāḥ — Pán Brahmā; tridaśān — polobohům; uvāca — řekl; ha — ó; gām — nařízení; pauruṣīm — získané od Nejvyšší Osoby; me — ode mne; śṛṇuta — slyšte; amarāḥ — ó polobozi; punaḥ — znovu; vidhīyatām — vykonejte; āśu — okamžitě; tathā eva — jen to; — ne; ciram — meškejte.

Překlad

Pán Brahmā v transu vyslechl slova Pána Viṣṇua, znějící nebem. Pak řekl polobohům: “Ó polobozi, slyšte ode mne nařízení Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua, Nejvyšší Osoby, a bez meškání je pozorně splňte.”

Význam

Ukazuje se, že způsobilé osoby mohou v transu slyšet slova Nejvyšší Osobnosti Božství. Moderní věda nám dává telefony, pomocí kterých můžeme slyšet zvukové vibrace ze vzdálených míst. I když jiné osoby slova Pána Viṣṇua slyšet nemohou-Pán Brahmā dokáže slyšet Pánova slova ve svém nitru. To je potvrzeno na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.1): tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye. Ādi-kavi je Pán Brahmā, který na počátku stvoření obdržel od Pána Viṣṇua pokyny obsahující védské poznání prostřednictvím srdce (hṛdā). Tentýž princip je doložen zde. Během svého transu byl Pán Brahmā schopen slyšet slova Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua a pak předal Pánovo poselství polobohům. A také na počátku získal Brahmā jako první védské poznání od Nejvyšší Osobnosti Božství skrze srdce. V obou případech byla pro předání poselství Pánu Brahmovi použita stejná metoda. Přestože i pro něj zůstával Pán Viṣṇu neviditelný, Brahmā v srdci slyšel Jeho slova. Osobnost Božství nemůže spatřit ani Pán Brahmā, ale Nejvyšší Pán přesto sestupuje na tuto Zemi a ukazuje se i běžným lidem. To je projev Jeho bezpříčinné milosti, jenže pošetilci a neoddaní si myslí, že Kṛṣṇa je obyčejnou historickou postavou. Jsou to mūḍhové (avajānanti māṁ mūḍhāḥ), jelikož Pána považují za obyčejného člověka, jako jsou oni sami. Tito démoni, kteří nechápou pokyny Bhagavad-gīty, a proto je vysvětlují nesprávně, promarňují bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

puraiva puṁsāvadhṛto dharā-jvaro
bhavadbhir aṁśair yaduṣūpajanyatām
sa yāvad urvyā bharam īśvareśvaraḥ
sva-kāla-śaktyā kṣapayaṁś cared bhuvi

Synonyma

purā — ještě předtím; eva — dokonce; puṁsā — Nejvyšší Osobnosti Božství; avadhṛtaḥ — byla známa; dharā-jvaraḥ — nešťastná situace na Zemi; bhavadbhiḥ — vámi; aṁśaiḥ — expandující se jako úplné části; yaduṣu — v rodu krále Yadua; upajanyatām — naroďte se; saḥ — On (Nejvyšší Pán, Osobnost Božství); yāvat — dokud; urvyāḥ — Země; bharam — břemeno; īśvara-īśvaraḥ — Pán pánů; sva-kāla-śaktyā — svou silou v podobě času; kṣapayan — zmenšující; caret — bude se pohybovat; bhuvi — po povrchu Země.

Překlad

Pán Brahmā sdělil polobohům: “Pán věděl o nešťastné situaci na Zemi ještě před tím, než jsme Mu přednesli svoji žádost. Dokud se tedy bude pohybovat po Zemi, aby svou silou v podobě času zmenšil její břímě, vy všichni byste se měli narodit prostřednictvím úplných částí jako synové a vnuci v rodu Yaduovců.”

Význam

Brahma-saṁhitā (5.39) uvádí:

rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan
nānāvatāram akarod bhuvaneṣu kintu
kṛṣṇaḥ svayaṁ samabhavat paramaḥ pumān yo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu, který je neustále přítomen v různých inkarnacích, jako je například Rāma, Nṛsiṁha a také mnoho vedlejších inkarnací, ale který je původní Osobností Božství známou jako Kṛṣṇa a který také inkarnuje osobně.”

V tomto verši Bhāgavatamu nacházíme slova puraiva puṁsāvadhṛto dharā-jvaraḥ. Slovo puṁsā se vztahuje na Kṛṣṇu, který již věděl, jak celý svět trpí přibýváním démonů. Bez ohledu na svrchovanou moc Osobnosti Božství se démoni prohlašují za nezávislé krále a prezidenty, a tak působí neklid zvětšováním svého vojenského arzenálu. Když to překročí jisté meze, Kṛṣṇa se zjeví. Také v současnosti různé démonské státy na celém světě mnoha způsoby zvětšují svou vojenskou sílu a situace začíná být krizová. Kṛṣṇa se proto zjevil prostřednictvím svého svatého jména, v hnutí Hare Kṛṣṇa, které nepochybně zmenší břímě světa. Filozofové, religionisté i obyčejní lidé se musí připojit k tomuto hnutí s velkou vážností, neboť lidské plány a opatření nepomohou přinést Zemi mír. Transcendentální zvuk Hare Kṛṣṇa se neliší od Kṛṣṇy-osoby.

nāma cintāmaṇiḥ kṛṣṇaś
caitanya-rasa-vigrahaḥ
pūrṇaḥ śuddho nitya-mukto
'bhinnatvān nāma-nāminoḥ

(Padma Purāṇa)

Mezi zvukem Hare Kṛṣṇa a Kṛṣṇou jako osobou není žádný rozdíl.

Verš

vasudeva-gṛhe sākṣād
bhagavān puruṣaḥ paraḥ
janiṣyate tat-priyārthaṁ
sambhavantu sura-striyaḥ

Synonyma

vasudeva-gṛhe — v domě Vasudevy (který se měl stát otcem Kṛṣṇy po Jeho zjevení); sākṣāt — osobně; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pán všech energií; puruṣaḥ — původní osoba; paraḥ — jenž je transcendentální; janiṣyate — zjeví se; tat-priya-artham — a pro Jeho uspokojení; sambhavantu — mají se narodit; sura-striyaḥ — všechny manželky polobohů.

Překlad

Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pán všech energií, se osobně zjeví jako syn Vasudevy. Všechny manželky polobohů by se proto měly také narodit pro Jeho uspokojení.

Význam

V Bhagavad-gītě (4.9) Pán říká: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti-oddaný Pána se poté, co opustí hmotné tělo, vrací domů, zpátky k Bohu. To znamená, že nejprve je přemístěn do vesmíru, ve kterém právě Pán předvádí své zábavy. Existuje nespočetně mnoho vesmírů a Pán se každým okamžikem zjevuje v jednom z nich. Proto se Jeho zábavy nazývají nitya-līlā, věčné zábavy. Zjevení Pána jako dítěte v domě Devakī se odehrává nepřetržitě v jednom vesmíru za druhým. Oddaný je tedy nejprve přemístěn do toho vesmíru, kde Pánovy zábavy právě probíhají. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že pokud oddaný nedovede svou oddanou službu k dokonalosti, bude si užívat na nebeských planetách, kde žijí ti nejzbožnější lidé, a potom se narodí v domě zbožného brāhmaṇy (śuci) nebo majetného vaiśyi (śrīmān). Śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate. To znamená, že i tehdy, když čistý oddaný nebyl schopen provádět oddanou službu se všemi náležitostmi, bude přemístěn do vyššího planetárního systému, kde žijí zbožní lidé. Bude-li jeho oddaná služba úplná, bude pak přemístěn tam, kde probíhají Pánovy zábavy. Zde je řečeno: sambhavantu sura-striyaḥ. Ženám z nebeských planet (sura-strī) tak bylo nařízeno narodit se v Yaduovské dynastii ve Vṛndāvanu, aby obohatily zábavy Pána Kṛṣṇy. Po další přípravě pro život s Kṛṣṇou měly být přemístěny na původní Goloku Vṛndāvan. Během Kṛṣṇových zábav na tomto světě se zde měly rodit v různých rodinách pro Pánovo potěšení, aby byly ke vstupu na věčnou Goloku Vṛndāvan dokonale připraveny. Poté, co se stýkaly s Pánem Kṛṣṇou-buď ve Dvārace-purī, Mathuře-purī nebo Vṛndāvanu-bylo jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu. Mezi ženami z nebeských planet (sura-strī) je mnoho oddaných, jako například matka Kṛṣṇovy inkarnace Upendry. Těmto oddaným ženám byl určen tento pokyn.

Verš

vāsudeva-kalānantaḥ
sahasra-vadanaḥ svarāṭ
agrato bhavitā devo
hareḥ priya-cikīrṣayā

Synonyma

vāsudeva-kalā anantaḥ — úplná expanze Pána Kṛṣṇy známá jako Anantadeva či Saṅkarṣaṇa Ananta, všeprostupující inkarnace Nejvyššího Pána; sahasra-vadanaḥ — tisícihlavá; svarāṭ — zcela nezávislý; agrataḥ — předtím; bhavitā — zjeví se; devaḥ — Pán; hareḥ — Pána Kṛṣṇu; priya-cikīrṣayā — s touhou potěšit.

Překlad

Nejpřednějším projevem Kṛṣṇy je Saṅkarṣaṇa, známý jako Ananta. Je původem všech inkarnací v tomto hmotném světě. Před zjevením Pána Kṛṣṇy se tento původní Saṅkarṣaṇa zjeví jako Baladeva, jen aby potěšil Nejvyššího Pána Kṛṣṇu při Jeho transcendentálních zábavách.

Význam

Śrī Baladeva je samotná Nejvyšší Osobnost Božství. Svou svrchovaností se vyrovná Nejvyššímu Bohu, ale při každém zjevení Kṛṣṇy se zjevuje jako Jeho bratr, někdy starší a jindy mladší. Když přichází Kṛṣṇa, přicházejí všechny Jeho úplné expanze a další inkarnace společně s Ním. To je důkladně vysvětleno v Caitanya-caritāmṛtě. Tentokrát se měl Baladeva zjevit dříve než Kṛṣṇa jako Jeho starší bratr.

Verš

viṣṇor māyā bhagavatī
yayā sammohitaṁ jagat
ādiṣṭā prabhuṇāṁśena
kāryārthe sambhaviṣyati

Synonyma

viṣṇoḥ māyā — energie Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství; bhagavatī — na stejné úrovni jako Bhagavān, a proto zvaná Bhagavatī; yayā — jíž; sammohitam — okouzleny; jagat — všechny světy, hmotné i duchovní; ādiṣṭā — na pokyn; prabhuṇā — pána; aṁśena — se svými různými silami; kārya-arthe — kvůli uskutečnění plánu; sambhaviṣyati — také se zjeví.

Překlad

Pánova energie zvaná viṣṇu-māyā, která je na stejné úrovni jako Nejvyšší Osobnost Božství, se rovněž zjeví společně s Pánem Kṛṣṇou. Tato energie, jednající v různých úlohách, okouzluje všechny světy, hmotné i duchovní. Na žádost svého vládce se zjeví se svými různými silami, aby uskutečnila Pánův plán.

Význam

Parāsya śaktir vividhaiva śrūyate (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8) Ve Védách je řečeno, že energie Nejvyšší Osobnosti Božství jsou nazývány různými jmény, jako například yoga-māyā a mahā-māyā. Z konečného hlediska je však Pánova energie jedna, stejně jako je elektrická energie jen jedna, i když má někdy chladivý a jindy hřejivý účinek. Energie Pána působí v duchovních i hmotných světech. V duchovním světě jedná jako yoga-māyā a v hmotném světě jedná tatáž energie jako mahā-māyā, stejně jako elektřina působí v ohřívači i v chladiči. V hmotném světě tato energie v roli mahā-māyi působí na podmíněné duše tak, aby je více a více vzdalovala od oddané služby. Je řečeno: yayā sammohito jīva ātmānaṁ tri-guṇātmakam (Bhāg. 1.7.5). V hmotném světě se živá bytost považuje za výtvor tří kvalit hmotné přírody (tri-guṇa). To je tělesné pojetí života. Kvůli styku se třemi guṇami hmotné energie se každý ztotožňuje se svým tělem. Někdo si o sobě myslí, že je brāhmaṇa, jiný, že je kṣatriya, a další, že je vaiśya nebo śūdra. Ve skutečnosti však nikdo není ani brāhmaṇa, ani kṣatriya, vaiśya či śūdra-každý je nedílnou částí Nejvyššího Pána (mamaivāṁśaḥ). Tyto různé totožnosti přijímá za své jenom kvůli tomu, že je zahalen hmotnou energií, mahā-māyou. Když se však podmíněná duše stane osvobozenou, považuje se za věčného služebníka Kṛṣṇy. Jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. Tehdy jí tatáž energie, působící jako yoga-māyā, stále více pomáhá očišťovat se a zasvětit své síly službě Pánu.

Pán je svrchovaný v každém případě, ať už je duše podmíněná, nebo osvobozená. V Bhagavad-gītě (9.10) je řečeno: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram-hmotná energie, mahā-māyā, působí na podmíněnou duši na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství.

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

“Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.” (Bg. 3.27) V podmíněném životě není nikdo svobodný, ale živá bytost si ve své zmatenosti, ovládána mahā-māyou, bláhově myslí, že je nezávislá (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Když se však podmíněná duše stane prostřednictvím oddané služby osvobozenou, dostává čím dál větší možnost vychutnávat vztah s Nejvyšší Osobností Božství v různých transcendentálních náladách, jako je dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa a mādhurya-rasa.

Pánova energie viṣṇu-māyā má tedy dva aspekty-āvaraṇikā a unmukha. Když se Pán zjevil, Jeho energie se zjevila s Ním a jednala různými způsoby. Ve vztahu s Yaśodou, Devakī a dalšími blízkými příbuznými Pána jednala jako yoga-māyā, ale jinak jednala s Kaṁsou, Śālvou a dalšími asury. Na Kṛṣṇovo nařízení přišla Jeho energie yoga-māyā s Ním a účinkovala různě podle času a okolností. Kāryārthe sambhaviṣyati. Yoga-māyā působila různě, aby splnila různé záměry, které si Pán přál. Bhagavad-gītā (9.13) to potvrzuje: mahātmānas tu māṁ pārtha daivīṁ prakṛtim āśritāḥ. Mahātmy, kteří se zcela odevzdali lotosovým nohám Pána, řídí yoga-māyā, zatímco durātmy-ty, kteří se nevěnují oddané službě-řídí mahā-māyā.

Verš

śrī-śuka uvāca
ity ādiśyāmara-gaṇān
prajāpati-patir vibhuḥ
āśvāsya ca mahīṁ gīrbhiḥ
sva-dhāma paramaṁ yayau

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti — takto; ādiśya — poté, co informoval; amara-gaṇān — všechny polobohy; prajāpati-patiḥ — Pán Brahmā, vládce Prajāpatiů; vibhuḥ — všemocný; āśvāsya — poté, co uklidnil; ca — také; mahīm — matku Zemi; gīrbhiḥ — příjemnými slovy; sva-dhāma — na svou planetu zvanou Brahmaloka; paramam — nejlepší (ve vesmíru); yayau — vrátil se.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Poté, co mocný Pán Brahmā, který je vládcem všech ostatních Prajāpatiů, a proto je známý jako Prajāpati-pati, takto poradil polobohům a uklidnil matku Zemi, vrátil se do svého sídla, na Brahmaloku.

Verš

śūraseno yadupatir
mathurām āvasan purīm
māthurāñ chūrasenāṁś ca
viṣayān bubhuje purā

Synonyma

śūrasenaḥ — král Śūrasena; yadu-patiḥ — vůdce Yaduovské dynastie; mathurām — na místo zvané Mathurā; āvasan — odstěhoval se; purīm — v tomto městě; māthurān — v okrese Māthura; śūrasenān ca — a na místě zvaném Śūrasena; viṣayān — v těchto královstvích; bubhuje — věnoval se zábavě; purā — v dřívějších dobách.

Překlad

Śūrasena, vůdce Yaduovské dynastie, se v dřívějších dobách přestěhoval do města Mathury. Tam se věnoval zábavě na místech zvaných Māthura a Śūrasena.

Verš

rājadhānī tataḥ sābhūt
sarva-yādava-bhūbhujām
mathurā bhagavān yatra
nityaṁ sannihito hariḥ

Synonyma

rājadhānī — hlavní město; tataḥ — od těch dob; — území a město nazývané Mathurā; abhūt — stalo se; sarva-yādava-bhūbhujām — všech králů, kteří se narodili v Yaduovské dynastii; mathurā — místo zvané Mathurā; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; yatra — kde; nityam — věčně; sannihitaḥ — důvěrně spojený, žijící věčně; hariḥ — Pán, Nejvyšší Osobnost Božství.

Překlad

Od těch dob byla Mathurā hlavním městem všech králů Yaduovské dynastie. Město a okres Mathurā jsou důvěrně spojené s Kṛṣṇou, neboť tam Pán Kṛṣṇa věčně žije.

Význam

Rozumí se, že město Mathurā je transcendentální sídlo Pána Kṛṣṇy; není to obyčejné hmotné město, neboť je věčně spojené s Nejvyšší Osobností Božství. Vṛndāvan existuje dodnes a spadá pod správu Mathury. Jelikož Mathurā a Vṛndāvan mají s Kṛṣṇou věčně důvěrné spojení, je řečeno, že Pán Kṛṣṇa Vṛndāvan nikdy neopouští (vṛndāvanaṁ parityajya padam ekaṁ na gacchati). V současnosti si místo nazývané Vṛndāvan v okrese Mathurā nadále uchovává transcendentální povahu a každý, kdo tam přijde, se transcendentálně očistí. Rovněž Navadvīp-dhām je důvěrně spojen s Vrajabhūmi. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto říká:

śrī gauḍa-maṇḍala-bhūmi,

yebā jāne cintāmaṇi,
tā'ra haya vrajabhūme vāsa

Vrajabhūmi označuje Mathurā-Vṛndāvan a Gauḍa-maṇḍala-bhūmi zahrnuje Navadvīp. Tato dvě místa se od sebe neliší. Proto každý, kdo žije v Navadvīp-dhāmu a ví, že Kṛṣṇa a Śrī Caitanya Mahāprabhu jsou jedna a tatáž osoba, žije vlastně ve Vrajabhūmi, Mathurā-Vṛndāvanu. Pán dává podmíněné duši možnost žít v Mathuře, Vṛndāvanu či Navadvīpu, a tak být v přímém spojení s Ním. Tím, že žije na těchto místech, může okamžitě přijít do styku s Pánem. Je mnoho oddaných, kteří slibují, že Vṛndāvan a Mathuru nikdy neopustí. To je nepochybně ušlechtilý slib, ale pokud někdo opustí Vṛndāvan, Mathuru či Navadvīp-dhām kvůli službě Pánu, neztrácí s Nejvyšší Osobností Božství kontakt. V každém případě musíme chápat transcendentální význam, jaký Mathurā-Vṛndāvan a Navadvīp-dhām mají. Každý, kdo se na těchto místech věnuje oddané službě, se po opuštění svého těla určitě vrátí domů, zpátky k Bohu. Slova mathurā bhagavān yatra nityaṁ sannihito hariḥ jsou tedy obzvláště významná. Oddaný by měl tohoto pokynu plně využít, jak nejlépe dovede. Kdykoliv se Nejvyšší Pán osobně zjeví, činí tak v Mathuře, neboť má s tímto místem důvěrné spojení. To znamená, že ačkoliv se Mathurā a Vṛndāvan nacházejí na této planetě Zemi, jsou transcendentálními sídly Pána.

Verš

tasyāṁ tu karhicic chaurir
vasudevaḥ kṛtodvahaḥ
devakyā sūryayā sārdhaṁ
prayāṇe ratham āruhat

Synonyma

tasyām — na tomto místě zvaném Mathurā; tu — vskutku; karhicit — před nějakým časem; śauriḥ — polobůh, potomek Śūry; vasudevaḥ — který se zjevil jako Vasudeva; kṛta-udvahaḥ — poté, co se oženil; devakyā — s Devakī; sūryayā — svou novomanželkou; sārdham — společně s; prayāṇe — aby se vrátil domů; ratham — do kočáru; āruhat — nasedl.

Překlad

Vasudeva, jenž patřil k rodu polobohů (či dynastii Śūry), se před nějakým časem oženil s Devakī. Po svatbě nasedl se svou novomanželkou do kočáru, aby se vrátili domů.

Verš

ugrasena-sutaḥ kaṁsaḥ
svasuḥ priya-cikīrṣayā
raśmīn hayānāṁ jagrāha
raukmai ratha-śatair vṛtaḥ

Synonyma

ugrasena-sutaḥ — syn Ugraseny; kaṁsaḥ — jménem Kaṁsa; svasuḥ — své sestry Devakī; priya-cikīrṣayā — aby ji potěšil u příležitosti jejího sňatku; raśmīn — otěže; hayānām — koní; jagrāha — uchopil; raukmaiḥ — ze zlata; ratha-śataiḥ — stovkami kočárů; vṛtaḥ — obklopený.

Překlad

Kaṁsa, syn krále Ugraseny, chtěl svou sestru Devakī u příležitosti jejího sňatku potěšit, a proto se chopil koňských otěží a stal se vozatajem. Obklopovaly ho stovky zlatých kočárů.

Verš

catuḥ-śataṁ pāribarhaṁ
gajānāṁ hema-mālinām
aśvānām ayutaṁ sārdhaṁ
rathānāṁ ca tri-ṣaṭ-śatam
dāsīnāṁ sukumārīṇāṁ
dve śate samalaṅkṛte
duhitre devakaḥ prādād
yāne duhitṛ-vatsalaḥ

Synonyma

catuḥ-śatam — čtyři sta; pāribarham — věno; gajānām — slonů; hema-mālinām — ozdobených zlatými girlandami; aśvānām — koní; ayutam — deset tisíc; sārdham — společně s; rathānām — kočárů; ca — a; tri-ṣaṭ-śatam — třikrát šest set (osmnáct set); dāsīnām — služebnic; su-kumārīṇām — velmi mladých a krásných svobodných dívek; dve — dvě; śate — stě; samalaṅkṛte — ozdobených mnoha šperky; duhitre — své dceři; devakaḥ — král Devaka; prādāt — daroval; yāne — když odjížděla; duhitṛ-vatsalaḥ — který měl svou dceru velice rád.

Překlad

Devakin otec, král Devaka, měl svou dceru velice rád. Když tedy odjížděla se svým manželem domů, dal jí věnem čtyři sta slonů pěkně ozdobených zlatými girlandami, deset tisíc koní, osmnáct set kočárů a dvě stě překrásných mladých služebnic s mnoha šperky.

Význam

Dávání věna dceři je zvyklost, která ve védské civilizaci existuje již odedávna. Ještě dnes podle stejného zvyku dává otec, který má dostatek peněz, své dceři bohaté věno. Dcera nikdy nedědila otcův majetek, a proto jí dal milující otec k jejímu sňatku, co nejvíce mohl. Podle védského systému tedy věno rozhodně není zakázané. V tomto případě byl dar, který dal Devaka jako věno Devakī, samozřejmě neobyčejný. Jelikož byl Devaka králem, daroval věno odpovídající jeho královskému postavení. Dokonce i od obyčejného muže-zvláště, je-li to urozený brāhmaṇa, kṣatriya či vaiśya-se očekává, že dá své dceři štědré věno. Ihned po sňatku odjíždí dcera do domu svého muže a je také zvykem, že bratr nevěsty na projev své lásky k ní svou sestru a švagra doprovází. Kaṁsa se tímto pravidlem řídil. To vše jsou staré zvyky společnosti řízené varṇāśrama-dharmou, která je nyní mylně označována jako hinduistická. Zde je pěkný popis těchto tradičních zvyků.

Verš

śaṅkha-tūrya-mṛdaṅgāś ca
nedur dundubhayaḥ samam
prayāṇa-prakrame tāta
vara-vadhvoḥ sumaṅgalam

Synonyma

śaṅkha — lastury; tūrya — trubky; mṛdaṅgāḥ — bubny; ca — také; neduḥ — zazněly; dundubhayaḥ — kotle; samam — v souzvuku; prayāṇa-prakrame — v době odjezdu; tāta — ó milovaný synu; vara-vadhvoḥ — ženicha a nevěsty; su-maṅgalam — aby jejich odjezd byl příznivý.

Překlad

Ó milovaný synu, Mahārāji Parīkṣite, když byli nevěsta a ženich připraveni vyjet, společně se rozezněly lastury, trubky, bubny a kotle, aby byl jejich odjezd příznivý.

Verš

pathi pragrahiṇaṁ kaṁsam
ābhāṣyāhāśarīra-vāk
asyās tvām aṣṭamo garbho
hantā yāṁ vahase ’budha

Synonyma

pathi — na cestě; pragrahiṇam — který držel koňské otěže; kaṁsam — Kaṁsu; ābhāṣya — oslovující; āha — pravil; a-śarīra-vāk — hlas pocházející od někoho, jehož tělo nebylo vidět; asyāḥ — této dívky (Devakī); tvām — tebe; aṣṭamaḥ — osmé; garbhaḥ — těhotenství; hantā — ten, kdo zabije; yām — jí, kterou; vahase — vezeš; abudha — ty pošetilče.

Překlad

Zatímco Kaṁsa, třímající otěže koní, řídil kočár, oslovil ho nevtělený hlas: “Ty pošetilče, osmé dítě ženy, kterou vezeš, tě zabije!”

Význam

Věštba mluvila o osmém těhotenství (aṣṭamo garbhaḥ), ale neuváděla jasně, zda se bude jednat o syna nebo dceru. Dokonce i kdyby měl Kaṁsa zjistit, že osmé dítě Devakī je dcera, neměl pochybovat o tom, že ho toto dítě zabije. Podle slovníku Viśva-kośa znamená slovo garbha “embryo” a také arbhaka neboli “dítě”. Kaṁsa se z lásky ke své sestře stal vozatajem, aby ji a svého švagra odvezl do jejich domu. Polobozi však nechtěli, aby se Kaṁsa k Devakī choval s láskou, a proto ho neviděni nabádali, aby se k ní choval jako nepřítel. Kromě toho bylo šest synů Marīciho prokleto, že se narodí z lůna Devakī a budou vysvobozeni poté, co je Kaṁsa zabije. Když Devakī pochopila, že Kaṁsu usmrtí Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který se zjeví z jejího lůna, její radost neznala mezí. Slovo vahase je také významné, neboť vyjadřuje, že prorocký hlas zatracoval Kaṁsu, že jedná jako soumar, když veze matku svého nepřítele.

Verš

ity uktaḥ sa khalaḥ pāpo
bhojānāṁ kula-pāṁsanaḥ
bhaginīṁ hantum ārabdhaḥ
khaḍga-pāṇiḥ kace ’grahīt

Synonyma

iti uktaḥ — takto osloven; saḥ — on (Kaṁsa); khalaḥ — zlý; pāpaḥ — hříšný; bhojānām — Bhojské dynastie; kula-pāṁsanaḥ — ten, kdo hanobí pověst svého rodu; bhaginīm — svou sestru; hantum ārabdham — s úmyslem zabít; khaḍga-pāṇiḥ — vzal do ruky meč; kace — vlasy; agrahīt — uchopil.

Překlad

Kaṁsa byl černou ovcí Bhojského rodu, protože byl zlý a hříšný. Jakmile zaslechl z nebe toto znamení osudu, levou rukou chytil svou sestru za vlasy a pravou tasil meč, aby jí setnul hlavu.

Význam

Kaṁsa držel levou rukou při řízení otěže, ale jakmile uslyšel znamení osudu, že ho osmé dítě jeho sestry zabije, pustil je, chytil svou sestru za vlasy a pravou rukou tasil meč, aby ji zabil. Předtím projevoval tolik lásky, že se stal jejím vozatajem, ale jakmile uslyšel, že jeho osobní zájem nebo jeho život je v nebezpečí, na všechnu lásku k ní zapomněl a ihned se stal jejím úhlavním nepřítelem. To je povaha démonů. Nikdo by neměl věřit démonovi bez ohledu na to, kolik lásky dává najevo. Kromě nich nelze věřit ani králi, politikovi a ženě, neboť pro vlastní zájem jsou schopni jakékoliv ohavnosti, jak říká Cāṇakya Paṇḍita: viśvāso naiva kartavyaḥ strīṣu rāja-kuleṣu ca.

Verš

taṁ jugupsita-karmāṇaṁ
nṛśaṁsaṁ nirapatrapam
vasudevo mahā-bhāga
uvāca parisāntvayan

Synonyma

tam — jemu (Kaṁsovi); jugupsita-karmāṇam — který se chystal spáchat tak ohavný čin; nṛśaṁsam — krutému; nirapatrapam — nestoudnému; vasudevaḥ — Vasudeva; mahā-bhāgaḥ — požehnaný otec Vāsudevy; uvāca — řekl; parisāntvayan — aby ho uklidnil.

Překlad

Velká duše Vasudeva, který se měl stát otcem Kṛṣṇy, chtěl uklidnit Kaṁsu, jenž byl tak krutý a bezcitný, že se beze studu chystal zabít vlastní sestru, a proto k němu promluvil.

Význam

Vasudeva, který se měl stát otcem Kṛṣṇy, je zde popsán jako mahā-bhāga, velice čestná a rozvážná osoba. I přesto, že Kaṁsa chtěl zabít jeho ženu, nevyvedlo ho to zmíry a začal s klidem Kaṁsovi předkládat rozumné argumenty. Vasudeva byl velká osobnost, protože dovedl umírnit krutého člověka a odpustit i tomu nejzatrpklejšímu nepříteli. Ten, komu přeje štěstí, se nikdy nestane obětí dokonce ani tygrů či hadů.

Verš

śrī-vasudeva uvāca
ślāghanīya-guṇaḥ śūrair
bhavān bhoja-yaśaskaraḥ
sa kathaṁ bhaginīṁ hanyāt
striyam udvāha-parvaṇi

Synonyma

śrī-vasudevaḥ uvāca — velká osobnost Vasudeva pravil; ślāghanīya-guṇaḥ — osoba s chvályhodnými vlastnostmi; śūraiḥ — velkými hrdiny; bhavān — ty; bhoja-yaśaḥ-karaḥ — zářící hvězda Bhojské dynastie; saḥ — někdo, jako jsi ty; katham — jak; bhaginīm — svou sestru; hanyāt — může zabít; striyam — zvláště ženu; udvāha-parvaṇi — v době svatebního obřadu.

Překlad

Vasudeva pravil: “Můj milý švagře Kaṁso, jsi pýchou svého rodu, Bhojské dynastie, a velcí hrdinové vychvalují tvoje vlastnosti. Jak může taková kvalifikovaná osoba, jako jsi ty, zabít ženu, svou vlastní sestru, a ještě k tomu v den jejího sňatku?”

Význam

Podle védských zásad nelze za žádných okolností zabít brāhmaṇu, starce, ženu, dítě nebo krávu. Vasudeva zdůrazňoval, že Devakī je nejen žena, ale navíc příslušnice Kaṁsova rodu. Jelikož byla nyní provdána za Vasudevu, byla z ní para-strī, manželka jiného muže. Kdyby Kaṁsa zabil takovou ženu, nejen že by mu to přineslo reakce za hříšné jednání, ale také by to poškodilo jeho pověst krále Bhojské dynastie. Takto Vasudeva různými způsoby přesvědčoval Kaṁsu, aby Devakī nezabíjel.

Verš

mṛtyur janmavatāṁ vīra
dehena saha jāyate
adya vābda-śatānte vā
mṛtyur vai prāṇināṁ dhruvaḥ

Synonyma

mṛtyuḥ — smrt; janma-vatām — živých bytostí, které se narodily; vīra — ó mocný hrdino; dehena saha — s tělem; jāyate — rodí se (každý, kdo se narodil, musí zemřít); adya — dnes; — nebo; abda-śata — stovek let; ante — na konci; — nebo; mṛtyuḥ — smrt; vai — nepochybně; prāṇinām — každé živé bytosti; dhruvaḥ — je jistá.

Překlad

“Ó mocný hrdino, každý, kdo se narodil, nepochybně zemře, neboť smrt se rodí spolu s tělem. Může zemřít dnes nebo za několik set let, ale smrti se nevyhne žádná živá bytost.”

Význam

Vasudeva chtěl Kaṁsu přesvědčit, že i když se bojí umírání, a chce kvůli tomu dokonce zahubit ženu, smrti se nevyhne. Smrt je jistá. Proč by tedy měl Kaṁsa dopustit něčeho, co by uškodilo jeho pověsti a pověsti celého rodu? Bhagavad-gītā (2.27) to potvrzuje:

jātasya hi dhruvo mṛtyur
dhruvaṁ janma mṛtasya ca
tasmād aparihārye 'rthe
na tvaṁ śocitum arhasi

“Pro toho, kdo se narodil, je smrt zcela jistá a ten, kdo zemřel, se zcela jistě znovu narodí. Proto bys neměl při nevyhnutelném plnění své povinnosti naříkat.” Člověk by se neměl bát smrti, ale raději se připravit na další zrození. Má využít času v této lidské podobě k tomu, aby ukončil koloběh zrození a smrti, a ne se zaplétat do hříšných činností, aby se smrti vyhnul. To není dobré.

Verš

dehe pañcatvam āpanne
dehī karmānugo ’vaśaḥ
dehāntaram anuprāpya
prāktanaṁ tyajate vapuḥ

Synonyma

dehe — když se tělo; pañcatvam āpanne — promění v pět prvků; dehī — majitel těla, živá bytost; karma-anugaḥ — podle reakcí za své plodonosné činy; avaśaḥ — spontánně, automaticky; deha-antaram — další tělo (tvořené hmotnými prvky); anuprāpya — získávající jako výsledek; prāktanam — dřívější; tyajate — opouští; vapuḥ — tělo.

Překlad

“Když se současné tělo promění v prach a je z něho znovu pouze pět prvků-země, voda, oheň, vzduch a éter-jeho majitel, živá bytost, podle svých plodonosných činností automaticky získává další tělo tvořené hmotnými prvky. Po získání dalšího těla své současné tělo opustí.”

Význam

To je potvrzeno v Bhagavad-gītě, která podává základy duchovního poznání.

dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati

“Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” (Bg. 2.13) Žádná osoba ani zvíře není hmotné tělo; hmotné tělo je v podstatě obalem živé bytosti. Bhagavad-gītā přirovnává tělo k šatům a důkladně vysvětluje, jak osoba střídá jeden oděv za druhým. Totéž védské poznání je potvrzeno zde. Živá bytost, duše, neustále mění těla, jedno za druhým. Dokonce i v tomto životě se tělo mění z dětského v chlapecké, z chlapeckého v mladistvé a z mladistvého ve stařecké. Podobně, když je tělo příliš staré, aby mohlo žít dál, živá bytost se ho vzdá a podle zákonů přírody automaticky dostane další tělo, jež odpovídá jejím plodonosným činnostem, touhám a ambicím. Tyto změny řídí zákony přírody, a dokud je živá bytost pod vládou vnější, hmotné energie, dochází k nim automaticky, s ohledem na její ploduchtivé jednání. Vasudeva na Kaṁsu apeloval s tím, že kdyby se dopustil tohoto hříšného zabití ženy, v příštím životě by nevyhnutelně dostal hmotné tělo podléhající ještě více utrpení hmotné existence. Odrazoval tedy Kaṁsu od páchání hříšných činností.

Ten, kdo se vlivem nevědomosti, tamo-guṇy, dopouští hříšných činností, získá tělo nižší kvality. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu (Bg. 13.22). Existují tisíce různých druhů života. Proč jsou zde těla na vyšší a nižší úrovni? Živá bytost dostává těla úměrně svému znečištění kvalitami hmotné přírody. Je-li v tomto životě někdo znečištěn kvalitou nevědomosti a hříšnými činnostmi (duṣkṛtī), dostane v příštím životě podle zákonů přírody tělo podléhající utrpení. Zákony přírody nejsou podřízeny náladovým touhám podmíněné duše. Měli bychom se tedy snažit být neustále ve styku se sattva-guṇou a nepropadat vlivu rajo-guṇy a tamo-guṇy (rajas-tamo-bhāvāḥ). Chtíč a chamtivost udržují živou bytost trvale v nevědomosti a brání jí v dosažení úrovně sattva-guṇy či śuddha-sattva-guṇy. Každému se doporučuje setrvávat v kontaktu se śuddha-sattva-guṇou, oddanou službou, neboť pak bude imunní vůči reakcím tří kvalit hmotné přírody.

Verš

vrajaṁs tiṣṭhan padaikena
yathaivaikena gacchati
yathā tṛṇa-jalaukaivaṁ
dehī karma-gatiṁ gataḥ

Synonyma

vrajan — člověk, který kráčí po cestě; tiṣṭhan — zatímco stojí; padā ekena — na jedné noze; yathā — jako; eva — jistě; ekena — druhou nohou; gacchati — jde; yathā — jako; tṛṇa-jalaukā — housenka na rostlině; evam — takto; dehī — živá bytost; karma-gatim — reakce za ploduchtivé jednání; gataḥ — podstupuje.

Překlad

“Stejně jako člověk kráčející po cestě položí jednu nohu na zem a až potom zvedne druhou nebo jako se housenka na rostlině nejprve přemístí na nový list a teprve potom se pustí předchozího, tak se i podmíněná duše uchýlí do dalšího těla a potom se vzdá toho, jež měla předtím.”

Význam

Tak probíhá transmigrace duše z jednoho těla do druhého. V době smrti je živá bytost podle svého mentálního rozpoložení přenesena jemnohmotným tělem, složeným z mysli, inteligence a ega, do dalšího hrubohmotného těla. Jakmile vyšší autority rozhodly, jaké hrubohmotné tělo bude mít, je donucena do něho vstoupit, a tak automaticky své předchozí tělo opustí. Omezení lidé, kteří nemají dostatek inteligence, aby mohli toto převtělování pochopit, považují za samozřejmé, že život toho, jehož hrubohmotné tělo přestalo sloužit, navěky skončil. Takoví lidé nemají mozek na to, aby mohli proces transmigrace chápat. V současné době se zvedá velký odpor proti hnutí Hare Kṛṣṇa a říká se o něm, že “vymývá mozky”. Ve skutečnosti však takzvaní vědci, filozofové a další vůdčí osobnosti v západních zemích žádné mozky nemají. Hnutí Hare Kṛṣṇa se snaží pozdvihnout tyto pošetilce na vyšší úroveň a osvítit jejich inteligenci, aby svého lidského těla dokázali náležitě využít. Oni však bohužel ve své naprosté nevědomosti pokládají hnutí Hare Kṛṣṇa za hnutí vymývající mozky. Nevědí, že bez vědomí Boha je živá bytost nucena neustále střídat jedno tělo za druhým. Kvůli svým ďábelským mozkům budou v budoucnu donuceni žít ohavným způsobem a prakticky nikdy se nebudou moci vysvobodit z podmíněné, hmotná existence. Jak toto převtělování probíhá, je velice jasně vysvětleno v tomto verši.

Verš

svapne yathā paśyati deham īdṛśaṁ
manorathenābhiniviṣṭa-cetanaḥ
dṛṣṭa-śrutābhyāṁ manasānucintayan
prapadyate tat kim api hy apasmṛtiḥ

Synonyma

svapne — ve snu; yathā — jako; paśyati — člověk vidí; deham — jistý druh těla; īdṛśam — podobně; manorathena — na základě mentální spekulace; abhiniviṣṭa — je plně pohrouženo; cetanaḥ — ten, jehož vědomí; dṛṣṭa — na základě toho, co viděl na vlastní oči; śrutābhyām — na základě vyslechnutí popisu něčeho jiného; manasā — myslí; anucintayan — myšlení, cítění a chtění; prapadyate — odevzdává se; tat — této situaci; kim api — co říci o; hi — jistě; apasmṛtiḥ — zapomíná na současné tělo.

Překlad

“Když člověk vidí nebo slyší o nějaké situaci a rozjímá a spekuluje o ní, pohltí ho to natolik, že si přestává všímat svého současného těla. Podobně v noci přivádějí myšlenkové pochody člověka do stavu, kdy se mu zdá, jak žije v jiných podmínkách a jiných tělech, a na své skutečné postavení zapomíná. Stejným způsobem opouští živá bytost své současné tělo a přijímá další (tathā dehāntara-prāptiḥ).”

Význam

Tento verš podává názorný výklad transmigrace duše. Člověk někdy zapomíná na své současné tělo a myslí na dětské tělo, které měl v minulosti, jak si hrál, skákal, povídal a tak dále. Když hmotné tělo přestane fungovat, stane se prachem: “Neboť prach jsi a v prach se obrátíš.” I když se však tělo smísí s pěti hmotnými prvky-zemí, vodou, ohněm, vzduchem a éterem-mysl funguje dále. Mysl je jemnou substancí, ve které se tvoří tělo, což zažíváme ve snech a také v bdělém stavu, když rozjímáme. Je třeba pochopit, že mentální spekulace vyvíjí tělo nového druhu, které ve skutečnosti neexistuje. Ten, kdo zná povahu mysli (manorathena) a její myšlení, cítění a chtění, může snadno pochopit, jak se z mysli vyvíjejí různé druhy těl.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tedy nabízí návod k provádění transcendentálních činností, při nichž je mysl zcela pohroužená do záležitostí týkajících se Kṛṣṇy. Přítomnost duše je vnímána na základě vědomí, a to je třeba očistit, změnit ho z hmotného na duchovní neboli vědomí Kṛṣṇy. Vše duchovní je věčné a vše hmotné je dočasné. Bez vědomí Kṛṣṇy je naše vědomí stále pohrouženo v dočasných věcech. Proto Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.34) všem doporučuje: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Člověk by měl být stále pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, stát se Jeho oddaným, vždy Mu sloužit a uctívat Ho jako největšího ze všech a stále se Mu klanět. V hmotném světě je každý služebníkem někoho většího a v duchovním světě je naším přirozeným postavením sloužit Nejvyššímu, který je ze všech největší, paraṁ brahma. To učil Śrī Caitanya Mahāprabhu. Jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. (Cc. Madhya 20.108).

Jednat s vědomím Kṛṣṇy je dokonalostí života a nejvyšší dokonalostí yogy. Pán Kṛṣṇa to říká v Bhagavad-gītě (6.47):

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

“Ten z yogīnů, který se ke Mně neustále upíná s velkou vírou, v nitru na Mě myslí a poskytuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.”

Mysl stále těká mezi saṅkalpou a vikalpou, kdy něco přijímá a pak to zase odmítá, a právě její stav je velice důležitý při přemísťování duše do dalšího hmotného těla v době smrti.

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

“Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo, ó synu Kuntī.” (Bg. 8.6) Proto musí člověk trénovat mysl v systému bhakti-yogy, jako to činil Mahārāja Ambarīṣa, který si byl neustále vědom Kṛṣṇy. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Mysl je třeba soustředit na lotosové nohy Kṛṣṇy dvacet čtyři hodin denně. Je-li upřená na Kṛṣṇovy lotosové nohy, budou i ostatní smysly zaměstnány službou Kṛṣṇovi. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate-sloužit Hṛṣīkeśovi, Pánu smyslů, s očištěnými smysly je to, čemu se říká bhakti. Ti, kdo se nepřetržitě věnují oddané službě, jsou v transcendentálním postavení, nad hmotnými kvalitami přírody. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (14.26) říká:

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” Je třeba se z védských písem naučit, co je tajemstvím úspěchu, zvláště když smetanu védského poznání předkládá Bhagavad-gīta taková, jaká je.

Slovo apasmṛtiḥ je významné, jelikož mysl ovládá z konečného hlediska Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Apasmṛtiḥ znamená zapomenutí na vlastní totožnost. I to má Nejvyšší Pán ve své moci, neboť říká: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca-“Ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” I kdyby byla mysl vrtkavá, Kṛṣṇa může v době smrti živé bytosti oživit její původní totožnost a nedovolit, aby na své skutečné postavení zapomněla. Činnost mysli může být v době smrti narušena, ale Kṛṣṇa poskytne oddanému útočiště u svých lotosových nohou. Když tedy oddaný opouští tělo, mysl ho nepřenáší do dalšího hmotného těla (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti), ale Kṛṣṇa ho vezme na místo svých zábav (mām eti), jak jsme o tom již hovořili dříve. Naše vědomí tedy musí být stále pohroužené v Kṛṣṇovi, a pak bude náš život úspěšný. Jinak mysl přenese duši do dalšího hmotného těla. Duše bude umístěna do semene otce a vypuštěna do lůna matky. Semeno a vajíčko vytvoří tělo určitého druhu, odpovídající podobě matky a otce, a když bude toto tělo dostatečně vyspěje, duše se v něm projeví a začne nový život. Tak probíhá transmigrace duše z jednoho těla do druhého (tathā dehāntara-prāptiḥ). Méně inteligentní lidé se bohužel domnívají, že když tělo skoná, je konec se vším. Tito hlupáci a darebáci přivádějí celý svět na scestí. V Bhagavad-gītě (2.20) je však řečeno: na hanyate hanyamāne śarīre-když je tělo zničeno, duše neumírá, nýbrž přijímá zase jiné tělo.

Verš

yato yato dhāvati daiva-coditaṁ
mano vikārātmakam āpa pañcasu
guṇeṣu māyā-raciteṣu dehy asau
prapadyamānaḥ saha tena jāyate

Synonyma

yataḥ yataḥ — z jednoho místa na druhé nebo z jednoho postavení do druhého; dhāvati — spekuluje; daiva-coditam — shodou okolností či uvažováním; manaḥ — mysl; vikāra-ātmakam — zaměňující jeden druh myšlení, cítění a chtění za druhý; āpa — na konec získá (mentalitu); pañcasu — v době smrti (když se hmotné tělo zcela promění ve hmotu); guṇeṣu — (mysl, která není osvobozená, se připoutá) k hmotným vlastnostem; māyā-raciteṣu — kde hmotná energie vytvoří podobné tělo; dehī — duše, která přijme toto tělo; asau — ona; prapadyamānaḥ — odevzdaná (těmto podmínkám); saha — s; tena — podobným tělem; jāyate — narodí se.

Překlad

“V době smrti dostane živá bytost určité tělo, které odpovídá myšlení, cítění a chtění mysli zapletené do plodonosných činností. Jinými slovy, tělo se vyvíjí podle toho, co se děje v mysli. Ke změnám těla dochází kvůli její přelétavosti; jinak by duše mohla setrvávat ve svém původním, duchovním těle.”

Význam

Každý může snadno pochopit, že mysl je přelétavá a stále mění kvalitu svého myšlení, cítění a chtění. O tom mluví Arjuna v Bhagavad-gītě (6.34):

cañcalaṁ hi manaḥ kṛṣṇa
pramāthi balavad dṛḍham
tasyāhaṁ nigrahaṁ manye
vāyor iva suduṣkaram

Mysl je cañcala, přelétavá, a prodělává výrazné změny. Arjuna proto uznal, že ovládnout mysl není možné; bylo by to stejně těžké, jako ovládnout vítr. Kdyby byl například člověk na lodi, kterou by po řece nebo moři hnal nezkrotně silný vítr, loď by se nakláněla a zmítala ve vlnách a bylo by nesmírně těžké ji řídit. Mohla by se dokonce i převrhnout. Proto musí živá bytost v oceánu mentální spekulace a převtělování (bhava-samudra) nejprve ovládnout mysl.

Mysl lze ovládnout usměrněními, a to je účel systému yogy (abhyāsa-yoga-yuktena). Jógový systém však využívá umělých prostředků, a proto se může stát, zvláště v současném věku Kali, že člověk neuspěje. Když však mysl zaměstná v rámci bhakti-yogy, milostí Kṛṣṇy ji může velice snadno ovládnout. Proto Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam. Je třeba neustále zpívat svaté jméno Pána, neboť svaté jméno se neliší od Hariho, Nejvyšší Osoby.

Neustálým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry lze upřít mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ), a tak dosáhnout dokonalosti yogy. Jinak se bude přelétavá mysl oddávat mentální spekulaci s cílem dosáhnout smyslového požitku a živá bytost se bude muset přemisťovat z jednoho druhu těla do druhého. Mysl se totiž umí vztahovat pouze k hmotným prvkům neboli ke smyslovému požitku, který je iluzorní. Māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān (Bhāg. 7.9.43). Darebáci (vimūḍhān), kteří jsou ovládáni mentální spekulací, dělají velká opatření, aby si dočasně užívali života, ale v době smrti se musejí se svým tělem rozloučit, neboť Kṛṣṇova vnější energie jim všechno vezme (mṛtyuḥ sarva-haraś cāham). Tehdy je ztraceno vše, co duše v tomto životě vytvořila, a musí, nucena silou hmotné přírody, nevyhnutelně přijmout nové tělo. V tomto životě mohla postavit vysoký mrakodrap, ale v příštím životě bude muset kvůli své mentalitě přijmout tělo kočky, psa, stromu nebo nanejvýš poloboha. Tělo přidělují zákony hmotné přírody. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu (Bg. 13.22). Duše se rodí na vyšších a nižších úrovních života jen kvůli svému styku se třemi kvalitami hmotné přírody.

ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthā
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ

“Ti, kdo se nacházejí v kvalitě dobra, spějí k vyšším planetám; ti, kdo jsou ovlivněni kvalitou vášně, zůstávají na planetách na úrovni Země a ti, kdo podléhají odporné kvalitě nevědomosti, klesají do pekelných světů.” (Bg. 14.18)

Závěrem tedy můžeme říci, že hnutí pro vědomí Kṛṣṇy poskytuje lidské společnosti tu nejvyšší obecně prospěšnou službu. Rozumnější část společnosti proto musí brát toto hnutí velice vážně v zájmu celého lidstva. Aby se člověk zachránil z koloběhu zrození a smrti, musí očistit své vědomí. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam. Musí se oprostit od všech přívlastků-“Já jsem Američan,” “Já jsem Ind,” “já jsem to,” “já jsem ono”-a pochopit, že Kṛṣṇa je původní pán a my jsme Jeho věční služebníci. Jakmile jsou smysly očištěné a zaměstnané službou Kṛṣṇovi, člověk dosahuje nejvyšší dokonalosti. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je hnutím bhakti-yogy. Vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga. Dodržováním jeho zásad se člověk odpoutá od hmotných výmyslů a dosáhne původního věčného vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, vztahu služebníka a pána. To je, stručně řečeno, cílem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Verš

jyotir yathaivodaka-pārthiveṣv adaḥ
samīra-vegānugataṁ vibhāvyate
evaṁ sva-māyā-raciteṣv asau pumān
guṇeṣu rāgānugato vimuhyati

Synonyma

jyotiḥ — svítící tělesa na nebi, jako Slunce, Měsíc a hvězdy; yathā — jako; eva — jistě; udaka — ve vodě; pārthiveṣu — nebo v jiných tekutinách, jako je olej; adaḥ — přímo; samīra-vega-anugatam — kvůli poryvům větru; vibhāvyate — jeví se v různých tvarech; evam — takto; sva-māyā-raciteṣu — v situaci vytvořené vlastními výmysly; asau — živá bytost; pumān — osoba; guṇeṣu — v hmotném světě, projevené kvalitami přírody; rāga-anugataḥ — podle toho, k čemu je připoutaná; vimuhyati — je zmatena, neboť se ztotožňuje.

Překlad

“Když se svítící tělesa na nebi, jako je Měsíc, Slunce a hvězdy, odrážejí v tekutinách, jako je olej nebo voda, nabývají kvůli poryvům větru různých tvarů-někdy jsou kulatá, jindy protáhlá a tak podobně. Stejně tak živá bytost, duše, pohroužená v materialistických myšlenkách, pokládá vlivem nevědomosti různé projevy za svou totožnost. To znamená, že je zmatená různými výmysly, vyvolanými rušivým působením hmotných kvalit přírody.”

Význam

Tento verš uvádí velice dobrý příklad, na kterém můžeme pochopit různá postavení, jež věčná duše zaujímá v hmotném světě, a jak přijímá různá hmotná těla (dehāntara-prāptiḥ). Měsíc je nehybný a jediný, ale když se odráží ve vodě nebo oleji, kvůli závanům větru to vypadá, že má různé tvary. Podobně je tomu u duše, která je věčným služebníkem Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, ale když je vystavena vlivu hmotných kvalit přírody, přijímá různá těla a někdy vypadá jako polobůh, jindy jako člověk, pes, strom a tak dále. Pod vlivem māyi, matoucí energie Nejvyšší Osobnosti Božství, si živá bytost myslí, že je tou či onou osobou, Američanem, Indem, kočkou, psem, stromem nebo čímkoliv jiným. Tomu se říká māyā. Ten, kdo překoná tuto zmatenost a pochopí, že duše není spjatá s žádnou podobou v tomto hmotném světě, se nachází na duchovní úrovni (brahma-bhūta).

Tato realizace je někdy vyjadřována slovem nirākāra, “beztvarost”. To však neznamená , že duše nemá žádný tvar. Duše má podobu, ale vnější, zavádějící podoba, kterou nabyla kvůli hmotnému znečištění, je nepravá. Rovněž Bůh bývá popisován slovem nirākāra, což vyjadřuje, že nemá hmotnou podobu, ale je sac-cid-ānanda-vigraha. Živá bytost je nedílnou částí svrchované sac-cid-ānanda-vigrahy, ale její hmotné podoby jsou dočasné či iluzorní. Jak živá bytost, tak Nejvyšší Pán mají původní, duchovní podoby (sac-cid-ānanda-vigraha), ale Pán, Nejvyšší, svou podobu nemění. Zjevuje se takový, jaký je, zatímco živá bytost se rodí proto, že ji hmotná příroda nutí přijímat různé podoby. Když dostane tyto podoby, přestane se ztotožňovat se svou původní, duchovní podobou, a místo toho se ztotožňuje s nimi. Jakmile se však vrátí ke své původní, duchovní podobě a poznání, okamžitě se odevzdá svrchované podobě, Osobnosti Božství. To vysvětluje Bhagavad-gītā (7.19). Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Když se živá bytost po mnoha a mnoha životech v různých podobách vrátí ke své původní podobě vědomé si Kṛṣṇy, okamžitě se odevzdá lotosovým nohám svrchované podoby-Kṛṣṇy. To je osvobození. Pán říká v Bhagavad-gītě (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

“Ten, kdo je na této transcendentální úrovni, ihned realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněný radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněný všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Odevzdání se svrchované podobě je výsledkem bhakti. Tato bhakti neboli pochopení svého postavení znamená úplné osvobození. Dokud člověk chápe Absolutní Pravdu neosobním způsobem, jeho poznání není čisté. Kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām (Bg. 12.5). Může být i duchovně pokročilý, ale pokud je připoutaný k neosobnímu rysu Absolutní Pravdy, musí i nadále tvrdě pracovat. To vyjadřují slova kleśo 'dhikataraḥ, která znamenají “větší utrpení”. Oddaný však snadno dosáhne svého původního postavení duchovní podoby a pozná původní podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.

Kṛṣṇa osobně vysvětluje podoby živých bytostí ve druhé kapitole Bhagavad-gīty, kde jasně říká Arjunovi, že On, Arjuna i všechny ostatní živé bytosti, které byly dříve ve svých původních podobách, jsou individuální osoby. Byli jimi v minulosti, nyní žijí své individuální životy a svou individualitu si všichni zachovají i v budoucnosti. Jediný rozdíl spočívá v tom, že podmíněná živá bytost se rodí v různých hmotných podobách, zatímco Kṛṣṇa se zjevuje ve své původní, duchovní podobě. Ti, kterým se nedostává duchovního poznání, si bohužel myslí, že Kṛṣṇa je jako jeden z nich a že Jeho tělo je stejné jako jejich hmotná těla. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam (Bg. 9.11). Kṛṣṇa nikdy není pyšný na hmotné poznání, a proto se Mu říká acyuta, zatímco živé bytosti poklesávají a jsou zneklidňovány hmotnou přírodou. To je rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a živými bytostmi.

V této souvislosti je třeba si všimnout toho, že Vasudeva, který byl na transcendentální úrovni, radil Kaṁsovi, aby nepáchal další hříšné činnosti. Kaṁsa, představitel démonů, si neustále přál Kṛṣṇu, Boha, zabít, zatímco Vasudeva představuje osobu v transcendentálním postavení, které se Kṛṣṇa narodil (Vāsudeva je synem Vasudevy). Vasudeva chtěl, aby se jeho švagr Kaṁsa zdržel hříšného zabití své sestry, neboť pokud by podlehl vlivu hmotné přírody, musel by přijmout tělo, ve kterém by znovu a znovu trpěl. Na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.4) Ṛṣabhadeva prohlašuje:

na sādhu manye yata ātmano 'yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

Dokud je živá bytost zapletená v hmotně motivovaném jednání přinášejícího takzvané štěstí a neštěstí, bude dostávat odpovídající tělo, ve kterém bude zakoušet tři druhy utrpení způsobeného hmotnou přírodou (tri-tāpa-yantraṇā). Inteligentní osoba se proto musí vyprostit zpod vlivu tří kvalit hmotné přírody a službou Nejvyšší Osobě, Kṛṣṇovi, obnovit své původní, duchovní tělo. Dokud je živá bytost připoutaná k hmotným věcem, musí podstupovat koloběh zrození, smrti, stáří a nemoci. Proto se tomu, kdo je inteligentní, doporučuje, aby se nezaplétal do takzvaných dobrých a špatných plodonosných činností, ale zasvětil raději svůj život rozvoji vědomí Kṛṣṇy. A pak namísto toho, aby musel přijmout další hmotné tělo (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti), se vrátí se domů, zpátky k Bohu.

Verš

tasmān na kasyacid droham
ācaret sa tathā-vidhaḥ
ātmanaḥ kṣemam anvicchan
drogdhur vai parato bhayam

Synonyma

tasmāt — proto; na — ne; kasyacit — komukoliv; droham — snaha ublížit; ācaret — má jednat; saḥ — osoba (Kaṁsa); tathā-vidhaḥ — dostávající tyto rady (od Vasudevy); ātmanaḥ — své vlastní; kṣemam — dobro; anvicchan — pokud si přeje; drogdhuḥ — toho, kdo přeje druhým zlo; vai — jistě; parataḥ — druhých; bhayam — má důvod se bát.

Překlad

“Proč by tedy měl člověk jednat bezbožně, když zlovolné, bezbožné činnosti vytvářejí tělo, ve kterém bude v příštím životě trpět? V zájmu vlastního blaha by nikomu neměl přát zlo, neboť zlomyslná osoba žije v neustálém strachu, že jí v tomto či příštím životě nepřátelé ublíží.”

Význam

Místo aby se člověk choval nepřátelsky k jiným živým bytostem, měl by jednat zbožně a sloužit Nejvyššímu Pánu, čímž se vyhne strachu v tomto i příštím životě. V této souvislosti dal velký politik Cāṇakya Paṇḍita významný morální pokyn:

tyaja durjana-saṁsargaṁ
bhaja sādhu-samāgamam
kuru puṇyam aho rātraṁ
smara nityam anityatām

Je třeba opustit společnost ďáblů, démonů a neoddaných a vždy se stýkat s oddanými a světci, neustále jednat zbožně s vědomím, že tento život je dočasný, a nelpět na pomíjivém štěstí a neštěstí. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy učí celou lidskou společnost, jak rozvinout vědomí Kṛṣṇy, a tak navěky vyřešit všechny problémy života (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna).

Verš

eṣā tavānujā bālā
kṛpaṇā putrikopamā
hantuṁ nārhasi kalyāṇīm
imāṁ tvaṁ dīna-vatsalaḥ

Synonyma

eṣā — tato; tava — tvoje; anujā — mladší sestra; bālā — nevinná žena; kṛpaṇā — zcela na tobě závislá; putrikā-upamā — jako tvoje vlastní dcera; hantum — zabít ji; na — ne; arhasi — měl bys; kalyāṇīm — kterou bys měl mít rád; imām — ji; tvam — ty; dīna-vatsalaḥ — velice soucitný k nebohým a nevinným.

Překlad

“Tato nebohá dívka, Devakī, je tvá mladší sestra, a proto by ses k ní měl chovat jako ke své vlastní dceři a s láskou o ni pečovat. Jsi milostivý, a proto ji nezabíjej. Zaslouží si tvojí náklonnost!”

Verš

śrī-śuka uvāca
evaṁ sa sāmabhir bhedair
bodhyamāno ’pi dāruṇaḥ
na nyavartata kauravya
puruṣādān anuvrataḥ

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — takto; saḥ — on (Kaṁsa); sāmabhiḥ — pokusy ho (Kaṁsu) uklidnit; bhedaiḥ — morálními pokyny, že nemá být krutý ke druhým; bodhyamānaḥ api — i když uklidňovaný; dāruṇaḥ — nesmírně krutý; na nyavartata — nemohl být odrazen (od ohavného činu); kauravya — ó Mahārāji Parīkṣite; puruṣa-adān — Rākṣasové, lidojedi; anuvrataḥ — kráčející v jejich stopách.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó nejlepší z Kuruovské dynastie, Kaṁsa byl nesmírně krutý a ve skutečnosti byl následovníkem Rākṣasů. Proto ho Vasudevovy dobré rady nemohly uklidnit ani zastrašit. Nedbal na výsledky hříšného jednání v tomto ani příštím životě.

Verš

nirbandhaṁ tasya taṁ jñātvā
vicintyānakadundubhiḥ
prāptaṁ kālaṁ prativyoḍhum
idaṁ tatrānvapadyata

Synonyma

nirbandham — odhodlání něco udělat; tasya — jeho (Kaṁsy); tam — to (odhodlání); jñātvā — když poznal; vicintya — hluboce přemýšlející; ānakadundubhiḥ — Vasudeva; prāptam — když nastalo; kālam — bezprostřední nebezpečí smrti; prativyoḍhum — aby mu zabránil v tomto jednání; idam — toto; tatra — poté; anvapadyata — přemýšlel o jiných způsobech.

Překlad

Když Vasudeva viděl, že Kaṁsa je odhodlaný svou sestru Devakī zabít, hluboce se zamyslel. Uvědomoval so hrozící smrtelné nebezpečí, a proto přemýšlel o jiném plánu, jak by mohl Kaṁsu zadržet.

Význam

Vasudeva si byl vědom bezprostředního nebezpečí smrti hrozícího jeho ženě Devakī, ale byl přesvědčen o tom, že mu je osud příznivě nakloněn, neboť při jeho narození hráli polobozi na bubny a kotle. Proto se pokusil zachránit Devakī ještě jiným způsobem.

Verš

mṛtyur buddhimatāpohyo
yāvad buddhi-balodayam
yady asau na nivarteta
nāparādho ’sti dehinaḥ

Synonyma

mṛtyuḥ — smrti; buddhi-matā — inteligentní osoba; apohyaḥ — má se vyhnout; yāvat — dokud; buddhi-bala-udayam — jsou přítomny inteligence a tělesná síla; yadi — jestliže; asau — té (smrti); na nivarteta — nelze zabránit; na — ne; aparādhaḥ — přestupek; asti — je; dehinaḥ — toho, komu hrozí smrt.

Překlad

Inteligentní osoba se musí snažit vyhnout smrti tak dlouho, dokud mu to inteligence a tělesná síla dovolují. To je povinností každé vtělené bytosti. Je-li však smrt přes veškeré úsilí nevyhnutelná, ten, komu hrozí, se nedopustil žádného přestupku.

Význam

Pokud někomu hrozí předčasná smrt, je přirozené, že se ze všech sil snaží zachránit. To je jeho povinnost. I když je smrt jistá, každý by se jí měl snažit vyhnout a ne se jí bez odporu podvolit, protože každá živá bytost je svou povahou věčná. Jelikož smrt je trestem ukládaným v zavrženíhodném hmotném životě, je snaha vyhnout se smrti základem védské kultury (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti). Každý by se měl rozvojem duchovního života snažit vyhnout smrti a dalšímu zrození, a ne se jim poddat, aniž by usiloval o přežití. Ten, kdo se nesnaží zabránit smrti, není inteligentní lidskou bytostí. Jelikož Devakī stála tváří v tvář smrti, Vasudeva byl povinen ji zachránit, a snažil se o to ze všech sil. Uvažoval proto, jak jinak jednat s Kaṁsou, aby byla Devakī ušetřena.

Verš

pradāya mṛtyave putrān
mocaye kṛpaṇām imām
sutā me yadi jāyeran
mṛtyur vā na mriyeta cet
viparyayo vā kiṁ na syād
gatir dhātur duratyayā
upasthito nivarteta
nivṛttaḥ punar āpatet

Synonyma

pradāya — když slíbím předat; mṛtyave — Kaṁsovi, který je pro Devakī zosobněnou smrtí; putrān — moje syny; mocaye — vysvobodím ji z bezprostředního nebezpečí; kṛpaṇām — nevinnou; imām — Devakī; sutāḥ — synové; me — moji; yadi — zda; jāyeran — mají se narodit; mṛtyuḥ — Kaṁsa; — nebo; na — ne; mriyeta — má zemřít; cet — jestliže; viparyayaḥ — pravý opak; — nebo; kim — zda; na — ne; syāt — může se stát; gatiḥ — zásah; dhātuḥ — prozřetelnosti; duratyayā — velice těžké pochopit; upasthitaḥ — to, čeho je v současnosti dosaženo; nivarteta — může zastavit; nivṛttaḥ — zabránění Devakině smrti; punaḥ āpatet — v budoucnu se to může stát znovu (ale co mohu dělat).

Překlad

Vasudeva uvažoval: “Když Kaṁsovi, který je zosobněnou smrtí, dám všechny své syny, zachráním život Devakī. Možná Kaṁsa zemře ještě dříve, než se moji synové narodí, nebo ho jeden z nich zabije, neboť má předurčeno zemřít rukou mého syna. Prozatím tedy slíbím, že mu své syny odevzdám, aby upustil od této bezprostřední hrozby, a jestliže časem zemře, nemám se čeho bát.”

Význam

Vasudeva chtěl zachránit život Devakī tím, že slíbí odevzdat své syny Kaṁsovi. Myslel si: “V budoucnu může Kaṁsa zemřít, nebo možná ani žádné syny nezplodím. I kdyby se mi nějaký syn narodil a já ho dám Kaṁsovi, může se stát, že Kaṁsa zemře jeho rukou, neboť prozřetelnost může zařídit cokoliv. Je velice těžké pochopit, jak prozřetelnost všechno řídí.” Tak se Vasudeva rozhodl, že slíbí předat své syny do rukou Kaṁsy, aby Devakī zachránil před bezprostředním nebezpečím smrti.

Verš

agner yathā dāru-viyoga-yogayor
adṛṣṭato ’nyan na nimittam asti
evaṁ hi jantor api durvibhāvyaḥ
śarīra-saṁyoga-viyoga-hetuḥ

Synonyma

agneḥ — ohně v lese; yathā — jako; dāru — dřeva; viyoga-yogayoḥ — uniknutí i chycení; adṛṣṭataḥ — než neviditelná prozřetelnost; anyat — nějaký jiný důvod či shoda okolností; na — ne; nimittam — příčina; asti — existuje; evam — takto; hi — jistě; jantoḥ — živé bytosti; api — vskutku; durvibhāvyaḥ — nelze zjistit; śarīra — těla; saṁyoga — přijetí; viyoga — nebo opuštění; hetuḥ — příčina.

Překlad

Když oheň z nějakého neznámého důvodu jeden kus dřeva přeskočí a zapálí až ten další, příčinou je osud. Když živá bytost přijme tělo jednoho druhu a jiné opustí, také to nemá jiný důvod než neviditelný osud.

Význam

Když ve vesnici vypukne požár, někdy oheň jeden dům přeskočí a zapálí další. Podobně při lesním požáru někdy oheň jeden strom přeskočí a jiný se vznítí. Proč se to stává, nemůže nikdo říci. Člověk může vymýšlet imaginární důvody, proč nejbližší strom či dům nechytil, zatímco vzdálenější ano, ale ve skutečnosti je důvodem osud. To platí i o převtělování duše, kdy se ministerský předseda v tomto životě může stát v příštím životě psem. Jak působí neviditelný osud, nelze určit na základě praktického experimentálního poznání, a proto se člověk musí spokojit s vysvětlením, že vše se děje řízením svrchované prozřetelnosti.

Verš

evaṁ vimṛśya taṁ pāpaṁ
yāvad-ātmani-darśanam
pūjayām āsa vai śaurir
bahu-māna-puraḥsaram

Synonyma

evam — takto; vimṛśya — poté, co zapřemýšlel; tam — Kaṁsovi; pāpam — hříšnému; yāvat — jak jen bylo možné; ātmani-darśanam — se vší inteligencí, kterou měl; pūjayām āsa — velebil; vai — jistě; śauriḥ — Vasudeva; bahu-māna — vzdávající veškerou úctu; puraḥsaram — před ním.

Překlad

Poté, co takto Vasudeva zvážil situaci, jak jen mu jeho poznání dovolovalo, s velkou úctou předložil hříšnému Kaṁsovi svůj návrh.

Verš

prasanna-vadanāmbhojo
nṛśaṁsaṁ nirapatrapam
manasā dūyamānena
vihasann idam abravīt

Synonyma

prasanna-vadana-ambhojaḥ — Vasudeva, který se navenek tvářil šťastně; nṛśaṁsam — ke krutému; nirapatrapam — nestoudnému Kaṁsovi; manasā — s myslí; dūyamānena — která byla plná úzkosti a zármutku; vihasan — navenek se usmívající; idam abravīt — takto promluvil.

Překlad

Mysl Vasudevy byla plná úzkosti, neboť jeho manželka hleděla smrti do tváře, ale aby potěšil krutého, nestoudného a hříšného Kaṁsu, navenek se usmíval a promluvil k němu následujícími slovy.

Význam

Někdy musí člověk v nebezpečném postavení jednat neupřímně, jako to učinil Vasudeva, aby zachránil svou ženu. Hmotný svět je komplikovaný, a aby člověk mohl splnit své povinnosti, nemůže se bez diplomatického jednání obejít. Vasudeva dělal vše, co bylo v jeho silách, aby svou manželku zachránil a mohl zplodit Kṛṣṇu. To znamená, že člověk může jednat falešně, jde-li o záchranu Kṛṣṇy a Jeho zájmů. Podle plánu, který již byl předpovězen, se měl skrze Vasudevu a Devakī zjevit Kṛṣṇa, aby zabil Kaṁsu. Vasudeva proto musel udělat pro záchranu situace vše. I když všechny události Kṛṣṇa již předem zařídil, oddaný se musí snažit ze všech sil sloužit Kṛṣṇovým záměrům. Kṛṣṇa je sám všemocný, ale to neznamená, že by oddaný měl nečinně sedět a nechat všechno na Něm. Tento pokyn nalezneme také v Bhagavad-gītě. I když Kṛṣṇa udělal za Arjunu vše, Arjuna v žádném případě neseděl s rukama v klíně jako nenásilný jemnocitný mladík. Naopak bojoval ze všech sil, aby zvítězil.

Verš

śrī-vasudeva uvāca
na hy asyās te bhayaṁ saumya
yad vai sāhāśarīra-vāk
putrān samarpayiṣye ’syā
yatas te bhayam utthitam

Synonyma

śrī-vasudevaḥ uvāca — Śrī Vasudeva pravil; na — ne; hi — jistě; asyāḥ — od Devakī; te — tebe; bhayam — strach; saumya — ó rozvážný muži; yat — co; vai — vskutku; — ta věštba; āha — sdělila; a-śarīra-vāk — zvuková vibrace bez těla; putrān — všechny své syny; samarpayiṣye — dám ti; asyāḥ — její (Devakī); yataḥ — od nichž; te — tvůj; bhayam — strach; utthitam — povstal.

Překlad

Vasudeva pravil: “Ó nejlepší z rozvážných lidí, podle toho, co jsi slyšel od neviditelného prorockého hlasu, ti od tvé sestry Devakī nic nehrozí. Příčinou tvé smrti budou její synové. Proto ti slibuji, že až porodí syny, kteří v tobě vzbudili strach, předám je všechny do tvých rukou.”

Význam

Kaṁsa se bál toho, že by Devakī zůstala naživu, neboť měla po svém osmém těhotenství porodit syna, který ho měl zabít. Aby Vasudeva svého švagra ujistil o naprostém bezpečí, slíbil, že mu přinese všechny syny, kteří se mu narodí. Ani nebude čekat na osmého syna, ale předá Kaṁsovi všechny syny, které Devakī přivede na svět. To byl velkorysý návrh, který Vasudeva Kaṁsovi předložil.

Verš

śrī-śuka uvāca
svasur vadhān nivavṛte
kaṁsas tad-vākya-sāra-vit
vasudevo ’pi taṁ prītaḥ
praśasya prāviśad gṛham

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; svasuḥ — své sestry (Devakī); vadhāt — od zabití; nivavṛte — pro tuto chvíli upustil; kaṁsaḥ — Kaṁsa; tat-vākya — slova Vasudevy; sāra-vit — jelikož věděl, že jsou naprosto pravdivá; vasudevaḥ — Vasudeva; api — také; tam — jeho (Kaṁsu); prītaḥ — spokojený; praśasya — poté, co ještě více uklidnil; prāviśat gṛham — vešel do svého domu.

Překlad

Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Kaṁsa souhlasil s logickými argumenty, jež Vasudeva uvedl, a jelikož měl plnou důvěru v jeho slova, upustil od úmyslu svou sestru zabít. Vasudeva, který byl s Kaṁsou spokojen, ho ještě více uklidnil a poté vešel do svého domu.

Význam

I když byl Kaṁsa hříšný démon, věřil, že Vasudeva nikdy neporuší své slovo. Čistý oddaný, jako je Vasudeva, má takový charakter, že i tak velký démon, jako byl Kaṁsa, pevně věřil jeho slovům a byl spokojen. Yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ (Bhāg. 5.18.12). Oddaný má všechny dobré vlastnosti-do té míry, že ani Kaṁsa nepochyboval o Vasudevových slovech.

Verš

atha kāla upāvṛtte
devakī sarva-devatā
putrān prasuṣuve cāṣṭau
kanyāṁ caivānuvatsaram

Synonyma

atha — poté; kāle — čas; upāvṛtte — když dozrál; devakī — Devakī, žena Vasudevy, Kṛṣṇova otce; sarva-devatā — Devakī, které se zjevili všichni polobozi i samotný Bůh; putrān — syny; prasuṣuve — porodila; ca — a; aṣṭau — osm; kanyāṁ ca — a jednu dceru jménem Subhadrā; eva — jistě; anuvatsaram — rok za rokem.

Překlad

Potom se každý rok v patřičnou dobu narodilo Devakī, matce Boha a všech polobohů, jedno dítě. Tak postupně porodila osm synů a dceru jménem Subhadrā.

Význam

Duchovní učitel je někdy oslavován jako sarva-devamayo guruḥ (Bhāg. 11.7.27). Milostí gurua, duchovního učitele, může člověk poznat různé druhy devů. Slovo deva se vztahuje na Boha, Nejvyšší Osobnost Božství, původní zdroj všech polobohů, kteří jsou rovněž nazýváni devové. V Bhagavad-gītě (10.2) Pán říká: aham ādir hi devānām-“Já jsem zdrojem všech devů.” Nejvyšší Pán, Viṣṇu, Původní Osoba, se expanduje do různých podob. Tad aikṣata bahu syām (Chāndogya Upaniṣad 6.2.3). On sám se expandoval do mnoha. Advaitam acyutam anādim ananta-rūpam (Brahma-saṁhitā 5.33). Existují různé kategorie podob, zvané svāṁśa a vibhinnāṁśa. Expanze kategorie svāṁśa neboli viṣṇu-tattva jsou Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco vibhinnāṁśa jsou jīva-tattva, nedílné části Pána (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ). Jestliže přijímáme Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství a uctíváme Ho, jsou všechny části a expanze Pána uctívány automaticky také. Sarvārhaṇam acyutejyā (Bhāg. 4.31.14). Kṛṣṇa je známý jako Acyuta (senayor ubhayor madhye rathaṁ sthāpaya me 'cyuta). Uctíváním Acyuty, Kṛṣṇy, automaticky uctíváme všechny polobohy. Není tedy třeba zvlášť uctívat viṣṇu-tattvu ani jīva-tattvu. Ten, kdo se soustředí na Kṛṣṇu, uctívá každého. Proto je zde matka Devakī nazvána sarva-devatā, jelikož porodila Kṛṣṇu.

Verš

kīrtimantaṁ prathamajaṁ
kaṁsāyānakadundubhiḥ
arpayām āsa kṛcchreṇa
so ’nṛtād ativihvalaḥ

Synonyma

kīrtimantam — jménem Kīrtimān; prathama-jam — prvorozené dítě; kaṁsāya — Kaṁsovi; ānakadundubhiḥ — Vasudeva; arpayām āsa — předal; kṛcchreṇa — s bolestí v srdci; saḥ — on (Vasudeva); anṛtāt — že by porušil svůj slib neboli že by se stal lhářem; ati-vihvalaḥ — byl velice znepokojen, jelikož měl strach.

Překlad

Vasudevu velice znepokojovaly obavy z porušení vlastního slibu, čímž by se stal lhářem. S bolestí v srdci proto předal svého prvorozeného syna, který se jmenoval Kīrtimān, do rukou Kaṁsy.

Význam

Podle védské tradice, jakmile se narodí dítě, zvláště je-li to chlapec, svolá otec učené brāhmaṇy a dítěti je podle horoskopu okamžitě dáno jméno. Tento obřad se nazývá nāma-karaṇa. V rámci varṇāśrama-dharmy se provádí deset různých saṁskār a obřad dávání jména je jednou z nich. I když měl být Vasudevův první syn předán do rukou Kaṁsy, byl vykonán obřad nāma-karaṇa, a tak dítě dostalo jméno Kīrtimān. Jména se tedy dávají okamžitě po narození.

Verš

kiṁ duḥsahaṁ nu sādhūnāṁ
viduṣāṁ kim apekṣitam
kim akāryaṁ kadaryāṇāṁ
dustyajaṁ kiṁ dhṛtātmanām

Synonyma

kim — co je; duḥsaham — bolestné; nu — vskutku; sādhūnām — pro světce; viduṣām — učených; kim apekṣitam — co je závislost; kim akāryam — co je zakázaný čin; kadaryāṇām — osob, které mají ten nejnižší charakter; dustyajam — obtížné se vzdát; kim — co je; dhṛta-ātmanām — seberealizovaných osob.

Překlad

Co je bolestné pro světce, kteří se přísně drží pravdy? Jak by čistí oddaní, kteří znají Nejvyššího Pána jako podstatu, mohli nebýt nezávislí? Jaké činy jsou zakázány osobám toho nejnižšího charakteru? A čeho by se ti, kdo se plně odevzdali u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, nedokázali v Jeho zájmu vzdát?

Význam

Kaṁsu měl zabít až osmý syn Devakī, a proto se někdo může ptát, proč musel Vasudeva odevzdat už prvorozené dítě. Odpovědí je, že Vasudeva slíbil Kaṁsovi, že mu dá všechny děti, které se Devakī narodí. Kaṁsa jako asura nevěřil, že ho zabije osmé dítě; pokládal za samozřejmé, že ho může zabít kterýkoliv z Devakiných potomků. Vasudeva, který chtěl Devakī zachránit, proto slíbil, že dá Kaṁsovi každé dítě, ať už to bude chlapec nebo děvče. Dalším faktorem je, že Vasudeva a Devakī měli velkou radost, když porozuměli, že se jim jako osmý syn narodí Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Vasudeva, čistý oddaný Pána, se nemohl dočkat, až uvidí Kṛṣṇu zjevit se jako jeho dítě z osmého těhotenství Devakī. Proto chtěl všechny děti rychle předat, aby už došlo na osmé a narodil se Kṛṣṇa. Zplodil jedno dítě každý rok, aby na Kṛṣṇu přišla řada co nejrychleji.

Verš

dṛṣṭvā samatvaṁ tac chaureḥ
satye caiva vyavasthitim
kaṁsas tuṣṭa-manā rājan
prahasann idam abravīt

Synonyma

dṛṣṭvā — když viděl; samatvam — vyrovnanost, nenarušená neštěstím ani štěstím; tat — tu; śaureḥ — Vasudeva; satye — ve věrnosti svému slovu; ca — vskutku; eva — jistě; vyavasthitim — pevný; kaṁsaḥ — Kaṁsa; tuṣṭa-manāḥ — velice spokojen (s tím, jak Vasudeva přinesl první dítě, aby dodržel svůj slib); rājan — ó Mahārāji Parīkṣite; prahasan — s úsměvem na tváři; idam — toto; abravīt — řekl.

Překlad

Můj milý králi Parīkṣite, když Kaṁsa viděl, že Vasudeva, věrný svému slovu, mu zcela vyrovnaně dává své dítě, měl velkou radost. S úsměvem na tváři proto promluvil.

Význam

V tomto verši je velice důležité slovo samatvam. Vztahuje se na toho, kdo je vždy vyrovnaný a nenechá se ovlivnit štěstím ani neštěstím. Vasudeva byl tak neochvějně vyrovnaný, že když předával své prvorozené dítě do rukou Kaṁsy, aby mohlo být zabito, nebylo na něm znát ani stopy po vzrušení. V Bhagavad-gītě (2.56) je řečeno: duḥkheṣv anudvigna-manāḥ sukheṣu vigata-spṛhaḥ. V hmotném světě by člověk neměl příliš dychtit po štěstí, ani by neměl být příliš znepokojen hmotným neštěstím. Pán Kṛṣṇa radil Arjunovi:

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

“Ó synu Kuntī, dočasné radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslového vnímání, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.” (Bg. 2.14) Seberealizovanou duši takzvané neštěstí či štěstí nikdy nevyvede z míry, a zvláště to platí o vznešeném oddaném, jako byl Vasudeva, který to ukázal svým praktickým příkladem. Když dával své první dítě Kaṁsovi, který je měl zabít, nebyl nijak znepokojen.

Verš

pratiyātu kumāro ’yaṁ
na hy asmād asti me bhayam
aṣṭamād yuvayor garbhān
mṛtyur me vihitaḥ kila

Synonyma

pratiyātu — vezmi si své dítě zpátky, můj milý Vasudevo, a jdi domů; kumāraḥ — novorozené dítě; ayam — toto; na — ne; hi — jistě; asmāt — z něho; asti — je; me — můj; bhayam — strach; aṣṭamāt — z osmého; yuvayoḥ — tebe a tvé ženy; garbhāt — těhotenství; mṛtyuḥ — smrt; me — moje; vihitaḥ — je předurčena; kila — vskutku.

Překlad

“Můžeš si vzít své dítě zpátky a jít domů, ó Vasudevo. Z tvého prvního dítěte nemám strach. Zajímá mě až osmé dítě, které s Devakī přivedeš na svět, neboť jemu bylo předurčeno, že mě zabije.”

Verš

tatheti sutam ādāya
yayāv ānakadundubhiḥ
nābhyanandata tad-vākyam
asato ’vijitātmanaḥ

Synonyma

tathā — velmi dobře; iti — tak; sutam ādāya — beroucí si dítě zpátky; yayau — opustil to místo; ānakadundubhiḥ — Vasudeva; na abhyanandata — nehodnotící příliš vysoko; tat-vākyam — ta slova (Kaṁsy); asataḥ — bezcharakterní; avijita-ātmanaḥ — a nedovedl se ovládat.

Překlad

Vasudeva přikývl a vzal si dítě zpátky domů, ale jelikož Kaṁsa byl bezcharakterní a nedovedl se ovládat, Vasudeva věděl, že se na jeho slovo nemůže spolehnout.

Verš

nandādyā ye vraje gopā
yāś cāmīṣāṁ ca yoṣitaḥ
vṛṣṇayo vasudevādyā
devaky-ādyā yadu-striyaḥ
sarve vai devatā-prāyā
ubhayor api bhārata
jñātayo bandhu-suhṛdo
ye ca kaṁsam anuvratāḥ

Synonyma

nanda-ādyāḥ — počínaje Nandou Mahārājem; ye — všichni, kteří; vraje — ve Vṛndāvanu; gopāḥ — pastevci krav; yāḥ — které; ca — a; amīṣām — všech těch (obyvatel Vṛndāvanu); ca — také; yoṣitaḥ — ženy; vṛṣṇayaḥ — členové rodu Vṛṣṇiho; vasudeva-ādyāḥ — v čele s Vasudevou; devakī-ādyāḥ — v čele s Devakī; yadu-striyaḥ — všechny ženy Yaduovské dynastie; sarve — ti všichni; vai — jistě; devatā-prāyāḥ — byli obyvateli nebes; ubhayoḥ — jak Nandy Mahārāje, tak Vasudevy; api — jistě; bhārata — ó Mahārāji Parīkṣite; jñātayaḥ — příbuzní; bandhu — přátelé; suhṛdaḥ — dobrodinci; ye — všichni, kteří; ca — a; kaṁsam anuvratāḥ — i když zdánlivě stoupenci Kaṁsy.

Překlad

Obyvatelé Vṛndāvanu, v jejichž čele stál Nanda Mahārāja a k nimž patřili jeho společníci, pastevci krav, se svými manželkami, nebyli nikým jiným než obyvateli nebeských planet, ó Mahārāji Parīkṣite, nejlepší z potomků Bharaty. Totéž platilo o potomcích rodu Vṛṣṇiho počínaje Vasudevou a Devakī a dalšími ženami Yaduovské dynastie. Všichni přátelé, příbuzní a dobrodinci Nandy Mahārāje i Vasudevy, a dokonce i ti, kdo navenek vypadali jako Kaṁsovi stoupenci, byli polobozi.

Význam

Jak bylo popsáno dříve, Nejvyšší Pán Viṣṇu, Osobnost Božství, sdělil Pánu Brahmovi, že Pán Kṛṣṇa osobně sestoupí, aby zmírnil utrpení na Zemi. Pán nařídil všem obyvatelům nebeských planet, aby se narodili v různých rodinách Yaduovské a Vṛṣṇiovské dynastie a ve Vṛndāvanu. Tento verš nám sděluje, že všechny rodiny a přátelé Yaduovské dynastie, Vṛṣṇiovské dynastie, Nandy Mahārāje a gopů sestoupili z nebeských planet, aby viděli Pánovy zábavy. Bhagavad-gītā (4.8) potvrzuje, že Pánovy zábavy spočívají v paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām-zachraňování oddaných a zabíjení démonů. Pán chtěl předvést tyto činnosti, a proto svolal oddané z různých částí vesmíru.

Je mnoho oddaných, kteří byli povýšeni do vyšších planetárních soustav.

prāpya puṇya-kṛtāṁ lokān
uṣitvā śāśvatīḥ samāḥ
śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe
yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate

“Neúspěšný yogī se po mnoha a mnoha letech požitku na planetách zbožných živých bytostí narodí v rodině počestných či zámožných lidí.” (Bg. 6.41) Někteří oddaní, kterým se nepodařilo dovést proces oddané služby k dokonalosti, jsou povýšeni na nebeské planety, kam se dostávají zbožné osoby. Tam si mohou užívat a poté jít přímo na místo, kde probíhají Pánovy zábavy. Když se měl Pán Kṛṣṇa zjevit, obyvatelé nebeských planet byli přizváni k Jeho zábavám, a proto je zde řečeno, že členové Yaduovské a Vṛṣṇiovské dynastie a obyvatelé Vṛndāvanu byli polobozi nebo osoby téměř na úrovni polobohů. Z vyšších planetárních soustav pocházeli dokonce i ti, kdo navenek pomáhali Kaṁsovi. Uvěznění a propuštění Vasudevy, zabití různých démonů-to vše byly projevy Pánových zábav, a jelikož pro oddané bylo potěšením je vidět osobně, byli všichni pozváni, aby se narodili jako přátelé a příbuzní těchto rodů. O tom mluvila Kuntī ve svých modlitbách (Bhāg. 1.8.19): naṭo nāṭya-dharo yathā. Pán se chystal hrát roli hubitele démonů a přítele, syna a bratra svých oddaných, a proto byli všichni tito oddaní svoláni.

Verš

etat kaṁsāya bhagavāñ
chaśaṁsābhyetya nāradaḥ
bhūmer bhārāyamāṇānāṁ
daityānāṁ ca vadhodyamam

Synonyma

etat — všechna tato slova o Yaduovském a Vṛṣṇiovském rodu; kaṁsāya — králi Kaṁsovi; bhagavān — mocný zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství; śaśaṁsa — sdělil (Kaṁsovi, který byl na pochybách); abhyetya — poté, co za ním přišel; nāradaḥ — velký mudrc Nārada; bhūmeḥ — na povrchu Země; bhārāyamāṇānām — těch, kteří byli břemenem; daityānām ca — a démonů; vadha-udyamam — snaha o zabití.

Překlad

Velký světec Nārada jednou přišel za Kaṁsou a pověděl mu o tom, jak budou všichni démoni, kteří jsou pro Zemi břemenem, zabiti. To Kaṁsu naplnilo velkým strachem a pochybami.

Význam

Již bylo pojednáno o tom, jak matka Země úpěnlivě prosila Pána Brahmu, aby jí zbavil trápení způsobeného démony, kteří pro ni byli břemenem, a jak jí Pán Brahmā sdělil, že Pán Kṛṣṇa osobně sestoupí. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (4.8):

paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

Kdykoliv začnou být démoni břemenem a nevinní oddaní jsou sužováni démonskými vládci, Pán se v pravý čas zjeví, aby s pomocí svých skutečných zástupců, kterým se odborně říká polobozi, démony zabil. V Upaniṣadách je uvedeno, že polobozi jsou různými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak jako jsou části těla povinny sloužit celku, jsou Kṛṣṇovi oddaní povinni sloužit Kṛṣṇovi tak, jak si On přeje. Kṛṣṇovým posláním je zabíjet démony, a proto by to mělo být i posláním oddaných. Lidé v Kali-yuze jsou však velice pokleslí, a Śrī Caitanya Mahāprabhu tedy ze své milosti k nim nepřinesl žádnou zbraň, aby je zabíjel. Místo toho chtěl ukončit jejich hanebné, démonské činnosti šířením vědomí Kṛṣṇy, lásky ke Kṛṣṇovi. To je cílem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Dokud na světě neomezí nebo nevymýtí démonské činnosti, nikdo nemůže být šťastný. Program pro podmíněnou duši podrobně popisuje Bhagavad-gītā a člověk bude šťastný, když bude tyto pokyny jednoduše následovat. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto nabádal:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

Nechť lidé neustále zpívají Hare Kṛṣṇa mantru. To zničí jejich démonské sklony a stanou se prvotřídními oddanými, kteří budou šťastní v tomto i příštím životě.

Verš

ṛṣer vinirgame kaṁso
yadūn matvā surān iti
devakyā garbha-sambhūtaṁ
viṣṇuṁ ca sva-vadhaṁ prati
devakīṁ vasudevaṁ ca
nigṛhya nigaḍair gṛhe
jātaṁ jātam ahan putraṁ
tayor ajana-śaṅkayā

Synonyma

ṛṣeḥ — velkého mudrce Nārady; vinirgame — po odchodu (poté, co oznámil); kaṁsaḥ — Kaṁsa; yadūn — všechny členy Yaduovské dynastie; matvā — považující; surān — za polobohy; iti — takto; devakyāḥ — Devakī; garbha-sambhūtam — děti narozené z lůna; viṣṇum — (pokládající) za Viṣṇua; ca — a; sva-vadham prati — obávající se smrti rukou Viṣṇua; devakīm — Devakī; vasudevam ca — a jejího manžela Vasudevy; nigṛhya — když zatkl; nigaḍaiḥ — železnými okovy; gṛhe — uvěznil doma; jātam jātam — každého, který se narodil, jednoho po druhém; ahan — zabil; putram — syny; tayoḥ — Vasudevy a Devakī; ajana-śaṅkayā — s obavou, zda nejsou Viṣṇu.

Překlad

Když velký světec Nārada odešel, Kaṁsa myslel na to, že všichni členové Yaduovské dynastie jsou polobozi a že kterékoliv dítě narozené z lůna Devakī může být Viṣṇu. Ve svém strachu ze smrti zajal Vasudevu a Devakī a spoutal je železnými okovy. Jelikož kvůli proroctví, že ho Viṣṇu zabije, podezíral každé z dětí, že je Viṣṇu, jedno po druhém je usmrcoval.

Význam

Śrīla Jīva Gosvāmī se ve svých poznámkách k tomuto verši zmiňuje o tom, jak Nārada Muni Kaṁsovi předal tuto informaci. Celá událost je popsána v Hari-vaṁśe. Nārada Muni řízením prozřetelnosti navštívil Kaṁsu, a ten ho velice dobře přijal. Nārada mu na oplátku sdělil, že kterýkoliv ze synů Devakī může být Viṣṇu. Jelikož ho má Viṣṇu zahubit, Kaṁsa by neměl ušetřit ani jedno z Devakiných dětí, radil Nārada Muni. Nāradovým záměrem bylo, aby zabíjením dětí Kaṁsa napáchal tolik hříšných činností, že se Kṛṣṇa již brzy zjeví a zabije ho. Podle Nāradových pokynů poté Kaṁsa jedno po druhém usmrtil všechny děti Devakī.

Slovo ajana-śaṅkayā vyjadřuje, že Pán Viṣṇu se nikdy nerodí (ajana), a že se tedy zjevil v podobě Kṛṣṇy, který se narodil jako lidská bytost (mānuṣīṁ tanum āśritam). Kaṁsa se pokusil zabít všechny děti Devakī a Vasudevy, přestože věděl, že kdyby se narodil Viṣṇu, nebylo by možné Ho zabít. A to se také skutečně stalo-když se Viṣṇu zjevil jako Kṛṣṇa, Kaṁsa Ho nemohl zahubit, ale naopak On usmrtil Kaṁsu, jak bylo předpovězeno. Je třeba doopravdy vědět, jak Kṛṣṇa, jehož zrození je transcendentální, zabíjí démony, ale že Jeho nikdo nezabije. Ten, kdo Kṛṣṇu takto dokonale pochopí prostřednictvím śāster, se stává nesmrtelným. To Pán říká v Bhagavad-gītě (4.9):

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Verš

mātaraṁ pitaraṁ bhrātṝn
sarvāṁś ca suhṛdas tathā
ghnanti hy asutṛpo lubdhā
rājānaḥ prāyaśo bhuvi

Synonyma

mātaram — matku; pitaram — otce; bhrātṝn — bratry; sarvān ca — a kohokoliv jiného; suhṛdaḥ — přátele; tathā — jakož i; ghnanti — zabíjejí (jak můžeme prakticky vidět); hi — jistě; asu-tṛpaḥ — ti, kdo pro svůj vlastní smyslový požitek nechtějí, aby druzí žili; lubdhāḥ — chamtiví; rājānaḥ — takoví králové; prāyaśaḥ — téměř vždy; bhuvi — na Zemi.

Překlad

Králové prahnoucí po smyslovém požitku na této Zemi téměř vždy zabíjejí své nepřátele bez rozlišování. Pro uspokojení svých rozmarů jsou schopni zabít kohokoliv; dokonce i své matky, otce, bratry či přátele.

Význam

Viděli jsme v dějinách Indie, že Aurangzéb kvůli dosažení svých politických cílů zabil svého bratra a synovce a uvěznil vlastního otce. Takových příkladů je mnoho a Kaṁsa byl také takovým králem. Nezdráhal se zabíjet své synovce a vsadit vlastní sestru a otce do vězení. U démonů se není takovému jednání co divit. Kaṁsa však, přestože byl démon, věděl, že Pána Viṣṇua nelze zabít, a proto získal osvobození. Dokonce i částečné pochopení činností Pána Viṣṇua umožňuje živé bytosti, aby byla osvobozena. Kaṁsa věděl o Kṛṣṇovi jen málo-že Ho nelze zabít-a proto dosáhl osvobození, i když považoval Viṣṇua, Kṛṣṇu, za svého nepřítele. Co pak teprve ten, kdo zná Kṛṣṇu dokonale z popisů śāster, jako je Bhagavad-gītā? Proto je povinností každého číst Bhagavad-gītu a dokonale Kṛṣṇu poznat. Tak bude jeho život úspěšný.

Verš

ātmānam iha sañjātaṁ
jānan prāg viṣṇunā hatam
mahāsuraṁ kālanemiṁ
yadubhiḥ sa vyarudhyata

Synonyma

ātmānam — osobně; iha — na tomto světě; sañjātam — znovu narozený; jānan — dobře vědoucí; prāk — dříve, před tímto zrozením; viṣṇunā — Pánem Viṣṇuem; hatam — byl usmrcen; mahā-asuram — velký démon; kālanemim — jménem Kālanemi; yadubhiḥ — vůči členům Yaduovské dynastie; saḥ — on (Kaṁsa); vyarudhyata — jednal nepřátelsky.

Překlad

Ve svém minulém životě byl Kaṁsa velkým démonem, který se jmenoval Kālanemi a jehož usmrtil Viṣṇu. Jakmile se to od Nārady dozvěděl, začal nenávidět každého, kdo byl spojen s Yaduovskou dynastií.

Význam

Ti, kdo jsou démony, nepřáteli Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývají asurové. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě, asurové se kvůli svému nepřátelství vůči Nejvyšší Osobnosti Božství rodí život za životem v asurských rodinách, a tak klesají do nejtemnějších pekelných oblastí.

Verš

ugrasenaṁ ca pitaraṁ
yadu-bhojāndhakādhipam
svayaṁ nigṛhya bubhuje
śūrasenān mahā-balaḥ

Synonyma

ugrasenam — Ugrasenu; ca — a; pitaram — který byl jeho vlastním otcem; yadu — dynastie Yaduovců; bhoja — dynastie Bhojů; andhaka — dynastie Andhaků; adhipam — krále; svayam — sám; nigṛhya — poté, co si podrobil; bubhuje — těšil se; śūrasenān — ze států zvaných Śūrasena; mahā-balaḥ — nesmírně mocný Kaṁsa.atha – takto; kaṁsam — ke Kaṁsovi; upāgamya — poté, co přišel; nāradaḥ — velký mudrc Nārada; brahma-nandanaḥ — který je synem Brahmy; ekāntam upasaṅgamya — poté, co odešli na osamělé místo; vākyam — následující pokyn; etat — tento; uvāca — řekl; ha — v minulosti.

Překlad

Kaṁsa, mocný syn Ugraseny, dokonce uvěznil svého vlastního otce, krále dynastií Yaduovců, Bhojů a Andhaků, a sám vládl státům zvaným Śūrasena.

Význam

Stát zvaný Mathurā rovněž patřil mezi státy nazývané Śūrasena.

DODATEČNÉ POZNÁMKY K TÉTO KAPITOLE

Śrīla Madhvācārya sepsal následující poznámky k převtělování duše. Když člověk bdí, zaznamenává se vše, co vidí nebo slyší, v jeho mysli. Ta mu potom ve snech promítá různé zážitky, i když to vypadá, jako by ve snu přijímal jiné tělo. Někdo například v bdělém stavu obchoduje a hovoří se zákazníky a ve snech se rovněž setkává s různými zákazníky, hovoří o obchodech a uvádí ceny. Madhvācārya tedy říká, že sny odpovídají tomu, co člověk vidí, co poslouchá a na co vzpomíná. Když se probudí, na tělo ze sna zapomene. Toto zapomenutí se nazývá apasmṛti. To znamená, že měníme těla, neboť někdy sníme, jindy bdíme a jindy zase zapomínáme. Zapomenutí na naše tělo stvořené v minulosti se nazývá smrt a naše jednání v současném těle život. Po smrti si živá bytost na činnosti svého minulého těla, ať už imaginární či skutečné, nepamatuje.

Rozrušená mysl se přirovnává ke zčeřené vodě odrážející slunce a měsíc. Slunce a měsíc na vodě ve skutečnosti nejsou, ale odrážejí se podle toho, jak vlní voda. Také my putujeme různými druhy prostředí a získáváme různé druhy těl, když je naše mysl vzrušená. To je popsáno v Bhagavad-gītě slovy guṇa-saṅga. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya. Madhvācārya říká: guṇānubaddhaḥ san. A Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva (Cc. Madhya 19.151). Živá bytost putuje vesmírem nahoru a dolů, někdy ve vyšším planetárním systému, jindy ve středním a nižším, někdy jako člověk, jindy jako bůh, pes, strom a tak dále. To vše má na svědomí vzrušená mysl, kterou je proto nutné uklidnit. Je řečeno: sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Člověk má upřít svou mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, potom ho nebude nic zneklidňovat. To je pokyn Garuḍa Purāṇy a totéž je popsáno v Nāradīya Purāṇě. Bhagavad-gītā uvádí: yānti deva-vratā devān. Vzrušenou mysl přitahují různí polobozi, a proto putuje na různé planetární soustavy, ale uctíváním polobohů nikdo nedosáhne sídla Nejvyšší Osobnosti Božství. Žádné védské písmo to nepotvrzuje. Člověk je strůjcem svého štěstí. V lidském životě dostává živá bytost příležitost pochopit své skutečné postavení a může se rozhodnout, zda bude věčně putovat vesmírem, nebo se vrátí domů, zpátky k Bohu. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (aprāpya māṁ nivartante mṛtyu-saṁsāra-vartmani).

Náhoda neexistuje. Když při lesním požáru hoří strom a nejbližší strom vedle něho nevzplane, zatímco vzdálený strom ano, může to vypadat jako náhoda. Stejně tak to může vypadat, že živá bytost dostává různé druhy těl náhodou, ale ve skutečnosti je toho příčinou mysl. Ta střídavě přijímá a odmítá a právě podle toho získáváme různé druhy těl, i když se navenek zdá, že je dostáváme náhodou. I kdybychom uznali teorii náhody, bezprostřední příčinou změny těla je vzrušený stav mysli.

Poznámky ke slovu aṁśa. Tato kapitola uvádí, že se Kṛṣṇa zjevil aṁśena, společně se svými nedílnými částmi či se svým částečným projevem. Śrīdhara Svāmī se v této souvislosti zmiňuje, že Kṛṣṇa je stoprocentní Bhagavān (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Kvůli svým nedokonalostem však nedokážeme Kṛṣṇu postihnout v Jeho úplnosti, a proto bylo vše, co ukázal během své přítomnosti na Zemi, jen částečným projevem Jeho majestátu. Kṛṣṇa se zjevil se svou úplnou expanzí, Baladevou, sám je ale úplný; o tom, že by Jeho zjevení bylo částečné, nemůže být řeči. Śrīla Sanātana Gosvāmī ve Vaiṣṇava-toṣaṇī říká, že kdybychom uznali, že Kṛṣṇa byl projevený jen částečně, bylo by to v rozporu s tvrzením kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho slovo aṁśena znamená, že se Kṛṣṇa zjevil se všemi svými úplnými expanzemi. Slova aṁśena viṣṇoḥ tedy neznamenají, že Kṛṣṇa je částečným zastoupením Viṣṇua. Naopak-Kṛṣṇa se zjevil ve své úplnosti a částečně se projevuje na Vaikuṇṭhalokách. To znamená, že Pán Viṣṇu je částečným zastoupením Kṛṣṇy, a ne že Kṛṣṇa je částečným zastoupením Viṣṇua. Toto je velice jasně vysvětleno ve čtvrté kapitole Ādi-līly Caitanya-caritāmṛty. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura také poznamenává, že nikdo nedokáže popsat Kṛṣṇu úplně. Všechny popisy ve Śrīmad-Bhāgavatamu jsou částečné. Závěr tedy zní: slovo aṁśena vyjadřuje, že Pán Viṣṇu je částečným zastoupením Kṛṣṇy, nikoliv že Kṛṣṇa je částečným zastoupením Viṣṇua.

Vaiṣṇava-toṣaṇī Śrīly Sanātany Gosvāmīho vysvětluje slovo dharma-śīlasya. Přesný význam slova dharma-śīla je “čistý oddaný”. Skutečnou dharmou je zcela se odevzdat Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Ten, kdo se naprosto odevzdal Kṛṣṇovi, je skutečně zbožný. Za příklad nám může sloužit Mahārāja Parīkṣit. Dharma-śīla, dokonale zbožný, je každý, kdo přijme princip odevzdání se lotosovým nohám Pána a všech ostatních náboženských systémů se vzdá.

Slovo nivṛtta-tarṣaiḥ se vztahuje na toho, kdo již nemá žádné hmotné touhy (sarvopādhi-vinirmuktam). Živá bytost může mít mnoho hmotných přání jako následek znečištění v tomto hmotném světě, ale když se od všech hmotných tužeb oprostí, lze ji nazvat nivṛtta-tṛṣṇa, což znamená, že již nedychtí po hmotném požitku. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce (Hari-bhakti-sudhodaya). Materialisté si od oddané služby slibují nějaký hmotný zisk, ale to není jejím účelem. Dokonalost oddané služby spočívá v úplném odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy, a to bez jakýchkoliv hmotných tužeb. Ten, kdo se takto odevzdá, je již osvobozen. Jīvan muktaḥ sa ucyate. Ten, kdo je neustále zaneprázdněný službou Kṛṣṇovi, je osvobozen již v tomto životě, bez ohledu na to, v jakých podmínkách žije. Tato osoba, čistý oddaný, nemusí měnit své tělo-ve skutečnosti hmotné tělo nemá, neboť jeho tělo je již zduchovněno. Železná tyč umístěná v ohni se nakonec stane ohněm a spálí vše, čeho se dotkne. Podobně je tomu u čisté oddaného, který setrvává v duchovním ohni, a jeho tělo je proto cin-maya-duchovní, nikoliv hmotné, jelikož jeho jediné transcendentální přání je sloužit Pánu. Ve čtvrté sloce je použito slovo upagīyamānāt (nivṛtta-tarṣair upagīyamānāt). Kdo jiný by opěvoval slávu Pána než Jeho oddaný? Proto se slovo nivṛtta-tarṣaiḥ vztahuje pouze na oddaného, a na nikoho jiného. To jsou poznámky ācāryů, jako je Vīrarāghava Ācārya a Vijayadhvaja. Touha získat cokoliv jiného než oddanou službu zmenšuje svobodu pramenící právě z nepřítomnosti hmotných tužeb, ale ten, kdo se všech těchto přání zbaví, se nazývá nivṛtta-tarṣaiḥ.

Vinā paśu-ghnāt. Slovo paśu znamená “zvíře”. Ten, kdo zabíjí zvířata, paśu-ghna, nemůže do vědomí Kṛṣṇy proniknout. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je proto jakékoliv zabíjení zvířat zakázané.

Uttamaśloka-guṇānuvādāt. Slovo uttamaśloka znamená “ten, kdo je proslulý jako nejlepší z dobrých”. Pán je dobrý za všech okolností a tato pověst Jej přirozeně provází. Jeho dobrota je neomezená a On ji neomezeně používá. O oddaném se někdy také říká, že je uttamaśloka-v tom smyslu, že si dychtivě přeje oslavovat Nejvyšší Osobnost Božství či Pánovy oddané. Oslavování Pána a oslavování Jeho oddaných jsou na stejné úrovni. Oslavovat oddané je dokonce ještě důležitější než oslavovat přímo Pána. Narottama dāsa Ṭhākura to vysvětluje: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā, nistāra pāyeche kebā. Nikdo se nemůže zbavit hmotného znečištění, aniž by upřímně sloužil oddanému Kṛṣṇy.

Bhavauṣadhāt znamená “od univerzálního léku”. Zpívání svatého jména a oslavování Nejvyššího Pána jsou univerzálním lékem na všechna utrpení materialistického života. Ti, kdo touží po vysvobození z tohoto hmotného světa, se nazývají mumukṣu. Chápou strasti materialistického života a díky oslavování činností Pána mohou být všech těchto strastí ušetřeni. Transcendentální zvukové vibrace pojednávající o Pánovu jménu, slávě, podobě, vlastnostech a majetku se neliší od Pána samotného. Proto už samotný zvuk oslavování Pána a Jeho jména lahodí uším, a když oddaný pozná absolutní povahu Pánova jména, podoby a vlastností, zaplaví ho radost. Příjemná vyprávění o Pánových transcendentálních činech však vychutnávají i neoddaní. Dokonce i obyčejní lidé, jejichž vědomí Kṛṣṇy není příliš rozvinuto, nacházejí v popisech Śrīmad-Bhāgavatamu zalíbení. Když se materialista tímto způsobem očistí, věnuje se naslouchání o slávě Pána a jejímu opěvování. Jelikož oslavování Pánových zábav těší ucho a srdce oddaného, je pro něho zároveň prostředkem i cílem.

V tomto světě existují tři druhy lidí: osvobození, usilující o vysvobození a zapletení ve smyslovém požitku. Z těchto tří ti, kteří jsou již osvobozeni, zpívají a poslouchají svaté jméno Pána, neboť dobře vědí, že oslavovat Pána je jediný způsob, jak setrvat v transcendentálním postavení. Ti, kdo se ucházejí o vysvobození, osoby ze druhé skupiny, možná pokládají zpívání a poslouchání Pánova svatého jména za proces vedoucí k osvobození, a rovněž jim toto zpívání přináší transcendentální radost. Co se týče karmīch a těch, kdo holdují smyslovému požitku-i ti mohou mít zálibu v naslouchání o zábavách Pána, jako je například Jeho boj na Kuruovském bitevním poli či Jeho tanec s gopīmi ve Vṛndāvanu.

Slovo uttamaśloka-guṇānuvāda poukazuje na transcendentální vlastnosti Nejvyššího Pána, jako je například Jeho láska k matce Yaśodě a Jeho přátelům, pasáčkům krav, a Jeho milostný vztah ke gopīm. Výraz uttamaśloka-guṇānuvāda se vztahuje i na Pánovy oddané, jako je Mahārāja Yudhiṣṭhira. Slovo anuvāda vyjadřuje popisování vlastností Nejvyššího Pána a Jeho oddaných. Jakmile se o těchto vlastnostech mluví, oddaní chtějí naslouchat. Čím větší má oddaný zájem naslouchat o těchto transcendentálních vlastnostech, tím větší je jeho transcendentální požitek. Proto by měl každý, mumukṣu, vimukta i karmī, opěvovat slávu Pána a naslouchat o ní a všichni z toho budou mít prospěch.

Zvuková vibrace popisující transcendentální vlastnosti Pána sice přináší stejný prospěch všem, ale muktové, osvobození, z ní mají zvláštní potěšení. Dvacátá sloka třetí kapitoly osmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu uvádí, že se čistí oddaní, kteří již nemají žádné hmotné touhy, plně odevzdávají lotosovým nohám Pána, a proto jsou díky zpívání a poslouchání Pánova svatého jména neustále ponoření v oceánu blaženosti. Podle tohoto verše lze oddané, jako je Nārada a další obyvatelé Śvetadvīpu, vidět, jak stále zpívají svaté jméno Pána, protože jsou díky tomu vždy navenek i uvnitř blažení. Mumukṣové, kteří touží po vysvobození, nezávisí na požitku smyslů. Místo toho se plně soustředí na proces vedoucí k osvobození tak, že zpívají svaté jméno Pána. Karmī rádi vytvářejí něco příjemného pro své uši a srdce, a přestože někdy se zalíbením hovoří či naslouchají o slávě Pána, nedělají to upřímně. Oddaní však neustále spontánně naslouchají o Pánových činnostech, opěvují je a vzpomínají na ně, a to je zcela uspokojuje, přestože se může zdát, že se jedná o témata pojednávající o smyslovém požitku. Parīkṣit Mahārāja jen naslouchal transcendentálnímu vyprávění o Pánových činnostech, a dosáhl vysvobození. Proto byl śrotramano-'bhirāma; to znamená, že proslavil metodu naslouchání. Té by se měli věnovat všechny živé bytosti.

Pro odlišení osob, které k těmto transcendentálním radostem nemají přístup, použil Parīkṣit Mahārāja slov virajyeta pumān. Slovo pumān se vztahuje na jakoukoliv osobu, mužského, ženského nebo i středního rodu. Vinou tělesného pojetí života propadáme nářku, ale ten, kdo mu nepodléhá, se může těšit z transcendentálního naslouchání a opěvování. Osoba zcela pohroužená v tělesném pojetí tedy zabíjí sama sebe tím, že nedělá duchovní pokrok. Nazývá se proto paśu-ghna. Zvláště jsou z duchovního života vyloučeni lovci zvěře, kteří o poslouchání a zpívání svatého jména Pána nejeví zájem. Ti jsou stále nešťastní, v tomto i příštím životě. Proto je řečeno, že lovec by neměl žít ani umírat, neboť pro něho je strastiplné obojí. Ti, kdo loví zvířata, se liší od obyčejných karmīch, a proto byli z procesu naslouchání a opěvování vyloučeni. Vinā paśu-ghnāt. Nemohou sdílet transcendentální radost ze zpívání a poslouchání svatého jména Pána.

Slovo mahā-ratha označuje velkého hrdinu, jenž dovede sám bojovat proti jedenácti tisícům jiných hrdinů, a slovo atiratha, jež se nachází v páté sloce, označuje toho, kdo dovede bojovat s neomezeným počtem protivníků. To je uvedeno v Mahābhāratě:

ekādaśa-sahasrāṇi
yodhayed yas tu dhanvinām
astra-śastra-pravīṇaś ca
mahā-ratha iti smṛtaḥ
amitān yodhayed yas tu
samprokto ’tirathas tu saḥ

To je popis, který Śrīla Sanātana Gosvāmī zařadil do Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī.

Māyā-manuṣyasya (sloka 7). Kṛṣṇa je zahalen yogamāyou (nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yoga-māyā-samāvṛtaḥ), a proto se někdy nazývá māyā-manuṣya. Tím je řečeno, že i když je Nejvyšší Osobností Božství, jeví se jako obyčejný člověk. Tento omyl pochází z toho, že yogamāyā zakrývá zrak obyčejných lidí. Postavení Pána a obyčejné živé bytosti se však liší, neboť i když se zdá, že jedná jako obyčejný člověk, zůstává stále transcendentální. Slovo māyā rovněž vyjadřuje “milost” a někdy též znamená “poznání”. Pán trvale oplývá veškerým transcendentálním poznáním, a proto je Nejvyšší Osobností Božství, plnou poznání, i tehdy, když jedná jako lidská bytost. Ve své původní totožnosti je vládcem māyi (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram), a proto Ho lze nazvat māyā-manuṣya, Nejvyšší Osobnost Božství, jež hraje roli obyčejné lidské bytosti, přestože je vládcem hmotné i duchovní energie. Matoucí vliv yogamāyi způsobuje, že se nám Nejvyšší Pán, Puruṣottama jeví jako obyčejná bytost. Nakonec však yogamāya zařídí, aby i neoddaný pochopil, že Pán je Nejvyšší Osoba, Puruṣottama. V Bhagavad-gītě najdeme dva výroky Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaným Pán říká:

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

“Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mi slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.” (Bg. 10.10) Poslušnému oddanému tedy Pán dává inteligenci, díky níž Ho lze poznat a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Ostatním, neoddaným, Pán říká: mṛtyuḥ sarva-haraś cāham-“Jsem všepustošící, nevyhnutelná smrt.” Oddaný, jako je Prahlāda, se těší z činností Pána Nṛsiṁhadevy, zatímco neoddané, jako byl Prahlādův otec Hiraṇyakaśipu, čeká z rukou Pána Nṛsiṁhadevy smrt. Pán tedy jedná dvojím způsobem: některé osoby posílá do koloběhu zrození a smrti a jiné posílá zpátky domů, zpátky k Bohu.

Slovo kāla, jež znamená “černý”, poukazuje na barvu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa i Pán Rāmacandra jsou načernalí a Oba udělují svým oddaným osvobození a transcendentální blaženost. Někdy se stává, že někdo z těch, kdo mají hmotná těla, je schopen podřídit smrt své vůli. Taková osoba pak téměř nemůže zemřít, neboť nikdo nechce odejít dobrovolně. Bhīṣmadeva, jenž měl tuto schopnost, však zemřel svrchovanou vůlí Pána velice snadno v Jeho přítomnosti. Mnoho démonů vůbec nemohlo doufat v osvobození, ale přesto byl například Kaṁsa svrchovanou vůlí Pána osvobozen. A nejen Kaṁsa-dokonce i Pūtanā, která dospěla na úroveň Pánovy matky. Parīkṣit Mahārāja si proto velice přál naslouchat o Pánu, jenž má nepochopitelné vlastnosti, díky nimž může dát osvobození komukoliv. Parīkṣit Mahārāja stál na prahu smrti a nepochybně měl zájem o osvobození. Když se tak mocná a vznešená osobnost, jakou je Pán, chová jako lidská bytost, přestože má tak nepochopitelné vlastnosti, toto chování se nazývá māyā. Proto je popsán slovy māyā-manuṣya. To je mínění Śrīly Jīvy Gosvāmīho. Mu poukazuje na mukti neboli osvobození a ku označuje to, co je špatné či nepříjemné. Muku se tedy vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství, jež zachraňuje živou bytost z nepříznivých podmínek hmotné existence. Je nazýván mukunda, neboť nejen že zachraňuje oddaného z hmotné existence, ale navíc mu nabízí transcendentální blaženost obsaženou v lásce a službě.

Ka ve jménu Keśava znamená Brahmā a īśa označuje Pána Śivu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, okouzluje svými transcendentálními vlastnostmi Pána Brahmu i Pána Mahādevu neboli Śivu, a proto se Mu říká Keśava. To je názor, který uvádí Sanātana Gosvāmī ve svém komentáři Vaiṣṇava-toṣaṇī.

Je řečeno, že všichni polobozi společně s Tri-nayanem, Pánem Śivou, se vydali na břeh oceánu mléka a přednesli své modlitby formou mantry zvané Puruṣa-sūkta. Z toho je zřejmé, že polobozi nemohou jít přímo k Pánu Viṣṇuovi, jenž leží na oceánu mléka; nemohou vstoupit do Jeho sídla. To je rovněž jasně uvedeno v Mahābhāratě, Mokṣa-dharmě, a v následující kapitole Śrīmad-Bhāgavatamu. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, má sídlo na Goloce (goloka-nāmni nija-dhāmni tale ca tasya). Od Něho pochází catur-vyūha, čtyřnásobná expanze-Saṅkarṣaṇa, Aniruddha, Pradyumna a Vāsudeva. Existují nesčetné brahmāṇḍy, jež vycházejí z pórů Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua, a v každé brahmāṇḍě sídlí Garbhodakaśāyī Viṣṇu, který je částečnou expanzí Aniruddhy. Aniruddha je částečnou expanzí Pradyumny, částečně projeveného v osobě Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua, Nadduše všech živých bytostí. Tyto viṣṇuovské expanze se liší od Kṛṣṇy, jenž sídlí na Goloce Vṛndāvanu. Když je řečeno, že polobozi se modlili k Pánu recitováním Puruṣa-sūkty, rozumí se, že těšili Pána modlitbami plnými bhakti.

Slovo vṛṣākapi se vztahuje na toho, kdo uspokojuje svého oddaného po všech stránkách a zbavuje ho veškeré hmotné úzkosti. Vṛṣa jsou náboženské obřady, jako například oběti. Pán si může užívat svrchovaného pohodlí, jaké je běžné na nebeských planetách, aniž by k tomu potřeboval oběti. Prohlášení, že Puruṣottama, Jagannātha, se zjeví v domě Vasudevy, odlišuje Nejvyšší Osobnost Božství od obyčejných osob. Sdělením, že se zjevil osobně, je vyjádřeno, že neposlal svou úplnou expanzi. Slovo priyārtham naznačuje, že Pán sestoupil proto, aby těšil Rukmiṇī a Rādhārāṇī. Priyā znamená “nejmilejší”.

Śrī Vīrarāghava Ācārya ve svém komentáři uvádí po dvacáté třetí sloce navíc ještě tento verš:

ṛṣayo ’pi tad-ādeśāt
kalpyantāṁ paśu-rūpiṇaḥ
payo-dāna-mukhenāpi
viṣṇuṁ tarpayituṁ surāḥ

“Ó polobozi, dokonce i velcí mudrci se na pokyn Viṣṇua narodili v podobách krav a telat, aby Nejvyšší Osobnost Božství těšili svým mlékem.”

Rāmānujācārya někdy pokládá Baladevu za śaktyāveśa-avatāra, ale Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětlil, že Baladeva je expanzí Kṛṣṇy a že částí Baladevy je Saṅkarṣaṇa. I když je Baladeva se Saṅkarṣaṇem totožný, je Jeho zdrojem. Proto je použito slovo svarāṭ, které vyjadřuje, že Baladeva si vždy zachovává svoji nezávislost. Slovo svarāṭ rovněž naznačuje, že se Ho nedotýká hmotné pojetí existence. Māyā Ho nemůže zlákat, ale jelikož je zcela nezávislý, může se pomocí své duchovní energie zjevit, kdekoliv chce. Māyā zcela podléhá Viṣṇuovi. Jelikož se hmotná energie a yogamāyā při Pánově zjevení mísí, jsou popsány slovem ekānaṁśā. Někdy je toto slovo vykládáno ve významu “bez rozdílu”. Saṅkarṣaṇa a Śeṣa-nāga se od sebe neliší. Yamunādevī prohlásila: “Ó Rāmo, Pane světa s mocnými pažemi, který svou jednou úplnou expanzí prostupuješ celý vesmír, není možné Tě dokonale znát.” Ekāṁśā se tedy vztahuje na Śeṣa-nāgu. Baladeva udržuje celý vesmír pouhou svou částečnou expanzí.

Slovo kāryārthe poukazuje na toho, kdo přemístil nenarozené dítě Devakī a zmátl matku Yaśodu. Tyto zábavy jsou velice důvěrné. Nejvyšší Pán nařídil yogamāyi, aby zmátla Jeho společníky v zábavách a také démony, jako byl Kaṁsa. Již dříve bylo uvedeno, yogamāyāṁ samādiśat. Za účelem služby Pánu se yogamāyā zjevila společně s mahāmāyou. Mahāmāyā je “ta, jež mate celý hmotný svět” (yayā sammohitaṁ jagat). Musíme tedy pochopit, že yogamāyā se ve své částečné expanzi stává mahāmāyou a mate podmíněné duše. Jinými slovy, celé stvoření má dvě oblasti—transcendentální neboli duchovní a hmotnou. Yogamāyā řídí duchovní svět a svou částečnou expanzí v podobě mahāmāyi řídí hmotný svět. V Nārada-pañcarātře se uvádí, že mahāmāyā je částečnou expanzí yogamāyi. Nārada-pañcarātra jasně uvádí, že Nejvyšší Osobnost má jednu energii, někdy nazývanou Durgā. Brahma-saṁhitā říká: chāyeva yasya bhuvanāni bibharti durgā. Durgā se od yogamāyi neliší. Ten, kdo postavení Durgy správně pochopí, je okamžitě osvobozen, neboť Durgā je původně duchovní energií, hlādinī-śakti, jejíž milostí lze velmi snadno poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Rādhā kṛṣṇa-praṇaya-vikṛtir hlādinī-śaktir asmād. Mahāmāyā-śakti je však pokryvem yogamāyi, a proto se nazývá krycí energie. Touto krycí energií je zmaten celý hmotný svět (yayā sammohitaṁ jagat). Z toho plyne, že klamání podmíněných duší i osvobozování oddaných jsou činnosti yogamāyi. Yogamāyā zajistila přemístění Devakina embrya i tvrdý spánek matky Yaśody; na tyto oddané mahāmāyā nemůže působit, jelikož jsou věčně osvobození. Přestože však mahāmāyā nemůže ovládat osvobozené duše či Nejvyšší Osobnost Božství, Kaṁsu zmátla dokonale. To, jak se yogamāyā zjevila před Kaṁsou, bylo dílem mahāmāyi, nikoliv yogamāyi. Yogamāyā na tak nečisté osoby, jako byl Kaṁsa, nemůže ani pohlédnout, natož se jich dotknout. V Caṇḍī, v Mārkaṇḍeya Purāṇě, jedenácté kapitole, Mahāmāyā říká: “Během dvacáté osmé yugy v období vlády Vaivasvaty Manua se narodím jako dcera Yaśody a budu známá jako Vindhyācala-vāsinī.”

Rozdíl mezi dvěma druhy māyi—yogamāyou a mahāmāyou—je popsán následovně. Kṛṣṇova rāsa-līlā s gopīmi a to, jak byly gopī zmateny ve vztahu ke svým manželům, tchánům a dalším příbuzným, byly dílem yogamāyi, mahāmāyā zde neměla žádný vliv. Bhāgavatam to dostatečně dokazuje, když jasně uvádí: yogamāyām upāśritaḥ. Na druhou stranu zde byli asurové v čele se Śālvou a kṣatriyové jako Duryodhana, kteří se nepřipojili k oddané službě přesto, že viděli Kṛṣṇova přepravce Garuḍu a vesmírnou podobu, a nechápali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Jejich zmatenost však způsobila mahāmāyā. Závěr je tedy takový, že māyā, která odvádí živou bytost od Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývá jaḍamāyā a māyā, která působí na transcendentální úrovni, se nazývá yogamāyā. Když byl Nanda Mahārāja unesen Varuṇou, viděl Kṛṣṇův majestát, ale přesto považoval Kṛṣṇu za svého syna. Tyto láskyplné rodičovské pocity v duchovním světě jsou výtvorem yogamāyi, nikoliv jaḍamāyi neboli mahāmāyi. To je mínění Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura.

Śūrasenāṁś ca. Synem Kārtavīryārjuny byl Śūrasena a země, kterým vládl, se také nazývaly Śūrasena. To poznamenává Sanātana Gosvāmī ve svém komentáři Vaiṣṇava-toṣaṇī.

Ve vztahu k Mathuře nacházíme tento citát:

mathyate tu jagat sarvaṁ
brahma-jñānena yena vā
tat-sāra-bhūtaṁ yad yasyāṁ
mathurā sā nigadyate

Když seberealizovaná duše jedná v souladu se svým transcendentálním postavením, její stav se nazývá Mathurā. Jinými slovy, ten, kdo je zapojen do procesu bhakti-yogy, může žít kdekoliv, ale ve skutečnosti žije v Mathuře, ve Vṛndāvanu. Oddanost Kṛṣṇovi, synovi Nandy Mahārāje, je podstatou všeho poznání a každé místo, kde je toto poznání projeveno, se nazývá Mathurā. Mathurā je také stav toho, kdo prosazuje bhakti-yogu a žádné jiné metody. Yatra nityaṁ sannihito hariḥ—Mathurā je místo, kde věčně žije Hari, Nejvyšší Osobnost Božství. Slovo nitya vyjadřuje věčnost. Nejvyšší Pán je věčný a Jeho sídlo je také věčné. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. I když je neustále přítomen ve svém sídle na Goloce Vṛndāvanu, je v plné míře přítomen všude. To znamená, že když Nejvyšší Pán sestupuje do tohoto světa, Jeho původní sídlo není prázdné, jelikož může zůstat ve svém původním sídle a zároveň sestoupit do Mathury, Vṛndāvanu, Ayodhyi a na další místa. Není nutné, aby osobně sestupoval, neboť je tam již přítomen a pouze se projeví.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī oslovil Mahārāje Parīkṣita slovem tāta, což znamená “milovaný synu”. K tomu ho inspirovala rodičovská láska v jeho srdci. Jelikož Kṛṣṇa měl brzy přijít na svět jako syn Vasudevy a Devakī, z rodičovské náklonnosti oslovil Śukadeva Gosvāmī Mahārāje Parīkṣita “můj milý synu” (tāta).

Ve slovníku Viśva-kośa je vysvětlen význam slova garbha: garbho bhrūṇe arbhake kukṣāv ity ādi. Když se Kaṁsa chystal zabít Devakī, Vasudeva ho od toho chtěl odradit použitím diplomatických metod sāma a bheda. Sāma znamená “uklidňování”. Vasudeva chtěl upokojit Kaṁsu zmínkami o příbuzných, zisku, blahobytu, totožnosti a slávě. Poukázání na těchto pět cílů osobního zájmu tvoří sāmu a to, jak Vasudeva hovořil o strachu v tomto i příštím životě, se nazývá bheda. Vasudeva tedy pro uklidnění Kaṁsy použil jak sāmu, tak bhedu. Když chválil Kaṁsovy vlastnosti, snažil se ho tím oslavovat, a když ho velebil jako potomka bhoja-vaṁśi, dovolával se tím příbuzenských vztahů (sambandha). Když říkal “tvoje sestra”, připomínal tím jeho totožnost. Když mluvil o zabití ženy, poukazoval tím na ohrožení slávy a blahobytu, a to, jak vyvolával strach z hříšného činu, zabití vlastní sestry během jejího svatebního obřadu, zastupovalo aspekt bhedy. Bhojská dynastie představuje rod těch, kdo se zajímali pouze o smyslový požitek, a proto nebyli příliš ušlechtilí. Jiný význam slova bhoja je “boj”. To byla pro Kaṁsu upozornění na hrozící zneuctění. Když Vasudeva pojmenoval Kaṁsu dīna-vatsala, byla to přemrštěná chvála. Kaṁsa si od svých chudých poddaných bral telata jako daň, a proto se mu říkalo dīna-vatsala. Vasudeva dobře věděl, že silou Devakī před bezprostředním nebezpečím nezachrání. Byla dcerou Kaṁsova strýce, a proto je nazvána suhṛt, což znamená “příbuzná”. Je řečeno, že Kaṁsa upustil od zabití Devakī, s níž ho pojil blízký příbuzenský vztah, protože kdyby ji zabil, vypukl by mezi ostatními členy rodiny velký boj. Nechtěl vyvolat toto nebezpečí rodinného boje, neboť by to mnoho lidí stálo život.

V dřívějších dobách měl asura jménem Kālanemi šest synů, kteří se jmenovali Haṁsa, Suvikrama, Krātha, Damana, Ripurmardana a Krodhahantā. Byli známí jako ṣaḍ-garbhové neboli šest garbhů a všichni to byli stejně mocní a schopní bojovníci. Tito ṣaḍ-garbhové opustili svého děda Hiraṇyakaśipua a podstoupili přísnou askezi pro uspokojení Pána Brahmy. Brahmā s nimi byl spokojen a rozhodl se jim dát jakékoliv požehnání, o které požádají. Když se jich zeptal, co si přejí, odpověděli: “Drahý Pane Brahmo, chceš-li nám dát nějaké požehnání, pak nám zaruč, že nás nezabije žádný polobůh, mahā-roga, Yakṣa, Gandharva-pati, Siddha, Cāraṇa či lidská bytost, ani velcí mudrci, dokonalí ve svém odříkání.” Brahmā pochopil jejich úmysly a přání jim splnil. Když se však o těchto událostech dozvěděl Hiraṇyakaśipu, velice se na své vnuky rozhněval. “Jelikož jste mě opustili a odešli uctívat Pána Brahmu,” řekl, “již k vám necítím pražádnou náklonnost. Chtěli jste se zachránit před polobohy, ale já vás proklínám: Váš otec se narodí jako Kaṁsa a všechny vás zabije, protože se narodíte jako synové Devakī.” Kvůli této kletbě se vnuci Hiraṇyakaśipua museli narodit Devakī a zemřít rukou Kaṁsy, i když předtím byl jejich otcem. To je popsáno v Hari-vaṁśe, ve druhé kapitole Viṣṇu-parvy. Podle poznámek ve Vaiṣṇava-toṣaṇī byl syn Devakī jménem Kīrtimān třetím vtělením. Ve svém prvním vtělení se jmenoval Smara a byl synem Marīciho a později se stal synem Kālanemiho. To uvádějí historické záznamy.

Madhvācārya-sampradāya, kterou zastupuje Vijayadhvaja Tīrtha, uznává jako součást této kapitoly Śrīmad-Bhāgavatamu ještě jeden verš, který zní takto:

atha kaṁsam upāgamya
nārado brahma-nandanaḥ
ekāntam upasaṅgamya
vākyam etad uvāca ha

atha — in this way; kaṁsam — unto Kaṁsa; upāgamya — after going; nāradaḥ — the great sage Nārada; brahma-nandanaḥ — who is the son of Brahmā; ekāntam upasaṅgamya — after going to a very solitary place; vākyam — the following instruction; etat — this; uvāca — said; ha — in the past.

Překlad: “Poté za Kaṁsou přišel Nārada, syn Pána Brahmy zrozený z jeho mysli, a na osamělém místě mu sdělil následující novinky.”

Velký světec Nārada sestoupil z nebeských planet do mathurského lesa a poslal za Kaṁsou svého posla. Když se posel setkal s Kaṁsou a informoval ho o Nāradově příchodu, Kaṁsa, vůdce asurů, byl velice šťastný. Ihned vyšel ze svého paláce přivítat Nāradu, který byl jasný jako slunce, mocný jako oheň a neposkvrněný hříšnými činnostmi. Kaṁsa ho přijal jako svého hosta, složil mu uctivé poklony a nabídl mu zlatý trůn, zářící jako slunce. Nārada byl přítelem nebeského krále, a řekl tedy Kaṁsovi, synovi Ugraseny: “Uspokojil jsi mě náležitým přijetím, můj milý hrdino, a proto ti řeknu něco tajného a důvěrného. Cestou sem z Nandana-kānany skrze les Caitraratha jsem viděl velké shromáždění polobohů, kteří mě následovali k Sumeru Parvatě. Cestovali jsme přes mnohá svatá místa a nakonec jsme spatřili svatou Gangu. Když se Pán Brahmā radil s ostatními polobohy na vrcholku hory Sumeru, byl jsem tam i já se svým strunným nástrojem, vīṇou. Důvěrně ti povím, že to setkání se konalo proto, aby vznikl plán, jak zabít asury v čele s tebou. Máš mladší sestru jménem Devakī a je pravda, že její osmý syn tě zabije.” (podle Hari-vaṁśi, Viṣṇu-parvy 1.2-16)

Nikdo nemůže Nāradajīho vinit za to, že pobízel Kaṁsu, aby zahubil syny Devakī. Světec Nārada je věčným dobrodincem lidstva a chtěl, aby Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, sestoupil na tento svět co nejdříve, aby se polobozi mohli radovat a vidět, jak Kṛṣṇa zabíjí Kaṁsu a jeho přátele. Kaṁsa měl být za své ohavné činy osvobozen, což polobohům a jejich následovníkům také přinese velké potěšení. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že Nārada Muni někdy dělal věci, které byly prospěšné pro polobohy i démony zároveň. Śrī Vīrarāghava Ācārya do svého komentáře zahrnul následující půlverš: asurāḥ sarva evaita lokopadrava-kāriṇaḥ. Asurové jsou ve společnosti vždy rušivým prvkem.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k první kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Příchod Pána Kṛṣṇy na planetu Zemi-úvod”.