Sloka 1:

Sūta Gosvāmī řekl: Mahārāja Yudhiṣṭhira, plný obav z toho, kolik podřízených zabil na Kuruovském bitevním poli, se vydal na místo, kde se odehrál ten velký masakr. Na loži z šípů tam ležel Bhīṣmadeva, připraven opustit tento svět.

Sloka 2:

Všichni bratři ho tehdy následovali na nádherných vozech, v nichž byli zapřaženi nejlepší koně ozdobení zlatými šperky. Doprovázel je i Vyāsa a ṛṣiové jako Dhaumya (učený kněz Pāṇḍuovců) a další.

Sloka 3:

Ó mudrci mezi brāhmaṇy, následoval je také Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, sedící na voze s Arjunou. Král Yudhiṣṭhira proto vypadal velice aristokraticky — jako Kuvera obklopený svými společníky (Guhyaky).

Sloka 4:

Když viděli Bhīṣmu, který ležel na zemi jako polobůh spadlý z nebe, pāṇḍuovský král Yudhiṣṭhira se svými mladšími bratry a Pánem Kṛṣṇou se před ním poklonili.

Sloka 5:

Všechny velké duše ve vesmíru — ṛṣiové mezi polobohy, brāhmaṇy a králi, nacházející se všichni v kvalitě dobra — se shromáždily, aby viděly hlavního potomka krále Bharaty (Bhīṣmu).

Sloka 6-7:

Přítomni byli všichni mudrci jako Parvata Muni, Nārada, Dhaumya, inkarnace Boha Vyāsa, Bṛhadaśva, Bharadvāja a Paraśurāma a žáci, Vasiṣṭha, Indrapramada, Trita, Gṛtsamada, Asita, Kakṣīvān, Gautama, Atri, Kauśika a Sudarśana.

Sloka 8:

Dorazilo tam mnoho dalších, jako Śukadeva Gosvāmī a jiné očištěné duše, Kaśyapa, Āṅgirasa a další, doprovázení svými žáky.

Sloka 9:

Bhīṣmadeva, nejlepší z osmi Vasuů, přijal a uvítal všechny velké a mocné mudrce, kteří se tam shromáždili, jelikož dokonale znal všechny náboženské zásady s ohledem na místo a čas.

Sloka 10:

Pán Śrī Kṛṣṇa sídlí v srdci každého, ale přesto projevuje Svojí vnitřní silou Svou transcendentální podobu. Tentýž Pán seděl před Bhīṣmadevem, a jelikož Bhīṣmadeva znal Jeho slávu, patřičně Ho uctil.

Sloka 11:

Synové Mahārāje Pāṇḍua seděli tiše poblíž, přemoženi náklonností ke svému umírajícímu praotci. Jakmile je Bhīṣmadeva uviděl, srdečně jim blahopřál. V očích měl slzy extáze, neboť se ho zmocnila láska a náklonnost.

Sloka 12:

Bhīṣmadeva pravil: Och, jak hroznému utrpení a nespravedlnostem jste byly vy dobré duše vystaveny za to, že jste synové zosobněného náboženství. Po takových útrapách byste ani neměli být naživu, ale vás chránili brāhmaṇové, Bůh a náboženství.

Sloka 13:

Také má snacha Kuntī velice trpěla — nejprve po smrti velkého generála Pāṇḍua ovdověla s mnoha dětmi, a poté, když jste vyrostli, trpěla kvůli vašim činům.

Sloka 14:

Podle mého názoru to vše bylo způsobeno nezastavitelným časem, pod jehož vládou se hýbe každý na každé planetě, stejně jako mraky se hýbou podle větru.

Sloka 15:

Ó, jak podivuhodný je vliv neodvratitelného času! Nelze ho zastavit—jak by jinak byly možné zvraty v přítomnosti krále Yudhiṣṭhira, který je synem poloboha vládnoucího náboženství; Bhīmy, který je velkým bojovníkem s kyjem; velkého lučištníka Arjuny s jeho zbraní Gāṇḍīvou a především Pána, který vždy Pāṇḍuovcům velice přál?

Sloka 16:

Ó králi, nikdo neví, jaký je plán Pána (Śrī Kṛṣṇy). I velcí filozofové jsou zmateni, nehledě na jejich vyčerpávající bádání.

Sloka 17:

Ó nejlepší mezi potomky Bharaty (Yudhiṣṭhire), proto tvrdím, že to vše je Pánův plán. Jakmile přijmeš Pánův nepochopitelný plán, musíš se ho držet. Stal jsi se nyní vůdcem vlády a věz, můj pane, že tvou povinností je starat se o podřízené, kteří zůstali bez ochrany.

Sloka 18:

Tento Śrī Kṛṣṇa není nikdo jiný, nežli nepochopitelná původní Osobnost Božství. Je to první Nārāyaṇa, svrchovaný poživatel. Žije však mezi potomky krále Vṛṣṇiho jako jeden z nás a mate nás vlastní samostvořenou energií.

Sloka 19:

Ó králi, Pán Śiva, Nārada, mudrc mezi polobohy, a Kapila, Boží inkarnace, mají důvěrné vědomosti o Jeho slávě, které získali přímým stykem.

Sloka 20:

Ó králi, ten, kterého jsi pouze z nevědomosti považoval za svého bratrance z matčiny strany, za svého velice drahého přítele, svého příznivce, rádce, posla, dobrodince atd., ta osoba je tato Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa.

Sloka 21:

Jako Absolutní Osobnost Božství je přítomný v srdci každého. Je stejně laskavý ke každému a prostý falešného ega a rozlišování, a všechny Jeho činnosti jsou neposkvrněné hmotou. Je vyrovnaný.

Sloka 22:

A přestože je stejně laskavý ke každému, přišel nyní, na konci mého života, milostivě za mnou, neboť jsem Jeho neochvějný služebník.

Sloka 23:

Osobnost Božství, zjevující se v mysli oddaného díky jeho pozorné oddanosti, meditaci a zpívání svatého jména, ho osvobodí z pout plodonosných činností v okamžiku, kdy opouští své hmotné tělo.

Sloka 24:

Kéž můj Pán, který má čtyři paže a Jehož nádherně ozdobený lotosový obličej s očima rudýma jako vycházející slunce se usmívá, setrvá do okamžiku, kdy opustím toto hmotné tělo.

Sloka 25:

Sūta Gosvāmī řekl: Když Mahārāja Yudhiṣṭhira slyšel Bhīṣmadeva hovořit naléhavým hlasem, otázal se ho v přítomnosti všech velkých ṛṣiů na zásadní principy různých náboženských povinností.

Sloka 26:

Bhīṣmadeva na dotaz Mahārāje Yudhiṣṭhira začal odpovídat. Nejprve přesně vymezil veškeré roztřídění na kasty a řády života podle individuálních předpokladů, a pak systematicky ve dvou kategoriích popsal protichůdné působení prostřednictvím odpoutanosti a vzájemné působení prostřednictvím připoutanosti.

Sloka 27:

Potom zvlášť vysvětlil dobročinné skutky, pragmatické činnosti krále a činnosti za účelem spasení. Stručně a zároveň obsáhle popsal také povinnosti žen a oddaných.

Sloka 28:

Dále popsal povinnosti náležející různým životním řádům a stavům a doložil je na příkladech z dějin, neboť sám pravdu velice dobře znal.

Sloka 29:

Zatímco Bhīṣmadeva popisoval předepsané povinnosti, dráha slunce se přesunula na severní polokouli. To je doba příznivá pro mystiky, kteří umírají z vlastní vůle.

Sloka 30:

Muž, který vysvětlil různá témata s tisícem významů, bojoval na tisíci bitevních polích a ochránil tisíce lidí, poté zmlkl. Zcela osvobozený od veškerého otroctví stáhl svoji mysl od všeho ostatního a upřel své doširoka otevřené oči na původní Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu, který před ním stál se čtyřmi pažemi, oděný do žlutého šatu, vydávajícího záři a třpyt.

Sloka 31:

Pohled na Pána Śrī Kṛṣṇu doprovázený čistou meditací ho ihned osvobodil od všech nepříznivých hmotných znaků a ulevil jeho tělesné bolesti, pocházející ze zranění šípy. Veškeré vnější činnosti jeho smyslů tehdy ustaly a on se během opouštění svého hmotného těla transcendentálně modlil k vládci všech živých bytostí.

Sloka 32:

Bhīṣmadeva pravil: Nechť nyní mé myšlení, cítění a chtění, tak dlouho zaměstnané různými náměty a předepsanými povinnostmi, spočine u nohou všemocného Pána Śrī Kṛṣṇy. Je neustále spokojený v Sobě, ale někdy jako vůdce oddaných nalézá transcendentální potěšení v tom, že sestupuje do hmotného světa, přestože hmotný svět je stvořen pouze z Něho Samotného.

Sloka 33:

Śrī Kṛṣṇa je důvěrný přítel Arjuny. Zjevil se na této Zemi ve Svém transcendentálním těle, barvou připomínající namodralý strom tamāla. Jeho tělo přitahuje každého ve třech planetárních systémech (vyšším, středním a nižším). Kéž se má pozornost soustředí na Jeho třpytící se žlutý šat a Jeho lotosovou tvář, pokrytou malbami ze santálové pasty, a kéž netoužím po výsledcích plodonosné práce!

Sloka 34:

Na bitevním poli (kde Śrī Kṛṣṇa z přátelství pomáhal Arjunovi) vlající vlasy Pána Kṛṣṇy zpopelavěly prachem zvířeným kopyty koní a Jeho tvář z těžké práce zvlhla krůpějemi potu. Všechny tyto ozdoby, umocněné ranami od mých šípů, Mu byly potěšením. Nechť má mysl spočine u Pána Śrī Kṛṣṇy.

Sloka 35:

Poslušen rozkazu Svého přítele, vjel Pán Śrī Kṛṣṇa na Kuruovské bitevní pole mezi vojáky Arjuny a Duryodhany a Svým milostivým pohledem zkrátil délku života protivníků. Stačilo, když na ně pohlédl. Nechť má mysl spočine u tohoto Pána Kṛṣṇy.

Sloka 36:

Když Arjuna před sebou viděl vojáky a velitele shromážděné na bojišti, byl zdánlivě znečištěný nevědomostí, a Pán tuto nevědomost odstranil přednesem transcendentálního poznání. Kéž jsou Jeho lotosové nohy vždy cílem poutajícím moji pozornost!

Sloka 37:

Aby splnil moji touhu i za cenu porušení vlastního slibu, seskočil z vozu, uchopil kolo a běžel ke mně, jako když lev se chystá zabít slona. V tom chvatu dokonce ztratil i Svůj svrchní šat.

Sloka 38:

Kéž se Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství udělující spasení, stane mým konečným cílem! Na bojišti mě napadl, jako kdyby Ho rozhněvaly rány od mých ostrých šípů. Štít měl rozbitý a Jeho tělo bylo potřísněné krví z těchto ran.

Sloka 39:

Nechť se má pozornost v okamžiku smrti upíná pouze na Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství. Nechť má mysl ubíhá k Arjunovu vozataji, který stojí s bičem v pravé ruce a opratěmi v levé a pozorně chrání Arjunův vůz před všemi nástrahami. Všichni, kteří Ho na Kuruovském bitevním poli viděli, získali po smrti svoji původní podobu.

Sloka 40:

Nechť mou mysl poutá jedině Pán Śrī Kṛṣṇa, jehož pohyby a milostné úsměvy přitahovaly dívky z Vrajadhāmu (gopī), které pak napodobovaly Pánova charakteristická gesta (když je opustil během tance rāsa).

Sloka 41:

Na oběti Rājasūya-yajña, kterou vykonával Mahārāja Yudhiṣṭhira, se shromáždila celá světová elita králů a učenců, a v tomto velkém shromáždění všichni do jednoho uctívali Pána Śrī Kṛṣṇu jako nejvznešenější Osobnost Božství. Stalo se to za mé přítomnosti, a tak vzpomínám na tuto událost, aby má mysl neustále spočívala u Pána.

Sloka 42:

Nyní mohu s plnou pozorností meditovat o tomto jediném Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, který stojí přede mnou, jelikož nyní jsem překonal iluzi duality ohledně Jeho přítomnosti v srdcích všech, dokonce i mentálních spekulantů. Je v srdci každého. Slunce lze vnímat různě, ale přesto je jediné.

Sloka 43:

Sūta Gosvāmī řekl: Takto se Bhīṣmadeva vnořil do Nadduše, Pána Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, svojí myslí, řečí, pohledem a činnostmi, zmlkl a jeho dech se zastavil.

Sloka 44:

Když pochopili, že Bhīṣmadeva splynul s neomezenou věčností Svrchovaně Absolutního, všichni přítomní zmlkli jako ptáci na konci dne.

Sloka 45:

Lidé i polobozi poté na počest rozezněli bubny a spravedliví králové započali prokazovat svoji úctu a čest. Z nebe pršely deště květů.

Sloka 46:

Ó potomku Bhṛgua (Śaunako), po vykonání pohřebních rituálů pro mrtvé tělo Bhīṣmadeva se Mahārāje Yudhiṣṭhira na okamžik zmocnil zármutek.

Sloka 47:

Všichni velcí mudrci pak oslavovali Pána Śrī Kṛṣṇu, který tam byl přítomný, důvěrnými védskými hymny. Každý z nich se potom vrátil do své poustevny, s Pánem Kṛṣṇou stále ve svém srdci.

Sloka 48:

Mahārāja Yudhiṣṭhira se poté ihned v doprovodu Pána Śrī Kṛṣṇy odebral do svého hlavního města Hastināpuru, kde utěšil svého strýce a asketicky žijící tetu Gāndhārī.

Sloka 49:

Po tom všem veliký zbožný král Mahārāja Yudhiṣṭhira vládl ve svém království v přísném souladu se zákony a královskými zásadami, jak je schválil jeho strýc a potvrdil Pán Śrī Kṛṣṇa.