Text 13
Sloka 13
Devanagari
Dévanágarí
प्रत्यग्धामाविद इह किमसत्कर्मभिर्भवेत् ॥ १३ ॥
Text
Verš
bila-svargaṁ gato yathā
pratyag-dhāmāvida iha
kim asat-karmabhir bhavet
bila-svargaṁ gato yathā
pratyag-dhāmāvida iha
kim asat-karmabhir bhavet
Synonyms
Synonyma
pumān — a human being; na — not; eva — indeed; eti — comes back; yat — to which; gatvā — having gone; bila-svargam — to the region of the lower planetary system known as Pātāla; gataḥ — gone; yathā — like; pratyak-dhāma — the effulgent spiritual world; avidaḥ — of the unintelligent man; iha — in this material world; kim — what benefit; asat-karmabhiḥ — with temporary fruitive activities; bhavet — there can be.
pumān — lidská bytost; na — ne; eva — vskutku; eti — vrací se; yat — do níž; gatvā — když odešla; bila-svargam — do oblasti nižší planetární soustavy zvané Pātāla; gataḥ — odešla; yathā — jako; pratyak-dhāma — zářící duchovní svět; avidaḥ — neinteligentního člověka; iha — v tomto hmotném světě; kim — jaký prospěch; asat-karmabhiḥ — s dočasnými plodonosnými činnostmi; bhavet — může být.
Translation
Překlad
[Nārada Muni had described that there is a bila, or hole, from which, having entered, one does not return. The Haryaśvas understood the meaning of this allegory.] Hardly once has a person who has entered the lower planetary system called Pātāla been seen to return. Similarly, if one enters the Vaikuṇṭha-dhāma [pratyag-dhāma], he does not return to this material world. If there is such a place, from which, having gone, one does not return to the miserable material condition of life, what is the use of jumping like monkeys in the temporary material world and not seeing or understanding that place? What will be the profit?
(Nārada Muni popsal, že je tam bila, díra, z níž se nikdo již nevrátí. Haryaśvové pochopili význam tohoto jinotaje.) Toho, kdo vstoupil na nižší planetární soustavu Pātāla, stěží kdo kdy viděl se vrátit. Stejně tak když někdo dosáhne Vaikuṇṭha-dhāmu (pratyag-dhāmu), nevrátí se do tohoto hmotného světa. Jestliže existuje takové místo, z něhož se ten, kdo tam odešel, nevrací do strastiplných hmotných podmínek života, jaký význam má skákat jako opice v dočasném hmotném světě a nevidět či nechápat toto místo? Jaký to přinese užitek?
Purport
Význam
As stated in Bhagavad-gītā (15.6), yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama: there is a region from which, having gone, one does not return to the material world. This region has been repeatedly described. Elsewhere in Bhagavad-gītā (4.9), Kṛṣṇa says:
Bhagavad-gītā (15.6) uvádí: yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama — existuje oblast, z níž se ten, kdo tam odešel, nevrací do hmotného světa. Tato oblast je opakovaně popisována. Na jiném místě Bhagavad-gīty (4.9) Kṛṣṇa říká:
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“One who knows the transcendental nature of My appearance and activities does not, upon leaving the body, take his birth again in this material world, but attains My eternal abode, O Arjuna.”
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
If one can properly understand Kṛṣṇa, who has already been described as the Supreme King, he does not return here after giving up his material body. This fact has been described in this verse of Śrīmad-Bhāgavatam. Pumān naivaiti yad gatvā: he does not return to this material world, but returns home, back to Godhead, to live an eternally blissful life of knowledge. Why do people not care about this? What will be the benefit of taking birth again in this material world, sometimes as a human being, sometimes a demigod and sometimes a cat or dog? What is the benefit of wasting time in this way? Kṛṣṇa has very definitely asserted in Bhagavad-gītā (8.15):
Pokud někdo dokáže náležitě porozumět Kṛṣṇovi, který byl již popsán jako Svrchovaný Král, po opuštění hmotného těla se sem nevrátí. Tuto skutečnost vysvětluje tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu. Pumān naivaiti yad gatvā — nevrátí se do tohoto hmotného světa, ale domů, zpátky k Bohu, kde bude žít věčně blaženým životem plným poznání. Proč se o to lidé nestarají? Co prospěšného přinese opakované rození v tomto hmotném světě, někdy jako lidská bytost, někdy jako polobůh a někdy jako kočka nebo pes? K čemu je takové marnění času dobré? Kṛṣṇa velice rozhodně prohlašuje v Bhagavad-gītě (8.15):
duḥkhālayam aśāśvatam
nāpnuvanti mahātmānaḥ
saṁsiddhiṁ paramāṁ gatāḥ
duḥkhālayam aśāśvatam
nāpnuvanti mahātmānaḥ
saṁsiddhiṁ paramāṁ gatāḥ
“After attaining Me, the great souls, who are yogīs in devotion, never return to this temporary world, which is full of miseries, because they have attained the highest perfection.” One’s real concern should be to free himself from the repetition of birth and death and attain the topmost perfection of life by living with the Supreme King in the spiritual world. In these verses the sons of Dakṣa repeatedly say, kim asat-karmabhir bhavet: “What is the use of impermanent fruitive activities?”
“Velké duše, oddaní yogīni, kteří dospěli ke Mně, se nikdy nevrátí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti.” Skutečným zájmem člověka má být vysvobození z koloběhu zrození a smrti a dosažení nejvyšší dokonalosti života — žít se Svrchovaným Králem v duchovním světě. Synové Dakṣi v těchto verších opakovaně říkají: kim asat-karmabhir bhavet — “K čemu jsou dobré pomíjivé plodonosné činnosti?”