Sloka 45

Text 45

Verš

Text

yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tucchaṁ
kaṇḍūyanena karayor iva duḥkha-duḥkham
tṛpyanti neha kṛpaṇā bahu-duḥkha-bhājaḥ
kaṇḍūtivan manasijaṁ viṣaheta dhīraḥ

Synonyma

Synonyms

yat — to, co (je určeno k hmotnému smyslovému požitku); maithuna-ādi — jako například hovory o sexu, čtení o sexu nebo holdování sexu (ať doma nebo mimo domov, například v nějakém klubu); gṛhamedhi-sukham — všechny druhy hmotného štěstí založeného na připoutanosti k rodině, společnosti, přátelství atd.; hi — zajisté; tuccham — nepatrné; kaṇḍūyanena — se svěděním; karayoḥ — dvou rukou (aby se ulevilo svědění); iva — jako; duḥkha-duḥkham — různé druhy neštěstí (do kterých se člověk dostává po takovém svědivém smyslovém požitku); tṛpyanti — jsou uspokojeni; na — nikdy; iha — hmotným smyslovým požitkem; kṛpaṇāḥ — hlupáci; bahu-duḥkha-bhājaḥ — vystaveni různým druhům hmotného neštěstí; kaṇḍūti-vat — dokáže-li se někdo z takového svědění poučit; manasi-jam — které je pouze výplodem mysli (ve skutečnosti nepřináší žádné štěstí); viṣaheta — a snáší (takové svědění); dhīraḥ — (může se z něho stát) dokonalá, rozvážná osoba.

yat — that which (is meant for material sense gratification); maithuna-ādi — represented by talking of sex, reading sexual literature or enjoying sex life (at home or outside, as in a club); gṛhamedhi-sukham — all types of material happiness based on attachment to family, society, friendship, etc.; hi — indeed; tuccham — insignificant; kaṇḍūyanena — with the itching; karayoḥ — of the two hands (to relieve the itching); iva — like; duḥkha-duḥkham — different types of unhappiness (into which one is put after such itching sense gratification); tṛpyanti — become satisfied; na — never; iha — in material sense gratification; kṛpaṇāḥ — the foolish persons; bahu-duḥkha-bhājaḥ — subjected to various types of material unhappiness; kaṇḍūti-vat — if one can learn from such itching; manasi-jam — which is simply a mental concoction (actually there is no happiness); viṣaheta — and tolerates (such itching); dhīraḥ — (he can become) a most perfect, sober person.

Překlad

Translation

Sex je jako škrábat se jednou rukou na druhé, aby se ulevilo svědění. Gṛhamedhī — takzvaní gṛhasthové, kteří nemají žádné duchovní poznání — si myslí, že toto svědění je nejvyšší úrovní štěstí, i když je ve skutečnosti zdrojem neštěstí. Kṛpaṇové — hlupáci, kteří jsou opakem brāhmaṇů — nejsou uspokojeni ani opakovaným smyslovým požitkem. Ti, kdo jsou však rozvážní a snášejí toto svědění — dhīrové — nepodléhají utrpení hlupáků a darebáků.

Sex life is compared to the rubbing of two hands to relieve an itch. Gṛhamedhis, so-called gṛhasthas who have no spiritual knowledge, think that this itching is the greatest platform of happiness, although actually it is a source of distress. The kṛpaṇas, the fools who are just the opposite of brāhmaṇas, are not satisfied by repeated sensuous enjoyment. Those who are dhīra, however, who are sober and who tolerate this itching, are not subjected to the sufferings of fools and rascals.

Význam

Purport

Materialisté si myslí, že holdovat sexu je největším štěstím v tomto hmotném světě, a proto podrobně plánují, jak uspokojit své smysly, zvláště genitálie. S tím se setkáme všude a zvláště v západním světě, kde existuje mnoho možností k různým druhům sexuálního uspokojení. Nikomu to však ve skutečnosti nepřináší štěstí. Dokonce ani hippies, kteří se vzdali veškerého materialistického pohodlí svých otců a dědů, se nedokáží vzdát smyslové radosti pocházející ze sexu. Takoví lidé jsou zde nazváni kṛpaṇové, lakomci. Lidská forma života je velkým darem, neboť umožňuje dosáhnout cíle naší existence. Vinou nedostatku vzdělání a kultury se však lidé bohužel stávají oběťmi falešného štěstí v podobě sexu. Prahlāda Mahārāja proto doporučuje, aby se člověk nenechal svést touto civilizací smyslového požitku, a zvláště ne sexem. Měl by být naopak rozvážný, vyhýbat se uspokojování smyslů a být si vědom Kṛṣṇy. Člověk posedlý chtíčem, který je přirovnán k hloupému lakomci, nikdy nedosáhne smyslovým požitkem štěstí. Vliv hmotné přírody je velice obtížné překonat, ale Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te — ten, kdo se dobrovolně odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, může být velmi snadno zachráněn.

Materialists think that sexual indulgence is the greatest happiness in this material world, and therefore they make elaborate plans to satisfy their senses, especially the genitals. This is generally found everywhere, and specifically found in the Western world, where there are regular arrangements to satisfy sex life in different ways. Actually, however, this has not made anyone happy. Even the hippies, who have given up all the materialistic comforts of their fathers and grandfathers, cannot give up the sensational happiness of sex life. Such persons are described here as kṛpaṇas, misers. The human form of life is a great asset, for in this life one can fulfill the goal of existence. Unfortunately, however, because of a lack of education and culture, people are victimized by the false happiness of sex life. Prahlāda Mahārāja therefore advises one not to be misled by this civilization of sense gratification, and especially not by sex life. Rather, one should be sober, avoid sense gratification and be Kṛṣṇa conscious. The lusty person, who is compared to a foolish miser, never gets happiness by sense gratification. The influence of material nature is very difficult to surpass, but as stated by Kṛṣṇa in Bhagavad-gītā (7.14), mām eva ye prapadyante, māyām etāṁ taranti te: if one voluntarily submits to the lotus feet of Kṛṣṇa, he can be saved very easily.

K nízké úrovni štěstí pocházejícího ze sexu říká Yāmunācārya:

In reference to the low-grade happiness of sex life, Yāmunācārya says in this connection:

yadāvadhi mama cetaḥ kṛṣṇa-padāravinde
nava-nava-rasa-dhāmanudyata rantum āsīt
tadāvadhi bata nārī-saṅgame smaryamāne
bhavati mukha-vikāraḥ suṣṭu niṣṭhīvanaṁ ca

“Od té doby, co se věnuji transcendentální láskyplné službě Kṛṣṇovi a nacházím v Něm stále novou blaženost, si nad myšlenkou na sexuální požitek musím odplivnout a rty se mi zkřiví nechutí.” Yāmunācārya byl dříve mocným králem, který si různě vychutnával sexuální radosti, ale jelikož později začal sloužit Pánu, zakoušel duchovní blaženost a myšlenky na sex nenáviděl. Jakmile ho něco takového napadlo, znechuceně si odplivl.

“Since I have been engaged in the transcendental loving service of Kṛṣṇa, realizing ever-new pleasure in Him, whenever I think of sex pleasure, I spit at the thought, and my lips curl with distaste.” Yāmunācārya had formerly been a great king who enjoyed sexual happiness in various ways, but since he later engaged himself in the service of the Lord, he enjoyed spiritual bliss and hated to think of sex life. If sexual thoughts came to him, he would spit with disgust.