KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Dokonalá společnost: čtyři společenské třídy

Tato kapitola popisuje obecné zásady, jejichž následováním může každý člověk — a zvláště ten, který má zájem o duchovní pokrok — dosáhnout dokonalosti.

Mahārāje Yudhiṣṭhira nesmírně těšilo naslouchání o Prahlādových vlastnostech. Dále se Nārady Muniho otázal na skutečné náboženství lidské bytosti a na význačné znaky varṇāśrama-dharmy, která je známkou nejvyšší úrovně lidské civilizace. Když se takto zeptal, Nārada Muni přestal hovořit vlastními slovy a začal citovat slova, která pronesl Pán Nārāyaṇa, neboť ten je svrchovanou autoritou ustanovující náboženské zákony (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Každý člověk by si měl osvojit třicet předností, jako je například pravdomluvnost, milostivost a podstupování askeze. Dodržování náboženských zásad se nazývá sanātana-dharma, “věčný náboženský systém”.

Systém zvaný varṇāśrama dělí společnost na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů. Předkládá také soustavu saṁskār. Metoda zvaná garbhādhāna saṁskāra — obřad ke zplození dítěte — je pro vyšší složku obyvatelstva, dviji, povinná. Člověk, který praktikuje tuto metodu, je skutečně dvojzrozený; avšak těm, kdo to nedělají a nedrží se zásad varṇāśrama-dharmy, se říká dvija-bandhuové. Brāhmaṇa musí především uctívat Božstva, učit tomu druhé, studovat a také učit védskou literaturu, přijímat od ostatních milodary a dávat milodary druhým. Těmito šesti předepsanými činnostmi si má opatřovat obživu. Povinností kṣatriyi je chránit občany a vybírat od nich daně; má však zakázáno vybírat daně od brāhmaṇů. Vláda by proto neměla ukládat daně členům hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Kṣatriyové mohou vybírat daně od všech kromě brāhmaṇů. Vaiśyové mají obdělávat půdu, pěstovat obilí a chránit krávy, zatímco śūdrové, kteří nikdy nebudou mít vlastnosti brāhmaṇů, kṣatriyů či vaiśyů, by měli těmto třem vyšším třídám spokojeně sloužit. Brāhmaṇové mají stanoveny ještě další čtyři způsoby zajišťování obživy: śālīna, yāyāvara, śila a uñchana, z nichž je vždy následující lepší než ten předchozí.

Není-li to nutné, nikdo z nižší úrovně společenského života by neměl přijmout zaměstnání vyšší třídy. Za mimořádných okolností mohou všechny třídy kromě kṣatriyů zastávat pracovní povinnosti ostatních. Způsoby zaopatření obživy zvané ṛta (śiloñchana), amṛta (ayācita), mṛta (yācñā), pramṛta (karṣaṇa) a satyānṛta (vāṇijya) může přijmout každý kromě kṣatriyů. Pokud brāhmaṇa nebo kṣatriya přijme službu vaiśyům či śūdrům, říká se o něm, že jedná jako pes.

Nārada Muni rovněž uvedl, že brāhmaṇa se vyznačuje ovládnutými smysly, kṣatriya mocí a slávou, vaiśya tím, že slouží brāhmaṇům a kṣatriyům, a śūdra službou všem třem vyšším třídám. A předpokladem řádné ženy je být věrnou a počestnou manželkou. Takto Nārada Muni popsal znaky lidí na vyšších a nižších úrovních a každému doporučil dodržovat zásady vlastní třídy a zaměstnání, které se dědí. Nikdo se nemůže znenadání zříci profese, na kterou je zvyklý, a proto je doporučeno postupné probouzení. Znaky brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů jsou velice důležité a člověk má být hodnocen jedině podle nich, nikoliv podle původu. Společenské zařazení na základě původu Nārada Muni a všechny velké osobnosti přísně zakazují.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když Mahārāja Yudhiṣṭhira, nejctihodnější král mezi vznešenými osobnostmi, vyslechl vyprávění o Prahlādu Mahārājovi, jeho činech a vlastnostech, jež ctí a připomínají si velké osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva, radostně položil velkému světci Nāradovi Munimu další otázky.

Sloka 2:: Mahārāja Yudhiṣṭhira řekl: Můj drahý pane, rád bych tě slyšel hovořit o náboženských zásadách, které umožňují dosáhnout konečného cíle života — oddané služby. Chtěl bych se dozvědět o všeobecných předepsaných povinnostech lidstva a také o systému, který se zaměřuje na společenský a duchovní rozvoj a nazývá se varṇāśrama-dharma.

Sloka 3:: Ó nejlepší z brāhmaṇů, jsi přímo synem Prajāpatiho (Pána Brahmy). Díky své askezi, praktikování mystické yogy a transu jsi považován za nejlepšího ze všech Brahmových synů.

Sloka 4:: V klidu a milosti tě nikdo nepředčí a nikdo také neví lépe než ty, jak vykonávat oddanou službu neboli jak se stát nejlepším z brāhmaṇů. Znáš tedy všechny zásady důvěrného náboženského života a nikdo jiný je nezná lépe než ty.

Sloka 5:: Śrī Nārada Muni řekl: Poté, co nejprve složím poklony Pánu Kṛṣṇovi, ochránci náboženských zásad všech živých bytostí, popíši tyto zásady věčného náboženského systému, které jsem vyslechl, když vzešly z Nārāyaṇových úst.

Sloka 6:: Pán Nārāyaṇa se společně se svým částečným projevem Narou zjevil v tomto světě z lůna dcery Mahārāje Dakṣi, zvané Mūrti. Byl zplozen Mahārājem Dharmou pro dobro všech živých bytostí a dodnes podstupuje přísnou askezi poblíž místa známého jako Badarikāśrama.

Sloka 7:: Svrchovaná Bytost, Osobnost Božství, je podstatou všeho védského poznání, kořenem všech náboženských zásad a pamětí velkých autorit. Ó králi Yudhiṣṭhire, tuto zásadu náboženství je třeba chápat jako důkaz. Na jejím základě je uspokojeno vše, včetně mysli, duše a dokonce i těla.

Sloka 8-12:: Všeobecné zásady, jimiž se mají řídit všichni lidé, jsou: pravdomluvnost, milostivost, askeze (držení půstu určité dny v měsíci), koupel dvakrát denně, snášenlivost, rozlišování mezi dobrým a špatným, ovládání mysli, ovládání smyslů, nenásilí, celibát, rozdávání milodarů, čtení písem, přímost, spokojenost, služba svatým osobám, postupné upouštění od zbytečných činností, vnímání marnosti takového počínání lidské společnosti, mlčenlivost a vážnost, vyvarování se zbytečných řečí, zvažování, zda jsme tělo nebo duše, rovnocenné rozdávání potravy živým bytostem (lidem i zvířatům), vnímání každé duše (zvláště v lidském těle) jako části Nejvyšší Osobnosti Božství, naslouchání o činnostech a pokynech Nejvyššího Pána (jenž je útočištěm světců), opěvování a stálé připomínání si těchto činností a pokynů, snaha sloužit, uctívání, skládání poklon, přijetí úlohy služebníka a přítele Pána a odevzdání sebe sama. Králi Yudhiṣṭhire, v lidském těle si je třeba osvojit těchto třicet předností. Tím lze uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.

Sloka 13:: Ti, kteří jsou posvěceni obřadem zvaným garbhādhāna a dalšími očistnými metodami, při nichž se recitují védské mantry a jež probíhají bez přerušení, a kteří byli uznáni Pánem Brahmou, jsou dvijové neboli dvojzrození. Takoví brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové, očištění svými rodinnými tradicemi a chováním, mají uctívat Pána, studovat Védy a rozdávat milodary. Přitom musí dodržovat zásady čtyř āśramů (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa).

Sloka 14:: Brāhmaṇa má stanoveno šest povinností. Kṣatriya může konat pět z nich, ale nesmí přijímat milodary. Králi či kṣatriyovi není dovoleno vymáhat daně od brāhmaṇů, ale může si zajistit živobytí vybíráním minimálních daní, celních poplatků a pokut od ostatních podřízených.

Sloka 15:: Třída obchodníků se má vždy řídit pokyny brāhmaṇů a věnovat se povinnostem, jako je zemědělství, obchod a ochrana krav. Jedinou povinností śūdrů je přijmout pána z některé z vyšších společenských tříd a sloužit mu.

Sloka 16:: Brāhmaṇa se případně také může ujmout předepsaných povinností vaiśyi — zemědělství, ochrany krav či obchodu. Může být živ z toho, co získá bez žebrání, žebrat každý den na rýžovišti, sbírat rýži zanechanou na poli vlastníkem, nebo sbírat zrní rozsypané v obchodech obchodníků s obilím. Tyto čtyři způsoby zaopatření obživy jsou pro brāhmaṇy také přijatelné; z nich každý následující je lepší než ten předchozí.

Sloka 17:: S výjimkou mimořádných okolností nemají níže postavené osoby přijímat zaměstnání těch, kdo stojí výše. Pokud však taková situace nastane, všichni kromě kṣatriyů mohou přijmout způsoby zaopatření obživy, které náleží ostatním.

Sloka 18-20:: Za výjimečných okolností může člověk přijmout kterékoliv ze zaměstnání zvaných ṛta, amṛta, mṛta, pramṛta a satyānṛta, ale nikdy by neměl přijímat činnosti psa. Zaměstnání uñchaśila, sbírání zrní z pole, se nazývá ṛta. Shromažďování bez žebrání se nazývá amṛta, žebrání zrní je mṛta, obdělávání půdy se říká pramṛta a obchod je satyānṛta. Služba nízko postaveným lidem se však nazývá śva-vṛtti, činnost psů. Konkrétně brāhmaṇové a kṣatriyové by neměli přijímat podřadnou a odpornou službu śūdrům. Brāhmaṇové mají být důkladně obeznámeni s veškerou védskou moudrostí a kṣatriyové s uctíváním polobohů.

Sloka 21:: Znaky brāhmaṇy jsou ovládání mysli, ovládání smyslů, askeze, čistota, spokojenost, snášenlivost, přímost, poznání, milostivost, věrnost pravdě a naprostá odevzdanost Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 22:: Být zdatný v bitvě, nepřemožitelný, trpělivý, srdnatý a štědrý, ovládat potřeby těla, umět odpouštět, být poután k bráhmanské povaze, být vždy srdečný a věrný pravdě — to jsou znaky kṣatriyi.

Sloka 23:: Být vždy oddaný polobohům, duchovnímu učiteli a Nejvyššímu Pánu, Viṣṇuovi; usilovat o pokrok v oblasti náboženství, ekonomiky a smyslového požitku (dharma, artha a kāma); věřit v slova duchovního učitele a písem a mistrně používat své schopnosti ve snaze vydělat peníze — to jsou znaky vaiśyi.

Sloka 24:: Skládat poklony vyšším třídám společnosti (brāhmaṇům, kṣatriyům a vaiśyům), být vždy čistý, být prostý falše, sloužit svému pánovi, konat oběti bez pronášení manter, nekrást, vždy mluvit pravdu a poskytovat veškerou ochranu kravám a brāhmaṇům — to jsou znaky śūdry.

Sloka 25:: Sloužit manželovi, být mu neustále příznivě nakloněna, být stejně nakloněna jeho příbuzným a přátelům a dodržovat jeho sliby — to jsou čtyři zásady, jimiž se mají řídit počestné ženy.

Sloka 26-27:: Počestná žena se pro potěšení svého manžela musí oblékat do čistých a pěkných šatů a zdobit zlatými šperky. Má čistit domácnost vodou a jinými tekutinami, aby byl celý dům bez poskvrny, udržovat jej provoněný vonnými tyčinkami a květinami, shromažďovat potřeby pro domácnost a musí být připravená plnit touhy svého manžela. Má být zdrženlivá a pravdomluvná, ovládat smysly, mluvit sladce a s láskou sloužit svému muži podle doby a okolností.

Sloka 28:: Počestná žena nemá být chamtivá, nýbrž spokojená za všech okolností. Musí dovedně pečovat o domácnost, důkladně znát náboženské zásady, mluvit mile, podle pravdy, být pozorná a neustále čistá. Tak má s láskou sloužit manželovi, který není pokleslý.

Sloka 29:: Žena, která slouží svému muži přesně jako bohyně štěstí, se zaručeně vrátí domů, zpátky k Bohu spolu se svým manželem, oddaným, a bude žít velmi šťastně na vaikunthských planetách.

Sloka 30:: Ze smíšených tříd nazývaných saṅkara jsou ti, kteří nekradou, zváni antevasāyī či caṇḍālové a také mají své zvyky, které se dědí.

Sloka 31:: Můj milý králi, brāhmaṇové důkladně obeznámení s védskou moudrostí soudí, že v každém věku (yuze) je pro různé vrstvy lidí stanoveno určité jednání v závislosti na jejich guṇách, které je pro ně příznivé v tomto životě i po smrti.

Sloka 32:: Pokud někdo ve svém zaměstnání jedná úměrně svému postavení v rámci kvalit přírody a postupně se těchto činností zřekne, dosáhne stavu niṣkāma.

Sloka 33-34:: Můj milý králi, je-li pole znovu a znovu obděláváno, klesá jeho výnosnost a semena v něm zasetá zajdou. Tak jako kapky ghí nikdy neuhasí oheň, zatímco záplava ghí ano, nadměrné uspokojování chtivých tužeb tyto touhy zcela potlačí.

Sloka 35:: Pokud člověk vykazuje výše uvedené znaky brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi či śūdry, má být podle nich zařazen i v případě, že se narodil v nějaké jiné třídě.